Atd. Chystám se Prahu navštívit ve dnech 5.-19. září. Nezdá se mi totiž správné, aby vláda prezentovala krajany jako naprostá nemehla a nedochůdčata, když vlastně nejenže odmítla podpořit možnost, jak by se zase mohli postavit na vlastní nohy, ale vlastně se i přímo zasloužila o její potlačení. Cítím v tom, že vzniká velice nebezpečný trend -- vláda nejenže nechce podporovat krajanské komunity v zahraničí k větší aktivitě, ale naopak -- těží z jejich úpadku. V případě New Yorku pak dokonce bohužel k tomu úpadku sama napomáhá.

Tenhle rodící se trend je třeba rázně zastavit, a proto bych byl rád, kdyby se tímto případem začali zodpovědní novináři doma zabývat. Proto jsem ochoten poskytnout jakékoliv další informace a vůbec se nabídnout ke spolupráci. Posílám Vám shrnutí hlavních informací formou článku a je samozřejmě na Vás, zda z toho chcete něco rovnou otisknout, či si vyžádat další informace. Děkuje a zdraví,

Jan Krondl,

Československé noviny, New York

Vážení čtenáři Českého dialogu,

v minulých číslech byla šéfredaktorka Eva Střížovská tak laskavá, že podpořila můj názor, že česká vláda by měla hledat pozitivnější řešení, jak podpořit činnost krajanské komunity, než je přímé převzetí její historické Národní Budovy v New Yorku. Pak za to dostala “sprdunk" od různých exilových autorit a anonymů, kteří z nějakého důvodu považují myšlenku, že by se krajané měli starat o národní věc v zahraničí sami -- tak jak to dělali za Rakouska, za Masaryka, i za komunistů -- v dnešní době za nesprávnou.

Protože jsem původce tohoto malého vzrušení, rozhodl jsem se nabídnout ČD svoje osobní stanovisko, spojené se zprávou o schůzi 9. srpna, na které newyorští krajané sami iniciativně nabídli Národní Budovu české vládě za $1. Tato zpráva je podrobnější, než byla ta, kterou přinesla ČTK, a proto snad čtenáře zaujme.

JAK DALECE JE PRAVDA, ŽE "KRAJANÉ NEJSOU S TO SI VYBRAT PENÍZE SAMI"..? (ČTK)

České vládě se nabízejí různá jiná řešení, jak podpořit činnost krajanské komunity... proč je nepoužije?

Trocha historie: “Lidé jsou odděleni zdí svých vzpomínek"

-- tento výrok nějakého spisovatele dobře vystihuje celý problém Národní Budovy (NB).

NB byla postavena v roce 1896, nákladem tzv. České dobročinné a vzdělávací společnosti (Bohemian Benevolent & Literary Association -- BBLA), která tehdy sdružovala 39 spolků. V jejím okolí tehdy žila rušným životem česká čtvrť, která prý na vrcholu své slávy čítala 40,000 lidí. Místní krajané udržovali Budovu a naplňovali ji životem až přibližně do konce 60. let tohoto století. Pak se většina z nich odstěhovala, zemřeli... česká čtvrť se prostě rozpadla a zůstala po ní prázdná Budova.

Nyní obraťme list. Počátkem 80. let se o Budovu začali zajímat noví exulanti, mladí lidé, kteří měli -- nyní se již dá říci -- to štěstí, že onu slávu staré české čtvrti nezažili. Pro ně nebyla NB spolkovou budovou, sloužící místní české čtvrti, ale prostě historickou českou budovou uprostřed New Yorku, a její možné využití měli tedy sklon vidět spíš ve stylovém projektu, který by se dal nazvat “Czech House of New York". Podle této koncepce by NB reprezentovala české tradice a kulturu pro všechny obyvatele města New Yorku -- Čechy i Američany.

Narazili ale na nepochopení a nevraživost starých exulantů, spravujících Budovu, kterým prostě nešlo na rozum, jak by mohla Budova fungovat, “když už tu žádní Češi [rozuměj v okolí] nejsou". Ti mladí zase nechápali, co to s jejich koncepcí Budovy má společného -- vždyť to byl asi stejný argument jako kdyby někdo v minulém století řekl, že “Národní divadlo nemá cenu stavět, protože v kilometrovém okruhu je málo lidí, kteří chodí do divadla". Kromě osobních nevraživostí byla -- a je -- dodnes problémem už samotná těžkopádná struktura BBLA jako “střešní organizace spolků", která je vlastně historickou relikvií. Ony spolky jsou dnes buďto nefunkční, nebo se o Budovu nezajímají. Dobrý předseda by to ovšem dokázal obejít tím, že by z jejich aktivních členů vytvořil silnou skupinu jedinců, která by se o Budovu starala. Od poloviny 80. let je NB uzavřená pro větší shromáždění, protože její půdorys (staticky je zdravá) nesplňuje současné městské stavební předpisy.

