pondělí 11. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Nová kniha:
  • Zpověď tajemníka Dagmar Havlové (Petr Jánský) MFD a informovanost o mediální problematice:
  • Kdy se konečně pan Kruml seznámí s českou legislativou?(Milan Šmíd) MFD a útok na ministra životního prostředí:
  • Politický hon na bratry Kužvarty je absurdní (Děti Země) Ústava ČR.
  • Diletantismus je mor (Václav Žák)
  • Zákon hrou (Václav Pinkava)
  • Obrana ideje prezidentských pravomocí (Václav Bělohradský, LN) Stávka lékařů a postavení české intelektuální obce:
  • K ožebračování českých intelektuálních elit (Otázka týdne, Radiožurnál, Jan Čulík)
  • Pomohu českým lékařkám, které se budou chtít provdat do USA a pracovat tam (Ivo Bednář, Washington)
  • Čeští vědci a lékaři dělají ČR čest a ta jim plive do očí (Petr Hájek)
  • Panu Krejčiříkovi: vaše vytváření mýtů o lékařské výjimečnosti je nekorektní (Peter Erbák)
  • Mé provokativní články o lékařích. O umírání jiných lidí (Milan Krejčiřík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech!
  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Mezinárodní prominenti se sešli na Pražském hradě na Fóru 2000 a budou tam spolu hledat "vizi sjednocujícího se světa" pro nadcházející tisíciletí. (Otázka je, jestli ji někdo pak přijme.) Bohulibého hledání "vize sjednocujícího se světa" se budou za Havlova předsednictví účastnit např. oxfordský historik Timothy Garton Ash, dále Tomáš Baťa, fyzik Fritjof Capra, Hans-Dietrich Genscher, Francouz André Glucksmann, "kritik totalitních režimů", ruský filmový režisér Nikita Michalkov, Adam Michnik, Jiří Pehe, Jacques Rupnik, Jeffrey Sachs (který přispěl k nynější hospodářské katastrofě v Rusku), George Soros a také Martin Jan Stránský. Doufejme, že tu vizi najdou. (Aby si ji ale pak někam nezaložili.)

  • Neštěmický starosta Pavel Tošovský bude ignorovat případné snahy českého parlamentu zabránit stavbě zdi v Matiční. Řekl to v neděli v České televizi.

  • Parlament na návrh svých výborů odloží o několik týdnů projednávání tiskového zákona a nebude o něm jednat nyní v říjnu, jak bylo původně plánováno.

  • Impuls 99 protestuje, že "ODS a ČSSD připravily ústavní změny bez diskuse s ostatními politickými stranami". Zdá se mi, že asi měl dost pravdu Václav Žák, když v létě poukazoval na to, že je Impuls 99 velmi blízko Unii svobody.

  • 71 procent Čechů by chtělo profesionální armádu, ale se zachováním branné povinnosti souhlasí 58 procent občanů, zjistila organizace STEM. 64 procent občanů je přesvědčeno, že vojna není kojná - pardon, že vojna je "užitečná životní zkušenost".

  • Podle čtenářů BL nepůsobí v České republice v podnikatelské sféře vůbec žádní příslušníci bývalé komunistické nomenklatury. Lidi si často nekonkrétně stěžují, jak vlastně dodnes vládne v ČR komunistická mafie, jak všichni bývalí komunističtí vládci přešli ze stranických sekretariátů do vedení zprivatizovaných podniků. Václav Žák apeloval v Britských listech na čtenáře, aby mu poskytli konkrétní informace o tom, kdy a kde se stal bývalý významný komunista úspěšným podnikatelem v dnešní České republice. Chtěl z toho udělat statistiku a tu pak zveřejnit. Nikdo mu neposlal jedinou informaci. Takže vidíme, že se v České republice vlastně jen bezpodstatně hovoří, aby řeč nestála... Můžeme se emocionálně utěšovat, že za hospodářské neúspěchy ČR mohou stále komunisté, věcné důkazy pro to však nejsme schopni dát dohromady.

  • O Havlově životě v pravdě v souvislosti s pronásledováním Jana Kavana. 29. 9. jsem se zmínil v Britských listech o tom, že, jak píše britský politolog John Keane ve své nové knize o Václavu Havlovi, už v prosinci 1991 během schůzky s Janem Kavanem, Petrem Uhlem a Annou Šabatovou konstatoval Václav Havel, že nezastává názor, že by byl Kavan spolupracovníkem StB, avšak odmítl to říci veřejně a Kavanovi to také nedovolil. Jiří Vaněk z Gymnázia v Turnově protestuje, že jsem neuvedl, že podle poznámky pod čarou v Keanově knize na str. 435 anglického vydání je zdrojem této informace sám Jan Kavan, totiž jeho rozhovor s Keanem v roce 1997. Kavana považuje Jiří Vaněk za nespolehlivý zdroj. Je pravda, že nemůžeme zaručit, zda Jan Kavan nefiltruje informace selektivně. Zeptal jsem se Johna Keana v Londýně, zda si nechal Kavanovu informaci o rozhovoru s Václavem Havlem v roce 1991 potvrdit od někoho jiného. Řekl mi, že mu ji potvrdil na schůzce s Havlem přítomný Petr Uhl, a dále, že zejména z rozhovoru s Janem Urbanem se Keane dozvěděl o obdobných postojích Václava Havla v několika jiných lustračních případech. - Můj delší rozhovor s Johnem Keanem o jeho nové knize o Václavu Havlovi vyjde tento týden v týdeníku Reflex. (JČ)

  • Podle parlamentní Stálé komise pro sdělovací prostředky se v České republice v mediální sféře neděje nic důležitého. Píše Miroslav Jandora:

    Tak jsem si rikal, ze se podivam, co deje na poslaneckem Internetu a hlavne na "Stale komisi pro sdelovaci prostredky". Nasel jsem si spravnou adresu: http://www.psp.cz/home/komise/skdp/index.htm. V kolonkach: Usneseni byla opravdu cerstva usneseni z cervna, ale v Aktualitach, Informacich a  Pracovnich oblastech neni NIC. Zda se, ze vsichni clenove, zejmena ti, co tvrdi, ze "nova media" a Internet jsou dulezita a podporuji informovanost, potvrzuji pravidlo, ze pod svicnem je nejvetsi tma. Nebo se u nas v posledni dobe v medialni sfere nedeje nic duleziteho?

  • Ožebračené české intelektuální elity. O ožebračení českých elit, včetně lékařů, píše v aktuálním vydání časopisu Central Europe Review anglicky Jan Čulík (na síti od pondělí dopoledne).

  • Překlady Seifertova Věnce sonetů. Píše: Václav Pinkava:

    Impose some Czech culture on your English-speaking friends!

    V souvislosti s nadchazejicim mumrajem 'Praha evropske mesto kultury 2000', upozornuji na dva vence sonetu o Praze v dvojjazycnem provedeni, a to polokresadlovskem.

    http://www.mujweb.cz/kultura/vaclav_pinkava/seifert.htm

    http://www.mujweb.cz/kultura/vaclav_pinkava/vzdorovenec.htm

    Pristi mesic vyjdou dvojjazycne Mrchopevci/GraveLarks v nakladatelstvi Mata (hardback) ukazka: http://www.mujweb.cz/kultura/vaclav_pinkava/gravelarks6.htm

  • Demonstrace proti rasismu v ČR. Iniciativa proti rasismu plánuje demonstraci proti českým neonacistům. Další informace na adrese http://go.to/ipra.

  • Článek tohoto čtvrtletí. Byl na něj nominován tento text: Tvorba bohatství: Nová pravidla pro jednotlivce, společnosti a státy (L.C.Thurow, The Atlantic Monthly, přeložil Jiří Zlatuška)

  • Práci hledá v oblasti médií či reklamy (či jinde) na část úvazku (tři dny v týdnu) šestadvacetiletá studentka druhého ročníku pražské VŠE s velmi dobrou, aktivní znalostí angličtiny (právě se vrátila do ČR po dvouletém pobytu v Británii). Předchozí praxe administrativní, manažerská i produkční, znalost práce s počítači, pracovala v České pojišťovně, v redakci jednoho českého ekologického časopisu, jako správce databází v nakladatelství, atd. Uchazečka má dvě maturity a dvouletou nástavbu v oboru informatiky a ekonomického účetnictví. V budoucnu možnost práce na plný úvazek. Telefon večer 02-651 3595.

  • Anglické shrnutí nejnovějšího vývoje aféry týkající se televize Nova od Jana Čulíka najdete od pondělí dopoledne v  CER na  tomto místě.

