Jaké byly Události České televize v pondělí 4. ledna 1999?
Rasismus a xenofóbie v České televizi
"Ne všichni cizinci jsou bezúhonní." Česká televize, Události, 4. ledna 1999
Nejvíce znepokojující byla reportáž Anny Stárkové v Událostech ČT z pondělí 4. ledna 1999 o tom, že od 1. ledna 1999 musejí zahraniční žadatelé o dlouhodobý nebo trvalý pobyt v ČR sami českým úřadům prokazovat svou trestní bezúhonnost předkládáním trestního rejstříku z ČR a zároveň i trestního rejstříku či podobného dokumentu ze své domovské země.
(Podrobnosti najdete v Britských listech v článcích Andrewa Stroehleina, zde a zde.)
Anna Stárková, která v minulosti proslula už několika reportážemi, v nichž poněkud nekriticky oslavovala úspěšné akcie české policie, aniž by byla přitom zkoumána jejich zákonnost, vyprodukovala v tomto případě otevřeně rasistický a xenofobní materiál, který byl - opět - nekritickou propagandou názorů české policie a zdarmou reklamou pro ministerstvo vnitra ČR.
"Policie chtěla zavedení toho nového předpisu už několik let," konstatovala v reportáži Anna Stárková, čímž navodila nepotlačitelný dojem, že má úzké styky s nějakými příslušníky policie a setrvává nekriticky pod jejich vlivem. (Post)komunistickou byrokratickou policejní mentalitu bylo možno z příspěvku Anny Stárkové vnímat jasně.)
Cizinec - rovná se zločinec
Reportáž Anny Stárkové byla zajímavou ukázkou transformace někdejšího komunistického policejního jazyka, který se, deset let po pádu komunismu, přizpůsobil novým poměrům, jeho dřevěnost a paranoidní podtext však nezmizely.
Cizinec - rovná se zločinec, v každém případě osoba, které není radno důvěřovat. To byl postoj této reportáže.
Na obrazovce se objevovaly záběry pochybně vypadajících "cizinců", záběry aut s prostřílenými okny a záběry policie v akci.
K tomu konstatovala Anna Stárková:
"Vzájemné potyčky profesionálních střelců z organizovaných gangů převážně z Balkánu a zemí bývalého SSSR jsou důkazem toho, že ne všichni cizinci jsou bezúhonní."
Absurdní kafkovská černá komedie
Následovaly záběry policejní mluvčí Ivany Moosové, která řekla:
"Žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu cizince na území České republiky bude muset být doložena také dokladem o bezúhonnosti. Tím je jednak výpis z rejstříku trestů České republiky, ale také výpis z rejstříku trestů svého domovského státu cizince anebo takový obdobný doklad."
Reportérka Stárková pokračovala těmito kafkovskými formulacemi:
"Tyto doklady nesmí (sic!) být starší než 180 dnů. Předložit se musí v originále i v českém překladu. Podle našich informací vydávají výpisy z trestního rejstříku všechny státy bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Vietnamu, Číny i Afghánistán, takže získat je by neměl být pro žadatele žádný problém."
K tomu si zašla Anna Stárková k cizineckému oddělení české policie a zeptala se tam tří nejistě působících cizinců (proč? i proto, že nemluvili dobře česky), zda s novým opatřením souhlasí. Všichni přirozeně souhlasili. (Odvysílané cizinecké reakce byly velmi krátké, maximálně jedna stručná věta.) Není divu: člověk ze zahraničí, který zrovna žádá u českých úřadů o povolení k pobytu, je bude asi sotva veřejně kritizovat v televizi - taky by se mohl dočkat toho, že povolení k pobytu nedostane.
Reportáž byla rasistická a xenofobní. Navozovala dojem, že většina cizinců nedůvěryhodné osoby, které po sobě na potkání střílejí.
Že by žádnou vraždu českých podnikatelů nikdy nespáchal žádný Čech?
Není pochyb, že v normální zemi by takto rasistická a xenofobní reportáž byla obrovským skandálem. Šéf zpravodajství České televize Zdeněk Šámal a generální ředitel ČT Jakub Puchalský by pravděpodobně přišli o místo.
Ve světle takovéto novinářské praxe poněkud ztrácejí na důvěryhodnosti Puchalského opakovaná ujišťování, že se snaží o zlepšování úrovně zpravodajství v České televizi.