Schůze 9. srpna 1999 -- její pozadí, průběh a otevřené otázky

V dubnu 1997 oznámil na schůzi BBLA její předseda, Jan Pokorný, dnes 85-letý pán, že jej oslovili newyorští zástupci ČR s nabídkou, aby BBLA “odkázala" (“bequeath" -- dle zápisu) NB České republice výměnou za slib, že tato ji opraví a spolkům v ní vyhradí jedno patro. Konkrétně byl iniciátorem této nabídky Karel Kovanda, tehdejší velvyslanec u OSN.

V březnu 1999 tuto myšlenku dále upřesnil Jan Kavan s tím, že ČR koupí NB za $1. Náklady na opravu Budovy odhadl na $10 milionů. (Není třeba zdůrazňovat, že během oněch dvou “čekacích" let byla snaha BBLA o záchranu NB vlastními silami skoro nulová.) Slíbil, že se vláda bude touto možností zabývat 31. března, ale do toho vypukla válka v Kosovu a vládní schůze tedy přirozeně odpadla.

Ve dnech 1. a 2. července 1999 přijel do New Yorku na pozvání BBLA -- zprostředkovaném Československými novinami -- profesionální fund-raiser (česky by se asi řeklo “profesionální organizátor sbírky") John Rocarek, který mj. pomohl vybrat v Cedar Rapids, Iowa, kolem $3 milionu na vybudování tzv. "National Czech & Slovak Library & Museum". Na otevření Muzea se sešli tři prezidenti -- Václav Havel, Michal Kováč a Bill Clinton.

Tématem jeho schůzky s představiteli BBLA, která se odehrála přímo v Národní Budově, byla nabídka pomoci se získáním fondů potřebných na opravu NB. Základem jeho strategie je získat podporu a aktivní účast české vlády, která by výměnou za tuto pomoc dostala -- prakticky zdarma -- určité místo v opravené Budově. Zejména jeho plán počítá s popularitou Václava Havla ve Spojených státech. Po svém odjezdu zůstal v kontaktu s předsedou BBLA, Janem Pokorným, a sdělil mu, že mu v nejbližších dnech hodlá poslat oficiální návrh spolupráce, tzv. Proposal.

Po svém návratu z ČR se za Johnem Rocarkem vypravil do Cedar Rapids newyorský generální konzul, Petr Gandalovič.

12. července - shodou okolností ve stejný den, kdy Rocarek posílal svůj návrh BBLA - rozeslal náhle Jan Pokorný členským organizacím BBLA oznámení zvláštní schůze, kterou svolává na 9. srpna a jejíž program je následovný:

A. Posoudit a vydat rozhodnutí o návrhu na převedení vlastnictví Národní Budovy na českou vládu.

Náčrt návrhu BBLA je přiložený.

Delegáti mají být připraveni odevzdat jeden hlas za svoji organizaci.

B. Zpráva o sbírkové přednášce Johna Rocarka ze Cedar Rapids, Iowa.

Je těžké nevidět spojitost mezi uspěchaným svoláním zvláštní schůze BBLA na tak závažné rozhodnutí jako je předání Budovy ČR, a naléhavým zdůrazňováním konzula Gandaloviče, že nyní je ta jediná správná doba, kdy je česká vláda údajně ochotná uvolnit peníze na opravu Budovy, jehož svědky jsou mnozí krajané.

Po obdržení dopisu pana Pokorného vypukla v organizacích horečná činnost. Jejich předsedové se snažili narychlo kontaktovat alespoň ty členy, kteří byli v letní době k zastižení, a projednat s nimi návrh Jana Pokorného, aby mohli odevzdat na schůzi jeden požadovaný hlas. Zejména ve velkých organizacích - Sokol a SVU - nebylo možné svolat členské schůze; Sokol dokonce podle svých pravidel v létě členské schůze vůbec nesvolává, a proto se pouze poradili členové výboru, pokud byli k zastižení, mezi sebou.

