Ještě ke dvojím cenám: měl jsem se vyjádřit trochu jinak
Musím přiznat, že má reakce včerejší na článek A. Stroehleina byla trochu unáhlená. Ono je hrozně jednoduché napsat mail a odeslat ho, ačkoliv by bylo lepší vychladnout a pak si ho znovu přečíst. Dostal jsem několik dopisů čtenářů, většinou nazlobených a kritizujících něco, co si vlastně vůbec nemyslím. Proto bych rád uvedl věci na pravou míru.
Především můj osobní vztah k dvojím cenám je asi stejný jako k letní bouřce. Vůbec se mi nelíbí, když před ní v létě musím utíkat, ale prostě v létě bouřky jsou. Ale když by někdo do Britských listů napsal, že je to špinavý český zvyk, a že by se měl zakázat, ozvu se - jediným způsobem jak zakázat bouřky je změnit tuhle zemi v poušť, a to asi nikdo nechce.
Jinými slovy, opakuji to, co jsem na stránkách BL tvrdil už asi před rokem, dvojí ceny nejsou českou specialitou, ale jsou důsledek určité neobvyklé ekonomické situace, a jakmile tato situace zmizí, zmizí automaticky i dvojí ceny.
Abych to vysvětlil, musím začít trochu ze široka. V jednom mailu jeden čtenář napsal "snažíme se prostě dostat z každého tolik, kolik unese". Jistě. Ale to je přece základ kapitalistické ekonomiky! Ovšem ne jediný, stejně důležité je i pravidlo "volného vstupu do oboru", tedy možnost snadno vytvořit konkurenci. Třetí pravidlo je vynutitelnost kontraktu a práva. Každý podnikatel (v tom dobrém slova smyslu) samozřejmě dodržuje první pravidlo, na tom není nic nemorálního. Ovšem společnost, reprezentovaná státem, musí zaručit ta další dvě základní pravidla (a jistě mnoho dalších), jinak samoregulační mechanismy trhu prostě nebudou fungovat. Klausova doktrína glorifikovala pravidlo jedna, ale vůbec nedocenila pravidla dva a tři. (Omlouvám se za toto školení, je to víceméně odpověď na jeden mail).
I když jsme v České republice hodně na štíru s pravidly dva a tři, v turistickém ruchu (restaurace, hotely atd.) jakž takž fungují, a přesto se zde objevují dvojí ceny. Nejsou tedy důsledkem české deformace tržní ekonomiky, tedy "tržní ekonomiky bez přívlastků", ale něčeho jiného. Pro české podnikatele je za určitých okolností výhodné dvojí ceny mít. Ale proč?
Podívejme se podrobně na motivaci Microsoftu, který od účastníků z východní Evropy požadoval čtyřikrát menší poplatek než od ostatních účastníků konference. To nebyla žádná pomoc, jak uvedl jeden čtenář, ale byznys. Pokud by to u Microsoftu brali jako pomoc, vytrubovali by to z reklamních důvodů do světa nebo by přinejmenším uvedli v materiálech, že jde o pomoc, aby si to mohli odepsat z daní. Pokud znáte Microsoft, určitě víte, že nikdy nedá nic zadarmo, pokud mu z toho nekouká užitek. Ostatně všechny dravé americké i jiné firmy postupují stejně.
