Pro ilustraci mohu zmínit dopis kanadského občana, který jsem nedávno četl v jednom kanadském deníku (čísla jsem zaokrouhlil). Pozastavoval se nad tím, že mu letecká společnost nechtěla slevit ze základní ceny 2000 dolarů víc než tisícovku, při cestě vynucené úmrtím příbuzného, přestože letenka je běžně prodávána za 500 (s omezeními, která nemohl dodržet).

Je-li základní cena letenky Praha Zurich zhruba 14000 Kč, pak reklama nelže, protože za stejnou sumu nabízí cestu pro dvě osoby. Reklama ovšem nebude nadměrně zdůrazňovat, že za tuto cenu létá jen málo lidí a že většina lidí nejspíš nákupuje letenky s předstihem daleko levněji.

Reklama ČSA (méně již jednání personálu) nemá nic společného s vládnoucím politickým systémem či jakýmsi politicko-společenským marasmem. Navíc je dost dobře možné, že marketingoví manažéři ČSA převzali nápad jiné letecké společnosti.

Závěr Petra Janáska, bohužel odvádí pozornost od toho, co měl spotřebitel po opadnutí původního nadšení nad akcí "2 za 1" udělat: spočítat si, kolik bude cesta stát a zda to jinde nepořídí levněji, protože ČSA jistě nemají na lety do Zurichu monopol. A nenechat prchlivost zbytečně cloumati svým majestátem, jak kdysi pravil v jednom filmu Jan Werich, ale podělit se o získanou informaci s ostatními.

Nejlepší ochranou spotřebitele je informovanost o praktikách trhu a znalost vlastních práv. V této souvislosti si vzpomínám na jiný článek v BL, kritizující ČSA za to, že přes potvrzenou reservaci letu nechtěly cestujícího přepravit.

Týž článek se ovšem nezmínil o tom, že letecké společnosti běžně přeplňují letadla (overbooking), protože spoléhají na pravděpodobnost, že určitý počet cestujících se k letu z nějakého důvodu nedostaví. Protože statistika občas selže, stane se, že cestující, byť s potvrzeným letem, se do letadla nedostane - je tak zvaně "bumped out".

Letecké společnosti si toto právo vyhrazují, ale zároveň mají mezinárodními dohodami vymezené povinnosti vzhledem k cestujícím (zajištění náhradního letu, finanční odškodnění, úhrada hotelu a přiměřených nákladů).

Když jsem před několika lety letěl se společnost KLM z Amsterodamu do Montrealu sdělili mi u přepážky, že je letadlo plné. Pak si asi spočítali, kolik by stál KLM hotel a přepravení čtyř lidí jinou trasou a vyhodili někoho méně nákladného. Byli velmi kulantní, zejména když zjistili, že vím, na co mám nárok.

A v tom to je - mít přístup k informacím a využívat je. V tomto smyslu zůstaly oba články na  poloviční cestě. Není totiž žádný důvod, proč by se jejich čtenář nemohl dozvědět třeba to, že je blbost letět do Zurichu s ČSA, když tam létá Swissair za míň nebo co dělat, když člověka vyšoupnou z letu.

Jiří Jírovec

PS Příklad se Swissairem je vymyšlen. Možná, že je lepší letět s Lufthansou nebo dokonce ušetřit těch několik stovek v rámci akce "2 za 1".

Poznámka JČ: Nevím jak v Kanadě, ale v Británii je velmi přísná Advertising Standards Authority, která by klamavou nebo zavádějící reklamu, jakou popisuje původní autor, píšící o ČSA i Jiří Jírovec ve výše uvedeném příspěvku nepřipustila.

Jednou v zimě jsem letěl - chtěl letět - z Londýna do Prahy firmou British Airways. Bylo to večer kolem osmé, někdy v únoru, a před odletem se dostavila zřízenkyně a oznámila nám, že se let nekoná. Vylezlo z ní nějak, že byl let velmi prázdný a BA nestojí zato do Prahy letět, že nás přiřadí k letu až druhý den ráno.

Na místě byly asi tři mladé české turistky, na něž se zřízenkyně BA obrátila a řekla jim, "Vy jistě máte kde v Londýně přespat, viďte. Let se ruší, přijďte zítra ráno." Dívky sklaply podpatky a odešly. Britští cestující ovšem ne. Byla tam jakási úřednice z britského velvyslanectví v Praze, která začala s tím, že to je absurdní, že ona se už nemůže vrátit do Londýna, atd. Nás ostatní cestující, včetně paní z vyslanectví (svěřila se mi: "Já bydlím ve středu Londýna, jen v Islingtonu, ale přece se tam už nepotrmácím") ubytovala firma BA do čtyřhvězdičkového hotelu u letiště s večeří zadarmo.