Nekrolog:
Raisa Gorbačovová
Narodila se 5. ledna 1932, zemřela 20. září 1999. Tento nekrolog vyšel 21. září 1999 v deníku Guardian.
V roce 1987 otiskla Pravda na titulní straně fotografii ženy. Navzdory prohlášení o rovnosti pohlaví z doby asi o sedmdesát let dříve to byla v Sovětském svazu nezvyklá událost. Počet slavných žen se tam dal spočíst na prstech dvou rukou. Na otištění fotografie v tomto oficiálním orgánu Komunistické strany Sovětského svazu bylo pozoruhodné to, že žena na fotografii nebyla ani prominentní politička, ani vědkyně, kosmonautka či spisovatelka, ale byla to Raisa Gorbačovová, která byla slavná nikoliv proto, co dokázala, ale protože byla manželkou šéfa strany a vlády Sovětského svazu.
Raisa Gorbačovová, která zemřela ve věku 67 let na leukémii, se stala hvězdou posledního dějství studené války a tajnou zbraní svého manžela při úsilí ukončit padesát let konfrontace mezi Moskvou a Washingtonem.
Zatímco Michail Gorbačov se dohadoval s Ronaldem Reaganem a Georgem Bushem o omezení strategických zbraní a o verifikačních procedurách, Raisa Gorbačovová navaštěvovala dětské domovy, školy a nemocnice. Zatímco Michailovi dávali otázky o lidských právech a o svobodě projevu, Raisu fotografovali při čaji s manželkami vedoucích západních představitelů a při nákupech v Paříži, v New Yorku a v Londýně, a při tom, kdy na sobě měla šaty nejlepšího sovětského designu. Když se Gorbačovovi podařilo přesvědčit Ronalda Reagana, že jeho "říše zla" skutečně chce změnu, Raisa Gorbačovová vyvolal větší zájem než Nancy Reaganová svou vřelostí a inteligencí.
Podporovala srdcem za úsilí svého manžela získat mysli Západu.
Raisino a Michailovo show však krutě nenáviděli doma v Sovětském svazu. Gorbačov byl zrádce revoluce; Raisu stavěli na pranýř, že je ješitná a chová se extravagantně. Údajně bylo natočeno tajné video, jak nakupuje Raisa na oficiální návštěvě v Londýně zlatou úvěrovou kartou American Express náušnice od firmy Cartier. Michail odkrýval nevábnou sovětskou minulost a znejisťoval sovětské aparátčíky: Raisa navštívila oběti zemětřesení v Arménii v roce 1987 oblečená v liščích kožišinách, jako by šla na premiéru do divadla v Moskvě.
Michailovy reformy zabředly do mocenských bojů v Kremlu a nepodařilo se mu oživit sovětskou ekonomiku. Raisa byla obviněna, že vytvořila kult osobnosti a že zasahuje do politického rozhodování. Když během pokusu o puč v srpnu 1991 se spiklencům nepodařilo svrhnout Gorbačova, Západ sympatizoval s nemocnou Raisou, která během věznění na Krymu zřejmě utrpěla mrtvici. Naproti tomu, Rusové zastávali názor, že to první dámě, kterou nikdy nechtěli, stoprocentně patří.
Teprve až v posledních měsících jejího života, jak bojovala v nemocnici v Německu s leukémií, její manžel trvale přítomen u jejího lůžka, projevili Rusové konečně Raise určité sympatie jako manželce posledního a možná nejvíce nenáviděného vedoucího představitele Sovětského svazu.
Dokud byl její manžel u moci, Raisa nepodporovala zkoumání své minulosti. Odmítala zveřejňovat životopisné podrobnosti či poskytovat osobní fotografie tisku a navzdory duchu glasnosti zakázala publikaci knihy vtipů o sobě. Byla to chyba, která podpořila šíření škodlivých pověstí. Nepřátelé tvrdili, že je židovka nebo Tatarka. Dokonce se tvrdilo, že se vyspala s Leonidem Brežněvem, aby pomohla kariéře svého muže.
