Agresivitu nelze vysvětlit ani Jungem, ani testosteronem

Jméno autorky tohoto příspěvku je redakci známo.

Vazeny pane Culiku,

chtela bych se jeste zastavit u redukcionistickych teorii vyvoje spolecnosti.

Lide ziji ve spolecnosti a ve spolecnosti mezi nimi vznikaji ruzne vztahy, ktere vysvetluje politologie, ekonomie, pripadne sociologie. Samozrejme ma chovani cloveka take svoji biologickou a psychickou slozku. Pokud ale chceme vyvoj spolecnosti vysvetlit a mit schopnost ho alespon s urcitou pravdepodobnosti predvidat, neni mozne jednu ze slozek absolutizovat, jako to delaji napr. psychoanalyticke teorie, socialni biologie nebo ekonomicky redukcionismus.

V. Polak mi oponuje (BL 7. 5. 99), ze Jung zakonitosti vyvoje spolecnosti vysvetli, ale na podporu svych nazoru uvadi pouze dalsi citaty z Junga, nikoliv fakticke argumenty. Jediny fakt se tyka psychickych dispozic Goringa a Goebbelse. S tim lze souhlasit. Vse ostatni je sice zajimave, ale nepresvedcive.

Protoze jsem se asi minule nevyjadrila dost presne, chtela bych zopakovat svoje hlavni vyhrady proti Jungovym teoriim:

1) Jung: Drive mel clovek jistoty, ktere s rozvojem moderny zmizely, proto jedinec podleha totalitnim hnutim.

Jak dokazuji historicke prace, obycejny clovek nemel jistoty nikdy (viz jakakoliv ucebnice dejepisu). Byl velice zavisly na prirode (neurody, epidemie) a svuj zivot mohl ovlivnit jen malo. Socialni mobilita byla miziva. Mel jen tu jistotu, ze kdyz se narodil jako poddany, tak jako poddany take zemre. A hradni pan nebo prelat si vetsinou vsiml jeho nazoru pouze tehdy, kdyz mu je prisel sdelit s remdichem nebo se sudlici v ruce.

2) Jung: Rozhodujici pro vznik nacismu byly psychicke dispozice. ("Ze existovalo bezpocet pricin politicke, socialni, ekonomicke a historicke povahy, ktere Nemce vedly k valce, je stejne samozrejme jako v pripade obycejne vrazdy. Kazdy vrah ma dostacujici motivy, vzdyt jinak by ke zlocinu vubec nedoslo. Aby k nemu skutecne doslo, k tomu je zapotrebi jeste zvlastni psychicke dispozice. Proto take existuje kriminalni psychologie.")

Nacismus, komunismus ani jine totalitni hnuti neni mozne vysvetlovat terminy kriminalni psychologie (i kdyz tak mnozi cini a vteluji tyto sve nazory do zakonu). Tragedie je v tom, ze mnohe zlociny pachali tzv. slusni lide, kterych by si kriminalni psycholog vubec nevsiml (Doporucuji film Soa.). Zadna nutkava touha vrazdit, jen poslusnost vuci autoritam. (Napr. Milgramovy experimenty ukazaly, ze uplne obycejni "dobri" lide, kteri se neptaji a veri autorite, mohou bez zabran trapit sve blizni.)

Dulezitost ekonomickych a politickych faktoru je rozhodujici:

a) Dosud vsechny zname totalitni rezimy vznikly po valce. Ve valce jsou obecne naruseny mravni normy - napr. pokud v civilnim zivote zabije jeden clovek druheho, jde si sednout do vezeni; pokud ve valce vybombarduje celou vesnici, dostane valecny kriz za zasluhy. Po valce pak trva nejakou dobu, nez se mravni vedomi vrati k civilizovanejsim formam - a nekdy se vratit nestaci.

b) V Nemecku byly navic velmi neprihodne ekonomicke podminky. Smlouvy ve Versailles vnutily Nemcum neunosne vysoke reparace; deflacni strategie Bruningovy (prehlasovane u) vlady byla uspechem z hlediska makroekonomickych ukazatelu, ale zpusobila socialni katastrofu a uspisila pad vymarske republiky.

c) Diky krizi a chybne politice elit existovalo ve spolecnosti mnoho socialne neintegrovanych lidi. Zde je mozne uvazovat i psychologicke faktory a ztraty jistot. Ve starych dobach obycejny clovek vedel, ze na zemi zadne sance nema, ale mohl doufat alespon ve stastnejsi zivot na onom svete. Nyni byl vychovavan v optimistickych ocekavanich v pozemskem zivote: kazdy sveho stesti strujce atd. atp., ale pak zjistil, ze at se snazi, jak chce, jeho realne sance jsou mizive a  svuj osud nemuze prilis ovlivnit. Proto byly sliby nacismu tak vabive.