Pokud se týče návrhu Johna Rocarka, z našich pramenů vyplývá, že pan Pokorný se jej zřejmě chystal rozdat až na schůzi. [V roce 1994 si přitom BBLA odhlasovala směrnice, podle kterých se bude a) snažit si zachránit NB sama, b) teprve kdyby (a) nebylo možné, bude uvažovat o dlouhodobém pronájmu, teprve kdyby ani (a), ani (b) nebylo možné, bude za zabývat možností vzdání se NB.]

Nakonec, na nátlak jisté "lobby", pan Pokorný návrh Johna Rocarka přece jen rozeslal, alespoň předsedům hlavních organizací. Není jisté, zda jej tito poslali dál, či jak dalece jej vůbec diskutovali se členy svých organizací - zejména předtím, než s nimi diskutovali o návrhu Jana Pokorného, který jim přišel dříve a ke kterému měli na žádost pana předsedy zaujmout závazné stanovisko.

Den před schůzí jsem poslal faxem, jako delegát American-Czechoslovak Information Center (ACSIC), panu Pokornému oficiální návrh ("motion") za svoji organizaci, aby se a) uvažovalo a hlasovalo na prvním místě schůze o návrhu Johna Rocarka, b) návrh na předání NB ČR buďto nebyl vůbec projednáván, nebo byl projednán pouze nezávaznou formou, aniž by se o něm hlasovalo. Jako důvod tento návrh uváděl jednak stanovy BBLA, podle kterých je BBLA majitelem NB, jednak výše zmíněnou rezoluci z roku 1994. Týž den mě ujistil zastupující sekretář BBLA, Miloš Knorr, že pan Pokorný se již údajně sám rozhodl program schůze obrátit.

Příští den, na schůzi 9. srpna byl opravdu projednáván návrh Johna Rocarka na prvním místě, nebylo o něm ale hlasováno. Důvodem bylo to, že delegáti si "nechtěli odříznout možnost sbírky" -- protože už měli mezitím MANDÁT od svých organizací, aby přijali návrh Jana Pokorného místo něj. Druhá část návrhu ACSIC - aby o návrhu na předání NB ČR nebylo vůbec rozhodováno, nebyla projednána a nebylo o ní tedy ani hlasováno. Jinými slovy, delegáti dodrželi hlavní bod schůze tak, jak byl naplánovaný panem Pokorným, aniž vzali návrh ACSIC na "zrušení hlasování o předání NB ČR" na vědomí.

Je třeba si uvědomit, že delegáti na schůzi vlastně už jenom ODEVZDALI hlas svých organizací k návrhu Jana Pokorného, ke kterému byli zplnomocněni předem svými organizacemi. O podmínkách návrhu se sice na schůzi dále jednalo (viz poznámka níže), ale mandát k přijetí návrhu si delegáti přinesli již do schůze. O přijetí návrhu na předání NB České republice tak vlastně bylo rozhodnuto již PŘED schůzí.

Za takových okolností se stalo z debaty o zcela oficiálním návrhu Johna Rocarka (který navíc asi sotva většina delegátů měla možnost vůbec do té doby číst) pouhé rétorické cvičení. Rozhodnuto o návrhu na předání NB ČR bylo už před schůzí v organizacích.

Co je nyní z technického pohledu zajímavé, je to, že řada delegátů BBLA si teď myslí, že bude DALŠÍ SCHŮZE ! Jsou k tomu dva hlavní důvody:

1. Členské organizace BBLA -- zejména ty velké - Sokol a SVU - neměly v tak krátké době možnost svolat členské schůze k posouzení návrhu J. Pokorného. Sokol má dokonce přímo pravidlo, že v létě nemá členské schůze. Norma Zabka, náčelnice Sokola, se proto na závěr schůze vyjádřila, že to může od svých členů po návratu z jejich dovolených "schytat" (get a flack).

2. Podmínky návrhu na předání NB ČR, které vzešly ze schůze, jsou jiné než ty původní, k jejichž odsouhlasení dostali mandát delegáti ve svých organizacích. Proto někteří delegáti očekávají, že po jejich konečném sestavení budou podmínky rozmnoženy a rozeslány členským organizacím, které je dále pošlou svým členům a projednají na řádných členských schůzích - po kterých bude následovat konečná schůze delegátů BBLA.