Kolovaly jiné, sympatičtější historky, podle jedné z nichž byl Raisin otec významným ukrajinským expertem na kolektivizaci, která se v třicátých letech znelíbil Stalinovi a strávil dalších dvacet let v Gulagu. Avšak i když bylo pravda, že Raisina rodina byla v nemilosti za Stalina jako rodina kulaků a majetek Raisina dědečka byl zkonfiskován, v předválečném Sovětském svazu zažila Raisa relativně normální dětství.
Raisa Maximovna Titorenková se narodila ve vesnici na západní Sibiři. Její matka byla venkovanka a až do věku dvaceti let neuměla číst a psát. Otec byl železničář, které se přestěhoval z Ukrajiny za prací do altajského regionu. Raisa, jejich první dítě, byla pokřtěna v ortodoxní církvi, ale vyrostla z ní vzorná sovětská školačka. Rodina se často na Uralu stěhovala, ale Raisa absolvovala střední školu se zlatou medailí, což jí umožňovalo automatické studium na jakékoliv vysoké škole. V roce 1949 se rozhodla studovat filozofii na moskevské státní univerzitě.
O dva roky později se Raisa seznámila ve studentském klubu s mladým studentem práv, Michailem Gorbačovem. Ve svých pamětech píše Gorbačov o tom, jak byl zamilován, že potkal svůj "osud", ale na Raisu nedělal mladý komsomolec ze Stavropolu příliš velký dojem. Michail strávil dva měsíce tím, že se snažil získat její pozornost.
V prosinci 1951 se mu konečně podařilo doprovodit ji domů. Raisa chtěla jejich vztah ukončit, ale Michail se nedal a 25. září 1953 se vzali. Nebyli schopni získat rodinný pokoj, a tak strávili první měsíce sňatku každý v jiné studentské ubytovně na Leninských Horách. Moskevský Komsomol, povzbuzený táním po Stalinově smrti, protestoval rektorovi ohledně toho, jak se zachází s ženatými a vdanými studenty, a tak dostali Gorbačovovi konečně společný pokoj.
Raisa absolvovala v roce 1954 a okamžitě začala pracovat na své doktorské práci. Když Michail absolvoval o rok později, odmítl možnost postgraduální práce na katedře práva zemědělských družstev a dostal umístěnku na prokuraturu v Moskvě. Byla mu nabídnuta práce v Tadžikistánu nebo ve střední Asii: manžele se rozhodli namísto toho jít do Stavropolu.
Běhe, čtrnácti dnů se tam Michail stal zástupcem šéfa agitace a propagandy v regionální komsomolské organizaci. Raisa čtyři roky učila na část úvazku marxisticko-leninskou filozofii. Jako outsider, jejíž kvalifikaci z Moskvy neměli tamější učitelé rádi, nakonec přece jen dostala práci na plný úvazek a v přednáškách učila o Kantovi, Hegelovi, Leninovi a občas o etice a o historii náboženství a ateismu. V roce 1957 se narodila Irina, jediné dítě Gorbačovových.
Koncem padesátých let zaměřila Raisa Gorbačovová svou pozornost na sociologii, předmět zakázaný za Stalina, a začala pracoval na doktorské dizertaci "Rozvoj nových rysů v životě vesnického lidu v zemědělských družstvech", která vyšla v roce 1967.
V roce 1970 se Michail Gorbačov stal prvním tajemníkem komunistické strany stavropolského regionu. Raisa dál studovala venkovskou společnost až do roku 1978, kdy se stal její manžel tajemníkem ústředního výboru KSSS a Gorbačovovi se přestěhovali zpět do Moskvy.
V sedmdesátých a v osmdesátých letech nebyly manželky sovětských vedoucích představitelů vídány na veřejnosti. Brežněvova manželka Viktorie byla doma, zavařovala marmeládu a měla starosti ohledně skandálního erotického života neposlušné dcery Galiny. Nikdo nevěděl, že je vůbec Brežněvův nástupce Jurij Andropov ženatý, dokud se jeho druhá manželka Taťána neobjevila v roce 1984 na jeho pohřbu.
Nicméně existoval kruh "kremelských manželek", které spolu soupeřily v moskevské politické elitě při čajových dýcháncích o moc - obdobně jako jejich manželé soupeřili vzájemně o moc v Kremlu. Raise připadaly jejich nekonečné drby nudné a jejich zneužívání výsad vedoucích představitelů nechutné. Jim byla Raisa taky nesympatická a jediným blízkým přítelem Gorbačovových z Kremlu byl Jurij Andropov, tehdy šéf KGB.