  • O čem se mluví v ČR. Přehled toho, čím v těchto dnech žije Česká republika, (komunisté, major Zeman, banky a "sex na vysoké škole") shrnul anglicky v časopise Central Europe Review na  tomto místě Jan Čulík.

  • Souhrnná zpráva o vývoji České republiky. V aktuálním čísle časopisu Central Europe Review najdete v angličtině rozsáhlou zprávu o vývoji České republiky od roku 1992 do současnosti The Czech Republic 1992 - 1999 - From unintentional birth to prolonged political crisis (200kb). Napsal ji Andrew Stroehlein, pomáhali mu s tím Jan Čulík, Steven Saxonberg a Kazi Šťastnová.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Na adrese http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_fr.html je ve zkusebnim provozu Mertlikem slibovany registr ekonomickych subjektu. Zde si muzete potencialniho obchodniho partnera proklepnout podstatne lepe, nez dosud na http://www.justice.cz. Mimo jine novy registr zahrnuje i podnikajici fyzicke osoby (=zivnostniky).

  • Případné sponsorování Britských listů. Ozvalo se několik čtenářů, že by chtěli finančně přispět na vydávání Britských listů. Máte-li zájem, můžete přispět na můj účet u České spořitelny, 2201638-018/0800, specifický symbol 5251663, variab. symbol 14. Prosím, dejte mi vědět e-mailem, že na to konto nějaké peníze posíláte. Nesejde-li se totiž realistická částka, s níž by se dalo něco podnikat, peníze všem dárcům vrátím. - Petr Paleta připomíná, že by čtenáři rádi věděli, na co ty peníze chci. Podrobně to v některém z příštích vydání BL vysvětlím.

  • Anglické shrnutí nejnovějšího vývoje ohledně televize Nova je v časopise Central Europe Review na  tomto místě.

  • Český superšpión a smrt princezny Diany. Případ podvodných dokumentů týkajících se údajné vraždy princezny Diany a svědectví českého zpravodajce za komunismu, Karla Koechera, že neměl s  případem nic společného, je k dispozici také v angličtině v časopise Central Europe Review. - V aktuálním vydání časopisu Central Europe Review shrnuje nejnovější vývoj ohledně TV Nova anglicky Jan Čulík na tomto místě. Na jiném místě je v aktuálním vydání CER anglické shrnutí dosavadní historie televize Nova od Jana Čulíka.

  • Impuls 99 kritizuje JČ v angličtině v  časopise Central Europe Review v článku nazvaném No Pulse 99.

  • Nepřípustná reklama v českém vysílání BBC. Napsala Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    domnivala jsem se, ze upozorneni o nepripustne reklame na BBC je v BL zbytecne dlouho, ale dnes (16. 8.) me tato stanice presvedcila o jeho stale aktualnosti. V glose o nezamestnanosti (redaktor rekl inflaci) byl Petr Holub uveden priblizne takto: "Zeptali jsme se na nazor P. H., sefredaktora Respektu, kteremu o teto problematice vychazi dnes v tomto casopise clanek."

    Respekt si nekoupim. Za prve je mi tento zpusob reklamy protivny, za druhe nerekl Petr Holub nic, co uz bych neslysela alespon padesatkrat.

    Neni mi zcela jasne, proc se o nezamestnanosti bavi novinar z BBC s novinarem z Respektu - proc se BBC radeji nezepta nejakeho sociologa nebo lidi z uradu prace.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete v tematickém archívu BL. Klikněte tam na heslo "zahranici, Kosovo".

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Zpověď tajemníka prezidentovy manželky

    Petr Jánský

    Ačkoliv podtitul zní: Ve službách Dagmar Havlové a Václava Havla, touto knihou prokázal M. Rýc presidentskému páru službu medvědí. V době, kdy obliba V. Havla klesá a vláda navrhuje omezení jeho pravomocí, rozhodně mu na popularitě nepřidá. V podstatě totiž potvrzuje všeobecného povědomí, že si president vzal sice krásnou, leč panovačnou ženu, která nejen, že nebyla stvořena pro roli první dámy, ale chová se na Hradě jako slon v porcelánu.

    Kniha poskytne dostatek informací těm čtenářům, kteří se zajímají o osobnost paní Havlové. Tu psychiatr Rýc líčí dokonale z různých pohledů (jarmareční literatury - pes, čínského horoskopu - had, normálního horoskopu - skopec, grafologa, tajemníka). Naopak mnoho neříká těm, které Dáša nezajímá a knihu si koupili pro informaci o Kanceláři presidenta republiky. Skličující je poznání, že v Kanceláři pracují lidé v dusné atmosféře za velmi malé platy. Je jich 150 a výstupy jsou žalostné. Souhlasím, že by jich stačilo 50 schopných a řádně zaplacených. Zaplaťbůh nepíše Rýc špatně o panu Medkovi (o novém kancléři panu Mathé se nevyjadřuje). Vůbec pak nepíše o tom, jak Kancelář spolupracuje s presidentem. Jen kriticky konstatuje, že jak si to president zařídil, tak to má. Ostatně s V. Havlem přišel Rýc minimálně do styku a nikterak si do oka nepadli. Své udělala i milostná aféra mezi Rýcem a Dášou, která se dle Rýce nekonala (čemuž president údajně nevěří).

    Je pro Hrad typické, že obsazuje funkce stále kamarády, přítelíčky, známými a známými známých. V případě tajemníka patrně nešlo o náhodu, že byl profesí psychiatr a homeopat. Rýc na několika místech naznačil, že jednak zdraví Dáši není stoprocentní a jednak že občas využíval na Hradě i své původní profese. Každopádně kniha působí dojmem, že autor neustále zvažoval, co zveřejnit a co ne, až ze samého strachu, aby něco nevyzradil, neuvedl ani to, za co president utrácí svůj plat ("Představa, že president bere neskutečné peníze, je neskutečně mylná, víme-li, co všechno si z nich musí platit.") Nelze se proto divit, že se nedovíme nic o tom, jak Dáša údajně presidentem manipuluje. Je otázkou, zda číst zpověď s tak silnou autocenzurou má vůbec smysl.

    Nejautentičtěji působí osobní korespondence (ovšem rovněž pečlivě přebraná). Dočteme se v ní hodně o sobě, o "národní povaze". Jak lidé paní Veškrnové neodpustí, že s Havlem podváděla Olgu, že se sňatkem nepočkali ani 1 rok po smrti paní Olgy, že na svatbu nepozvali ani nejbližší rodinné příslušníky, že musela odejít fenka Ďula, osobní lékař pana Havla a řada dlouholetých spolupracovníků. Jak lidé považovali svatbu dcery Niny na zámku v Lánech za znesvěcení památných míst po TGM. Známý "přítel" presidentského páru prof. Knížák v knize figuruje jen jednou větou (odvolává se na něj paní v dopise): "Dáma se dámou rodí a ze sebevětší herečky se dáma nikdy nestane." Mimochodem to se Knížák mýlí hned několikrát: Jednak Dáša není žádná velká herečka, ale jen dobrá komediální herečka a jednak i průměrná herečka umí dámu zahrát. Problém je v tom, a to přesně Rýc vystihl, že Dáše nikdo nenapsal pro roli první dámy scénář a ona neumí improvizovat. Prostě nemá noty a neví, co zpívat. Blíže pravdě je proto přísloví Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.

    Zvlášť trapně působí líčení absolutní přednosti obou slintajících boxerů (Madla-umyvadlo a Sugar), miláčků paní Dáši, nejen před zaměstnanci, ale i hradními návštěvami. Možno-li Rýcovi věřit, pak například velvyslanec odchází od paní presidentové vystrašen a s uslintaným sakem. To, co psi jedí, nemá většina národa na stole ani ve svátek.

    Zdá se, že je to neradostné čtení. Nikoliv. Na několika místech jsem se srdečně zasmál a musím Rýcovi přiznat jistý spisovatelský talent. Nebýt oné autocenzury, která z knihy ční, jak sláma z bot, nevím o nikom, kdo by paní presidentovou, ten státnický omyl V. Havla, popsal lépe.

    Petr Jánský


    Kdy se konečně pan Kruml seznámí s českou legislativou?

    (A také její historií?)

    Milan Šmíd

    Úvodem prohlašuji, že si práce Milana Krumla na neoraném poli mediální kritiky a publicistiky vážím a výsledky této práce uznávám.

    Nicméně ve věci informování o mediální legislativě mezi námi dochází k neustálým sporům. Poprvé jsme se střetli již v roce 1992, kdy ještě jako redaktor Mladého světa napsal o tehdejším zákonu č. 468/91 Sb., o provozování R a TV vysílání, že je to paskvil, aniž tento zákon kdy četl a byl vůbec schopen reprodukovat jeho správný název. Moji reakci Mladý svět tehdy otiskl v rubrice Dopisy čtenářů.

