Kdy se konečně pan Kruml seznámí s českou legislativou?
(A také její historií?)
Úvodem prohlašuji, že si práce Milana Krumla na neoraném poli mediální kritiky a publicistiky vážím a výsledky této práce uznávám.
Nicméně ve věci informování o mediální legislativě mezi námi dochází k neustálým sporům. Poprvé jsme se střetli již v roce 1992, kdy ještě jako redaktor Mladého světa napsal o tehdejším zákonu č. 468/91 Sb., o provozování R a TV vysílání, že je to paskvil, aniž tento zákon kdy četl a byl vůbec schopen reprodukovat jeho správný název. Moji reakci Mladý svět tehdy otiskl v rubrice Dopisy čtenářů.
O několik let později jsme se střetli znovu. To když v časopise Týden vloni v únoru v cover story u příležitosti jmenování nového ředitele ČT "Běžec na ostří nože" se pustil do nepřesného a zavádějícího výkladu evropské legislativy, kdy mj. například tvrdil, že direktiva "Televize bez hranic" se týká i rozhlasového vysílání, nemluvě o zkreslených interpretacích ve věci programových kvót atd.
To už byla v provozu elektronická pošta, vyměnili jsem si několik e-mailů a pamatuji si, jak mě informoval o tom, že dostal podkladové materiály k evropské legislativě, a že to dělá 600 stránek. Nevím, zda těch 600 stránek pan Kruml kdy prostudoval, ale namyšleně se domnívám, že naše korespondence měla přece jen nějaký pozitivní účinek - pan Kruml je již velice opatrný, když má psát něco o evropské legislativě, od té doby jsem od něj nic zásadního z tohoto oboru nečetl.
Do třetice všeho dobrého i zlého. Skutečně nevím, co vedlo pana Krumla k zavádějícímu článku a především k jeho poplašnému titulku "Zůstane České televizi její druhý program, nebo se bude privatizovat?" v MF DNES 8.10.1999?
K poplachu by byl důvod, kdyby skutečně naše strana zastoupená v arbitrážním řízení takové nesmyslné návrhy pana Laudera a jeho advokátů (stáhnu žalobu, když mi dáte za Novu náhradou ČT2) začala brát vážně.
Problém toho článku však začíná tam, kde Milan Kruml napíše větu: "Debata o tom, kolik okruhů veřejnoprávní ČT potřebuje, se vrací po pěti letech..." a dále pak uvádí historii jednoho poslaneckého návrhu z roku 1994.
Rád bych věděl, zda ten poslanecký návrh "zásad zákona o České televizi" poslanců Vladimíra Koronthályho, Marka Bendy a Evy Matouškové byl vůbec publikován jako parlamentní tisk. Rád bych si ho přečetl. Já totiž z té doby znám jenom parlamentní tisk č. 872 s názvem "Zásady novely zákona ČNR č. 468/91 Sb." předložený Vladimírem Koronthálym a Evou Matouškovou. Ten návrh později spadl pod stůl a k věci přidělování okruhů se ve svém původním znění vůbec nevyjadřoval. Pokud nejsem dostatečně informován a pokud existovala jiná verze či jiný návrh k novele zákona o ČT, rád se nechám poučit.
Bez ohledu na výsledek pátrání po tomto návrhu (pokusím se jeho existenci ověřit sám na www.psp.cz až budu mít čas), ta výše citovaná věta je nepravdivá. Debata o počtu vysílacích okruhů pro ČT - pokud se vůbec vrací - pak by se vracela po sedmi, ne po pěti letech, neboť tato otázka byla řešena již v roce 1992 v zákoně 36/1993, který rozhodoval o nástupnictví zaniklých státních federálních institucí ČST a ČSRo.
V červnu 1992 zvolený "klausovský" český parlament rozhodl, že veřejnoprávním subjektům Českého rozhlasu a České televize sníží počet vysílacích okruhů. V případě ČT zcela konkrétně řekl: máte nárok na JEDEN vysílací okruh, OK3 vám dáváme do správy jen dočasně na tři roky, do konce roku 1995, pak se uvidí. Ve znění zákona to vypadalo takto:
Zákon 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, paragraf 1:
(1) Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodne nejpozději do 31. ledna 1993 o tom, který vysílací okruh je vlastním vysílacím okruhem České televize.
(2) Dalším vysílacím okruhem České televize svěřeným jí do správy je okruh, označovaný ke dne 1. prosince 1992 názvem OK3, a to do 31. prosince 1995, nestanoví-li zákon přijatý do 31. prosince 1995 jinak.
Otázku, co bude s OK3 po konci roku 1995 parlament nakonec vyřešil tím, že 8. prosince 1995 přijal zákon č. 301/1995/Sb., kterým se mění a doplňuje zákon....atd. (těch novel je tam více). Tímto zákonem byl upraven také zákon o České televizi (483/1991), kde se do té doby v §3 konstatovalo, že Česká televize naplňuje své poslání podle §2 zákona tím, že "provozuje televizní vysílání na vlastním vysílacím okruhu".
Úprava z prosince 1995 zní: "provozuje vysílání na DVOU vysílacích okruzích".
Takže od ledna roku 1996 není o čem diskutovat: ČT má přiděleny dva vysílací okruhy a nevím, proč by tento fakt měly nějaké poplašné články v MF DNES zpochybňovat.
A na okraj závěrečného odstavce článku, který se dožaduje "jasné odpovědi na otázku, co to vlastně veřejnoprávnost je", mohu panu Krumlovi nabídnout pomoc: Pokud ten hrozný novotvar "veřejnoprávnost" (už jednou jsem o něm v Britských listech psal) budeme chápat jako "veřejná služba" nebo "naplňování veřejného zájmu", pak ty odpovědi lze nalézt například v rezolucích ministerské konference Rady Evropy (www.coe.fr) o médiích z roku 1994, která se shodou okolností konala v Praze.
Ty dokumenty podepsala i česká vláda, tudíž by měla být vázána svým podpisem a naplňovat je. Říká se v nich dosti podrobně, jak evropský civilizovaný svět chápe úkoly televizního vysílání veřejné služby (public service). Pravda, jsou to sice opět jen slova, slova, slova, tedy nikoli "jasné odpovědi" ve smyslu "odsud až potud ano či ne", ale tak to v demokracii bývá, že o náplni pojmů se vedou veřejné diskuse, a výsledek těchto diskusí je určován širokým konsensem a nikoli diktováním ze stranických sekretariátů.
Znovu opakuji, práce pana Krumla na úhoru mediální publicistiky si vážím, jenom tu legislativu - a její historii - by si měl podle mého názoru lépe prostudovat.
Milan Šmíd
