Problémy zdravotnictví jako školství jde vyřešit redukcí a zachováním toho nejlepšího
Vážený pane Čulíku,
reaguji na články o stávce lékařů a na diskusi o jejich platech.
Ač nejsem lékař, (jsem ředitelem státní střední školy), musím říci, že některé negativní názory na stávku lékařů mi připadají scestné.
Byl jsem shodou okolností v jejich péči v den stávky. Vysoká profesionalita mých ošetřujících lékařů a sester na ušní klinice na Karlově náměstí mě velmi překvapila.
Podle článků, které jsem četl v českém tisku, se zdravotnictví potýká s těžkou krizí. Ano, vybavení a prostředí k práci zdravotníků je pod úrovní a je mi líto, v čem musí vykonávat svou těžkou práci.
Jejich platové ohodnocení je doslova příšerné, má ošetřující lékařka, může jí být tak kolem třiceti let, která má dvě atestace a tak skvělý přístup k pacientům, že mi bylo až trapně, protože jsem byl zvyklý na ty neochotné "údržbáře" z předrevolučních dob, bere čistého kolem 11 000,-Kč.
Nevím kdo a kde přišel na ty sumy platů lékařů. Pokud doktor nemá spoustu služeb, což nejde automaticky, nikdy si ty průměrné zveřejněné peníze nevydělá. O ceně vlastní energie a ničeného zdraví při službách nikdo nemluví. Myslím si, že řešení je celkem jednoduché, stejně jako ve školství.
Musí se prostě říci, na co máme, redukovat nabídku a zbytek dobře vybavit a zaplatit.
Návodem budiž částečně a naprosto nedokonale prováděná optimalizace škol. Naše škola je jednou z největších ve státě a relativně bohatá (v současné době učebny vybavené Pentii III, připojení k Internetu pevnou linkou pro žáky, budování strukturované datové sítě apod.), protože jsme navzdory ministerstvu školství provedli sloučení se dvěma jinými školami v rozmezí jednoho roku, počet žáků stoupl z 250 na 1140, propustili jsme přebytečné pracovníky.
Většinou však odešli důchodci do důchodu a odešli méně kvalitní učitelé (těch není škoda), náklady zůstaly stejné, ovšem příspěvek na žáky, který je odvíjen od jejich počtu, se radikálně zvýšil.
To jsme ještě předali dvě pěkné budovy jiným státním školám, které měly problémy s umístěním v restituovaných objektech. A najednou jsou peníze a možnost se rozvíjet.
Totéž lze provést i ve zdravotnictví. Na co mít spoustu pracovišť se špatně zaplacenými pracovníky, když můžeme chodit možná dále, ale do špičkových zařízení se spokojenými, dobře placenými lidmi.
Chce to ovšem systémový přístup ze strany zřizovatelů a nebát se hrozby protestů zainteresovaných lidí. U nás se také hrozilo stávkami, v případě že se bude slučovat, jedno tvrzení o snížení kvality a dostupnosti vzdělání stíhalo druhé. Nakonec se nic takového nestalo, konckonců jde vždy jen o místa manažerů a ředitelů.
