Papež Jan Pavel II. jako "marxista"
Papež Jan Pavel II. navštívil Spojené státy. Psal o tom týdeník Independent on Sunday.
Je-li všechno založeno jen na principu zisku a všechno ostatní jde stranou, vede to ke korupci
Římský papež a americký prezident se proti sobě postavili jako v středověké moralitě - svatost zasedla vedle hříšnosti, služba lidem vedle sobectví.
Šlo o okamžik, kdy papež, který porazil komunismus, se postavil proti dalšímu velkému satanovi na svém seznamu cílů, proti nimž chce bojovat - americký kapitalismus.
Když byl papež Jan Pavel II. na Kubě, řekl Castrovi, že se musí změnit, ale zároveň promluvil k Americe. Zaútočil na chtivost po penězích, zamaskovanou jako zisk a odsoudil americké sankce proti občanům chudých národů.
Během návštěvy města St. Louis papež odsoudil nejkrvavější americké kacířství: "právo" zabíjet nenarozené děti.
Americká veřejnost Jana Pavla II. v těchto věcech dosud neslyší. Většina Američanů papeže pořád ještě vidí jako kladnou postavu z období studené války, jako stoupence v boji proti komunismu, jako mluvčího svobody.
Je pravda, že z veškerého politického zla, nenávidí papež nejvíce totalitu. V rodném Polsku přetrpěl nacismus, za komunismu sloužil "mlčenlivé církvi".
Bojoval ale proti komunismu nikoliv proto, aby nahradil útlak vykořisťováním. Nebojoval za neomezenou svobodu, ale za svobodu limitovanou odpovědností. Nebojoval za kapitalismus, ale za spravedlnost.
Je lehké splést si katolictví s liberální vírou - považovat ho za jakýsi měkký konzervatismus, protože si katolictví váží individuální svobody a chce omezit moc státu.
Ve skutečnosti však kázala katolická církev vždycky sociální evangelium a papež Jan Pavel II. je jedním z jeho nejenergičtějších exponentů.
Pouhá "ekonomická logika", často zdůrazňuje papež, vede k hrubému materialismu a je-li všechno založeno jen na principu zisku a všechno ostatní jde stranou, vede to ke korupci. Multinacionální kapitalismus je nemorální, protože se vyhýbá společenským povinnostem, které jsou ztělesňovány zákony a na jejichž dodržování dohlížejí soudy. Vlády musejí být na straně chudých. Pozemky mají větší hodnotu než peníze, chudí venkované mají větší hodnotu než zisky. Úsilí zachovat venkovské oblasti nezničené dravým podnikáním může zkrotit kapitalismus a třetí svět má právo žádat spravedlivou cenu za své výrobky. Podle deníku Wall Street Journal je papež "rozředěný marxista".
Katolickou sociální doktrínu lze vyjádřit výrazem, který papež Jan Pavel dal Polsku: solidarita, zdůrazňuje sám šéf katolické církve. To znamená, že máme považovat zaměstnance za sousedy, za bratry, za lidi stvořené k božímu obrazu.
Jan Pavel II. se zaměřil na Ameriku jako na "zosobnění kapitalistických výstřelků". V tomto smyslu, jako ve všem co činí, jedná plně v souladu s tradicí své církve.
Před sto lety, v roce 1899, vydal papež Lev XIII encykliku, jíž odsoudil to, co charakterizoval jako "amerikanismus".
Pod touto hlavičku zahrnul Lev XIII celou řadu amerických omylů, například tvrzení, že by církev měla následovat světské vzory americké demokracie, že by neměla považovat přísahu za nic vážného (prezident Clinton v tomto směru zřejmě potřebuje poučení) a že podnikatelská činnost je důležitější než svatost.
Nejhlasitější kritika od papeže Lva XIII však byla zaměřena proti omylu, který Američané dosud dělají velmi často:
Jde o chybnou představu, že je možno naplnit, realizovat lidský život prostě tím, že sledujete své vlastní pudy, že budete dělat jen, "what a man's gotta do" - "co člověk prostě je pudově nucen dělat" - i kdyby to mělo znamenat, že budu vyhrožovat na ulici kolemjdoucím pistolí.
Americký sen je založen na představě, že je člověk v podstatě dobrý. Amerika je země příležitostí, kde vás učí, abyste "byli sami se sebou spokojeni". Katolictví, naproti tomu, si přeje, abyste se na sebe dívali kriticky -. jinak u vás nikdy nedojde k zlepšení.
V dnešní době není před kritikou od papeže Jana Pavla II. v bezpečí žádný náruživě pěstovaný americký předsudek. Papež kritizuje trest smrti a potraty a zdůrazňuje, že nikdo nemá právo odebrat lidský život. Proti morálnímu relativismu hájí papež absolutní pravdu. Odmítá konzumerismus a stavbu obřích obchodních středisek. V zemi, která je posedlá operativním odstraňováním přebytečného tuku z těla, zdůrazňuje nadřazenost duchovních hodnot.
Papež odmítá to, co většina Američanů schvaluje - bombardování Iráku.
Komentátor týdeníku Independent on Sunday je přesvědčen, že Amerika bude reagovat na slova Jana Pavla II. pozitivně. Zdůrazňuje:
Poznal jsem jinou Ameriku, než je její stereotypní obraz. A tato Amerika je velmi blízko papežovu pojetí světa.
Americká kultura není ve skutečnosti produktem zuřivého individualismu, ale historických hodnot solidarity. Většina Ameriky žije na malých městech, kde se všichni navzájem znají, nebo ve čtvrtích, kde jsou lidé přesvědčeni, že patří mezi sebe. Demokratické rozhodování jde v Americe hlouběji, než kdekoliv v Evropě. Odmítání třídních rozdílů vede k tomu, že se lidi chovají k sobě na veřejnosti neobyčejně slušně.
Velikost Ameriky nevznikla v důsledku individualismu, ale v důsledku vzájemné spolupráce a pomoci mezi lidmi.