Na zaklade vyse uvedenych faktu se nedomnivam, ze k nacismu vedly nejake psychicke dispozice Nemcu. Proste pokud politicka a ekonomicka krize systemu prekroci urcitou mez, dochazi k tragedii. Psychicke dispozice mohou prubeh teto tragedie ovlivnit v urcitem procentu take (u narodu s mene autoritativni vychovou a  pestrejsim smyslenim byva stabilita demokratickych systemu vetsi), ale nemuzou ji vysvetlit zcela. Vyvoj neumi predpovedet s vetsi presnosti v soucasne dobe zadna teorie, ale podminky, pri nichz s velkou pravdepodobnosti dojde k neblahym nasledkum, jsou alespon castecne znamy (viz vyse) a bylo zadouci jim predchazet.

Biologicky redukcionismus je v BL zastoupen prispevkem J. Tepleho (11. 5. 1999). Autor vysvetluje vzrust agresivity vyssi hladinou testosteronu u agresivnich jedincu.

Je potvrzenym faktem, ze agresivni chovani ma svoji biologicky urcenou slozku. Podarilo se napr. vypestovat agresivni kmeny mysi nebo potkanu. U urciteho kmene lze pak jeste modifikovat chovani dietou. Ale ani u mysi neni agresivni chovani urcovano jen jednim faktorem - treba hladinou testosteronu. Mohou se na ni podilet i treba mutace v genech, ktere koduji latky, ktere se ucastni prenosu signalu v mozku.

Asi nikdo nebude popirat, ze clovek ma slozitejsi chovani nez mys. Proto take bude studium jeho agresivity mnohem obtiznejsi. Prvni problem nastava u definice agresivity. Nekteri autori definuji kriminalni nebo asocialni chovani jako poruseni zakona. Nektere chovani take muze byt prijimano v urcitych socialnich skupinach a trestano v jinych (napr. piti alkoholu, uzivani drog). Ale i kdyz zuzime agresivitu na chovani, ktere je odmitano temer ve vsech lidskych spolecnostech (vrazdeni, fyzicke utoky, kradeze), nelze presne urcit jeji priciny. Je znamo mnoho rizikovych faktoru: sex, rodinne prostredi, mirne snizena inteligence, impulsivita, rozdily mezi nejvyssimi a nejnizsimi prijmy ve spolecnosti, dostupnost zbrani v populaci a dalsi. Zatim ale nebyl vytvoren zadny model, ktery by vysvetlil s dostatecnou spolehlivosti, proc se z nekterych lidi stavaji zlocinci a agresori.

Uloha testosteronu a tedy sexu je dulezita, ale vubec nemuze vysvetlit narust agresivity a kriminality v poslednich 50 letech. Doslo k nemu ve vsech zapadnich zemich, prestoze vyzkumy ukazuji, ze  se u muzu v teto dobe silne snizuje pocet produkovanych spermii. To je vysvetlovano zamorenim prostredi latkami, ktere pusobi jako estrogeny (zenske hormony). Take vzrusta zenska agresivita a ta neni testosteronem vysvetlitelna.

Vetsina biologickych teorii bere jednotlive lidi jako izolovane jednotky a spolecnost jako sumu techto izolovanych jednotek, aniz uvazuje jejich interakce a socialni dedicnost. Je to charakteristicke napr. pro neodarwinisticke teorie, ktere postuluji, ze clovek je od prirody sobecky a agresivni. (Extremnim pripadem je teorie sobeckeho genu.) Jim se snazi oponovat teorie (jejichz zastancu je mnohem mene), ktere tvrdi, ze clovek je od prirody dobry. Myslim, ze  manichejske teorie (bud sobectvi nebo altruismus) jsou spatne. V cloveku je zastoupeno dobro i zlo (at uz ho definujeme jakkoliv), a zalezi na jeho interakci s prostredim (spolecnosti i prirodou), co se vice projevi.