    O několik let později jsme se střetli znovu. To když v časopise Týden vloni v únoru v cover story u příležitosti jmenování nového ředitele ČT "Běžec na ostří nože" se pustil do nepřesného a zavádějícího výkladu evropské legislativy, kdy mj. například tvrdil, že direktiva "Televize bez hranic" se týká i rozhlasového vysílání, nemluvě o zkreslených interpretacích ve věci programových kvót atd.

    To už byla v provozu elektronická pošta, vyměnili jsem si několik e-mailů a pamatuji si, jak mě informoval o tom, že dostal podkladové materiály k evropské legislativě, a že to dělá 600 stránek. Nevím, zda těch 600 stránek pan Kruml kdy prostudoval, ale namyšleně se domnívám, že naše korespondence měla přece jen nějaký pozitivní účinek - pan Kruml je již velice opatrný, když má psát něco o evropské legislativě, od té doby jsem od něj nic zásadního z tohoto oboru nečetl.

    Do třetice všeho dobrého i zlého. Skutečně nevím, co vedlo pana Krumla k zavádějícímu článku a především k jeho poplašnému titulku "Zůstane České televizi její druhý program, nebo se bude privatizovat?" v MF DNES 8.10.1999?

    K poplachu by byl důvod, kdyby skutečně naše strana zastoupená v arbitrážním řízení takové nesmyslné návrhy pana Laudera a jeho advokátů (stáhnu žalobu, když mi dáte za Novu náhradou ČT2) začala brát vážně.

    Problém toho článku však začíná tam, kde Milan Kruml napíše větu: "Debata o tom, kolik okruhů veřejnoprávní ČT potřebuje, se vrací po pěti letech..." a dále pak uvádí historii jednoho poslaneckého návrhu z roku 1994.

    Rád bych věděl, zda ten poslanecký návrh "zásad zákona o České televizi" poslanců Vladimíra Koronthályho, Marka Bendy a Evy Matouškové byl vůbec publikován jako parlamentní tisk. Rád bych si ho přečetl. Já totiž z té doby znám jenom parlamentní tisk č. 872 s názvem "Zásady novely zákona ČNR č. 468/91 Sb." předložený Vladimírem Koronthálym a Evou Matouškovou. Ten návrh později spadl pod stůl a k věci přidělování okruhů se ve svém původním znění vůbec nevyjadřoval. Pokud nejsem dostatečně informován a pokud existovala jiná verze či jiný návrh k novele zákona o ČT, rád se nechám poučit.

    Bez ohledu na výsledek pátrání po tomto návrhu (pokusím se jeho existenci ověřit sám na www.psp.cz až budu mít čas), ta výše citovaná věta je nepravdivá. Debata o počtu vysílacích okruhů pro ČT - pokud se vůbec vrací - pak by se vracela po sedmi, ne po pěti letech, neboť tato otázka byla řešena již v roce 1992 v zákoně 36/1993, který rozhodoval o nástupnictví zaniklých státních federálních institucí ČST a ČSRo.

    V červnu 1992 zvolený "klausovský" český parlament rozhodl, že veřejnoprávním subjektům Českého rozhlasu a České televize sníží počet vysílacích okruhů. V případě ČT zcela konkrétně řekl: máte nárok na JEDEN vysílací okruh, OK3 vám dáváme do správy jen dočasně na tři roky, do konce roku 1995, pak se uvidí. Ve znění zákona to vypadalo takto:

    Zákon 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, paragraf 1:

    (1) Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodne nejpozději do 31. ledna 1993 o tom, který vysílací okruh je vlastním vysílacím okruhem České televize.

    (2) Dalším vysílacím okruhem České televize svěřeným jí do správy je okruh, označovaný ke dne 1. prosince 1992 názvem OK3, a to do 31. prosince 1995, nestanoví-li zákon přijatý do 31. prosince 1995 jinak.

    Otázku, co bude s OK3 po konci roku 1995 parlament nakonec vyřešil tím, že 8. prosince 1995 přijal zákon č. 301/1995/Sb., kterým se mění a doplňuje zákon....atd. (těch novel je tam více). Tímto zákonem byl upraven také zákon o České televizi (483/1991), kde se do té doby v §3 konstatovalo, že Česká televize naplňuje své poslání podle §2 zákona tím, že "provozuje televizní vysílání na vlastním vysílacím okruhu".

    Úprava z prosince 1995 zní: "provozuje vysílání na DVOU vysílacích okruzích".

    Takže od ledna roku 1996 není o čem diskutovat: ČT má přiděleny dva vysílací okruhy a nevím, proč by tento fakt měly nějaké poplašné články v MF DNES zpochybňovat.

    A na okraj závěrečného odstavce článku, který se dožaduje "jasné odpovědi na otázku, co to vlastně veřejnoprávnost je", mohu panu Krumlovi nabídnout pomoc: Pokud ten hrozný novotvar "veřejnoprávnost" (už jednou jsem o něm v Britských listech psal) budeme chápat jako "veřejná služba" nebo "naplňování veřejného zájmu", pak ty odpovědi lze nalézt například v rezolucích ministerské konference Rady Evropy (www.coe.fr) o médiích z roku 1994, která se shodou okolností konala v Praze.

    Ty dokumenty podepsala i česká vláda, tudíž by měla být vázána svým podpisem a naplňovat je. Říká se v nich dosti podrobně, jak evropský civilizovaný svět chápe úkoly televizního vysílání veřejné služby (public service). Pravda, jsou to sice opět jen slova, slova, slova, tedy nikoli "jasné odpovědi" ve smyslu "odsud až potud ano či ne", ale tak to v demokracii bývá, že o náplni pojmů se vedou veřejné diskuse, a výsledek těchto diskusí je určován širokým konsensem a nikoli diktováním ze stranických sekretariátů.

    Znovu opakuji, práce pana Krumla na úhoru mediální publicistiky si vážím, jenom tu legislativu - a její historii - by si měl podle mého názoru lépe prostudovat.

    Milan Šmíd


    Politický hon na bratry Kužvarty je absurdní

    Děti Země

    Reakce Dětí Země na článek v Mladé frontě Dnes ze dne 8.10.1999 pod názvem

    "Ministr Kužvart čelí podezření ze střetu zájmů".

    Dopravní sekce Dětí Země považuje za absurdní, že by ministr Miloš Kužvart využíval a zneužíval ve své politické funkci právních úkonů svého bratra Petra Kužvarta při řešení různých právních sporů. Rovněž odmítají nařčení, že by se Petr Kužvart v těchto dlouhodobých ekologických kauzách angažoval v situaci, v nichž by zastupoval své klienty vůči ministru životního prostředí a zároveň svému bratru. Tato obvinění jsou spíše výrazem ubohosti a bezradnosti jejich šířitelů, zejména z Plzně, kteří nejsou schopni argumentovat odborným způsobem.

    "Myslel jsem si, že nepodložené a hysterické politické útoky na bratry Kužvarty skončí změnou režimu v roce 1989. Zdá se však, že angažování se v ochraně životního prostředí neleželo v žaludku jen tehdejší komunistické moci, ale bohužel ho nemohou přijmout i někteří zástupci současných demokratických stran, ať na pravici nebo na levici", řekl vedoucí dopravní sekce Dětí Země Miroslav Patrik.

    Dokladem tohoto tvrzení může být spor o dálnici D8. Petr Kužvart zastupuje Děti Země v kauze průchodu dálnice přes chráněnou krajinnou oblast (CHKO) České středohoří. Když dne 20.11.1998 v rámci správního řízení neudělil ředitel odboru ochrany přírody MŽP výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb. na žádost o průchod dálnice přes toto CHKO, bylo zřejmé, že další fázi sporu, tj. odvolání investora, bude řešit ministr Miloš Kužvart. Z tohoto důvodu byla dne 9.12.1998 mezi Dětmi Země a Petrem Kužvartem sepsána písemná dohoda "o ukončení poskytování právních služeb a o zániku plné moci" zastupování (text je na vyžádání k dispozici). Právní pomoc Dětem Země při odvolacím řízení pak zajistil Ekologický právní servis.