Rada České televize snad kvalitu zpravodajství ČT nesleduje? Jak je možné, že jí tyto proticivilizační útoky České televize na českou společnost nevadí?
(Možná zaznamenává Rada ČT jen sledovanost televizního vysílání, která je dnes v ČR podle některých lidí jedinou známkou kvality.)
Události: školka navrhovaná zdeprimovaným architektem. Další nenápadný posun k bulváru, jinak stejné nedostatky jako dřív
Události České televize mají nový, modrobíle proužkovaný design. Už jsme psali o tom, že studio poněkud připomíná dětskou školku, a možná je to tedy správné - je to v souladu s etosem celého pořadu. Chtěli bychom k tomu ještě dodat, že studio ale připomíná školku, kterou navrhl zdeprimovaný architekt. Modré proužky, které ve studiu alternují s proužky bílými a vytvářejí vlny, jsou velmi tmavé. Celkově je design studia příliš kontrastní - ostré bělo-tmavomodré proužky bijí do očí a rušivě působí na divákovo soustředění.
Všeobecně zůstávají Události svým etosem po dalších mnoha měsících od nástupu nového generálního ředitele víceméně při starém.
Česká televize není schopna se zmoci na vlastní, nezávislý, profesionálně kritický hlas. I nadále pasívně reprodukuje informace získané odjinud. Dosud nemá reportéry většího formátu, pronikavější inteligence a širšího kulturního a politického zázemí, kteří by byli schopni objektivní, hloubkové analýzy a nezávislého, profesionálního úsudku. Nemá lidi, kteří by byli schopni nasbírané útržky informací analyzovat a posléze syntetizovat ve vlastní, profesionální závěr, umožňující divákovi orientovat se ve společnosti a rozumět dlouhodobějším trendům.
Mladí reportéři České televize pobíhají po Praze a stejně jako dříve nastrkují politikům mikrofony.
Princip je asi takový: ČTK vydá zprávu, reportéři si ji v redakci přečtou, a vydají se do terénu natočit k ní reakce politiků. Při večerním vysílání Události pak moderátor ve studiu přečte původní informaci, reportér ji v terénu víceméně zopakuje, případně ji o dvě věty rozšíří, a pak nastrčí mikrofon jednomu politikovi, který řekne, "Ano, tak to je," a pak politikovi z jiné strany, který řekne, "Ne, tak to není". Tím reportáž skončí. V divákově mysli to vyvolá zmatek, protože z televize nedostane žádné další informace.
Neexistují pokusy zmocnit se reality a porozumět ji. Reportéři ČT realitu jen tak jaksi bezmocně a nezávazně, nesystematicky popichují.
Skandál s údajnými úplatky při privatizaci českého Telecomu - ČT využila příležitosti zachovat se bulvárně
Hlavní zprávou dne v pondělí 4. ledna 1999 byla informace o tom, že holandská televize o den předtím odvysílala reportáž o údajné korupci při privatizaci SPT Telecomu.
Česká televize nemá ve zvyku samostatně analyzovat žádné informace - tedy i film holandské televize o údajné korupce v SPT Telecom pasívně převzala dne 4. ledna jako autoritu. Reportáž ČT neobsahovala od tvrzení holandské televize žádný odstup. Nevyskytl se ani náznak pokusu o hodnocení serióznosti holandského televizního pořadu.
Nejvíce znepokojující byla manipulativnost úvodního titulku. Bohumil Klepetko zahájil v ono pondělí 4. ledna Událost ČT tímto výrokem:
"Nizozemská telekomunikační společnost KPN při získávání zakázek ve střední a východní Evropě, zejména na Ukrajině a také v ČR, uplácela státní úředníky, politické strany a ústavní činitele."
Tento výrok však nebyl a dodnes není prokázán. Ani Česká televize se s žádnými důkazy v těchto Událostech nevytasila, kromě dvou krátkých citací z holandského filmu, které obsahovaly dosti mlhavé svědectví dvou osob.
Teprve po této bulvární (záměrně užité, přestože neprokázané) úvodní větě, dodal moderátor Klepetko: "V pořadu Netwerk to uvedla nizozemská veřejnoprávní společnost KRO, která na reportáži spolupracovala s českými Lidovými novinami."
Pomiňme skutečnost, že se editorům ČT podařilo do vysílání opět vhodně vsunout reklamu pro jejich kamarády z prodělávajících Lidových novin. Daleko závažnější však je to, že první věta Událostí, tak jak byla proslovena, prostě nebyla pravda.
