Do zatuchlé komnaty českého mediálního bezčasí vtrhl Internet. Cenzurovat stránky na Internetu rozumně nelze, publikační náklady jsou minimální a prakticky neexistuje možnost, jak ovlivnit, co budou internetoví novináři psát. Zbývalo jediné - ignorovat.
Zhruba před dvěma lety, s rostoucí oblibou a zisky z internetové reklamy, se profil deníku změnil. Ukázalo se totiž, že v prostředí, které vytvořil, by nebyl kritiky ušetřen ani sám Ondřej Neff, jenž vzešel z prostředí totalitního tisku a sám byl dokonce jedním z aktérů podvodné privatizace Mladé fronty. Místo otevřenosti nastoupila cenzura, polemiky zmizely, deník sklouzl k zábavnosti, bulvární bezkonfliktnosti a k šíření dobré nálady, k posilování vědomí falešné pospolitosti.
Britské listy glasgowského bohemisty českého původu Jana Čulíka, druhý nejčtenější webový deník, vznikly původně jako příloha Neviditelného psa. Čulík, skutečný don Quijote českého Internetu, se - byť na velmi omezeném prostoru a amatérskými prostředky - pokouší vydávat seriózní, kritické a nezávislé noviny, a zaměřuje se zejména na oblast, jež je pro české sdělovací prostředky nejnedostupnější, totiž na kritickou analýzu médií. Efekt je neobyčejný: novináři zuří, veřejně označují Čulíka za “psychopata", Britské listy za “informační pornografii" a “list goebbelsovského profilu", ale vesměs si uvědomují, že kdyby existoval volný trh s informacemi, na němž by čtenáři mohli sami rozhodnout, jaký druh informací chtějí dostávat, proti erudovanému, kritickému a důslednému Janu Čulíkovi by byli bez šance.
Dá se tedy říci, že impérium tradičních deníků a televizních stanic se kymácí a kdykoli se může zhroutit? Stěží. Podpora Internetu není v České republice státní prioritou a přístup k němu bude ještě dlouho poměrně nákladnou, elitní záležitostí. Je to zatím jen malá trhlina v monolitní konstrukci; aby mediální totalita padla, k tomu je zapotřebí veřejný tlak na kvalitu a kritičnost médií. Občané by si museli uvědomit, že sdělovací prostředky tu nejsou jen pro jejich poučení a zábavu, ale že existuje přímá úměra mezi nezávislostí a kritičností médií a úrovní správy veřejných věcí, potažmo tedy i kvalitou života každého občana. Obávám se, že k této reflexi má Českou televizí, Novou, Mladou frontou a Právem odchovaný Čech ještě nesmírně daleko...
Průměrná přednáška Jana Kavana v Cambridgi
Radovy obcan Ceske republiky nema asi o Janu Kavanovi dobre mineni. Jen pro
rekapitulaci - sdelovaci prostredky ho obvinuji ze spoluprace s StB, udajneho lhani u soudu ve Velke
Britanii a davani "hloupych" otazek Javieru Solanovi. A obcas neumi
zaparkovat.
Uvital jsem proto pozvanku Cambridge European Trustu (CET) na Kavanovu patecni
(29.1.99) prednasku na pravnicke fakulte Cambridgeske univerzity jako
dobrou prilezitost, jak se o novem ceskem ministru zahranici a jeho
politice dovedet neco jineho, nez standardni zpravy CTK a jejich komentare
v Mlade fronte a Ceske televizi. Doufal jsem, ze na akademicke pude bude
ministr otevrenejsi a sdilnejsi, coz se take stalo a behem zaverecne
diskuze to priznal i sam Jan Kavan.