    O tomto kroku Petr Kužvart informoval i správní orgán dopisem ze dne 27.12.1998, ačkoliv ho k tomuto aktu správní řád ani zákon o advokacii nenutil. Ve svém dopise uvádí tyto důvody: "Přesto v zájmu zamezení námitek o předpojatosti či neetickém jednání a postranních vlivech na průběh a výsledky řízení, zachovávám zásadu nezastupovat v těch řízeních či procesních stádiích, kde ministr osobně rozhoduje. Proto i v tomto řízení nebudu dále zastupovat."

    Lze proto očekávat, že tento způsob řešení zastupování svých klientů Petr Kužvart systémově použil i v dalších kauzách.


    Diletantismus je mor

    Václav Žák

    Když jsem dělal přijímačky na jadernou fakultu, měli jsme také uvést seznam literatury, který jsme si před přijímačkami prostudovali. Jeden náš kolega tam napsal Špolskij, Jaderná fyzika, I a II. Zírali jsme na něj s obdivem. Špolskij, to byla dvoudílná učebnice, každý díl po 350 stranách, která se ani celá na fakultě neprobírala. Zírali jsme do té doby, než přišel asistent a zeptal se, jak knize rozuměl. On odpověděl, že celkem ano, pouze nerozuměl jedné značce - a namaloval integrál.

    Jinými slovy, kolega předvedl, že nerozuměl ničemu. Vzpomněl jsem si na to, když jsem v BL četl příspěvek pana Vojtěcha Běhunčíka k návrhům na změnu ústavy. Pan Běhunčík se pustil do razantní kritiky bez sebemenší znalosti předmětu. Když neví, proč jsou v ústavě zmocňovací ustanovení, a že by bez nich nebylo možné přijmout podrobnou úpravu, a že bez podrobných úprav “obyčejnými" zákony by se ústava stala absolutně nepřehledná, navíc by se prkotiny musely schvalovat kvalifikovanou většinou, ukazuje, že o ústavní problematice neví vůbec nic.

    To mu ovšem nebrání, aby nepronášel razantní soudy. Inu, člověk nezatížený věděním je obvykle radikální. Může si to dovolit. Třeba mu je jasné, že všechny navrhované úpravy jsou účelové. Že hned po přijetí ústavy byly na odborných seminářích vznášeny stejné kritické připomínky, na které dnes reagují navržené úpravy, že jsou obsaženy v komentáři, který k ústavě vydala katedra ústavního práva Právnické fakulty UK, o tom nemá ani tušení.

    Nemá cenu se příspěvkem zabývat obsahově. Je to ovšem názorná ukázka, co moří mladou českou demokracii. Proč by pan Běhunčík svůj diletantský článek nenapsal, když si znalostmi nezatížené komentáře z per pana Schmarze, Placáka, Tomáše Marka aj. přečte obden v centrálním tisku? Komentátorka Zemských novin napsala, že se z prezidenta stane loutka, pokud bude muset jmenovat členy Bankovní rady na něčí návrh. Paní komentátorka netuší, že právo jmenovat znamená i právo nejmenovat - tj. že ústava prezidenta zmocňuje, aby jmenoval pouze toho, s kým souhlasí. Opět, absolutní neznalost ji nebrání, aby psala komentáře, které pak čte veřejnoprávní rozhlas v přehledu tisku. V Uherském Brodě si je poslechne pan Běhunčík - a neštěstí je hotovo. V Británii, o tom jsem přesvědčen, by se takové hlouposti ve slušných novinách nemohly objevit. A pokud by se objevily, platili by editoři pokuty jak mourovatí.

    Nevím, jestli by pan Čulík v Britských listech otiskl “zajímavý názor", že by se hodně ušetřilo, kdyby se místo z betonu dálniční mosty pletly z nití. Možná by to považoval za pitomost a neotiskl by to. To je, alespoň doufám, posláním redaktorů: veřejnost má dostat informace, ne bláboly.

    Právě proto, že u nás ediční práce zoufale schází, téměř nemáme noviny, které by nedávaly příliš mnoho prostoru ideologickým předpojatostem, které ovšem odborné vědění nenahradí. Jenže z tříště diletantských předsudků si veřejnost politický názor nevyloví. A pokud veřejnost neví, co je možné, jak má správně rozhodovat? Bude-li to trvat ještě delší čas, diletantismus v Čechách - i na Moravě - demokracii umoří.

    Václav Žák

    šéfredaktor dvouměsíčníku LISTY


    Zákon hrou

    Václav Pinkava

    Kdysi jsem investoval nějakých těch 990 Kč do svého vzdělání a koupil si bichli Dějiny českého státu v dokumentech. Dnes je k sehnání za polovic. Tuto honosnou publikaci věnčí celostránková reklama Harvardských Investičních fondů, což jistě patří k folkloru státních dějin.

    Objemný svazek uvádí ústavu v upravovaných zněních, od Masarykovy první republiky až k (nedávné) současnosti. Říkám to tak divně proto, že dnešní ústava je de facto překonána navrhovanou ústavou opozičně-smluvní. (Budu se těšit na neméně objemný dodatek ke zmíněné knize, za štědrého sponsorství pestré plejády institučných podnikavců a krkavců, a za cenu mnohonásobně vyšší.)

    Pan Běhunčík ve svém článku v BL poukazuje na údajnou nesystémovost ústavy, která se odvolává na jakýsi "zákon" v mnoha bodech, obzvlášť pikantně ve článku 52. Tím však není míněn jeden a tentýž zákon, nýbrž zákon jako obecný pojem, k jehož tvorbě a úpravě je tu určitý, ústavou definovaný proces. Nesouhlasím tedy s tvrzením, že ústava je nekompletní a alibistická. Paradoxně nekompletní by byla naopak ústava tak definitivní a hermeticky uzavřená, tak sebestředně moudrá, že by neměla zapotřebí odvolávat se vůbec na nic nedohotoveného vně sebe.

    Co tím chci říct? Lze prokázat matematicky, že procedurální řídící popis, který je natolik komplexní, aby řešil veškeré dění čehosi explicitně, musí být složitější než to, co popisuje, protože navíc obsahuje výkladová pravidla sama sebe a definice odkud kam sahá jeho řídící záběr. Je to podobné slavnému paradoxu Bertranda Russela, když se ptá, zda množina všech množin které neobsahují sama sebe je sama v sobě obsažena. Podobné v tom smyslu, že je to na palici.

    Brr. Ať vás z toho nerozbolí hlava. Třeba přeskočte další část.

    Smrtelné objetí

    Na zákonech není nic zázračného. Je to prostě údajně logický systém pravidel, jako třeba počítačový program. Už několikrát jsem si v životě ověřil, že dobrý programátor stačí na leckterého právníka, když jde o sepsání kvalitní smlouvy. Právní soustava je v zásadě velice podobná programování počítače. K programování je třeba někde mít zakotvenou metadefinici samotného programovacího jazyka, ve kterém a pomocí něhož samotné programování probíhá. Tato metadefinice zajistí, že je vzniklý systém logicky kompletní a funkční, včetně schopnosti vlastní obměny. Nechceme aby docházelo k neřešitelným stavům, k bezradnému ustrnutí, nebo k takové situaci, kde se do nekonečna na sebe odvolávají dva činitelé, z nichž ani jeden nemá na zneškodnění druhého, anebo jeden vyžaduje aby druhý nejprve něco vyřešil, než to své vykoná on sám. Něco jako instituciovaný alibismus.

    V programátorské hantýrce se takovému jevu říká "deadly embrace", smrtelné objetí. V politice máme opoziční smlouvu.

    Za mých let na oxfordské universitě se proslavila tamější informatika, ve šlépějích profesora Djikstry, který prosazoval nezbytnost matematické metody, jak dokázat logickou kompletnost a bezchybnost složitých počítačových programů. Takové metody by jistě našly uplatnění i v oblasti tvorby zákonů, nejen v oblasti bezporuchového řízení letectví nebo zdravotnictví, kde se bohužel dosud neaplikují - a výsledky známe.

    Tehdejší vedoucí Computer Teaching Centre oxfordské university Francis R. Pettit - (autor knihy Post-Digital Electronics ISBN 0470273348) pověsil své motto: Don't debug, debungle - přeložil bych následovně.

    Nelátat, rozmotat

    Hodně zjednodušeno, nejde ani tak o to jak přenést problematiku do matematických rovnic, ale jak zmapovat souvislosti a zákonitosti, jak popsat rozhraní a mezní stavy, a tím prokázat veškeré varianty chování systému in extremis. Vadný je každý systém, jehož mezní stavy nejsou známy, nebo který nemá na libovolnou mezní situaci ani řešení, ani metodu jak řešení daného problému včas dopracovat.

    Výhodou této metodiky je, že počet mezních stavů složitého systému je nějak popsatelný (byť obrovský), zatímco všech ostatních mezistavů je nekonečně mnoho. Něco jako procházka podél hranic, namísto bloudění křížem krážem uprostřed.