Že to editoři Událostí dobře věděli, a že ji takto nepřesně z bulvárních důvodů formulovali záměrně, je možno dokázat poukazem na závěr těchto Událostí, neboť v závěrečném přehledu hlavních témat dne, se ona v úvodní větě výmluvně chybějící slova prý a údajně už velmi výrazně vyskytovala?
Proč? Zřejmě aby se vlk nažral a aby koza zůstala celá. V úvodu chtěly Události znít co nejdramatičtěji, třeba na úkor pravdy. Ovšem on by mohl někdo Českou televizi pohnat pro nepravdu k soudu. Tak pro jistotu redaktoři Událostí uvedli - ale až v závěru pořadu - úvodní informaci znovu, tentokrát v nenapadnutelné, korektní verzi.
Žádný nezávislý rozbor
Ani v této úvodní reportáži se ČT přirozeně nepokusila o žádný rozbor ani na domácí scéně. Nakrmila diváky pár záběry z holandského filmu, které byly špatně nadabovány do češtiny. Přes původní cizojazyčný dialog četly neprofesionální hlasy český překlad. Zvuk byl smíchán tak nepořádně, že původní cizojazyčný hovor byl hlasitostí v podstatě na stejné úrovni jako český překlad, takže bylo českému překladu velmi špatně rozumět.
Proč není možné opatřovat cizojazyčné pasáže místo simultánního tlumočení českými podtitulky? Je to daleko jasnější a přehlednější a divák si také může zkontrolovat autentičnost cizího jazyka.
Po citaci z holandského filmu nastavila Česká televize mikrofon pasívně pár osobám. Milan Mosigner, dlouhodobý obviňovatel Telecomu, řekl na obrazovce, že ke korupci docházelo. S žádnými důkazy se nevytasil. Roman Češka, dříve z Fondu národního majetku, Ivan Langer z ODS i mluvčí SPT Telecomu konstatovali, že ke korupci nedocházelo. Všechny tyto rozhovory byly velmi krátké. A tím byl případ pro toto vydání Událostí vyřízen.
Zmatek
Druhá zpráva dne v Událostech ze 4. ledna 1999 byla poněkud nejasná. Uvedl ji moderátor Klepetko těmito nepříliš průzračnými slovy:
Potvrzení o právní kontinuitě církevních organizací vydávalo ministerstvo kultury v minulosti v rozporu se zákonem. Průběr restitučních soudních sporů by to ale ovlivnit nemělo.
Uslyšíte-li tyto dvě věty od moderátora z televize, musíte se dosti úporně zamyslet nad tím, co vlastně znamenají.
Stále mi není jasné, o čem vlastně ta zpráva byla. Snad o tom, (musel jsem si, jak už to u zpravodajských pořadů ČT bývá, ji na videu pustit několikrát), že ministerstvo kultury vydávalo za minulých vlád různých církvím a řádům osvědčení, že tyto církve a řády nebyly zrušeny, přestože je komunistický režim de facto zrušil. Taková osvědčení však prý měl právo vydávat jen soud, nikoliv státní instituce. Ale na restituční požadavky církví to stejně nemá vliv, řekla ČT ředitelka odborů církví na ministerstvu kultury Jana Řepová. Ač nesrozumitelná, reportáž byla přesto zajímavá, a to projevem reportéra Milana Maclíka, ??? který namáhavě křičel do mikrofonu zvýšeným hlasem, jako kdyby stál na kopci a hulákal na lesy.
Nic jiného než mluvící hlavy politiků
Tato další zpráva Událostí také nepřinesla zpracováním nic nového. Tentýž mustr: Původní informace z ČTK, reportér se vypraví do ulic, natočí šot s Cyrilem Svobodou a Janem Kasalem a jejich tři čtyři věty pak ve střižně slepí proti sobě dohromady. Žádná další informace. Šot dále vynikl třaslavým záběrem - jízdou na vitrínu strany KDU-ČSL, kde se kamera při natáčení z ruky poznenáhlu cukavě vitríně přibližovala, až nakonec přistála na plakátu KDU-ČSL s fotografií Cyrila Svobody. Do blízkého detailu jeho obličeje zamířila právě v okamžiku, kdy reportér vyslovil jméno někoho úplně jiného - možného protikandidáta Miroslava Kalouska. Špatný střih.
