pátek 30. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká špionáž v USA za komunismu:
  • K démonizaci Karla Koechera (Karel Koecher) Aféra z podvodnými dokumenty ohledně údajné vraždy princezny Diany:
  • Kdo je Chris Smith, kdo posílá Britským listům dopisy ohledně LeWintera?
  • Dopis rakouskému prezidentu: "Oswald Le Winter je nevinen!" (Rayelan Allan) Protesty v ČR:
  • Blokáda stavby nového supermarketu v Litvínově (Radek Wiederstand, Konfrontace) Česká politika:
  • O politicích, bankéřích a hokejistech (Jaroslav Veis)
  • Normalizace v Klánovicích (Petr Šafránek) Podnikatelské praktiky leteckých společností:
  • K "podvodu" ČSA (Jiří Jírovec, JČ) Česká politika a intelektuálové
  • K iniciativě Impuls 99 - čtenářské reakce (Jaroslav Plesl, Euro, Jindřich Pařík, Petr Jánský) Děti Země:
  • Dioxiny: Stan pro život v Táboře



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • K "podvodu" ČSA

    Jiří Jírovec

    Stížnost Petra Janáska na ČSA, kvůli jejich akci nabízející dvě letenky za cenu jedné, je zajímavá nejméně ze dvou důvodů: Jednak proto že její autor neví (a pokud žije v ČR, tak možná ještě nemůže vědět) že právě takhle se dělá reklama i jinde a pak tím, že Jan Čulík tuto skutečnost neuvedl okamžitě na pravou míru a místo toho označil v titulku celou věc za podvod.

    Smyslem reklamy je vzbudit u potenciálního zákazníka dojem, že inserovaný produkt nejen potřebuje, ale že na ceně "vydělá". Zmíněný efekt je většinou dosažen tím, že reklama nadměrně zvýrazní positivní informaci a potlačí (formou drobného tisku) nebo vynechá vše, co by zákazníka mohlo odradit.

    Typickou ukázkou jsou (kanadské) inseráty na leasing nebo prodej aut. Palcové písmo sdělí, že lze získat auto třeba za 250 dolarů měsíčně, což vypadá velmi dobře až do chvíle, kdy si člověk přečte, že k tomu přistupuje daň, různé další poplatky a složení několik tisíc (nebo použité auto protiúčtem).

    V záplavě reklam, jimž je občan permanentně vystavován, není rozhodování snadné. Nicméně dodržováním tří základních, vzájemně se doplňujících pravidel pravidel, se lze vyhnout nepříjemným překvapením a vyhazování peněz:

    K neobvykle výhodným nabídkám je nutno přistupovat obezřetně. To co vypadá příliš výhodně, nemusí být reálné (too good to be true). Je třeba číst drobný tisk (small print), který ukrývá velmi podstatné informace. Je dobré porovnávat více nabídek srovnatelných produktů (shopping around).

    Abychom mohli posoudit nabídku "2 za 1", musíme vědět, že (s jistým zjednodušením) stejný let z místa A do místa B je běžně prodáván za:

  • základní cenu (nemůže-li být cesta plánována s předstihem)
  • nebo za základní cenu sníženou o určité procento (cesta vynucená neočekávanými okolnostmi, nemoc, umrtí v rodině)
  • nebo za cenou účtovanou cestovními agenturami (pro nákup platí časová a jiná omezení).

    Pro ilustraci mohu zmínit dopis kanadského občana, který jsem nedávno četl v jednom kanadském deníku (čísla jsem zaokrouhlil). Pozastavoval se nad tím, že mu letecká společnost nechtěla slevit ze základní ceny 2000 dolarů víc než tisícovku, při cestě vynucené úmrtím příbuzného, přestože letenka je běžně prodávána za 500 (s omezeními, která nemohl dodržet).

    Je-li základní cena letenky Praha Zurich zhruba 14000 Kč, pak reklama nelže, protože za stejnou sumu nabízí cestu pro dvě osoby. Reklama ovšem nebude nadměrně zdůrazňovat, že za tuto cenu létá jen málo lidí a že většina lidí nejspíš nákupuje letenky s předstihem daleko levněji.

