Viktor opět na koni

Proč pražský kupónový král předvídá nový rozkvět ropného Baku

James H. Dorsey, Baku

Central European Economic Review, 26. října, 1998

Viktor Kožený se vrací

Pro své odpůrce je pražským pirátem, obchodním nájezdníkem, který si před pěti lety vybudoval říši na troskách privatizačního programu České republiky. Pro své zastánce je finančním géniem, který rozhýbal obchody s privatizačními kupóny na vznikajících trzích střední a východní Evropy díky tomu, že viděl příležitost tam, kde jiní viděli jen riziko.

Bez ohledu na svou pověst se nyní tento pětatřicátník, kterého časopis Fortune řadí mezi tisícovku nejbohatších lidí na světě, znovu pokouší prosadit v postsovětském světě. Před rokem se pan Kožený pěkně potichu usídlil ve větrných a písčitých ulicích Baku. Dnes je s výjimkou velkých nadnárodních energetických firem největším investorem v ropném Ázerbajdžánu, kam osobně investoval přibližně 100 miliónů dolarů a kde otevřel finanční podnik se jménem Minaret Group.

Podobně jako v České republice jej do Ázerbajdžánu přitáhla privatizace. Na ředitelství Minaretu v Baku pan Kožený a jeho zahraniční partneři vsadili na to, že vlastnictví ázerbajdžánských kupónů a opcí v nadcházející privatizaci jim jednou zajistí přístup k "rodinnému stříbru" země, snad dokonce přímo k Ázerbajdžánskému státnímu ropnému podniku (Socar). Probíhající krize na nových trzích nyní plány pana Koženého poněkud zabrzdila, ale přesto se zdá, že se nenechal odradit.

"Viděl jsem, že se ty kupóny prodávají za 10 - 11 dolarů. Byl to stejný princip privatizace jako v České republice, v Rusku nebo na Ukrajině," říká pan Kožený. "Taková situace byla zvlášť zajímavá v zemi, kde se tržní kapitál odhaduje na 80 miliard dolarů," dodává, když vzpomíná na svou první návštěvu Baku v květnu loňského roku.

Za poslední roky vyskočily volné prodejní ceny kupónů na 100 dolarů, ale mezitím opět klesly na 40 dolarů. Odhaduje se, že cizinci jich skoupili přibližně za 500 miliónů USD. Nyní je mohou využít k nákupům podniků v aukcích.

Má to však jeden háček: ázerbajdžánská vláda rozhoduje o tom, zda vůbec a kdy prodá skutečné bonbónky, jimž říká "strategické podniky", případ podle případu. "Socar přes kupóny neprodají," míní jeden mezinárodní bankéř. "Nejsou to žádní pitomci." Kromě toho musí pan Kožený a jeho partneři ve snaze o získání významného podílu v Socaru bojovat s těžkými vahami, jako je British Petroleum Corp.

Pan Kožený argumentuje tím, že vláda si nemůže dovolit přehlížet kupónový program, protože Ázerbajdžánci dosud vlastní polovinu všech vydaných kupónů. Uznává, že stojí proti konkurenci ze strany velkých naftařských společností. "Je to taková šarvátka o ropu," říká. "Všichni se hrozně bojí, že dostaneme kus Socaru, pokud ho zařadí do privatizace."

Ázerbajdžán, stejně jako jiné země v této oblasti, vydal svým občanům kupóny proto, aby se alespoň teoreticky rozdělilo bohatství stejnoměrněji. Pro investory však kupóny představují dobrý způsob, jak získat podíl v podnicích - a pan Kožený tento způsob důvěrně zná. "Jsme průkopníci, kteří na vznikající trhy vstupují jako první," tvrdí, zatímco dělníci připojují spotřebiče v jeho dočasném bydlišti v Londýně, elegantním městském domě, který si pronajal, dokud probíhají přestavby sídla, jež odkoupil od skladatele Andrewa Lloyda Webera za 21,2 miliónu USD.

To už je pořádný rozdíl od dob jeho studia na Harvardu, kde kolikrát neměl ani na nájem. Poté, co si v Praze vydělal jmění, vlastní pan Kožený domy v coloradském Aspenu a na Bahamách, silně investoval do Ruska a Střední Asie a patří mu rozsáhlé reality v Karibiku i jinde.

Poprvé vzbudil rozruch, když se v roce 1992 vrátil pod deseti letech ve Spojených státech do své rodné České republiky. Pan Kožený, dobře obeznámený se západním marketingem a opatřený nimbem absolventa Harvardu, zahájil reklamní tažení, kterým přesvědčil stovky tisíc Čechů, aby své kupóny investovali do jeho fondu Harvard Capital & Consulting. Začátkem roku 1994 však pan Kožený Prahu nadobro opustil s tím, že už nehodlá snášet kontroverze vznikající kolem jeho obchodů. Kritici tvrdí, že Harvard využil nezralý a neprůhledný trh, a že fond shrábl aktiva významných podniků, které se mu podařilo ovládnout.

Vzhledem k této záležitosti si mnozí lidé raději drží pana Koženého, který cestuje s irským pasem, dále od těla. "Nehodlám s ním jednat," říká John Doede, který spravuje fond AIG Silk Road americké společnosti American International Group. "Nevěřím, že by mohl být nějak přínosný styk s někým, kdo používal takové metody a pravděpodobně je hodlá používat i v budoucnu."