Osobne tuto otevrenost ocenuji. Jan Kavan evidentne mluvil jinak,
nez by mluvil v pritomnosti novinaru, kdy by musel davat pozor na kazde
slovo a bat se, ze mu kazda jednotliva veta, vytrzena z kontextu, bude
tisickrat vycitana. Jeho projev nebyl nahran ani zaznamenan a pri psani
tohoto clanku jsem tedy vychazel pouze ze svych pocitu a z toho, jak jsem
Jan Kavana v dane chvili chapal.
Prosim tedy ctenare Britskych listu, aby tento clanek brali spise jako
osobni dojmy radoveho studenta Cambridge University, ktery sel na
prednasku sel s umyslem vytvorit si vlastni nazor na Jana Kavana.
Ucelem CET je integrovat
praci univerzity s ostatnimi evropskymi staty, pomoci studentskych a
profesorskych vymen a prohlubovani vedomosti o soucasne Evrope v
Cambridgi. CET v soucasne dobe porada serii prednasek o 'EU a narodnim
statu', jejiz soucasti byla i prednaska Jana Kavana.
Je to pomerne prestizni zalezitost - jmena minulych recniku jako Douglas Hurd,
Lord Owen a Neil Kinnock, nebo v pripade mene znamych jejich funkce -
britsky ministr pro Evropu, predseda poslaneckeho klubu CDU/CSU v
Bundestagu - mluvi samy za sebe.
V anglosaskem svete existuje uzke spojeni mezi akademickou obci a
politiky. Nekteri politikove jsou byvali akademici (napr. Madeleine
Albrightova), jini po opusteni 'aktivni' kariery prednasi na univerzitach
(napr. Henry Kissinger), vetsinou maji rady akademickych poradcu a v
neposledni rade se vetsina politiku rekrutuje z prednich univerzit v dane
zemi.
Zkratka, prednaska na vyznamne univerzite v anglosaske zemi ma svuj
vyznam a kazdy takovy krok ceskeho predstavitele je nutno ocenit. Zejmena
v situaci, kdy se vetsina ceskych politiku nezmuze ani na slusne
predstaveni v anglictine.
Projev
Projev Jana Kavana zacal ponekud zavadejicim tvrzenim. Nevyslovil jej sice
sam Jan Kavan, ale ten na nej nereagoval a nesnazil se jeho autora, sveho
britskeho uvadece, opravit. Britsky komentator zacal zesiroka: ve vetsine zemi vychodni
Evropy se po roce 1990 stridaly pravicove vlady s vladami reformovanych
komunistickych stran.
Pak prisla veta, ktera mi doted zni v usich: "Nikoliv vsak v Ceske
republice, ktera si v obdobi komunismu zachovala socialne-demokratickou
stranu v opozici proti strane komunisticke." Komentator, "pritel Jana Kavana",
jak se sam charakterizoval, dale pokracoval, ze Jan Kavan byl vyznamnym
clenem druheho, exiloveho centra teto strany zde v Britanii, odkud ridil
pomoc disidentum v Ceske republice. A kdyz tato strana vyhrala letosni
volby v Ceske republice, stal se Jan Kavan ministrem zahranici.
Pravda, Jan Kavan spoluorganizoval pohreb Jana Palacha a z Britanie
pomahal disidentum v Ceske republice. Nikdo take soucasne vlade neupira,
ze vetsina jejich clenu byla postizena za sve postoje v- a po roce 1968,
nebo ze v CSSD je pocetna skupina byvalych disidentu. Klasifikovat ale
soucasnou CSSD s pany Gregrem, Fenclem a Zemanem jako primou
pokracovatelku "socialne-demokraticke strany v opozici vuci KSC", Charty
77, je vsak prinejmensim zavadejici. Co by na to rekl Vaclav Havel?
Jan Kavan prijel na pravnickou fakultu Cambridzske univerzity vice nez dvacet minut po ocekavanem
zahajeni prednasky a zrejme tedy behem sveho predstavovani venoval vice
pozornosti formulovani sve omluvy nez tomu, co bylo receno. Skutecne, jeho
prvni slova po pristoupeni k mikrofonu byla omluva a vysvetleni, ze ho zdrzela Ceska televize ohledne rozhovoru ohledne dopisu od Javiera Solany, jimz "pozval" CR do NATO, jehoz fax ukazal.