    Definitivní zkouškou složitého systému jsou tedy právě mezní, zdánlivě hypotetické a absurdní případy, byť zcela nepravděpodobné, přesto možné. V tom spočívá podstata prastaré moudrosti, dnes tak povrchně a mylně chápané jako "výjimka potvrzuje pravidlo". Původní úsloví exceptio regulam probat znamená "pravidla pokoušej vyjímečnými stavy."

    Stačí narazit na jediný pravidlem nedomyšlený případ, abychom se ujistili, že systém pravidel je podezřelý. Nepotrzujeme tedy bezchybnost přímo, ale hledáme chybu. Stačí jedna chyba, a bezchybnost je ta tam. Pozor, při nápravě nelátat, rozmotat.

    Dost bylo suché teorie, bez příkladů: Co třeba, když více stran ve volbách získá naprosto přesně stejný počet hlasů. K tomu jsou zapotřebí různé mezní předpoklady a definice, jako že tu jsou minimálně dvě strany a dva voliči, neboli je sudý počet voličů, pokud jsou strany jen dvě atd. Nebudu to rozebírat, to náleží matematikům, a není pro čtenáře laika zajímavé.

    V takovéto krajní situaci, pokud by vznikla po nyní připravené změně ústavy, by musel president pověřit sestavením vlády "vítěze voleb", avšak žádný jednoznačný vítěz by nebyl. Co pak dělat? To přece musí ústava umět řešit, právě proto že je to mezní stav. Pokud mezní stavy neřeší, je ústava prokazatelně nekompetentní. Současná ústava toto řeší. Právě tím, že ponechává klíčové rozhodnutí koho pověřit sestavením vlády na úsudku presidenta. Co kdyby nebyl žádný president na svém místě, ptejme se.

    Limonádový Joe

    Na závěr v duchu Komenského, škola hrou: Kdysi jsem slyšel o jedné společenské hře, která děti i dospělé velmi pěkně učí, jak vzniká systém rozhodování podle pravidel, přeneseně, jak funguje zákon, legislativa, demokracie v praxi. Zkuste si jí zahrát doma. Místo memorování ústavy bychom měli tuto hru zavést ve školách.

    Začíná se s jedním, jediným pravidlem. Nepamatuji si toto "ústavní" pravidlo doslova, ale pokusím se o rekonstrukci. "Základní a jediné neměnné pravidlo této hry je, že ostatní pravidla této hry stanoví hráči, způsobem, na kterém se dohodnou."

    Následuje třeba usnesení, že se o všem hlasuje a jak. Pak se hlasuje o živelně vzniknuvších návrzích, jedním z nichž je, jak omezit živelnost navrhování. Nebo třeba následuje hlasování o tom, kdo má kde sedět, kdy bude přestávka, zda je přípustné být pod vlivem alkoholu, kdo je v této hře vítězem a poraženým, a jak se to pozná. Nebo se zaobíráme nejprve tím symbolicky podstatným, jak se hra jmenuje (například "Zákon!" - nebo třeba Limonádový Joe, s kterým, jak známo, Zákon přichází.)

    Tato hra je velice zajímavá svou neopakovatelností a tendencí vyústit v různé názorné příklady jevů jako je puč, podvod, beztrestnost, vyobcování ze hry atp. Kam se odeberete, záleží jen a jen na kolektivu hráčů.

    Užitečné na hře je, že v rychlém tempu odhaluje principy správy věcí veřejných. Například objasňuje zásadní rozdíl mezi společností, kde co není povoleno, to je zakázáno a společností, kde co není zakázáno, to je povoleno.

    Zahrajte si naostro. Vstupte do politiky.


    Obrana ideje prezidentských pravomocí

    Tento článek Václava Bělohradského z Lidových novin z pátku 8. října 1999 doporučuje Kostas Zgafas a vyjednal tam taky právo na jeho převzetí do BL.

    Návrh na omezení prezidentských pravomocí, vypracovaný společnou komisí ODS a ČSSD a přijatý vládou, je útokem na ideu demokracie, prvním takovým útokem po roce 1989 u nás.

    Není snadné vzít si nějaké optimistické ponaučení z tohoto století extrémů. Jedno mne ale přece jen napadá: i když jsme neustále v pokušení tomu nevěřit, v dějinách nevítězí komploty a mafie, ale ideje.

    "Ideje jsou silnější než všecky empirické mocnosti" řekl v Praze v roce 1936 jeden z nejvlivnějších myslitelů našeho století, Edmund Husserl. Ano, abstraktní ideje, ne konkrétní zájmy hýbou světem. Prostupují celou společností a rozhodují nakonec o podobě věcí, které nás obklopují, i o jednání lidí, s nimiž svět sdílíme. Idea demokracie je jednoduchá.

    Za prvé: maximalizovat možnost lidí bránit se proti přijetí veřejných rozhodnutí, která by poškozovala jejich soukromé zájmy. Zástupci všech možných skupin musí mít proto možnost účinně prosazovat kolektivní rozhodnutí co nejvýhodnější pro skupinu, za jejíž zájmy bojují. Nakonec ale se musí přece jen rozhodnout pro nějaký kompromis, řešení stejně výhodná pro všechny neexistují.

    V demokracii je dosažení rozumného kompromisu nejpravděpodobnější, protože lidé se nebojí prohrát, nemají strach, že vítězové jim všechno vezmou a pravidla hry změní tak, aby napříště už vítězili jen oni.

    Za druhé: k ideji demokracie patří přesvědčivá reprezentace "mezí politické moci". Nejvyšší soud, univerzita, nezávislý tisk, Národní banka a třeba armáda a policie nereprezentují zájmy v konfliktu, ale meze politické moci. Této reprezentaci, která generuje důvěru nutnou k přijetí kompromisních řešení, říkáme "politický režim".

    "V čem je nebezpečná snaha zbavit prezidenta práva výběru předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu a členů rady Národní banky? Hlavně v tom, že tuto výsadu chce vláda svěřit pouze do kompetence politiků, čímž bude znetvořen vyvážený systém mocenských brzd a protivah, který do ústavy vtělila před sedmi lety parlamentní většina", dočítám se v MfD. Je to přesná diagnóza a správné varování.

    Opoziční smlouva vede, jakýmsi samospádem, ke vzniku "režimovládí" a to je vždy politickou katastrofou. Jakmile režim a vláda začnou srůstat, důvěra v politiky se začne rozplývat a do parlamentu vstupují v lepším případě sympatičtí podnikatelé, v horším Haiderové.

    Dlouhodobé důsledky "velkých koalic" a "opozičních smluv" jsou všude stejné, "režimovládí" je živnou půdou extremismu, a to zejména tehdy, jeli spojeno s přechodem k většinovému volebnímu systému. Každý posun tímto směrem musí být kompenzován zpevněním rozdílu mezi režimem a vládou, zatímco u nás je tomu naopak: přechod k většinovému volebnímu systému je jedním z příznaků srůstání režimu a vlády.

    Václav Havel nedávno prohlásil, že české banky půjčovaly v minulosti peníze neuváženě. Skutečnost je horší: banky kryly svými půjčkami skryté náklady na privatizaci českou cestou. Jakmile smluvněopoziční dvojstrana vtáhne do své moci i Národní banku, hrozí nám, že propojení bank a politické moci se stane pevnou součástí fungování systému a i privatizované banky budou ve velkém pokušení využít toho ve svůj prospěch.

    Místopředseda ODS Miroslav Beneš řekl: "My politici jsme vnímáni jako lidé zodpovědní i za politiku ČNB. Není tedy od věci, abychom do ní také mohli hovořit." Ne! Étos demokratického politika spočívá v tom, že přijímá odpovědnost za situaci ve společnosti, ale nechce mít právo o všem rozhodovat, protože věří ano, je to akt víryže "problémy způsobené svobodným rozhodováním co největšího počtu lidí může napravit zase jen svobodné rozhodování co největšího počtu lidí".

    Navržené omezení prezidentských pravomocí a připravované úpravy volebního zákona odhalily, co bylo jádrem opozičněsmluvního pudla: oslabit rozdíl mezi vládou a režimem, jehož je prezident nejdůležitějším symbolem, a změnit pravidla hry tak, aby napříště vždy jedna hlava dvojhlavé saně vládla a druhá k tomu kývala.

