České vysílání BBC má být zrušeno
V únoru má být oznámeno, že bude drasticky omezen rozpočet zahraničního vysílání BBC. Vysílání v češtině a v němčině má být zrušeno. Vyplývá to z tajného dokumentu, který získal týdeník Observer.
Observer očekává, že největší operační škrty v historii zahraničního vysílání BBC, ve výši 20 miliónů liber (1 miliardy Kč), které mají být realizovány během tří let a budou znamenat propuštění100 osob, vyvolají od politiků ostré protesty a uvnitř BBC dojde k ostrým bojům.
Stoupenci zahraničního vysílání BBC okamžitě začali velmi ostře kritizovat plánované zrušení vysílání v češtině, v němčině a drastické omezení vysílání v maďarštině, v thajštině, v ruštině a v arabštině. Obviňují BBC, že se vzdává svého historického poslání poskytovat zpravodajství co nejširšímu publiku na celém světě.
Kritika se zejména týká omezování vysílání v arabštině, vzhledem k problému Iráku a vzhledem k nestabilitě na Blízkém Východě.
John Tusa, bývalý ředitel zahraničního vysílání BBC, který je původem Čech, konstatoval: "Tyto plány jsou radikálním ústupem na všech frontách. Dosud nikdy ve své historii neplánovalo zahraniční vysílání BBC zrušení vlastních jazykových redakcí. Zahraniční vysílání BBC už předem dělá práci ministerstva financí!"
Plán škrtů má být předložen Radě BBC tento čtvrtek, ministru zahraničních věcí Cookovi tento pátek, a finančnímu výboru Dolní sněmovny (House of Commons Public Accounts Committee) 3. února.
John Tusa také ostře kritizoval plány zlikvidovat vysílání do České republiky a omezit vysílání v ruštině a v maďarštině. "Právě v době, kdy se snaží lidé, žijící v těchto zemích, poradit si se svou totožností, omezit toto vysílání znamená vyvěsit redakčně bílou vlajku."
Tusa dodal, že likvidace vysílání v němčině je v přímém konfliktu s přáním britské vlády být údajně "v srdci Evropy", zejména poté, co byla před čtrnácti dny zavedena měna euro.
Má být propuštěno devětadvacet zaměstnanců německé redakce BBC, kteří vyrábějí 24 hodin pořadů týdně, sedmnáct členů české redakce a 50 osob z jiných redakcí.
Martin Bell, bývalý válečný korespondent BBC v Bosně a nyní nezávislý poslanec Dolní sněmovny za volební okrsek Tatton, uvedl: "Zdá se mi, že je to naprosto nevhodná doba pro jakékoliv škrty. Pokud je zapotřebí nějakých škrtů, měla by se omezit manažerská byrokracie BBC."
Trapný obrat o sto osmdesát stupňů
"Autorita zahraničního vysílání BBC nebude oslabena. Generální ředitel John Birt a já jsme to slíbili ministerstvu zahraničních věcí. Nepromarníme nesmírně cennou národní hodnotu..." (Sir Christopher Bland, předseda BBC, 1996)
"Zahraniční vysílání BBC je pozoruhodnou hodnotou a vevyslancem pro Británii." (Robin Cook jako stínový ministr zahraničních věcí, 1996)
"Zahraniční vysílání BBC bude pro nás zcela jistě velmi důležitou prioritou." (Robin Cook, ministr zahraničních věcí Velké Británie, květen 1997, po labouristickém vítězství ve všeobecných volbách.)
Seděl jsem v Bush Housu (budovou zahraničního vysílání BBC) u kávy s jedním členem ruské redakce, napsal včera v týdeníku Observer bývalý generální ředitel zahraničního vysílání BBC John Tusa. "Řeknu vám, co se tady stane," nabídl mi vysvětlení.
"Teď, poté, co výroba pořadů v angličtině byla tady zlikvidována a přesunuta do střediska BBC v Shepherd's Bush (důsledek předchozích reforem Johna Birta), jsou jednotlivé jazykové redakce bezbranné. Od nynějška je BBC začne postupně uzavírat."