Jan Kavan je polovicni Anglican narozeny v Londyne. Zil dvacet let v
Britanii, ale jeho anglictina teto skutecnosti neodpovida. Mluvi se silnym
ceskym prizvukem a co se tyce vyslovnosti, dopousti se snad vsech typicky
ceskych prohresku. Ma vsak relativne bohatou slovni zasobu a jeho
anglictina se narozdil od jinych ceskych politiku nehemzi cechismy, i kdyz
se cas od casu najde fraze, ktera `nezni dobre'. Jan Culik mi vysvetlil, ze tomu
tak je, protoze jeho otec, cesky komunista, v padesatych letech v CR tvrde vezneny, zakazoval Kavanove anglicke matce
mluvit s detmi v Cechach anglicky.
Celkove je vsak Janu Kavanovi velmi dobre rozumet a posluchac se pri jeho poslechu nemusi neustale snazit pochopit, co se vlastne snazi rici. A to neni u vychodoevropskych politiků samozrejmost
Pri teto prilezitosti Kavan hovoril trapne o sve povestne otazce
Javieru Solanovi, kdy se ho zeptal v ceskem parlamente, zda bude moci CR pripadne z NATO take vystoupit. Urazenym zpusobem popisoval, jak byl za ni vlacen
ceskym tiskem, jenom aby mohl nakonec jesitne ukazat osobni dopis od
Javiera Solany.
Opravdu neslo tu aferu preskocit? Vysvetloval by Peter
Mandelson na navsteve SRN, ze ta pujcka byla vlastne zcela vporadku?*)
Ve svem uvodnim proslovu se Kavan jeste stihl zminit o jine domaci kontroverzi - o svem dvojim obcanstvi. Vyjadril se v tom smyslu, ze jde u vyssich vychodoevropskych politku o
pomerne beznou vec. Zminil se o Egonu Lanskem, o litevskem prezidentu a o tom, ze Josef Zieleniec je rozeny Polak.
Americti Cesi tedy zrejme nejsou dostatecne spickovi.
Pote Jan Kavan pokracoval vlastnim projevem. Zacal globalizaci, hovoril o tom, ze je nevyhnutelna a ze je nutno se s ni vyrovnat politickou integraci.
Toto byla nejslabsi cast prednasky, nepovedena snaha
vyjadrit na zapade casto omilane, byt mozna pravdive, fraze o mezinarodnim
kapitalu, pocitacove revoluci a zkracovani vzdalenosti.
Dale uvedl, ze je Ceska republika v soucasnosti poprve v
ceskych dejinach homogennim statem definovanym na narodnostnim principu.
Coz je sice pravda, ale nebyl exodus ceskych Romu do Britanie jednim z
jeho hlavnich temat pri diskusi s britskymi ministry? Byla posledni cast
opravdu nutna, kdyz se daly ocekavat otazky ohledne systemove diskriminace
Romu v Ceske republice?
Po tomto ponekud diskutabilnim uvodu pokracoval jiz celkem logicky
nutnosti formulovat zahranicni politiku na zaklade hlubsi vize. V
jeho pojeti je to sjednocena Evropa fungujici na principu subsidiarity,
t.j. predavani vsech pravomoci mimo klicove z centra na nizsi urovne, na regionalni
vlady a urady. Zduraznil, ze sjednoceni Evropy chape jako politicky,
nikoli jen ekonomicky proces, motivovany snahou vytvorit mechanismus centralni
moci, ktery by zabranil jednotlivym narodnim vladam iniciovat ozbrojeny
konflikt vuci jinemu evropskemu statu.