    Nekonečná řada skandálů s financováním stran a odstrašující proplétání byznysu a politiky by nás mělo vést k opačnému závěru, než ten, který vyvodila společná komise: prezident by měl být volen referendem a jeho pravomoci posíleny, aby měl silnou vlastní legitimitu a mohl tak být účinnější hrází proti srůstání režimu a vlády. Svobodně zvolení prezidenti Československa, Česka, ale i Slovenska hráli vždy velmi významnou roli jako garanti mezí politické moci. Naše úcta k prezidentskému úřadu je výsledkem středoevropské historické zkušenosti s politickou mocí.

    Prezident Havel prý zvažuje demisi v případě, že by zákony omezující prezidentské pravomoci získaly většinu v obou komorách parlamentu. Myslím, že by to bylo správné rozhodnutí. Václav Havel je ještě "náš" prezident, jakkoli se s ním přeme; prezident "z obou stran" opižlaný bude už jen "jejich" a nás nesplete.

    Dnešní ODS již není ODS let 1992-1996. Nedokázala se rozkročit, jak radil Josef Zieleniec, naopak naježila se proti všem. Nicméně doufám, že se najde v ODS pár poslanců, kteří se rozhodnou hlasovat proti tomuto útoku na ideu demokracie, a to v úctě k nadějím, které v nás před sedmi lety probudil vznik a počáteční rozmach ODS, liberální měšťanské strany, po níž marně toužili Ferdinand Peroutka a Karel Čapek.

    Mám v ODS ještě pár přátel, s kterými se někdy scházím na "nadpolitické potlachy". Prosím touto cestou alespoň je hlasujte proti! Jinak si liberalismus v Čechách bude muset hledat nový přístav.

    "Lépe je se stranou se mýlit než mít proti ní pravdu" říkávali členové strany, která se tak často a tak strašně mýlila.

    Poslanci ODS by ovšem měli s jistotou vědět, že tomu bylo vždy naopak, a to dokonce i tehdy, když si namísto slova "strana" dosadí jakékoliv jiné, třeba civilizace, národ, přátelé nebo rodina. I to je jedna z idejí, na níž demokracie stojí. Nepevně, pravda, ale pořád ještě.

    Václav Bělohradský


    K ožebračování českých intelektuálních elit

    Otázka týdne, Radiožurnál, vysíláno v neděli 10. října 1999 v 9. 10 ráno.

    Považujete požadavky zdravotníků, jako je plat lékaře 37 000 Kč měsíčně, za oprávněné a reálné?

    Podle pátečních informací britského ministerstva zdravotnictví je průměrný plat britského obvodního lékaře 50 000 liber ročně, tedy 230 000 korun měsíčně. Průměrný plat v Británii je 80 000 korun měsíčně. Britští lékaři vydělávají dvaapůlkrát tolik, kolik je britský průměrný plat. V Británii je sice šestkrát dráž než v České republice, avšak český lékař vydělává třiadvacetkrát krát méně než lékař britský. Tím je řečeno všechno. V České republice došlo od pádu komunismu k drastickému ožebračení intelektuálních elit. Docent české literatury na Karlově univerzitě vydělává 6000 korun měsíčně čistého a jeho nejlepší studenti nejdou vyučovat literaturu, ale končí v reklamních agenturách, protože prací ve vlastním oboru si nevydělají na živobytí. Odborný asistent na elektrofakultě ČVUT učí sedm předmětů, protože fakulta nemá na to, aby nahradila - třeba ze zahraničí - profesora, který odešel do penze. Tento univerzitní učitel bydlí v podnájmu - nevydělá si ani na pronájem garsoniéry.

    V globální, zostřující se ekonomické soutěži si země musejí pěstovat odbornou intelektuální elitu. Ta musí mít volný čas a peníze na to být ve styku s odborným světovým myšlenkovým vývojem, musí se účastnit mezinárodní vědecké debaty. Jinak se země propadne do globálního ekonomického vazalství a to nebude zrovna příjemné. Nejen lékaři budou muset být obstojně placeni, nemá-li to s Českou republikou ekonomicky a politicky dopadnout špatně. Žádná země nemůže přežít bez intelektuální elity, která by byla schopna hrdě určovat tón veřejné debaty. Onen třiadvacetkrát vyšší plat doktorů v Británii by měl být pro české lékaře dostatečnou pobídkou, aby se naučili anglicky, udělali nostrifikační zkoušky a šli pracovat do zahraničí - chovali se tržně. Vládu by to donutilo, aby se problémem začala vážněji zabývat. Řešení se najít musí.


    Pomohu českým lékařkám, které se budou chtít provdat do USA a pracovat tam

    Ivo Bednář, Washington

    Rozmanite prispevky v  diskusi nejen o platech lekaru v Klauszemanii, ale i o zdravotnictvi vubec jsou, jako mnohe jine debaty projevem zasadnich a dlouhodobych problemu ceske spolecnosti.

    Pokud pominu hluboce zakoreneny egalitarismus a pocit zavisti, ktery, na rozdil od mnohych, nevidim jen jako produkt ctyriceti let komunismu, ani staleti tzv. nemeckeho ci habsburskeho utlaku, ale jako neco hlubsiho, co je typicke pro Cechy a narody dale na vychod, prosta matematika nedava prazadnych nadeji na to, ze cesky pacient ci pracovnik zdravotnictvi mohou odpovedne ocekavat jakekoliv objektivne merene priblizeni se urovni vyspelych zapadnich statu.

    Pocitejte, prosim, se mnou. Uziji srovnani CR s USA, nebot tuto situaci znam (a ano, trosku stranou, pro socialisty a jine bazlivejsi typy: v USA se da po desetileti pohodlne a bez traumatu zit i s rodinou bez zdravotniho pojisteni a vzdy dostanete prvotridni leceni a nezruinujete si rodinou pokladnu).

    CR, kde se jak za komunisticke vlady i tradicne socialne "citlivych" ci "(pseudo)konzervativnich" vlad, co prisly po ni, na zdravotnictvi vydava 8% HDP (tedy asi 720$ na osobu a rok), se absolutne nikdy nemuze srovnavat ani v peci ani v platech lekaru s USA, kde se na zdravotni peci vydava 15% z HDP, tedy asi 4500$ na osobu a rok. Tedy: cesky pacient i cesky lekar prijdou k mesci penez, ktery je 6x mensi nez v USA.

    Uvedomime-li si, ze mnohe zakladni vstupy do zdravotnictvi (pristroje, leky, atd.), ktere vsude na svete predstavuji temer 2/3 vydaju nemocnic, jsou v CR i v USA casto stejne, protoze CR musi kupovat moderni pristroje ze Zapadu a cesti pacienti pozaduji zapadni leky, a tak na investicni naklady (budovy) a platy moc nezbyva. Znamym problemem je i to, ze ceske nemocnice (i kdyz pan reditel neni uplacen dodavatelem zarizeni ci leku a snazi se) nemaji diky svemu poctu a objemu objednavek tak silnou vyjednavaci pozici jako sdruzeni nemocnic na Zapade.

    Jen o neco levnejsi ceske stavebnictvi, ktere je oproti zapadoevropskemu i americkemu mene produktivni, take zazraky s mnohem mene penezi neudela.

    A podil domacich, tedy levnejsich leku a zarizeni na celkovem objemu dodavek a spotreby drasticky poklesl a uspory v teto oblasti nejsou tak vyznamne.

    Delam si nekdy legraci, ze jedinym "zarucenym" a jednoduchym resenim problemu ceskeho zdravotnictvi (a dalsich oblasti rozpoctove sfery, jako je skolstvi, vyzkum, verejna sprava, policie, atp.) je proste zvyseni HDP na 3-4 nasobek dnesni urovne a skutecneho dohnani Zapadu v HDP na hlavu.

    Pak by bylo na patricnou kvalitu zdravotni pece, v nerozpadajicich se nemocnicich, s leky a metodami, ktere jsou dostupne zapadnim pacientum.

    Cesky lekar by potom byl take spokojenejsi a asi i lepsi. Bohuzel, nemilosrdna realita dlouhodobe pravdy radi, ze tak, jako Ukrajina nebo Slovensko nikdy nedozene Cesko, tak Cesko nikdy nedozene vyspele zapadni zeme a cesky pacient bude mit na zacatku kazdeho roku vzdy jenom zlomek financnich prostredku, ktere ma pacient zapadni. A ceska vynalezavost, tvorivost, nektere levnejsi ceny a vstupy, zalostnou skutecnost 6x mensiho pytlicku s penezi nemohou nikdy, absolutne nikdy prekonat.

