Vrátil jste Českou televizi o pět let zpátky
Ivo Mathé píše Jakubu Puchalskému
V Praze dne 31. srpna 1999
Vážený pane řediteli,
ve své stížnosti adresované prezidentu republiky mne označujete za osnovatele "poškozování" České televize, neboť vyvolávám kritický zájem o její činnost.
Českou televizi coby institut služby veřejnosti televizním vysíláním jsme s kolegy ve velmi nepříznivé atmosféře vypiplali od novorozeneckého věku až do období - řekněme - rané dospělosti. Můj vztah k subjektu, jenž nyní řídíte, je tudíž - mírně nadsazeno - otcovský. Vlastním životem si ověříte, jak bolestným může být pozorování nadějného potomka, jenž by mohl okolí prospět, ale jemuž je bezdůvodně ubližováno. Své dítě však kvůli nepříznivému působení nepovedených učitelů mít rád nepřestanete.
Přes Vaše opakované negativní vymezování se vůči první šestileté etapě existence České televize, a přes množství Vašich prohlášení, interview a textů napadajících výsledky dosažené Českou televizí před Vaším příchodem, jsem se Vám pokusil několikrát nabídnout pomoc. Vaše reakce nikdy nepřišla přímo, ale oklikou, se zpožděním, a začasté jako pokus o insinuaci. Upřímnou snahu naplňovat službu veřejnosti podporuje každodenní připomenutí stěžejního finančního zdroje České televize - povinných poplatků nás všech. Odhlédnu-li od práva každého občana (včetně mne, dovolíte-li) svobodně vyjádřit vlastní názor na cokoli, nerad konstatuji, že zůstáváte v zajetí falešných informací, takřka chorobných představ, a volně zaměňujete poškozování s kritickým zájmem. Dovolte tedy, abych Vašeho písemného osočení využil napoprvé k vyslovení několika poznámek.
Česká televize se již přes rok zmítá v očekávání jakési nové organizační struktury, resp. celého systému řízení a rozhodování, přičemž časová prodleva je pro chod tak jemného organismu, jakým je televize, smrtící kanonádou. Vnitřní chod je epidemicky nakažen, rozhodovací mechanismy erodovány, odpovědnost zamlžena, o nákupech technologie, zakázkách a nájmech konzultačních firem se rozhoduje neprůhledně a nezdůvodněně, značné částky se vydávají na neuvážené investice i podivné služby (např. na paušální smlouvu s osobně spřízněnou advokátní kanceláří!). Naprostá většina "nových" nápadů či výstupů z nákladných poradenských projektů však byla již před léty po řádné oponentuře zamítnuta. Vyhnal jste - často velmi neslušně - mnoho odborníků, jejichž jediným "proviněním" byla paměť a dobře hodnocená práce před Vaším příchodem. Ti lidé se většinou nezúčastnili výběrového řízení na generálního ředitele a jejich vazba na firmu a zejména její poslání byla pevnější než vztah ke konkrétnímu člověku. Přesto byli takřka kompletně nahrazeni osobami pro místa ve vedení České televize prokazatelně méně kvalifikovanými. Několik Vámi jmenovaných manažerů pak zklamalo na celé čáře (Kytka, Kopecký, Šírková, Bezouška) a po svém spěšném odchodu zůstávají připomenutím nerozumné personální práce, obdobně jako nedávná nominace člověka bez zkušeností a nutné základní výbavy do klíčové funkce ovlivňující úroveň služby poskytované národním provozovatelem vysílání ze zákona. Aniž existuje významná inflace, náklady České televize pod Vaší patronací dosahují astronomických čísel (vloni vyšších než schválený rozpočet). Produkce některých stěžejních programových typů (dramatická tvorba, hudba) je potlačena a vysvětlení důvodů je manipulativní. Ve vleku ředitelů privátních stanic jste přes půl roku zamezoval nákupu českých filmů z období 1965 až 1990 a znemožňoval tak divákům (poplatníkům) České televize přístup k nejlepším snímkům naší kinematografie. Vysílací schéma za Vašeho působení zchaotizovalo, podíl repríz (jejichž výběr se zřejmě nevyhne ani seriálu o Zemanovi) překročil míru únosnosti, systém nasazování pořadů je nepřehledný a nelogický, programová strategie se proměnila jen v pouhá donekonečna omílaná prázdná slova. Zpravodajství České televize nyní nedosahuje ani úrovně běžné před 1. dubnem loňského roku. Do očí bijící kopírování komerčních stanic (řazení zpráv, prezentace, dekorace, někteří newscasteři, plytkost reportáží, jalová senzacechtivost, mluva atd.) a devastace pořadu "21" ubírají zpravodajským relacím diváky i důvěryhodnost. Bohužel, celá Česká televize přichází o dlouze a pracně budovanou prestiž a autoritu, spolu s hodnotou nejcennější - politickou nezávislostí. Čeština v programech České televize chřadne, nově angažovaní moderátoři, redaktoři a hlasatelé s jazykem spíše bojují než jej ovládají. Množí se technická pochybení (nechat - vědomě - běžet "živé" vysílání zpravodajského pořadu bez zvuku je bezprecedentní!). Celkově ubývá profesionality, rozlévá se amatérismus. Sledovanost, přes zřetelné příznaky komercionalizace a vulgarizace programu, výrazně upadá. Pokles podílu na divácké obci od konce roku 1997, resp. I. čtvrtletí roku 1998, dosáhl již několika procentních bodů! Bylo by snadné (a smutné) pokračovat, leč ani v dalších mých větách byste nenalezl zpochybnění existence typu televize, tvořící v civilizované společnosti pilíř parlamentní demokracie.
V rozporu se svým tvrzením o čestných a otevřených formách komunikace zabraňujete jakémukoli nepříznivému pohledu na své počínání. K obviňování - otevřeněji udávání - osob, které si troufnou nemlčet o Vaší práci, se neuchylujete ojediněle. Činíte tak stylem poněkud připomínajícím zvyky zaplašené před deseti lety. Možná, že Vám taková metoda připadá obratná, ale vytěsněním kritické reflexe Českou televizi nevylepšíte. Ani za pomoci žalování, stýskání či dokonce lobbování na svačinách hrazených z televizního rozpočtu. Tak jako o nezbytnou politickou nezávislost je třeba pečovat nikoli umlčováním kritiků, servilitou či zákulisními kontakty, v lepším případě opakováním prázdných floskulí, ale mravenčí prací a zejména kvalitním vysíláním.
Všechny - jen stručně sumarizované - bolesti by bylo neodpovědné bagatelizovat právě nyní, v čase pro Českou televizi historicky nejpříhodnějším. Stav způsobený neuvěřitelně necivilizovanými kroky soukromých stanic, opřených o bezzásadovou praxi Rady pro vysílání, může v blízké době agresívně vyústit proti službě veřejnosti.
Pane řediteli, vrátil jste Českou televizi o pět a možná více let zpátky. Jejímu poslání neprospěje neobolševická eliminace jiného názoru, ale dobré a odpovědné vedení. Souhrnným a nejzávažnějším důsledkem jeho absence je demoralizace šířící se uvnitř i vně České televize, vyprovokovaná rostoucí neseriózností, nerozhodností, neznalostí, plýtváním svěřenými prostředky a nezkušeností tzv. top-managementu ve vnímavém prostředí, donedávna tvořícím neobyčejně vzácnou enklávu vyššího standardu zvyklostí, vztahů a morálky.
S pozdravem
Ivo Mathé
