Ještě něco k občanství
Česká vláda si vůbec neuvědomuje psychologické následky pro neexistenci českých lobby v zahraničí, když Čechy v zahraničí podráží
Pane Čulíku, ještě něco k občanství: obávám se, že argumentace pana
Jírovce o dvojím občanství (BL 22.2.99 ) stejně tak jako interpretace
článku 12 Ústavy českými úřady a institucemi je zatížena myšlením doby
minulé.
Článek 12(1) praví, že Nabývání a pozbývání státního občanství
České republiky stanoví zákon a článek 12(2), že Nikdo nemůže být proti
své vůli zbaven státního občanství.
Zákon podle čl. (1) nesmí porušit
čl.(2), jinak jsme opět v socialismu, kde platila ústava, pokud zákon
nestanovil jinak.
Ovšem §17 zákona 40/1993 stanoví, že Státní občan
České republiky pozbývá české státní občanství okamžikem, kdy na vlastní
žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí občanství nabyl
v souvislosti s uzavřením manželství či narozením.
Tady zákonodárce
omezuje nepřípustně platnost čl. 12(2) spekulací, že každý občan
nabytím cizího občanství se vědomě vzdává občanství českého.
Jsou totiž
občané, kteří s vědomím, že proti jejich vůli jim nikdo nemůže české
občanství vzít, si pořídí i občanství další, pokud proti tomu
hostitelský stát nic nenamítá.
§17 postihuje kolektivně, ačkoliv ze
znění čl. 12(2) jasně vyplývá nutnost individuelního projednání, aby se
zabránilo odnětí občanství proti občanově vůli. Ale o tom už jsem v BL
psal.
Dnes bych rád upozornil na jiný, mnohem důležitější aspekt.
Kdysi, t.j. v roce 1994 jsem o tom psal panu poslanci Grulichovi"
tehdy předsedovi parlamentní komise pro styk s krajany.
Co positivního může (§17) asi České republice přinést? Emigrace byla, je
a bude a směrem západním budou asi odcházet převážně schopní lidé, kteří
se musejí dát naturalisovat, chtějí-li se plně uplatnit a chtějí-li
případně založit nějakou lobby pro zájmy ČR.
Při nabytí jiného státního
občanství se někdy musejí svého původního (českého) občanství vzdát - v
takovém případě není ovšem jejich vztah k rodné zemi narušen, prostě to
jinak nešlo.
Jestliže jim krátce potom český konsulát sdělí, že byli
podle zmíněného paragrafu zbaveni českého občanství, je to zásadně jiná
situace, protože postoj českých úřadů je vnímán jako rána do zad,
zvláště jsou-li v rodině děti, před kterými nelze v cizím prostředí
postoj české vlády obhájit, pokud by se o to vůbec někdo pokoušel.
Obávám se, že si parlament, vláda a president republiky vůbec
neuvědomili psychologické následky tohoto paragrafu pro vznik českých
lobby v zahraničí. Podle mého názoru má vláda plné právo klást podmínky
uchazečům o české občanství, ale zásadně by neměla ve vlastním zájmu
podrážet zezadu krajany v cizině.
Pan Grulich, snad proto, že byl tehdy předsedou komise pro STYK s
krajany, neodpověděl. Ale nemá snad ČR v současné nepříznivé situaci
jiné starosti, než furiantsky záplatovat neudržitelné a pro ČR zjevně
škodlivé zákony? J.T.