Avšak jako manželka člena ruského politbyra měla Raisa auto se šoférem, byt zadarmo uprostřed Moskvy, chatu na venkově a přístup k speciálním obchodům. Ve vzpomínkách píše zejména o knihách, které měla možnost získávat v důsledku postavení svého muže. Začala přednášet na moskevské univerzitě sociologii, ale bylo teď zjevné, že její kariéra je méně důležitá než stoupající politická hvězda jejího muže.
Když se stal Gorbačov v roce 1985 generálním tajemníkem komunistické strany, očekávalo se, že zůstane jeho manželka v ústraní. Raisa ale neobvyklým způsobem doprovázela svého manžela v roce 1984 na cestu do Británie, kde tehdy ještě její přítomnost nevyvolala skoro žádnou pozornost. Teď se ale začínala objevovat po boku svého muže na veřejnosti.
Sovětské sdělovací prostředky byly nejprve ochotny dát Raise veřejný prostor. To, jestli bylo její povýšení na první dámu úmyslným rozhodnutím Gorbačovových, je nejisté. Kdyby bývali věděli, jak zuřivě ji budou nenávidět obyčejní ruští občané a že se stane ohniskem kritiky Michaila Gorbačova, možná by bývala Raisa zůstala anonymní univerzitní asistentkou.
Zdá se ale jasné, že generální tajemník byl do své "Raji" tak zamilován, že nemohl snést ji nechávat doma. Brzo prováděla Raisa v botách na vysokých podpatcích inspekci sovětské arktické flotily v Murmansku, procházela sovětskými městy v elegantních oblecích a kloboucích, vždy po boku svého manžela, který hovořil s dělníky a zemědělci. A významné také bylo, že ho doprovázela na nekonečné vrcholné schůzky do zahraničí.
Právě na těchto schůzkách se západní sdělovací prostředky do Raisy zamilovaly. Byla pestrostí mezi šedivými obleky při fotografování státníků, likvidovala obraz sovětské ženy jakožto osoby bramborového tvaru s šátkem na hlavě, a byla považována za důkaz, že Gorbačovova verze socialismu nahradila kyselá "nět" Brežněvovy éry.
Největší Raisin triumf se odehrál na vrcholné schůzce v Rejkjavíku v říjnu 1986. Washington i Moskva se dohodly, že to bude nepříliš veřejně inzerovaná schůzka. Na poslední chvíli se ale Raisa rozhodla doprovázet svého manžela. Schůzka skončila bez dohody, ale největší zájem vyvolala Raisa, jak navštěvuje školy a horká vřídla.
Raisa Gorbačovová neměla zkušenosti s diplomatickým vystupováním. Během jejích prvních cest do zahraničí nevěděli diplomaté, jak si s ní počít a co by měla dělat. Někdy lidi poučovala, často porušovala protokol spontánními poznámkami, nicméně byla však považována za přínos úsilí svého muže zmírnit globální napětí.
Nakupovací návštěvy na Západě vyvolávaly hněv ruských žen, které trávily celý život ve frontách na nekvalitní zboží. Ale v roce 1987 si Raisa Gorbačovová nalezla poslání: zájem o nemocné děti a o ženské otázky. Ale i to jí vyvolalo v Sovětském svazu problémy. Během jedné cesty do Německa zorganizovala vydávání sovětské edice časopisu Burda, módního ženského časopisu. Ukázalo se však, že sovětské tiskárny nejsou schopny časopis tisknout v dostatečně dokonalé kvalitě. Projekt první dámy nemohl být jen tak zrušen, a tak byly vydávány sovětské devizové rezervy na to, aby se časopis tiskl v Západním Německu. Prodával se jen ve valutových obchodech.