Pak ČT informovala o tom, že sousední země - kromě Rakouska - nechtějí vyslat zástupce do mezinárodní komise, která má posoudit budoucnost Temelína, přestože je o to požádala česká vláda. Reportér ČT nastrčil (co jiného) mikrofon mluvčímu české vlády, který diváky ujistil, že tato neochota nevadí.
Co takhle kdyby se Česká televize bývala poptala v sousedních zemích, proč nechtějí tyto země nominovat delegáty do této mezinárodní komise. Co kdyby Česká televize přinesla někdy trochu vlastních informací.
Jenže ono by to vyžadovalo jazykové znalost a schopnost orientovat se i mimo Prahu. Těžko to chtít po zpravodajské redakci, kde v současnosti není například ani jedna osoba, která by byla uměla německy.
Ministerstvo zdravotnictví na pražském Palackého náměstí provádí podivné rekonstrukce a investuje milióny do přestavby počítačové sítě. Správce budov zdravotnictví vlastní podle obchodního rejstříku počítačovou firmu, uvedla dále ČT.
Tentokráte v této věci nastrčila Česká televize mikrofon ministru zdravotnictví i jeho mluvčímu Pavlu Vernerovi. Oba odpovídali vyhýbavě. Ministr pravil, že o střetu zájmů svého správce budov neví a že všem "pracovníkům" dal vyplnit dotazník.
Pavel Verner vyvolal dojem, že je mu s prominutím úplně jedno, jaký nesmysl do televize kecne. Dal najevo, že veřejnost a voliči ho nezajímají.
Verner do mikrofonu odpověděl: "Čísla nemám, co to stojí. - Proč to chceme udělat? Protože je to asi nutné. Pro zlepšení práce ministerstva."
Česká televize dokázala, že vládní mluvčí jedná arogantně.
Jenže to nestačí. Dokazovat jen, že vládní činitelé jsou nekompetentní, arogantní, to není v nynější situaci dostatečná veřejná služba. Je to jen vyvolávání chaosu a všeobecné nedůvěry v politiky a tedy i v demokracii. Je potřeba dobýt se faktů.
Televizní stanice musí přispívat ke kultivaci demokracie. Reportér měl říci: Vážený pane Vernere, jak sám musíte uznat, tato vaše odpověď je nedostačující a pro diváky urážlivá. Trvám na kompetentnější odpovědi - a nechat kameru běžet. Požadovat - a taky to odvysílat, aby si velmi pospíšil s poskytnutím věcných, podrobnějších odpovědí.
Vstup měny Euro na finanční trhy
Touto zprávou se zabýval v Událostech ČT bruselský zpravodaj Pavel Bouda, který před časem napsal Britským listům tento dopis. Uvedl v něm mj., že jeho reportáže pro ČT částečně financuje Evropská unie. Česká televize to posléze popřela, avšak nikdo nevysvětlil rozpor mezi výroky Pavla Boudy a vedením ČT v této věci.
Pokud Evropská unie skutečně částečně financuje bruselské reportáže Pavla Boudy, může být spokojena. (Anebo možná ne - činitelé Evropské unie totiž jistě vědí, že nekritické a nepřemýšlivé reportáže mohou věc EU v zemích, ucházejících se o členství, jen poškodit.)
Boudova reportáž měla totiž stejné rysy, jaké jsme už kritizovali před několika měsíci. Byla opět socialisticko-realisticky, nekriticky oslavná vůči Evropské unii a její nové měně.
Reportáž se opět - s výjimkou jediného záběru, několikavteřinového standupu - skládala z agenturních obrázků, k nimž Bouda jen poskytl voice over, komentář mimo obraz. Opakuji, jak jsem napsal už v létě 1998, že daleko levněji mohli sestříhat takovouto reportáž rovnou v pražském studiu - a taky to udělali - hned po Boudově reportáži následovala ještě jedna, velmi podobná, sestříhaná a namluvená k agenturním obrázkům v Praze.
Bouda ukázal oslavné záběry z ceremoniálního uvádění měny Euro na evropskou scénu, spolu s počítačovou animací, při níž tancovaly na mapě Evropy hvězdičky z vlajky EU a s bombastickou, "evropskou" oslavnou hudbou. Také hovořil o "úsměvných událostech", jako že holandský ministr financí dostal do tváře dortem a kdesi snad v Itálii prodávají pašeráci cigarety v měně euro. (Jak to dělají, když dosud neexistují bankovky této měny, to nevím.)