    Reklama ČSA (méně již jednání personálu) nemá nic společného s vládnoucím politickým systémem či jakýmsi politicko-společenským marasmem. Navíc je dost dobře možné, že marketingoví manažéři ČSA převzali nápad jiné letecké společnosti.

    Závěr Petra Janáska, bohužel odvádí pozornost od toho, co měl spotřebitel po opadnutí původního nadšení nad akcí "2 za 1" udělat: spočítat si, kolik bude cesta stát a zda to jinde nepořídí levněji, protože ČSA jistě nemají na lety do Zurichu monopol. A nenechat prchlivost zbytečně cloumati svým majestátem, jak kdysi pravil v jednom filmu Jan Werich, ale podělit se o získanou informaci s ostatními.

    Nejlepší ochranou spotřebitele je informovanost o praktikách trhu a znalost vlastních práv. V této souvislosti si vzpomínám na jiný článek v BL, kritizující ČSA za to, že přes potvrzenou reservaci letu nechtěly cestujícího přepravit.

    Týž článek se ovšem nezmínil o tom, že letecké společnosti běžně přeplňují letadla (overbooking), protože spoléhají na pravděpodobnost, že určitý počet cestujících se k letu z nějakého důvodu nedostaví. Protože statistika občas selže, stane se, že cestující, byť s potvrzeným letem, se do letadla nedostane - je tak zvaně "bumped out".

    Letecké společnosti si toto právo vyhrazují, ale zároveň mají mezinárodními dohodami vymezené povinnosti vzhledem k cestujícím (zajištění náhradního letu, finanční odškodnění, úhrada hotelu a přiměřených nákladů).

    Když jsem před několika lety letěl se společnost KLM z Amsterodamu do Montrealu sdělili mi u přepážky, že je letadlo plné. Pak si asi spočítali, kolik by stál KLM hotel a přepravení čtyř lidí jinou trasou a vyhodili někoho méně nákladného. Byli velmi kulantní, zejména když zjistili, že vím, na co mám nárok.

    A v tom to je - mít přístup k informacím a využívat je. V tomto smyslu zůstaly oba články na  poloviční cestě. Není totiž žádný důvod, proč by se jejich čtenář nemohl dozvědět třeba to, že je blbost letět do Zurichu s ČSA, když tam létá Swissair za míň nebo co dělat, když člověka vyšoupnou z letu.

    Jiří Jírovec

    PS Příklad se Swissairem je vymyšlen. Možná, že je lepší letět s Lufthansou nebo dokonce ušetřit těch několik stovek v rámci akce "2 za 1".

    Poznámka JČ: Nevím jak v Kanadě, ale v Británii je velmi přísná Advertising Standards Authority, která by klamavou nebo zavádějící reklamu, jakou popisuje původní autor, píšící o ČSA i Jiří Jírovec ve výše uvedeném příspěvku nepřipustila.

    Jednou v zimě jsem letěl - chtěl letět - z Londýna do Prahy firmou British Airways. Bylo to večer kolem osmé, někdy v únoru, a před odletem se dostavila zřízenkyně a oznámila nám, že se let nekoná. Vylezlo z ní nějak, že byl let velmi prázdný a BA nestojí zato do Prahy letět, že nás přiřadí k letu až druhý den ráno.

    Na místě byly asi tři mladé české turistky, na něž se zřízenkyně BA obrátila a řekla jim, "Vy jistě máte kde v Londýně přespat, viďte. Let se ruší, přijďte zítra ráno." Dívky sklaply podpatky a odešly. Britští cestující ovšem ne. Byla tam jakási úřednice z britského velvyslanectví v Praze, která začala s tím, že to je absurdní, že ona se už nemůže vrátit do Londýna, atd. Nás ostatní cestující, včetně paní z vyslanectví (svěřila se mi: "Já bydlím ve středu Londýna, jen v Islingtonu, ale přece se tam už nepotrmácím") ubytovala firma BA do čtyřhvězdičkového hotelu u letiště s večeří zadarmo.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|