Otázka týdne

Jan Čulík pro Radiožurnál, neděle 18. července 1999, 9.10 ráno.

Mohou avízované změny v Zemanově vládě vést k podstatnému zlepšení?

Dovedu si dobře představit, že by bylo prospěšné pro Českou republiku, kdyby mohl Pavel Mertlík dělat hospodářská rozhodnutí, aniž by se musel přít s Miroslavem Grégrem nebo Ivo Svobodou. Také mě fascinuje, jak si může udržet své místo pan ministr školství, kterého jak se zdá příliš nevzrušuje aféra s podvodnými přijímacími zkouškami na právnické fakultě, na kterou se už začíná zapomínat...

Ale celková otázka je širší. Lidi se diví, jak je možné, že komunisté mají nyní skoro 18 procent voličské podpory. Ale proč by neprotestovali? V Čechách od roku 1990 nikdy skutečně nevznikla demokratická politika. Do roku 1996 jen realizoval bez ohledu na skutečnost Václav Klaus svou verzi pseudopravicového marxismu naruby, a když se ta vize rozpadla, česká politika se úplně zastavila, a loni se už úplně zadřela v důsledku opoziční smlouvy. Žádný zásadní politický problém nebyl od roku 96 vyřešen. České politické strany nemají širokou občanskou základnu, občany neposlouchají a obyčejnými lidmi v podstatě pohrdají.

Do české politiky myslím musejí proniknout úplně jiní lidé. Velký náboj má nespokojenost venkova, nepražských regionů. Z toho by mohla vzniknout nová, nosná politická strana s mladšími, schopnými lidmi, protože na komunální úrovni se na venkově - aspoň někde - leccos dobrého děje. Jenže většina sdělovacích prostředků podporuje pražský politický establishment - novináři nové lidi nevyhledávají a do médií je nepustí. Je ale potřeba víc poslouchat, co si myslí obyčejní lidé a seriózně o tom v médiích debatovat. Vyhledávat mezi lidmi inteligentní podněty. Víc hlav víc ví - na koho myslíte se lze líp spolehnout: na pár ministerských úředníků nebo na zdravý rozum občanů, v jejichž zájmu je, aby jejich země slušně prosperovala?