Bouda se nezmínil o sporných aspektech zavádění měny euro, o nichž se například můžete dočíst v této analýze.
Vědí občané České republiky, že už vstup ČR do Evropské unie bude znamenat velmi silné oslabení suverenity české vlády, a že případné přičlenění ČR k měně euro bude vlastně znamenat naprosté odebrání hospodářské suverenity ČR? Vysvětlil jim to Pavel Bouda?
V sobotu dopoledne 16.1. vysílal britský rozhlas Radio Four reportáž z Finska. Vyplynulo z ní, že Finsko má pozoruhodnou, neobyčejně chutnou domácí národní kuchyni. Potíž je, že po vstupu do Evropské unie se nedokáží finští zemědělci komerčně udržet na trhu potravin, proto, že je ve Finsku příliš nepříznivé severské klima a výroba potravin je daleko dražší než v jižních členských zemích Evropské unie. Většina malých farem udělala bankrot a i velké farmy čelí vážným finančním potížím: přišly od vstupu Finska do EU o více než padesát procent příjmů. Před vstupem Finska do EU dotovala finská vláda zemědělství své země dvaceti procenty celkového příjmu zemědělského sektoru, nyní ho dotuje padesáti procenty. Hrozí vážné nebezpečí, že se bez rozsáhlých a dlouhodobých dotací rozloží celé finské zemědělství a zmizí vynikající finská kulinářská kultura. I ve Finsku se budou jíst převážně jen pizzy a hamburgery.
Nestálo by České televizi za to zkoumat osud nových členských zemí, které teprve nedávno vstoupily do EU, a uvažovat o tom, jak na tom asi bude po vstupu do EU Česká republika?
Bouda však dělá o Bruselu oslavné reportáže. O žádných pochybnostech se v souvislosti s měnou euro ve své reportáži v Událostech nezmínil. Euro musí být podle Boudy nezávislé a silné, aby odolalo tlaku spekulantů na mezinárodních trzích. Bude to úkolem ústřední banky ve Frankfurtu. "Není náhodou," pravil Pavel Bouda, "že je nyní právě Německo předsednickou zemí EU."
(Výraz "Není náhodou" byl oblíbeným obratem generalissima J.V. Stalina. Vyhovoval jeho paranoidnímu způsobu myšlení. V jeho pozadí je krev. Už proto by se mu znalý novinář asi měl vyhýbat.)
Ale mnozí mezinárodní pozorovatelé právě mají obavy, že se euro stane nástrojem Německa a nové ústřední banky ve Frankfurtu, která bude vnucovat v podstatě německou hospodářskou politiku ostatním zemím oblasti euro, pro něž nebude tato politka vhodná a bude to působit nezaměstnanost. - Proč se o tom Pavel Bouda ve své reportáži nezmínil?
Bulvární zprávy ze zahraničí
1
Krátký blok agenturních zpráv ze zahraničí byl bulvární. Násilí na Blízkém východě, vraždy v Pákistánu, sníh a záplavy v Americe "připomínající konec světa". Žádné vysvětlení, proč se vraždí v Pákistánu či na Blízkém východě. Vše podmalováno hudbou. (Za normálních okolností je nepřípustné podmalovávat seriózní zpravodajství hudbou, neboť to vytváří manipulativní, emocionální kontext.)
Pořad Tady a teď o českých panelácích
Pětiminutový monotematický pořad Tady a teď se po Událostech zabýval - nepřehledně a nezáživně, protože slovně - problematikou českých paneláků. Celou záležitost na začátku shrnul poněkud šroubovaný titulek (je škoda, že reportéři ČT mají takové potíže s českým jazykem):
V České republice žije v panelových domech více než třetina obyvatel. Na jedné straně se jedná o obrovský bytový potenciál, na straně druhé problém se životností jednotlivých objektů. Odborníci varují - pokud se paneláky nezačnou opravovat, může se život v nich stát nebezpečným.
Podívejme se blíže na onu téměř nesrozumitelnou, protože logicky příliš sešroubovanou větu:
Na jedné straně se jedná o obrovský bytový potenciál, na straně druhé problém se životností jednotlivých objektů.
Mezi oběma částmi věty není logická vazba. Je to způsobeno zkratkovitým, zmateným vyjadřováním. Autor chtěl asi říci:
"Je dobře, že lidé mají kde bydlet, v důsledku toho, že bylo od padesátých let v Československu postaveno rekordní možství bytů, avšak nebyly postaveny kvalitně a budou brzy v havarijním stavu."