Ruský novinář argumentoval, že právě jen síla, přítomnost, soudržnost a sebevědomí anglického zahraničního vysílání BBC dokázaly být obranou celku veškerého mnohojazyčného vysílání BBC.
Býval bych netušil, že se předpověď ruského reportéra promění v realitu tak rychle, konstatuje John Tusa.
Nestačilo, že byli tvůrci anglických pořadů pro zahraničí vykořeněni ze svého historického domova v Bush Housu. Nestačilo podřídit je šéfredaktorům, kteří nemají ani ponětí o tom, co si přeje poslouchat světová posluchačská obec.
Nyní, poprvé v historii, se začíná zahraniční vysílání BBC samo likvidovat a realizuje škrty, o nichž mnohdy nepřátelští byrokraté na ministerstvu zahraničních věcí možná snili, ale nikdy by se je neodvážili provést.
Pozornost veřejnosti se většinou soustřeďuje na dopad a vynikající kvalitu anglického zahraničního vysílání BBC, tzv. World Service.
Avšak skutečný vliv mají naopak jednotlivá jazyková vysílání BBC ve čtyřiceti národních jazycích, od mandarínské čínštiny, přes arabštinu, k ruštiněm, nepálštině, tamilštině a sinhalštině.
Zahraniční vysílání BBC v angličtině poslouchá asi 35 miliónů osob, ale více než 100 miliónů osob poslouchá vysílání v jednotlivých národních jazycích.
Tato jazyková vysílání představují neobyčejně levný způsob, jak komunikovat s velkým počtem posluchačů v jednotlivých zemích světa.
Po dobu padesáti let ochraňovali ředitelé zahraničního vysílání BBC provoz jazykových redakcí BBC a snažili se ho rozšiřovat, většinou navzdory odporu ministerstva zahraničních věcí, někdy s jeho spoluprací.
Nyní samotní ředitelé BBC navrhují škrty ve struktuře zahraničního vysílání, proti kterým by se kdysi stavěli i za cenu vlastního života. Je to pozoruhodný a trapný obrat, deprimující kapitulace.
Zároveň dochází ještě k dalšímu, pozoruhodnému zkreslení. Prozrazený dokument konstatuje, že tříletý podnikatelský plán, v jehož rámci mají být tyto škrty realizovány, nemá veřejnosti koncem února předložit nikdo jiný než ministr zahraničních věcí Robin Cook.
Zahraniční vysílání BBC je redakčně zcela nezávislé na britské vládě. Je součástí BBC. Požadovat, aby ministr zahraničních věcí předkládal veřejnosti redakční plán BBC, jako kdyby BBC vlastnil, znamená naprosto zlikvidovat rozdíl mezi tím, že vláda sice zahraniční vysílání BBC platí, ale toto vysílání je naprosto redakčně nezávislé - a na tom byla vybudována během více než šedesáti let jeho existence jeho pověst.
Po dobu šedesáti let existovalo zahraniční vysílání BBC ve stavu konstruktivního napětí s ministerstvem zahraničních věcí. V zahraničním vysílání BBC pracovali vysoce angažovaní stoupenci rozhlasu veřejné služby.
Během času akceptovalo ministerstvo zahraničních věcí, že pichlavá nezávislost zahraničního vysílání BBC znamenala, že vzniká rozhlas, který budí závist po celém světě, a který lehce dokázal vítězit nad konkurenty, od Rádia Peking a Rádia Moskva až k Rádiu Svobodná Evropa a Rádiu Svoboda.
To, že bylo zahraniční vysílání BBC britské vládě často nepříjemné, bylo jen malou cenou za jeho obrovskou efektivitu.
Konec hrdé tradice pro "nejjasnější klenot" a 140 miliónů posluchačů
Koncem druhé světové války přiznal šéf Hitlerovy propagandy Joseph Goebbel, že britská rozhlasová stanice vyhrála "intelektuální invazi Evropy". O půl století později si pustil Michail Gorbačov tutéž stanici, když se během moskevského puče v roce 1991 chtěl dovědět, co se děje. Nelsonu Mandelovi chybělo ve vězení právě vysílání BBC.