V teto casti projevu se pevne, ale regulerne vyhrazoval vuci Vaclavu
Klausovi. Rekl, ze ackoli evropska integrace zapocala integraci
ekonomickou, povazuje za zcestne omezovat evropskou integraci pouze
na tuto formu. Vyslovil nazor, ze je jasne, ze soucasna hloubka ekonomicke
integrace ve forme spolecne meny vyzaduje i hlubsi integraci politickou.
Uznal, ze politicka integrace bude vyzadovat pomerne znacnou ztratu
suverenity jednotlivych narodnich statu, ale neobava se rozpusteni ceske
identity ve spojene Evrope jako "kostky cukru v salku caje".
V tomto kontextu varoval pred snahami pravicovych stran, jak Vaclava Klause, tak britskych konzervativcu, rozdmychavat nacionalismus a
protiintegracni nalady, a dodal, ze je presvedcen, ze i po integraci si
Evropa uchova svou kulturni diverzitu. Tomuto ma podle neho napomoci
dusledne uplatnovani principu subsidiarity, jakoz i demokratizace a
zpruhledneni organizacni struktury EU.
Projev uzavrel citatem Vaclava Havla, ze se Evropska unie se zatim jevi spise jako
obdivuhodna stavba na velmi vratkych zakladech.
Jan Kavan neni dobry recnik. Myslenky jeho projevu byly sice dobre, ale
jejich formulace nebyla nejlepsi a cteny prednes tichym a ponekud
monotonnim hlasem zpusobil, ze po ctyriceti minutach kolem me usnuli dva
lide. Jan Kavan zejmena na zacatku vypadal, jako by se sveho
obecenstva bal,. Take mi pripadala uvodni caste jeho proslovu ponekud nediplomaticka. Zdalo se mi, ze prilis zduraznuje narodni charakter Ceske republiky, kdyz ocekaval otazky ohledne diskriminace romske narodnostni mensiny Proto jsem byl s touto casti jeho projevu nespokojen. Pritom tema doslova strhovalo k silnemu projevu, podlozenemu dobrymi myslenkami.
Jako jedinou omluvu je nutno uvest, ze sam priznal, ze projev
psal teprve minulou noc. Bylo take zjevne, ze je na konci dne, nabiteho dulezitymi jednanimi, uz unaven.
Diskuse
Druha cast, otazky z hlediste, byla zivejsi a Jan Kavan se ukazal v mnohem
lepsim svetle. Prokazal schopnost hbite reagovat na otazky v anglictine a
i jeho osobity humor mi zde pripadal vhodnejsi. Uz po prvni otazce bylo
zrejme, ze konecne ziskal posluchace, do te doby ponekud ztuhle, na svou
stranu.
Odpovedel na nekolik dotazu, vzdy ponekud delsimi a obsahlejsimi
odpovedmi, nez by bylo obvykle napr. na tiskove konferenci, zde vsak delsi
vyklad nebyl na skodu.
Jedna z prvnich otazek se tykala romskeho problemu. Jan Kavan uznal, ze
ceska spolecnost jako takova je relativne rasisticka a xenofobni,
pravdepodobne v dusledku sve homogenni etnicke skladby.
Coz kazdy, kdo zil v Britanii s pocetnymi pakistansko-indickymi a
cernosskymi mensinami, potvrdi. V anglicke skole jsem byl sokovan
normalnim pristupen bilych studentu k jejich jinobarevnym spoluzakum. Na
druhe strane se mi ale Ceska republika jevi mene rasisticka, nez napr.
Spolkova republika Nemecko - v CR nikdo nevypaluje romske ubytovny.
Kavan ripustil, ze v Ceske republice doslo k rasisticky motivovanym vrazdam, a zminil se i o one ustecke zdi. Hovoril vsak take o novorocnim projevu Vaclava Havla s jeho poselstvim proti vztycovani zdi ve spolecnosti a hned nato oznamil,
ze se s britskym namestkem ministra vnitra Mikem O'Brianem shodli, ze Romove v
Ceske republice neceli systemove diskriminaci ze strany statu.