Michailu Gorbačovovi to určitou dobu trvalo, než si uvědomil, že je pro něho doma v Rusku Raisa problémem. Navzdory jejím projevům o obtížném životě ruských žen se šířila obvinění, že dostává plat několika tisíc rublů za práci pro sovětskou kulturní nadaci a šířily se také pověsti o tom, jak obrovské peníze vydává za šatstvo. Americký rozhovor, v němž Gorbačov uvedl, že se Raisa podílí na všech jeho politických rozhodnutích, byl před vysíláním v Sovětském svazu zkrácen a tato část byla vynechána.
V říjnu 1987 obvinil tehdejší šéf komunistické strany v Moskvě Boris Jelcin Gorbačova, že dovolil manželce vytvořit kult osobnosti. V roce 1989 vzrušení ohledně Raisy ale už utichlo. Její cesty do zahraničí, její účesy a nové šaty už nebyly pro západní sdělovací prostředky zajímavé. Jak se rozpadl Varšavský pakt a Gorbačov čelil stále ostřejší kritice v Rusku, Raisa ustoupila do pozadí a věnovala se vnoučatům. Přesto však zůstala terčem ruských vtipů.
V srpnu 1991 byli Gorbačovovi na dovolené s vnoučaty na Krymu, když jim byl přerušen telefon a vilu obklopili ozbrojení vojáci. Zatímco Michail Gorbačov diktoval do videokamery svou poslední vůli, Raisa se začala strašně bát o osud dětí. Třiasedmdesát hodin zadržování vedlo zřejmě k tomu, že Raisa, která měla vysoký tlak, utrpěla mrtvici. Když se vrátila do Moskvy, měla ochrnutou levou ruku. Podle manžela se nikdy úplně nezotavila.
Západní tisk si brzo povšiml, jak zestárla. Na podzim vyšla její autobiografie "Doufám" v nakladatelství HarperCollins, za který prý dostala milión dolarů prostřednictvím dohody, kterou vyjednal osobně Rupert Murdoch. Raisa popřela, že by dostala tolik peněz, ale přesnou částku nikdy nesdělila.
Po rozkladu Sovětského svazu ustoupili Gorbačovovi z veřejné arény. Mstivý Jelcin jim odebral veškeré výsady a odmítl zvýšit jejich důchod poté, co se po Jelcinových reformách v roce 1992 stal naprosto bezcenný. Gorbačov vydělával malý plat tím, že psal syndikovaný sloupek do novin, a rozšířily se pověsti, že byla Raisa donucena prodat část svého šatníku. Manželé však dál cestovali do zahraničí, pracovali pro Gorbačovovu nadaci a navštěvovali večeře, jimiž se sbíraly peníze. Když vyšly v roce 1996 Gorbačovovy paměti, Raisa jela s ním, když dělal knize cestou kolem světa reklamu. Ráda ji podepisovala s ním.
Loniv červenci bylo zjištěno, že má Raisa Gorbačovová leukémii. V Michailově doprovodu cestovala do Německa na léčení. Jeho zoufalství nad její nemocí bylo bolestné. Dvojice dostala množství podpůrných dopisů z celého světa. Dokonce i Boris Jelcin poslal dopis z Kremlu a urychlil vydání pasu, aby Raisina sestra mohla cestovat do Německa a poskytnout Raise svou kostní dřeň. Avšak Raisa byla už příliš slabá na to, aby mohla podstoupit operaci.
Raisu Gorbačovovou obdivovali v zahraničí za to, že přinesla pestrost a vřelost do sovětské politiky. Doma ji nenáviděli za to, že odmítla zůstat v kuchyni a podporovat svého muže jen z ústraní. I když se často ve snaze hrát roli první dámy z Kremlu chovala neobratně, bezpochyby pomohla svému muži získat důvěru Západu.
Zatímco Západ obdivoval její inteligenci a smysl pro módu a srovnával ji s Jackie Kennedyovou, sovětší občané dávali přednost jinému srovnání. Pro ně byla Gorbačovová carinou Alexandrou, nenáviděnou německou manželkou posledního ruského cara Mikuláše II, a podobně jako Alexandra, i Raisa Gorbačovová zničila Rusko tím, že se rozhodla zasahovat do politických záležitostí.
Ať už byla obdivována či nenáviděna, Raisa Gorbačovová zůstane v lidské paměti jako jedna polovička zamilovaného manželského páru, který nenávratně změnil svět.