Pan Kožený na to reaguje prohlášením, že potíže české privatizace nebyly vinou jeho, ale vlády. Vládě se nepodařilo prosadit regulaci tam, kde jí bylo zapotřebí, a liberalizovat tam, kde to šlo. "Prosazoval jsem změny a to se těm oligarchům dosazeným vládou nelíbilo," říká dnes. "Bylo to jako bojovat s chobotnicí s tisíci chapadly."

K různým pověstem pochopitelně přispěl i osobní styl pana Koženého. Tento zrzavý boháč není pro bulvárním plátky neznámou veličinou. Koncem loňského roku si dopřál snad nejdražší večeři pro tři osoby v dějinách, když v módní londýnské restauraci La Gavroche zaplatil účet v hodnotě 10 000 dolarů. "Tohle byly hlouposti," prohlašuje nyní zachmuřeně. "Teď už jsem zralejší. Nějakou dobu trvá, než člověk dospěje."

Zkušenější pan Kožený si získal velké investory a pro Minaret sestavil správní radu, která působí skvělým dojmem. Zasedá v ní bývalý americký senátor George Mitchell, přední egyptský obchodník Šafik Gabr a američtí investoři Aaron Fleck, Frederick Bourke a Richard Friedman.

"Kolem Viktora jsou různé kontroverze. Ale my jsme si prověřili všechny firmy, které v té oblasti operují, a Minaret na to šel podle našeho názoru nejrpofesionálněji," říká Lee Cooperman, jehož newyorská firma Omega Advisors Inc. spravující majetek v hodnotě 4 miliard USD investovala podle odhadu analytiků přes Minaret do ázerbajdžánských kupónů asi 50 miliónů dolarů.

Třináctimístné tryskové letadlo Challenger pana Koženého přistává ročně až v 50 zemích. Je o něm známo, že na cestách si nechává dávat investiční tipy od obyčejných lidí. Kupříkladu, když se loni v květnu objevil v Baku, doslechl se o privatizačním programu od svých řidičů a leteckých mechaniků. Jeden řidič vytáhl z kapsy kupónovou knížku, aby mu ukázal, jak kupóny vypadají. Pana Koženého nejen zaujala kresba vrtné plošiny na deskách, ale zároveň si povšiml, že ázerbajdžánské kupóny jsou na rozdíl od českých přenosné.

"Došlo mi, že Baku je mezinárodní město," prohlašuje. "Zarazilo mne, jak tam všichni obdivně hovoří o prezidentovi (Najdarovi Alijevovi). Po své návštěvě jsem si prostě řekl: Zkusíme tam obchodovat."

Ani ne o šest týdnů později pan Kožený založil svou Minaret Group a usídlil ji v nejdražší kancelářské budově v Baku. Velké poutače po celém městě vychvalují Minaret jako přední investiční společnost ve Střední Asii.

Iasson Tsakonis, šestadvacetiletý řecký obchodník s ázerbajdžánskými kupóny, vzpomíná, jak pan Kožený ze začátku rozhazoval peníze. "Tohle je fantastická země - a ještě tu není žádná regulace. Budu sem investovat 100 nebo 200 miliónů dolarů. Pro začátek sem pustím padesát miliónů," sdělil mu pan Kožený. "Chci tady mít nejbohatší firmu." Pan Kožený tato svá slova potvrzuje, ale nehodlá sdělit, kolik kupónů už jeho firma koupila. Přesto přiznává, že hodnota tří miliónů, neboli 38% z celkové emise, není daleko od pravdy. Lidé obeznámení se zemí tvrdí, že společně se svými partnery skoupil kupóny za 200 miliónů dolarů.

Poslední dobou si však svou daň vybral dopad ruské krize. V říjnu Minaret propustil 100 ze svých 150 zaměstnanců v regionu. "Museli jsme si to pečlivě prozkoumat," vysvětluje pan Kožený. "Teď se ve Střední Asii neobchoduje vůbec." Přesto se drží toho, co stále ještě považuje za klíč k ovládnutí ázerbajdžánského trhu: kupónů.

Existují náznaky, že ázerbajdžánská vláda pana Koženého přivítala. Alespoň jednou rozmlouval o samotě s prezidentem Alijevem a dochází na náležité oficiální akce. "Z každého investora máme radost. Viktor je chytrý, já jsem profesor matematiky, a tak mám chytré lidi rád," říká náměstek předsedy Komise pro státní majetek Nurijev Barat a odmítá "pomluvy" pana Koženého ze strany západních velvyslanců. "Co znamená špatná pověst? Musí se to prokázat," dodává pan Barat. "Vydělal si nějaké peníze, no a co?"

Západní diplomaté však varovali ázerbajdžánskou vládu, že skoupení kupónů panem Koženým může vést ke zhroucení kapitálových trhů ve Střední Asii, jak tomu bylo i v České republice. "Kdyby se tu stalo totéž co v České republice, pošpiní to jméno Ameriky a Británie. To si nemůžeme dovolit," tvrdí britský diplomat.

Pan Kožený trvá na tom, že nehodlá dopustit, aby bylo jeho jméno znovu vláčeno blátem. "Hubená prasátka tloustnou, tlustá prasátka jsou pod nůž," říká. "Nechci být prasátko, ale pokud jím už být musím, tak raději hubené."