Přitom motivace pro takovou slevu je naprosto jasná. Kdyby účtovali Čechům stejnou cenu jako Němcům, přijede jich mnohem méně. Ani ne tak proto, že by si to nemohli dovolit, ale prostě proto, že to nebude obchodně výhodné. Za tu samou práci totiž česká firma dostane méně peněz, než firma německá. Proto že tu práci odvádí hůře? Ne, to nikoliv. Ceny určuje trh, a úroveň těchto cen je ve východní Evropě prostě v současné době nižší než v EU. Pokud by cena za konferenci byla stejná pro všechny, v obchodních kalkulacích české firmy by představovala vyšší procento než u obdobné firmy německé. A je pravděpodobné, že by více českých firem dalo přednost třeba studiu materiálu přes Internet, a nepřijely by. Tím by se uvolnilo pár míst pro západoevropany, a zisk z konference by byl vyšší. Ovšem na východě by bylo méně specialistů na produkty Microsoftu, tyto produkty by byly méně atraktivní, méně lidí by je doporučovalo a celkově by se jich prodalo méně. No, ale třeba ve Francii by těch odborníků bylo více, takže by se to kompenzovalo zde? Touto otázkou se dostáváme k další klíčové podmínce dvojích cen: Marketingoví manažeři Microsoftu pravděpodobně předpokládají, že se situace ve východní Evropě zlepší, a proto má smysl zde investovat. Tedy žádná pomoc, žádné lidumilství, ale racionální obchodní úvaha. Byznys výhodný jak pro Microsoft, tak pro účastníky konference. Zákon žádné takové zvýhodnění nezakazuje a všichni jsou spokojeni.
Myslím, že motivace českých poskytovatelů dvojích cen je úplně stejná. Ano, mám tu drzost srovnávat výkladní skříň americké ekonomiky s českým hospodským, vždyť na oba působí stejné tlaky. Oba chtějí vydělat co nejvíce, oba (víceméně) dodržují zákony (o podvodnících v tomto článku nemluvím, to sem nepatří). Oba mohou stanovit ceny jaké chtějí. Pokud je stanoví vysoké, přijdou o zákazníky. Pokud je stanoví nízké, sežerou je akcionáři (v prvním případě) nebo třeba manželka (v případě druhém).
Rozhodujícím kritériem pro stanovení ceny v tržní ekonomice je úroveň cen na trhu, ne náklady. Pokud budete mít hospodu na Vinohradech, budete muset jít s cenami níže než třeba na Starém městě, i když budete mít třeba stejné náklady, to je jasné. Proč jsou ceny na Starém městě vyšší než na Vinohradech? Protože na Starém městě je vyšší poptávka a díky vysokým cenám nemovitostí a nájmů nelze donekonečna zvyšovat nabídku, samozřejmě, to je stejné jako v Benátkách. Tohle samozřejmě nejsou dvojí ceny, to je zákon nabídky a poptávky, známý všude ve světě.
Podívejme se na chvíli do Německa. Kolik tam člověk zaplatí za párek v rohlíku, oběd v restauraci, hotelový pokoj? Několikrát více než u nás. Když potom přijede do Prahy, nebudou mu ceny na Starém městě připadat divné, protože budou odpovídat tomu, na co je zvyklý. Naopak Čech, když je vidí, protáčí panenky. Proč mu připadají drahé? Protože vydělává méně? To také samozřejmě, ale protože ví, jaké ceny jsou na Vinohradech nebo o tři bloky vedle, prostě proto, že je zvyklý na jinou cenovou úroveň!
A teď se podívejme na situaci hospodského třeba někde u Národní třídy. Chodí mu tam spousta cizinců, od kterých může požadovat více peněz. Kdyby ale nastavil vysoké ceny, přestanou mu tam chodit úředníci na oběd. Kdyby dal ovšem ceny nízké, jaké má jeho kolega o tři ulice vedle, prodělá, protože má vyšší nájem. Když zavede "světové" ceny, přijde o české zákazníky. To mu může třeba způsobit problémy mimo turistickou sezónu. A ceny někde uprostřed neřeší vůbec nic. On prostě nemá jinou ekonomicky přijatelnou volbu než zavést dvojí ceny. Buď to bude tak brutální, jako se dvěma jídelními lístky, nebo zavede 50% slevy "v době oběda", případně prostě při placení Čechům naúčtuje méně (i to jsem už zažil).
