Nový pohled na střední Evropu
Toto je redakční úvodník prvního čísla nového anglického internetového týdeníku Central Europe Review, který vydávají dosavadní editoři a přispěvatelé časopisu Electronic New Presence. První číslo CER vyšlo v pondělí 28. června 1999.
An English version of this article is available in the electronic weekly Central Europe Review here.
Bylo nebylo, svého času všichni věděli, kde je střední Evropa a jak debatovat o její budoucnosti. V těch zlatých časech existovala středoevropská intelektuální kavárenská společnost a knihy a časopisy užívaly němčiny jako společného jazyka pro slova i myšlenky. V osmdesátých letech byla střední Evropa, slovy maďarského spisovatele Gyorgy Konrada, "kulturní kontrahypotézou", která vyvolávala intenzívní zájem disidentů i západních komentátorů o tento region. Disent, samizdat, exilová literatura a cesty odvážných západních intelektuálů za železnou oponu, o nichž se pak psalo v New York Review of Books nebo v (britském pravicovém) časopise Salisbury Review, byly hlavním fórem této střední Evropy imaginace.
Dnes sice lidé stále hovoří o "střední Evropě", avšak dělají to proto, protože cítí, že země jako Maďarsko, Česká republika, Polsko, Estonsko a Slovinsko nejsou sice řádně na Západě, ale ani nejsou přímou součástí postkomunistického divokého východu. Tyto země jsou ochromovány zároveň problémy postmoderního Západu, k němuž se chtějí přičlenit, i potížemi postkomunistického Východu, který, jak, se zdá, opouštějí.
Je zapotřebí, aby země této nové střední Evropy kopírovaly tradiční demokratické instituce Západu, anebo aby se připojily k debatě o potřebě "demokratizovat demokracii", která už na Západě probíhá? Potřebují tyto země vybudovat efektivní národní státy, anebo je naopak mají začít bourat, aby se mohly včlenit do architektury vznikající integrované Evropy? Mohou zdemokratizovat policii a bezpečnostní služby a připojit se k celoevropskému boji proti organizovanému zločinu? Měly by vybudovat v zájmu občanské společnosti rozhlasové a televizní stanice veřejné služby, anebo naopak přijmout zásady deregulace sdělovacích prostředků a konkurence, jako to učinily mnohé země EU? A co dopad spotřebitelské kultury, která pro mnoho Evropanů, na Západě i na Východě, znamená daleko více než jakékoliv občanské a politické ideály? A co role podnikatelských zbohatlíků? A co postavení homosexuálů ve společnosti?
Příliš mnoho literatury o středoevropském regionu se takovýmto otázkám vyhýbá anebo si jich ani zatím nepovšimlo.
Nyní samozřejmě už existuje celá řada internetových i jiných sdělovacích prostředků, zabývajících se střední a východní Evropou, které prezentují region jako vznikající trhy a příležitosti pro investice. Ale analýza širších společenských, politických a kulturních trendů v tomto regionu přichází daleko pomaleji. Většinou chybí. Kromě každotýdenního zpravodajství tisku v angličtině pro anglosaské přistěhovalce do regionu a kromě akademicky zaměřených analýz specializovaných publikací neexistuje skoro nic.
Příliš mnoho literatury o střední Evropě se - vědomě či nevědomě - stále přidržuje zastaralého obrazu "Východní Evropy", jehož tvůrci se snaží zoufale včlenit do jedné škatulky politický a společenský vývoj od Budapešti až po Bucharu a od Tallinnu až po Tašket, aniž by uznali, že tento referenční rámec z období studené války se už rozpadá.
Příliš často se Západ prostě jen zvnějšku dívá na Východ. To je doprovázeno rituálním udělováním pochvaly za demokracii a rozvoj občanské společnosti. Příliš mnoho "analýz" středovýchodní Evropy není ve skutečnosti nic jiného, než kamuflovaná debata o tom, jak by Západ mohl středoevropský region "řídit" ke stabilitě, protože, jak poznamenal ekonom Robert Skidelsky, střední Evropa je "blízkým zahraničím" Západu - je jeho poněkud nevítaným, dlouho ztraceným příbuzným.
Národní sdělovací prostředky ve střední Evropě zůstávají velmi často otevřeně soustředěné samy na sebe, provinční a často vzdorovitě nacionalistické. Všichni samozřejmě pořád ještě víceméně podporují včlenění svých zemí do západní Evropy. Nikdo si ale nechce promyslet, co to všechno vlastně bude znamenat. Novináři ze středoevropského regionu opakovaně citují příklady z "civilizovaných zemí", ale ve skutečnosti jim nerozumějí. Bohužel ovlivnil tento pohled na svět také národní intelektuální debatu v tomto regionu: příliš mnoho středoevropských intelektuálů a myslitelů buď ignoruje myšlenky a vlivy z širšího světa, anebo se je pokouší defenzívně zapracovat do tradiční mozaiky svého myšlení.
Kulturní oblastí se také dosavadní sdělovací prostředky příliš systematicky nezabývají. Občas se vyskytnou středoevropští umělci a někteří z nich, jako česká hudebnice Iva Bittová, dokonce se na chvíli stanou i na Západě známí. Málokdy však někdo jejich práci sleduje systematicky a srovnávacím způsobem.
V samotné střední Evropě se málokdo zajímá o středoevropský kulturní prostor - středoevropské národy nemají zájem se na sebe navzájem podívat. Umělci i jejich publikum se zaměřují, jak se zdá, hlavně na Západ, přestože zůstávají obětí mnoha tuhých národních konvencí a mýtů. V mnoha zemích středoevropského regionu převládá poněkud stagnující kulturní prostředí. Vévodí mu staré, nezreformované struktury, vyšeptalé opakování starých tradic či kopírování zvyklostí Západu. Existuje jen málo skutečně odvážných inovací a experimentů.
Uprostřed tohoto všeobecného sboru prostřednosti však existují umělci, autoři a hudebníci, kteří jsou frustrováni provinčními postoji a izolovanými kamarádšoftskými tendencemi místní umělecké scény. Někteří tito umělci jsou součástí nového undergroundu a je ironické, že je téměř tak obtížné najít je, jako za dob totality. V současnosti je underground skutečně pod zemí. Skládá se z lidí, kteří zaujímají kritický postoj vůči novému statu quo a proto jsou často marginalizováni a bagatelizováni pod posměšnou nálepkou "radikálních" outsiderů.
Cílem kulturní sekce časopisu Central Europe Review bude vyhledávat tyto umělce a jejich dílo a zkoumat kulturní krajinu středoevropského regionu - aniž bychom se snažili vytvářet příliš generalizující kulturní teorie. Chceme se konkrétně zabývat substrátem této krajiny, který se většinou nedostane do nepříliš systematicky vydávaných středoevropských antologií a krátkodobých pohledů na tento region. Chceme cítit i předvídat současný kulturní tep. Stejně jako v ostatních sekcích CER zamýšlíme vytvářet plynulý dialog a nikoliv rigidní strukturu.
Central Europe Review se bude snažit dávat prostor novým trendům a novému myšlení ve střední Evropě i o střední Evropě. Bude zaplňovat mezery a likvidovat slepá místa v dosud dostupných informacích.
Nemáme ani předem hotové odpovědi, ani předem hotovou agendu. Nevíme, jak bude nová střední Evropa vypadat. Ale víme, že už nyní se vyvíjí jinam, mimo dosavadní představy mnohých lidí.