Pochybná je ale i poslední věta titulku:
Odborníci varují - pokud se paneláky nezačnou opravovat, může se život v nich stát nebezpečným.
Autor chtěl zřejmě česky říci, že jestliže se paneláky nezačnou opravovat, bydlet v nich bude možná nebezpečné.
Bude?? Bydlet v nichž už nyní JE nebezpečné, jak na to poukazuje tento článek, zveřejněný v červnu 1998 v Britských listech, o hořlavých jádrech českých paneláků a špatné konstrukci větracích šachet, v nichž jsou umístěny plynoměry, takže stačí jen málo, aby vzplanul v kuchyni olej na pánvi na sporáku, plamen byl vcucnut do větrací šachty - a za pět minut je v bytě hořící inferno, pak exploduje ten plynoměr.
Česká televize selhává ve své veřejné službě, že se touto alarmující otázkou dosud nezabývala. Namísto toho byla pětiminutovka Tady a teď ze 4. ledna 1999 naplněna víceméně dost banálně znějícími výroky několika stavebních odborníků a architektů, vyjdařujících se buď dřevěným "odborným" jazykem, anebo obecnou češtinou.
Ale nebuďme neféroví: některé výroky vysílané v tomto krátkém pořadu, mohly být samy o sobě zajímavé. Potíž je, že jim udělala špatnou službu struktura pořadu.
Byla o něco lepší, než když se pořad Tady a teď začal před několika týdny vysílat. Tehdy se tyto pětiminutovky skládaly ze samostatných textů, namluvených reportéry. Komentáře neměly skoro žádnou vazbu na obraz, který se vysílal, zatímco reportéři svůj nezávislý text deklamovali.
Nyní se pořad Tady a teď kromě pár archivních zpravodajských sekvencí, jak se za komunismu stavěly paneláky, a nervních, amatérských záběrů z dneška skládal z mluvících hlav - prostřihů krátkých výroků několika architektů. V pořadu bylo mnoho jízd a švenků kamerou přes různé panelové domy (proč musí být kamera ve zpravodajství ČT tak často v pohybu - je to snaha nahradit prázdnost reportáží alespoň povrchním vzrušením - něco se hejbe, tak nás to zaujme?)
V pořadu vystoupilo několik osob. Pořad ale nepůsobil dojmem plurality. Působil chaoticky.
Jde pořád o tentýž problém. Nestačí, aby reportér nastrčil lidem zvnějšku mikrofon, a pak se výroky, které natočil, pokusí nějak na sebe sestříhat.
Reportér musí být páteří programu. Musí být osobnost. Musí být schopen informace integrovat a syntetizovat.
Jinak jen přispívá k všeobecnému chaosu.
V pořadu se mimo jiné pravilo: "Ani západní země by si nemohly dovolit opravu paneláků, jaké je zapotřebí u nás." Tak Británie, konkrétně skotské město Glasgow (má 700 000 obyvatel) investovalo obrovské finanční částky do renovace paneláků z padesátých a šedesátých let, mnohé z nichž byly ve velmi špatném stavu. Součastí té renovace bylo i umístění různých nových architektonických tvarů na staré paneláky a jejich omítnutí pastelovými barvami, stejně jako regenerace pozemků kolem paneláků.
V Londýně bylo zjištěno, že jakmile se do paneláků zavede počítačem ovládaná průmyslová televize, a v domech začne být bezpečno, paneláky, do té doby nenáviděné britskou populací a považované za bytový fond pro tu nejnemajetnější chudinu, rázem získávají na společenské prestiži a stěhují se do nich středostavovští, bohatí občané.
To jen tak na okraj.
Avšak ještě jednu důležitou věc:
I v televizi Nova by reportéru Michalu Kazdovi řekli, že základním principem televizní práce je vyjít z konkrétních příběhů, z konkrétních faktů. Nestačí obecně mluvit před kamerou s odborníky o hrozbě poškození paneláků, o tom, že jsou nebo by se mohly možná stát požárně nebezpečné, že špatně izolují a že jsou v nich plísně.
Pane Kazdo, máte k dispozici kameru, a tyhle věci nemohou zůstat na úrovni řečí. Neděláte rozhlasový pořad.
Tyto záležitosti musíte na obrazovce UKÁZAT.
Jan Čulík