    A cesti lekari? Ti chteji mit 1,3 ci 2-nasobek prumerneho ceskeho platu. Nikdy se ho z vyse uvedenych duvodu nedockaji tak, jako deset let po Sametu po dlouhodobem vedeni radobykandidata na Nobelovu cenu za ekonomii ani v roce 2000 CR nebude schopna vyprodukovat HDP ani na urovni sedivych let komunisticke totality, konkretne roku 1989. A mohou na to vzit jed, ze ceske rovnostarstvi a zavist jim nikdy neumozni platy lekaru, ktere jsou, jako zde, v USA, petinasobkem prumerneho platu.

    Pro ceske lekare, ale hlavne lekarky mam jedine spolehlive reseni: emigrovat na Zapad a nostrifikovat se. Pro lekarky, ktere to maji, diky moznosti snatku na Zapad ALESPON V NECEM v sexistickem Cesku snazsi, jsem ochoten v tomto konkretne pomoci. Dobra anglictina je vitana, ale neni podminkou. Jazyk se da naucit. Pozitivni mysleni, schopnost videt veci z dlouhodobejsiho hlediska, touha po delani mediciny tak, jak si ji lekari prali delat, oceneni moznosti zalozit rodinu a rod ve stabilnim prostredi, kde jsou vsestranne a skutecne zite demokraticke hodnoty a kde komunisticka strana nikdy nemela vice nez 0,001% volebnich preferenci, to jsou dulezitejsi predpoklady.

    Vzdelanych a snazivych lekaru v CR bude vzdy dost, tech, kteri budou schopni emigraci udelat zasadni krok pro sebe a pro sve rodiny bude malo. Ale i pred Hitlerem, za komunistu, za bidy minulych stoleti, odesla vzdy jen mala cast obyvatelstva. Ti ostatni a jejich potomci, bud neprezili, nebo se zivili falesnou nadeji, ze "prece jednou musi byt lepe." Lepe nakonec nekdy je. Ale jako zminena Ukrajina nedozene Cesko, tak Cesko ani za stovky let nedozene vyspely Zapad. Ja vim, mnohym se tak tezko odchazi.


    Čeští vědci a lékaři dělají ČR čest a ta jim plive do očí

    Petr Hájek

    Pan Culik v uvodniku BL 7. rijna vystihl situaci inteligence v Cesku zcela presne.

    Pridam jen par poznamek z vlastniho pohledu mladeho vedce.

    Na ceskou vedu a vzdelavaci system se ve sdelovacich prostredcich liji kyble spiny a stalo by za to tento fenomen trochu rozebrat.

    Typicky je argument ,ze nasi odbornici ziskali tituly studiem marxismu, ze vzdelavaci system vyrazoval nadane na ukor synu papalasu atd., proste ze nase veda nestoji za nic.

    Toto bylo urcite pravda v 50. letech a dodnes tito lide zastavaji vedouci posice na katedrach.

    Muj stryc napriklad byl jeden den vyhlasen nejlepsim zakem skoly a druhy den nebyl prijat na stredni skolu kvuli maloburzoaznimu puvodu. (nakonec vsak svou nezmernou vytrvalosti stejne ziskal inzenyrsky diplom).

    V dobach meho studia (je mi neco pres 30) to vsak jiz zdaleka neplatilo. Tehdejsi system byl tvrde selektivni a vetsinou ferovy. Mnoho mych spoluzaku melo rodice vyloucene ze strany atd. ostatne i synove chartisty Bendy mohli vystudovat vysokou skolu.

    Vedci teto generace delaji nyni cest nasi zemi, ktera jim za odmenu plive do oci. Mohl bych dat mnoho jmen nasich mladych vedcu kteri maji svetovou uroven. Jejich odmenou v cesku je plat kolem 10 000 mesicne, a predevsim usmesky sasku pocmaranych, kteri vedou nase podniky s mobilem v kapse zu grunde, nebo skryta zavist tech, kteri proste nebyli dost chytri na to aby se dokazali dostat na vysokou skolu.

    Hlavni otazka ale pro me je, co tito lide mohou delat, resp. proc se neozyvaji.

    Duvodu je nekolik. Zaprve, lide ve vedoucich posicich jsou jeste stale vetsinou prezivaci ze zlatych dob hlubokeho komunismu.

    Tito maji dostatecne platy, cely zivot nic nedelali a mohou tedy ztratit vse. Mladsi na to nemaji cas, pokud chteji delat vedu. To je totiz nesmirne casove narocna prace, pozadujici maximalni a dlouhodobe intelektualni a emocionalni nasazeni.

    Lidsky mozek neumoznuje aby clovek jeden den demonstroval pred parlamentem a den pote zkoumal zakony prirody.

    Vedci maji take velmi silny sklon analysovat situace, spise nez prosazovat nejaka primitivni reseni a navrhy, proste politicke mysleni je jim cizi.

    Zcela zasadni je dale fakt, ze tito lide nemaji silne paky (jako treba zeleznicari) aby mohli na vlady tlacit.

    Lekari je sice maji, ale jsou prilis odpovedni na to aby je pouzili.

    Kazda ceska vlada za poslednich 10 let zasadne tezila z tohoto faktu.

    A proto si take myslim ze i posledni stavka zdravotniku mnoho neprinese. Papalasove jednoduse kaslou na to, co se stane s touhle zemi za par let, milionkrat jiz dokazali ze jejich koryta jsou jim vsim.

    Od soucastnych politiku nelze ocekavat nic.

    Ministr zdravotnictvi Zeman ostatne asi nechape zakladni logicke struktury jazyka, kdyz si zaroven stezuje ze lekari obvinuji vladu z neschopnosti a pritom se haji tim ze nema zadne kompetence. Je tedy jak by rekl Svejk velmi schopny-ale bez kompetence.

    K cemu ho tedy mame?

    Petr Hájek


    Panu Krejčiříkovi: vaše vytváření mýtů o lékařské výjimečnosti je nekorektní

    Peter Erbák

    Vazeny pane Krejciriku,

    Vase tvrzeni o systematickem vytvareni mytu o vyjimecnosti lekarskeho remesla je podle meho nazoru nekorektni. Je myslim, tak trochu z dilny ODS. (bez urazky)

    (Mimochodem, ve vasi dalsi vete o tom, co je mimoradneho na osetreni rymy, se projevuje typicky postoj nasich obcanu ke zdravotnictvi, coby komunalnim sluzbam. Ono totiz normalne clovek s rymou k doktorovi nepujde. Kdyz je to ale vsechno zadarmo, tak proc ne? ... "a kdyz uz jsme tady, pane doktore, tak se jeste MUZETE podivat i na moji tchyni, nejak ji zaleha v uchu..." To je ale zase z jineho soudku.)

    Abych se ale vratil k puvodnimu tematu. Tym operujici srdecni vadu je opravdu hodny obdivu. A co myslite, pane Krejciriku, kdo asi tak "dodava" pacienty pro spickove klinicke teamy?

    Prave ten obycejny remeslnik z periferie. Tam to zacina. Ten obycejny a prumerny dokturek v ambulanci ma v rukou zivoty lidi. Protoze na nem obvykle zavisi, jaky bude jejich dalsi osud. Zalezi na jeho erudici, zkusenostech, intuici, sestem smyslu, citu pro detail, znalosti lidi.

    Myslite, ze je to snadna prace? Myslite, ze je snadne vyslechnout stesky 40-50 lidi v ambulanci, vysetrit je a najit 2-3 z toho mnozstvi, kteri maji opravdu zavazny problem? A neprehlednout nic zivotne duleziteho. Anebo se o to alespon uprimne a ze vsech sil celou dobu snazit? Prohlednout "zbytecne" desitky pacientu, aby vam neunikl ten jeden, kteremu vase duslednost zachrani zivot? Toto remeslo se vam nezda ani trochu vyjimecne?

    Ted muzete rict, ze opet systematicky vytvarim mytus...  

    Co se tyce vaseho tvrzeni, ze lekari v noci operuji pouze vyjimecne - to taky neni pravdive. Slouzival jsem hodne na chirurgii v okresni nemocnici. Bylo docela bezne, ze odpoledne prijate pacienty bylo nutne operovat v noci. To uz nemluvim o urazech, rvackach, autonehodach, a tak dale. Vase iluze o vyjimecnosti nocni prace lekare je zcela mylna.  

    A ze pry nikdo nemuze nutit unavaneho lekare, aby po tezke nocni smene pokracoval druhy den v praci... Prosim vas! To je prece nesmysl. Kdo jiny by ze mne udelal moji praci?

    Mimochodem, tvrdite, ze lekari berou hodinovou mzdu v nocni sluzbe, "i kdyz se nic nedeje". Zrejme vubec netusite, ze samotne ocekavani je stres, a vy se normalne nevyspite, ani kdyz se nahodou nekolik hodin nic nedeje.