Bude tedy zajímavé sledovat, jak se situace dále vyvine - v každém případě, členové BBLA se, až na malé výjimky, zdají být překvapeni rychlým vývojem událostí. Každopádně, jejich rozhodnutí není tak jasné a přehledné - a možná ani definitivní - jak se zdá vyplývat ze stručné zprávy ČTK.

Role české vlády ve vztahu ke krajanům

Je třeba si uvědomit, že současná “iniciativa" Jana Pokorného je pouhou reakcí na tu jedinou nabídku, kterou kdy od české vlády dostal. Jiný zásadní způsob pomoci krajanům než přímé převzetí jejich Budovy vláda prostě krajanům nikdy nenabídla.

Přitom staré a demoralizované vedení BBLA se cítí být dnes v tak zoufalé situaci, že uvítá jakoukoliv možnost, která zachrání Budovu. Tento pocit je způsobený více frustrací než přímými okolnostmi -- BBLA má stále asi $525,000, což je dokonce více, než měla před několika lety -- ale vedení prostě už jenom hledá čestnou cestu ven. Osobně jsem proto intervenoval u newyorského konzula, Petra Gandaloviče, aby vláda radši nabídla BBLA podporu profesionální sbírky, která se nám konkrétně nabízí (viz výše). Uvedl jsem pro to tyto důvody:

a) Vláda tím ušetří peníze -- neboť stejně, za svoji nefinanční pomoc, přijde k hledanému místu v Národní Budově,

b) vydatně tím podpoří vlastní činnost naší komunity,

c) přivodí tím přirozenou cestou omlazení a zpružnění jejího vedení,

d) toto řešení se stane dobrým příkladem pro spolupráci mezi českou vládou a krajany po celém světě.

Kromě toho se nabízejí další možnosti -- půjčka od vlády, záloha na místo jí později pronajmuté v NB, podstatný dar spojený s podmínkou profesionální sbírky (“seed money"), apod. Jejich společným znakem je to, že podporují ozdravění a probuzení naší komunity, místo toho, aby stavěla na jejím současném úpadku -- jako to de facto dělá nynější nabídka na převzetí Budovy.

Nicméně, u představitelů českého ministerstva zahraničí jsem narazil doslova na zeď. Nebudu opakovat věty, které mi byly řečeny, ale z jejich postojů jasně vyplývá, že oni prostě chtějí získat budovu v New Yorku za $1 -- a to je pro ně priorita číslo jedna, ne údajná pomoc krajanům. Důkazem toho je jejich odpor ke zvažování jakékoliv jiné alternativy.

Co je pro mne povzbudivé, je, že -- i přes dlouholetou letargii BBLA a přes současný spojený tlak českého ministerstva zahraničí a vedení BBLA -- si delegáti vyloženě odmítli “odříznout" možnost profesionální sbírky. Ba dokonce se uvnitř organizací našli i přímí “disidenti", kteří rovnou vyjádřili podporu sbírce a nesouhlas s předáním NB ČR. Jejich hlasy ale před schůzí zanikly kvůli “většinovému systému" hlasování (jeden hlas za organizaci). Nemohu tyto “disidenty" přinutit mluvit na veřejnosti, pokud sami nechtějí. Už ale to, že se lidé ve svobodné Americe bojí říci něco tak samozřejmého, jako že by česká krajanská komunita měla aktivně reprezentovat svůj národ, tak jako to vidíme u jiných národů -- a jako nás k tomu vlastně pobízeli sám jak Jan Kavan, tak Josef Zieleniec před ním, když nás v New Yorku nabádali, že máme být “neoficiálními velvyslanci" svého národa -- znamená, že se zde děje cosi nezdravého. Z toho je vidět, že návrh České republiky na převzetí NB je nepřirozený a špatný. Tak to prostě nemá být, tak nemá národ fungovat.

Doufám proto, že -- s pomocí Boží -- tenhle plán nevyjde a dočkáme se toho, aby nás, Čechy v zahraničí, domácí vláda podporovala a vedla k větší síle, namísto toho, aby využívala naší momentální slabosti. Jinak pro mne slova Václava Havla o tom, že jsme “integrální součástí národa", zůstanou nadále prázdná slova.

Jan Krondl,

vydavatel, Československé noviny, New York

delegát American-Czechoslovak Information Center v BBLA