K urážce 10 % voličů, které se měl dopustit Václav Havel, když nepozval do Lán zástupce komunistů

Ferdinand

Hodnotit komunisty jako stranu, která se "dosud neomluvila" zdá se mi býti poněkud shovívavé.

Přesnější by bylo hodnotit KSČM jako stranu, která dosud veřejně vyhrožuje zbytku republiky proletářskou revolucí. Viz televizní diskuse mezi panem Ledvinou a Grebeníčkem (nekamenujte mne, byl-li to snad Ransdorf, bylo to již před nejméně dvěma léty). Ten tehdy veřejně prohlasil, že tam, kde je program KSČM v rozporu s Marxovým Manifestem, přednost ma manifest. Včetně oné pasáže o diktatuře proletariátu.

Trestné je nejen samo spachani jistého činu a jeho připrava, ale již vyhrožování trestným činem. Zde by mohlo jít (právnící mne jistě doplní) přinejmenším o vyhrožování trestným činem loupeže (tj. násilím se zmocnit cizí věci) a omezování osobní svobody. Úmyslně vynechávám  paragrafy určené k ochraně demokokratického zřízení, ač je z historických zkušeností zřejmé, že svoboda slova a shromažďování jsou s diktaturou proletariátu neslučitelné.

Můžete se samozřejmě ohradit, že v Manifestu není nic o justičních vraždách a krádežích. Že ta příští proletářská revoluce bude spravedlivá, nekrvavá, zkrátka vzorná. Historie tomu nenasvědčuje, ale jak říkám, máte na to právo. Důležité je, že vedoucí představitelé KSČM se v tomto ohledu halí do tajemného mlčení.

Když si to shrneme: jedna strana nepokrytě vyhrožuje zbytku národa, prezident republiky si její zástupce dovolí nepozvat na schůzku do Lán, a už to má být "urážkou 10% voličů". Dovolím si od právníků vypůjčit jiný termín: "přiměřená sebeobrana".

Převeďme si problém do běžného života: pokud si chyceného a usvědčeného násilníka nepozvu k sobě do bytu, může se cítit uražen? Podotýkám, že jakákoliv podobnost s konkrétními osobami či organizacemi je čistě náhodná.

Ještě pár slov k onomu srovnání ČR a "poloautoritářských států". Jistě se mnou budete souhlasit, že každá svoboda má své mantinely, otázka je jak široké. Například můžeme pozavírat jakýkolliv náznak opozice do kriminálu. Nabo můžeme opozici různě šikanovat, jak se to dělo za starého Bacha. Nebo můžeme nepozvat KSČM na schůzku s prezidentem. Nebo můžeme vtipně využít jejich 10 či 15% křesel ve sněmovně k sestavení koalice. Nebo této straně můžeme svěřit ministerstvo vnitra a obrany...

Ptám se tedy vážně, ne jen řečnicky, kde by naše politická tolerance měla mít své mantinely?