Bývalý americký ministr obrany Robert McNamara a jeho kritika NATO
Pane Čulíku,
posílám Vám poznámku, která do jisté míry souvisí se vstupem do NATO.
Bude jistě zajímavé sledovat, jak svéprávně si budou čeští politikové při
rozhodování o strategii NATO počínat - tedy pokud se jich bude vůbec někdo
na něco ptát. JJ
Lekce z Ottawy
Robert S. McNamara, bývalý ministr obrany USA (1961-68), zavítal ve středu
10. března do Ottawy, aby seznámil Výbor kanadského parlamentu pro
zahraniční záležitosti se svým názorem na spornou strategii NATO ohledně
preventivního použití jaderných zbraní.
Jeho vystoupení (několik citátů uvádím níže) bylo nesmírně poučné v tom, že
jasně poukázalo na nutnost včasné náhrady opotřebovaných politiků mladou a
odvážnou krví.
Jako relativně mladý ministr (v roce 1961 mu bylo 45 let) zastával McNamara
velmi progresivní názory. Přispěl k posílení vojenské síly USA v oblasti
konvenčních i jaderných zbraní, a poslal do Vietnamu tolik vojáků, že tam
tu válku takměř vyhráli.
Pak ovšem překročil intelektuální zenit, a kolem sedmdesátky se jeho názory
staly takměř nesnesitelnými. Evidentně přestal věřit v Prozřetelnost
(která jak známo řídí americkou politiku) a ve své malomyslnosti se dostal
tak daleko, že začal pochybovat o smyslu použití jaderných zbraní a dokonce
knižně zpochybnil svou vlastní politiku ve Vietnamu.
Jeho vystoupení v Kanadě je důkazem, jak hluboko člověk klesnout. Zmíněný
výbor totiž sestavil zprávu, obsahující 15 doporučení, která, jak sám
McNamara poznamenává, jsou vesměs v rozporu se současnou politikou USA.
Nicméně tento zrádce amerických ideálů říká (všechny citáty jsou z deníku
The Ottawa Citizen): "Myslím, že tato zprava je skvělá, absolutně skvělá".
A protože si je vědom toho, že "zpráva nemá absolutně žádnou šanci, aby ji
NATO akceptovalo, ledaže Kanada pro ni získá plnou a bezpodmínečnou podporu
většiny nejaderných států NATO" vytahuje pseudomorální argumenty a
katastrofické vize.
McNamara například tvrdí: "Bylo by vojensky zbytečné, morálně špatné a
politicky neobhajitelné, kdyby NATO použilo jaderné zbraně jako první" a
dodává, že tato politika "přináší ohromná rizika - doslova zničení států".
Tento odpadlík si dovoluje předpokládat, že "Žádný president USA po roce
1960 (Eisenjower, Kennedy, Johnson, Nixon, Ford, Carter, Reagan, Bush a
Clinton) by nikdy nepoužili jaderné zbraně". A bouchá a bouchá při tom
pěstí do stolu jako nějaký negramota.
Nejsmutnější na celé věci je to, že McNamaru podpořil i bývalý vrchní
velitel strategických sil USA Lee Butler. Tento změkčilý generál se
dokonce obořil na vlastní zemi kvůli tomu, že její oficiální zástupci
lobují kanadské členy parlamentu, aby zprávu nepodporovali. Tam až může
vojáka dovést stáří.
Jak svěže proti tomu působí třeba názor mladého Fina, který na Foru BL
zveřejnil Aleš Zeman (příspěvek 05383):
"Mladí Finové si přejí, aby Finsko vstoupilo do NATO. Jsem si jist, že se
nám to během příštích čtyř let podaří."
Je opravdu potěšující, když se najde mladý člověk, který se nenechá
strhnout falešným pacifismem a ví, že teď jsou zbraně tak nějak jiné,
určené k boji za mír, takže je můžeme než obdivovat: "Letoun amerického
námořnictva F-18", píše mladý Fin, "je víceúčelový stroj používaný na
letadlových lodích. Vyniká v jakékoli akci do níž je vyslán. Je smrtelně
nebezpečný ať již doprovází bombardéry, zadržuje bandity nebo útočí na
pozemní cíle hluboko v nepřátelském území." To si člověk opravdu hned
oddechne.
