Politik a novinář - meze a normy
Toto je reakce na tento článek.
Byl jsem šokován, že syn norské premiérky spáchal sebevraždu. Ne, že by se mě to dotklo osobně. Ale vykřičet do celého světa, že syn (či dcera) toho a toho spáchal sebevraždu nebo bere drogy (má milenku, nemanželské dítě) je stejně ubohé a neuctivé jako napsat kolikrát v životě se Jeremy Paxman pomočil (pozvracel), kolikrát onanoval či měl mimomanželský pohlavní styk, kolikrát měl rymu či zácpu (nebo průjem). Je-li novinář dostatečně zběsilý, aby informoval o čemkoli se jen doví, musí "informovat" i o své osobě a svych kolezích. A o všech ostatních obyvatelích své země. Tedy, že jeho lékař má rakovinu, zelinář tři nemanželské děti, učitel jeho dětí je homosexuál.
Na aféře s Billem Clintonem mi nevadil začátek (obvinění ze zatajení informací soudu), ale v okamžiku, kdy se veřejně vyhlásilo, že si pan prezident "užil" mimo domov. Promiňte mi mé pokrytectví, ale obvinit mne z téhož (ať už se stalo nebo ne) budu zatloukat do skonání světa. Nejsem světec, ale nemyslím si, že okamžikový nával hormonů je třeba veřejně ventilovat. Ne tak ještě dělat problémy své ženě a dceři.
Zcela jiny případ je prezident Mitterrand, který prý své nevlastní dceři a milence platil něco ze státních vydajů. V tu chvíli je třeba cely případ vykřičet.
Tvrdím tedy, že novinář (stejně jako lékař či advokát) je po cely život vázán slibem mlčenlivosti, která je však přerušena v okamžiku porušení zákona sledovaným. Může byt částečně omluven v oblasti morálky, ale nikdy v oblasti zákona. Proč morálka částečně? Protože někdo potřebuje bujný večerní život jako lék na stres, někdo zase chce v zájmu státu (nebo firmy - samozřejmě vlastní) utajit nemoc či homosexualitu. Nikdo není svatý a každý má svou chybičku. A není-li tato chybička proti zájmu útvaru, který obhospodařuje (stát, firma - může ji vést, či v ní jen pracuje), není důvod tuto chybu zveřejnit. A novinář, který toto zveřejní, je klepna z pavlače.
Takže pro Anglosasy a jiné, kteří požadují shrnutí: Je nutnou podnímkou zveřejňovat právní přestupky politiků, ale zveřejnění jejich soukromých věcí je jen ubohá honba za senzacemi. A tento příspěvek nevznikl na obranu bezzubých novinářů, ale jako upozornění, že honba za senzacemi má své etické meze.
Poznámka JČ: Ano, zveřejňovat se má to, co je ve veřejném zájmu.
