Lux
Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Včerejší informaci o tom, že po všech diskusích s lékaři akceptuje Josef Lux transplantaci kostní dřeně v americkém Seattlu, vnímá určitě většina lidí spíše citem, než rozumem. Je to samozřejmě správné, protože Josef Lux je předně otcem a manželem a až pak politikem. Nicméně když říká, že se mu otevírají dveře na cestu, která je cestou naděje, snad mu na tu cestu lze říct i několik praktických politických důvodů, proč by svůj boj se zákeřnou nemocí měl vyhrát.
Politiků jeho formátu v této zemi mnoho není. Postupně si to uvědomuje především většina jeho politických partnerů, kteří v něm poznali schopného praktika, tvrdého vyjednavače, muže schopného najít kompromis, ale i schopného rázně opustit cestu, která je slepá.
Zajímavý je vztah novinářů k Luxovi. Žádný jiný politik v této zemi nebyl předmětem tolika drsných kampaní a nevkusných jízlivostí, přesto si ve vztahu k médiím uchoval noblesu a styl.
Zatím největším Luxovým úspěchem je jeho podíl na sestavení Tošovského vlády. Vlády, která i když se to předsedům velkých stran nelíbí, měla největší podporu občanů a stala se do budoucna vzorem, jaký kabinet máme právo od politiků požadovat. Profesionální a otevřený občanům. V této chvíli Josefa Luxe čeká boj s krvinkami a na cestě do Seattlu je třeba mu přát, aby se soustředil na ta procenta, ve kterých je budoucnost jeho organizmu. Procenta preferencí přijjdou snáze, soudě podle stavu politické scény. Ta je zjevně nemocná a Josef Lux zosobňuje naději, že není nemocná nevyléčitelně. Neříká se to snadno, ale nelze to neříct.
Vysílá se v úterý ráno 29. června.
Poznámka JČ: Až na to, že bohužel Josef Tošovský byl odpovědný za všechny předchozí krachy českých bank, protože jako šéf České národní banky jim vydal, bez dostatečně bedlivého zkoumání, licenci k provozu. Tím přispěl k ochuzení jejích zákazníků a nikdy se z toho nezodpovídal.