Jan Kavan
take uvedl, ze Mike O'Brien rozhodl, ze toto spolu se zrejmym
ekonomickym motivem neni dostatecny duvod k emigraci a ze Britanie tudiz
nebude udelovat ceskym Romum, jejichz priliv stale jeste neslabne,
politicky azyl.
Nejake reseni tohoto problemu uz bylo potreba. Pokud byste se totiz nyni v
Doveru v imigracni budove zasli podivat mimo onu vstupni halu se stolky,
kde na vas cekaji imigracni urednici, musel by vas polit pot studu pri
pohledu na napisy v cestine a slovenstine typu `Otazky ohledne vyplaty
podpor - dvere c. 20'. A domnivam se, ze toto reseni neni vuci Romum
nespravedlive. Stale maji moznost se v Britanii usadit, ale za stejnych
podminek, jako zbytek obcanu Ceske republiky - bez politickeho azylu.
Jan Kavan oznamil, ze romska politika jeho vlady bude politika cukru a
bice ("the carrot and the stick"). Bice v pripade prisneho postihu za jakykoli
rasisticky motivovany prestupek, cukru v pripade vzdelavacich programu
zamerenych predevsim na mlade Romy se snahou o jejich integraci do
vetsinove spolecnosti. Oznamil take, ze Velka Britanie prislibila financni
spoluucast na takovychto vzdelavacich programech.
S touto formou reseni romskeho problemu bude asi vetsina rozumnych lidi
souhlasit. Je jen otazkou, jak daleko je vlada socialni demokracie v tomto
ohledu ochotna jit a do jake miry bude soucasna majoritni ceska spolecnost
schopna akceptovat standardni britsko-americka reseni v podobe
prednostniho prijimani uchazecu z rad narodnostnich mensin, tedy Romu, na
statni stredni/vysoke skoly a do statnich uradu a sluzeb.
Druhy okruh otazek se tykal NATO. Vzhledem k vlaznemu postoji CSSD ke
vstupu do NATO bylo vystoupeni Jana Kavana ponekud prekvapive. Jan Kavan
potvrdil, ze ho jeho zapadni kolegove nyni jiz plne presvedcili, ze vstup
do NATO je v nejlepsim zajmu Ceske republiky, a zduraznil, ze jej nyni
bezvyhradne podporuje.
Prislibil, ze po prijeti do NATO bude Ceska republika zastancem politiky
otevrenych dveri a bude aktivne podporovat vstup dalsich vychodoevropskych
zemi.
Treti a hlavni proud otazek smeroval na vztah mezi EU a Ceskou republikou.
Jan Kavan nejdrive vysvetlil svuj nahled na metaforu Vaclava Havla o
obdivuhodne stavbe bez pevnych zakladu. Rekl doslova, ze zdalky, zpoza
zelezne opony EU vypadala jako obdivuhodna stavba, raj na zemi. Nyni, v
dobe veprovych a jablecnych valek a vyjadnavani o vstupu s byrokraty z
Bruselu, se ale obnazuje jeji nepevny zaklad a zopakoval potrebu
demokratizace instituci EU.
Jan Kavan take artikuloval nadeji, ze Ceska republika bude mit moznost
spolupodilet se na diskusi a vytvareni rozhodnuti v EU jiz pred svym
vstupem do EU. Rozhodne odmitl myslenku vicerychlostni Evropy, kdy by po
prijeti do EU Ceska republika nemela rovna prava se zbytkem clenskych
statu. Stejne jako v pripade NATO i v pripade EU Jan Kavan otevrene
prohlasil, ze Ceska republika bude plne podporovat vstup dalsich
vychodoevropskych zemi.