    Vase srovnavani remeslnika a lekare trochu pokulhava. Zvlaste u dnesnich ambulantnich specialistu. Ti jsou prakticky vsichni "nestatni", cili smluvni. Neexistuje pro ne zadnych "22 000 jistych." Vydelavaji jenom podle poctu osetrenych pacientu, pripadne vykonu. Cili porovnavate nesrovnatelne - soukromeho remeslnika ze statnim zamestnancem v nemocnici.  

    Zaverem si dovolim dodat, ze zakladni problem bude asi v tom, ze zatim zadna vlada, at uz byla pravicova, nebo levicova, nemela tu odvahu sdelit obcanum jednoduchou pravdu. Ze totiz neni dost penez na vsechno ve zdravotnictvi. Ze je naproto nevyhnutne, aby se zvysil vyber zdravotniho pojisteni, pripadne aby se zavedla nejaka forma spoluucasti  pacienta. Aby lidi meli predstavu, kolik co ve zdravotnictvi stoji. Aby pacient nezkousel nekolik ruznych klinik a nekolik ruznych specialistu naprosto svevolne. Aby si konecne prestal myslet, ze je to vsechno zadarmo. Aby se zacalo setrit a lepe hospodarit.

    Se vsim.    

    I s vlastnim zdravim.

    Peter Erbak, Rakovnik


    Mé provokativní články o lékařích. O umírání jiných lidí

    Milan Krejčiřík

    Vážení páni doktoři,

    přiznávám, že moje dva příspěvky v BL byly napsány (úmyslně) trochu provokativně. Byly napsány před ukončením vámi vyhlášené stávky, kdy jsem měl oprávněnou obavu, že nechcete plnit své základní povinnosti.

    Já si skutečně myslím, že každá stávka, která postihuje nevinné, je vydírání a vydírání je mi z duše odporné. Chápu lékaře, že nejsou spokojeni se svými platy a přeji jim, aby měli dvojnásobek, ale brát si své pacienty jako rukojmí, to je opravdu morální poklesek, s nímž se nemohu ztotožnit. Ujišťuji vás, že se mi z duše příčí i jednání dopravců, kteří zablokují cesty lidem, kteří s jejich záležitostí nemají nic společného. To je skutečně sobecké, alespoň já to tak vnímám. Nejsem zásadně proti stávkám, pokud k nim dochází v mezní situaci, kterou nelze jiným způsobem vyřešit a pokud tato stávka postihuje jen viníka (např. když hnutí Green Peace vyhlásilo bojkot firmy Shell). Máme přece svobodu projevu, tak demonstrujte, vyvěste si na nemocnice hesla, noste protestní stužky, ale nepostihujte své pacienty. Ve svých důsledcích to nakonec stejně poškozuje vás. Jsem rád, že tato vaše poslední stávka vlastně nebyla stávkou, ale jen veřejným protestem a proti takové formě samozřejmě nic nemám.

    Dostal jsem několik "protestních" mailů, z nichž vyplývá, že pisatelé mají dojem, že si myslím, že lékaři jsou dobře placeni. To si samozřejmě nemyslím. Sám jsem pracoval řadu let jako vědecký pracovník se dvěma akademickými tituly za mizerný plat a moc dobře vím, že platy inteligence jsou u nás stále nevyhovující. Vím také velmi dobře, jak se ve státních institucích hospodaří a plýtvá. Moje kritika byla zaměřena jen na způsob vymáhání vyšší mzdy a na způsob argumentace. Pokud jsem zmiňoval "nekorektnost", měl jsem samozřejmě na mysli nekorektnost argumentace. Abych byl konkrétní ... nelíbilo se mi tvrzení, že lékař "pracuje" 100 až 200 hodin navíc (když část této doby odpočívá) a také to, že z celkového počtu hodin (odpracovaných i odespatých) byla počítána průměrná hodinová sazba (pochopitelně takový průměr musí být nižší). Nechci tím nijak snižovat obtížnost a nepříjemnost několika souvislých směn, ale to už je jiný problém. Stejně tak není korektní usuzovat z hodinové mzdy řemeslníka, kterou si za práci účtuje, že má měsíčně 150000 korun (pan Petr Hájek). Možná, že nějaký takový existuje, ale většinou faktická mzda toho člověka se nebude moc lišit od celostátního průměru. Přirozeně je tato debata vedena jen v rovině metodické. Mezi skutečnou hodinou práce lékaře a řemeslníka je po věcné stránce propastný rozdíl.

    Pan doktor Janicadis se mě ptal, kolik jsem viděl v životě lidí umírat a kolika lidem jsem musel říci, že jsou nevyléčitelně nemocní a pak s nimi být až do smrti. Mohl bych odpovědět "každý lékař, kněz, policista nebo voják ví, do čeho jde" ale neodpovím tak, protože by to nebylo fair - řeknu pravdu. Panu doktorovi ještě není třicet, mě už minula šedesátka. Poprve jsem se setkal s umírajícími mladými lidmi jako desetiletý chlapec za druhé světové války. Stal jsem se očitým svědkem útoku britských letadel na německý konvoj. Nevím, zda pan doktor poznal v životě opravdový strach ze smrti, kdy o život skutečně jde. Já ho poznal už v deseti letech. Vrhl jsem se na zem a zoufale zabořil hlavu do písku. Když střelba ustala, pozvedl jsem hlavu. Viděl jsem umírající těžce zraněné mladé muže. Měli to být moji nepřátelé, ale já se nemohl ubránit soucitu a slzám. Do konce války jsem těch mrtvých viděl ještě více a jednou jsem dokonce stál tváří v tvář proti vojákovi, který na mě křičel a mířil samopalem. Nerozuměl jsem mu a netušil, co chce. Myslel jsem si, že je to můj konec a opět jsem měl slzy v očích. Na štěstí ten voják chtěl jen moje náramkové hodinky.

    Během svého života jsem viděl umírat i několik nemocných přátel a trávil s nimi poslední chvíle. Vím moc dobře, co to je lidská bezmocnost. Nejtěžší osudovou zkoušku jsem ale zažil mnohem později. Můj otec nastoupil na operaci do nemocnice. Bylo to ještě za totality. Tenkrát bylo běžné dávat něco lékařům do ruky (nevím, jak je to dnes). Koupil jsem lahev skotské whisky, tehdy stála kolem 400 korun, což nebylo při mém platu vědeckého pracovníka cca 4000 tak málo. Už když jsem ji panu doktorovi předával, jsem vycítil, že není moc spokojen. Za pár dní mi telefonoval, že otec má rakovinu. Současně mi nabídl, že za měsíční úplatek 500 korun bude otci dávat jistý švýcarský lék, který smrt sice neodvratí, ale může ji oddálit. (Pro ty nejmladší dodávám, že zahraniční léky se tehdy nedaly normálně koupit). Co jsem v takové situaci mohl udělat. Platil jsem.

    Nejprve jsem se musel s nevyhnutelností smrti otce vyrovnat sám a potom jsem to musel šetrně sdělit matce. Dlouho jsem váhal, zda to mám říci také otci, když mu to lékaři neřekli (v té době to nebylo zvykem), ale nakonec jsem mu to po několika opatrných pokusech řekl. Přijal to klidně a myslím, že mi byl vděčen. Nevím, zda tato pravda ho přiblížila ke smrti, ale naše vzájemné rozhovory byly od té chvíle až do konce úplně jiné. Za několik měsíců zemřel a já se nikdy nedozvěděl, zda nějaké švýcarské léky dostával, ale chci věřit, že ano. Ten pan doktor už je také po smrti.

    Ale abych končil s humorem. Pan doktor Janicadis. nám vyprávěl vtip o lékaři a kosti v krku, ja vám povím na stejné téma pravdivou příhodu. Před několika dny mi zavolal večer domů nějaký muž. Podle přízvuku a špatné češtiny jsem poznal, že jde o cizince. Odvolával se na mého známého o požádal o pomoc. Myslím, že byl novinář nebo spisovatel, to jsem přesně nepochopil, ale měl problém se svým počítačem a potřeboval poradit. Po krátké konzultaci jsem mu poradil a muž byl velmi šťasten, že může dokončit svou práci. Následovala obligátní otázka "Co jsem dlužen?" S naprostou samozřejmostí jsem odpověděl, že to byla maličkost, že to nestojí za řeč. Jistě jsem mu mohl položit stejnou otazku jako lékař ve vtipu, "Kolik byste mi zaplatil před tím, než jsem vám poradil?", ale vůbec mi to nenapadlo.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|