Není divu, že Christopher Bland, předseda BBC, charakterizoval zahraniční vysílání BBC jako "nejjasnější klenot v koruně BBC". Zahraniční vysílání BBC vedlo k tomu, že BBC je ve světě globálně známou obchodní značkou - známějši jen jen značka Coca Cola.
Zahraniční vysílání BBC má bohatou, šedesátiletou historii, celosvětové posluchačstvo čítající 140 miliónů osob, vysílá, ve 44 jazycích. Má pověst vysoké kvality, profesionální analýzy a objektivního zpravodajství. Zahraniční vysílání BBC je jednou už jen z mála institucí, na něž může být Británie dosud hrdá.
Ale plány na radikální restrukturalizaci tohoto vysílání, na likvidaci vysílání v češtině a v němčině, na omezení vysílání v arabštině, v maďarštině, v thajštině a v ruštině, to všechno znamená smrt tradičního World Service.
Rozsáhlé zahraniční vysílání BBC bylo zahájeno v roce 1932 - jmenovalo se tehdy Empire Radio Service. Rychle bylo rozšířeno na Blízký východ i na Dálný východ.
Nejslavnějším obdobím bylo období druhé světové války, kdy zahraniční vysílání BBC vysílalo zpravodajství na území, okupovaná Německem.
Po druhé světové válce nabylo na významu vysílání do střední a východní Evropy a do Afriky. Vysílání bylo většinou velmi kvalitní. Až do nedávna se nevysílala žádná zpráva, pokud ji nepřinesly alespoň dva nezávislé zdroje.
Jednou mělo nedávno jedno africké vysílání vysílat určitou zprávu, která přišla jen z jediného zdroje. Vedoucí směny v redakci, starý, zkušený Afričan, trval na tom, aby bylo ve zpravodajství uvedeno, že zpráva je nepotvrzená. Domácí britská rozhlasová stanice Radio 4 neměla takové skrupule a bylo pro ni pak trapné, když se ukázalo že byla zpráva nepřesná.
Velmi ostrá bitva o budoucnost zahraničního vysílání se vedla v roce 1996, kdy bylo anglické zahraniční vysílání, s 34 milióny posluchačů, integrováno do domácího rozhlasového vysílání BBC. Ohrožena byla také řada redakcí, vysílajících do středovýchodní Evropy a do subsaharské Afriky. Zachránila je kampaň listu Guardian, hrozba rebelie konzervativních poslanců a ostré útoky od labouristické opozice.
Nové zahraniční vysílání BBC má být daleko méně založeno na přímém vysílání do jednotlivých zemí a více na nových investicích do internetu a dalších formách elektronických médií. Vysílání s malým počtem posluchačů nebo s klesajícím počtem posluchačů mají být zrušena. Proto mají být zrušena vysílání v němčině a v češtině, přestože britská vláda tvrdí, že chce být "v srdci Evropy".
Škrty jsou dílem Marka Byforda, nynějšího ředitele zahraničního vysílání BBC, který stojí v čele této části BBC teprve od října 1998.
Byford je mnohými považován za přirozeného nástupce generálního ředitele BBC Johna Birta. Je to modernizátor v klasickém birtovském stylu. Birt provedl v BBC radikální škrty, omezil nezávislost tvůrců programů a podřídil BBC tvrdé manažerské kultuře. Zavedl také do BBC nepříliš srozumitelný manažerský newspeak. Mnozí kritici ho obviňují, že tradiční BBC zničil.
"Byford tím chce dokázat politikům, že dokáže být stejně energický jako John Birt," sdělil listu Observer jeden bývalý pracovník zahraničního vysílání BBC. Připravuje se na to, stát se dědicem Birtova trůnu. Zahraniční vysílání BBC je pro něho jen jedním kamenem na jeho cestě."