Na otazku, co si mysli o nedavne navsteve Joschky Fischera v Praze, jejimz
ucelem melo byt ochlazeni emoci z brzkeho vstupu CR do EU, odpovedel Jan
Kavan svym zcela typickym zpusobem: zdali on a tazatel maji na mysli
stejnou Prahu v Ceske republice a zdali tazatel mini Joschku Fischera,
nemeckeho ministra zahranici. Po ujisteni, ze ano, rekl Jan Kavan, ze s
Joschkou Fischerem osobne dlouho jednal a ze takovy pocit z jeho navstevy
rozhodne nemel.
Skutecnost, ze Joschka Fischer odmitl sdelit datum pro vstup, okomentoval
Jan Kavan nasledovne: jeho polsky kolega mu udajne sdelil, ze kazdorocne v
lednu byval ujisten z Bruselu, ze Polsko bude prijato do EU behem dvou
let. Fakt, ze se tak letos poprve nestalo, pak povazuje za znak, ze rozsirenim EU zacali v Bruselu konecne zabyvat.
Kavan vysvetlil, ze prijeti vychodoevropskych zemi neni mozne pred vnitrni
reformou EU a jejich strukturalnich fondu. Zduraznil, ze Ceska republika
nepovazuje prijeti do EU za zpusob, jak otevrit penezovod z Bruselu, ale
pripustil, ze rozsireni EU se zrejme neobejde bez financnich nakladu.
A zde se ma nalezat jadro problemu: nemecti predstavitele domacim volicum
slibili, ze se jejich prispevek do spolecne pokladny snizi. Nyni se snazi
ustupovat a tvrdi, ze se alespon nezvysi. Ale rozsireni plne podporuji.
Taktez francouzsti predstavitele. Spanele zase doma slibili, ze jim z
podpurnych fondu EU rozsirenim neubude ani peseta. Ale jsou take plne pro
rozsireni. A britsti predstavitele s milym usmevem a gentlemanskym
chovanim prohlasuji, ze ani oni se za zadnych okolnosti nevzdaji vraceni
casti svych poplatku do spolecne pokladny, protoze Britanie nema rozvinuty
zemedelsky sektor a tudiz dostava malo prispevku z agrarnich fondu. Ale
rozsireni take podporuji.
Podle Jana Kavana je tedy nyni situace takova, ze vsichni vedi, ze rozsireni
bude stat penize, vsichni vedi, ze bude treba vyjednat kompromis, ale nikdo
nechce slevit. Jednani o vnitrni reforme EU jiz zacala a Jan Kavan si je
jist politickou vuli po kompromisu a odhaduje, ze vnitrni reforma EU by
mohla byt dokoncena do roku 2002.
Rekl vsak, ze toto je pouze jeden ze dvou hlavnich predpokladu prijeti CR.
Druhym je podle nej plna harmonizace ceskych predpisu a zakonu s
evropskymi a zejmena prijeti acquis communitaire, evropskeho pravniho
systemu. Domniva se, ze oba predpoklady by mohly byt splneny do konce roku
2002 a za realisticke datum ceskeho vstupu do EU tedy povazuje rok 2003.
Vzhledem k minimalnimu pokroku, ktery Ceska republika v teto oblasti
ucinila behem poslednich dvou let, se mi ale tato predpoved zda ponekud
optimisticka.
Zaver
Co rici zaverem? Ve svem hodnoceni Jana Kavana jsem se snazil vyjmenovat
vsechny veci, ktere mi na jeho vystoupeni vadily, zejmena spatnou formu
projevu a jisty amaterismus a sebeshazovani, ktere podle meho nazoru
presahovaly i normal prednasky na akademicke pude.
Tuto kritiku je nutno brat v nalezitem kontextu. Byl jsem na strhujici
prednasce Douglase Hurda o jeho nazoru na vyvoj situace v Hong Kongu tady
na Trinity College minuly rok. Stal jsem pred princem Charlesem pri jeho
projevu na recepci zahranicnich studentu na Cambridgi. Na anglicke
stredoskolske konferenci o politice jsem slysel mluvit Johna Prescotta
(to je jeden z nejvyznamnejsich predstavitelu Labour Party) a Paddyho Ashdowna
(donedavna vudce Liberalnich demokratu). Projev Jana Kavana byl z techto
projevu nejhorsi.