Mladým neopotřebovaným finským mozkům je všechno jasné, i to, že naděje do
budoucna jim kazí politikové, kteří představují "obrovský problém". To je
jistě smutné zjištění, protože většina Finů mluví anglicky a tak se nemůže
nic stát.
Domnívám se, že výše uvedené srovnání nového myšlení se starým je zajímavé
i z českého hlediska, protože pořád jsou lidé, kteří si nám neuvědomují, že
nelze vystačit se Švejkovým "Nestřílejte, jsou tady lidi". ale že je třeba
myslet jinak.
Nepochybně i v ČR bude nutné vyměnit některé, obrazně řečeno plešaté
politiky a nahradit je novou krví. Mladí s vyholenými lebkami by zřejmě
byli k tomuto účelu nejvhodnější. Jednak kvůli kontrastu (příliv vlasatců
by mohl někoho popudit) a pak tihle mladí jsou ochotni bojovat za ideje,
které si vezmou za vlastní.
Jiří Jírovec
Otázka Jana Čulíka Jiřímu Jírovcovi: A co obrana před násilím?
Jiří Jírovec reagoval:
Pane Culiku,
obavam se, ze na Vasi otazku nejsem schopen uspokojive odpovedet. Potiz je
v tom, ze ochrana proti nasili neni nijak vysoko na zebricku zajmu
jednotlivych statů nebo skupiny statu (pokud se do nej vubec dostane).
Mám pocit, ze se na násilí pohlíží trochu jako na odpadky: "not in my
backyard", "ne u nás za humny", ale jinak to je jedno.
Je mnoho důkazu, ze treba USA ochotne podporují jakekoli zlo (jakkoli
zkorumpovany rezim) pokud to vyhovuje jejich vlastnim zajmum. Nedávno
vyšla zpráva, podle niz 90% zverstev
spachaných během obcanské války v Guatemale mela na svedomí vlada podporovana USA a
armada cvicena americkými specialisty.
To same dela NATO. Na Turecko si nikdo nedovolí sáhnout, protoze je
vzhledem ke strategickym zajmum USA príliš vyznamne umisteno. Jiste, pokud
nasili na kurdskem zahumenku bude moc okaté, tak to zacne byt politikům
neprijemne a naoko takovou vec odsoudi.
Nevidim, jak NATO muze prispet k obrane proti nasili. Vezmete si Kosovo.
NATO ani nikdo jiný nebyl a stále není schopen definovat problém a
navrhnout rešení. Nasilnosti, k nimz tam dochazi, jsou tragicke a
odsouzenihodne, ale z hlediska konfliktu jsou nepodstatné. Základní otázka
je, kdo má zájem na odtrzení Kosova od Jugoslavie, a kdo financne podporuje
separatisticke skupiny (zbrane nejsou zadarmo).
Vsimnete si slovniku politiku zemi NATO - dat lekci Belehradu, klepnout
pres prsty Milosevice. NATO si podle nekterých komentatoru CBC "hledá
práci".
Nasili v Kosovu je pro NATO pouhou záminkou vytvorit precendent v
mezinárodním právu. NATO nemá - na rozdíl od OSN - v Kosovu co pohledávat,
protoze jde o uzemi svrchovaneho statu. Navic je pravdepodobne, ze sama
zahranicní podpora kosovskych povstalcu je vlastne agresi proti Jugoslavii.
Podle mého nazoru je Kosovo promarnena sance k tomu ukazat, jak pozvednout
ekonomicky postizenou cast zemekoule a ukázat, ze ani jazyk, ani
nabozenstvi nemuseji znamenat prekazku v souziti. Jenze to by politikove
nesmeli mit maslo na hlave a nevyresene problemy doma. Navic kazdá
krizujici raketa je v podstate milionovou investici umistenou v cilovem
uzemi.
Jiří Jírovec