Na druhe stane jsem par hodin po prednasce narazil na sveho madarskeho
znameho, ktery v te same dobe byl na prednasce madarskeho velvyslance ve
Spojenem kralovstvi. Shodli jsme se na mnoha spolecnych rysech obou
prednasek, jen s tim rozdilem, ze chovani a vystupovani Jana Kavana bylo
mnohem blize zapadnimu standardu. Pokud by se dal projev Jana Kavana
oznacit za spatne predneseny s dobrymi myslenkami, projev madarskeho
velvyslance byl udajne nesrozumitelny a bez myslenek. Jan Kavan exceloval
pri otazkach, madarsky velvyslanec casto nerozumel a tezko hledal v pameti
slova typu "supply" (zasoba).
I jista nediplomaticnost Jana Kavana byla zanedbatelna v porovnani s na
Trinity dnes jiz ustnim podanim tradovanym argumentem estonskeho velvyslance "my byt
prosperujici zeme, my mit nejvic mobilni telefon na hlava v Evrope".
Vychodni politici by si meli uvedomit, ze zapadni univerzitni studenti
nejsou male deti, ze jejich vystoupeni vnimaji znacne kriticky a ze jista
volnost akademicke pudy neznamena, ze by se meli prestat chovat
profesionalne.
Jak ale rekl 'uvadec' na konci prednasky: "Dekuji Janu Kavanovi za
neobycejne otevrene vystoupeni. A predevsim bych chtel dodat, ze my, co
pamatujeme vystoupeni vychodnich politiku pred rokem 1990, si uvedomujeme,
jak velkou cestu smerem k normalni demokracii Ceska republika behem
poslednich deseti let ucinila." A ja dodavam: pokud vsichni clenove CSSD
maji na zahranicni politiku stejny nazor, jaky dnes vyjadril Jan Kavan,
neni duvod k obavam. Pokud nelhal, je nyni Jan Kavan plne pro vstup do
NATO a vidi podstatu evropske integrace standardni zapadni optikou tak,
jak ji vidi jeji celni protagoniste.
Intelektualni blizkost britskym labouristum, nemeckym socialnim demokratum
a francouzskym socialistum, dana jeho dlouhym pobytem v Britanii, je v
soucasnem stupni evropske integrace zalozene na osobnich vztazich mezi
hlavami statu jeho velkym plus. Ve svem hodnoceni Jana Kavana si ale
nejsem plne jist, do jake miry toto vyvazuje jeho nestatnicke vystupovani,
mozna castecne dane neformalni prednaskou po pernem dni.
Pokud ale behem oficialnich jednani omezi svuj smysl pro humor, je pres
vsechny sve kontroverzni rysy mozna lepsi ministr, nez jeho stin ze znacne
euroskepticke ODS.
Martin Madera
Trinity College
Cambridge
Poznámka JČ: Jan Kavan přirozeně nikdy nebyl proti vstupu ČR do NATO a do EU, to je zavádějící mlha, šířená českými sdělovacími prostředky. Je omylem srovnávat Kavanovu otázku o NATO, adresovanou Solanovi v českém parlamentě, s přečinem bývalého britského ministra obchodu a průmyslu a ideologa Blairovy Labouristické strany Petera Mandelsona, který si od kolegy v Labour Party půjčil přes 300 000 liber na koupit domu a nedeklaroval to v parlamentě. Kavan dotazem na Solanu v parlamentě žádný přestupek neučinil. Parlament je od toho, aby se tam vznášely JAKÉKOLIV OTÁZKY. Kavanova otázka byla legitimní a každý normální západní politik ji tak bude také vnímat.