Všimněte si, že se dvojí ceny nevyskytují v místech, kam chodí většina Čechů (tam ani nemají smysl, ekonomický prospěch získaný vyššími cenami od deseti procent cizinců nevyváží případné problémy). Nejvíce se dvojí ceny vyskytují v "šedé zóně", kde mají sice dost cizinců, ale pouze cizinci by je asi neuživili. Tam je zavedení dvojích cen logické. Někdy mají dvojí ceny i podniky, které by mohly být živy pouze z cizinců. A proč, když to pro ně není zdánlivě ekonomicky výhodné? Proto, že nechtějí přijít o české zákazníky, stejně jako ve výše zmíněném příkladu s konferencí předpokládají, že se koupěschopnost českých zákazníků časem zvýší, a investují s tímto výhledem. Pověst "drahý hotel, kam našinec nepáchne" by jim mohla za pár let vadit.
Je tu ještě jeden příklad dvojích cen, který má trochu jiné ekonomické vysvětlení. Je veřejné tajemství, a četl jsem o tom nedávno i zajímavý článek, že některé (často zahraniční) firmy platí zahraničním zaměstnancům (tedy západoevropanům a američanům) v české republice za stejnou práci daleko více, než Čechům. Ani to určitě není spravdlivé, ale vysvětlení je jasné. Jednak tyto firmy chtějí, aby zde pracovalo pár lidí odchovaných západní kulturou, aby zde usměrňovali své kolegy ve stylu firemní kultury mateřské firmy. A aby přesvědčily třeba Holanďana, aby se sem přestěhoval, musí mu nabídnout více peněz, než kdyby zůstal ve své mateřské zemi. Těchto případů je většina, ale o těch mluvit nechci. Mám na mysli případy, kdy firma (například auditorská) přijme českého a amerického právníka, oba stejně dobré, oba na stejnou práci, oba přinesou firmě stejně peněz. Přesto dostane američan zpravidla vyšší plat. Důvod je jednoduchý - cenu práce opět určuje trh, a američan má více možností dosáhnout vyššího platu, ať už u nás, nebo v USA. I tento faktor, vyšší možnost výběru, hraje u dvojích cen určitou roli.
Častý argument dvojích cen je jejich "nespravedlnost" nebo "nemorálnost". Není to první případ, kdy jdou ekonomické zákony proti morálce. Věci, které dnes považujeme za nemorální, byly dříve běžné. Proto jsem mluvil ve své minulé reakci o těch černých otrocích - mě to dnes připadá odporné, ale tenkrát to byl standard akceptovaný většinou populace. Jiným příkladem může být věková podmínka u pracovních příležitostí. Donedávna to bylo obvyklé i na západě, ale dnes se to považuje za nepřípustné. Podobně to může časem dopadnout i s dvojími cenami, dnes to ale většina populace považuje za přípustné, za pár let to tak třeba nebude. Abych zase nedostal spoustu rozzlobených mailů, zopakuji své stanovisko k této otázce: O morálnosti letní bouřky a dvojích cen neuvažuji, tato otázka pro mě prostě nemá valný smysl.
Pokud by se cizincům dvojí ceny nelíbily, stačilo by, aby si přednostně vybírali ty podniky, kde dvojí ceny nejsou. Pak by zákonitě dvojí ceny zmizely, nebo by alespoň byly silně omezeny. Ale jak ukazuje realita, to se prostě neděje. Tečka. Cizince zjevně nezajímá, kolik za službu platí domácí, porovnávají ceny podle svých měřítek.
Argument, že dvojí ceny nejsou nikde v západní Evropě, nemá smysl. Tam také nemají cenovou hladinu výrazně odlišnou od cenové hladiny okolních států. Pamatuji na "tiché" dvojí ceny v Rakousku, zaměřené hlavně proti němcům. Po vstupu Rakouska do EU se cenové hladiny rychle srovnaly - a dvojí ceny zmizely. Respektivě ne úplně, v mnoha penzionech mají Češi tichou nikde neinzerovanou slevu.
Tvrzení, že dvojí ceny jsou pouze v rozvojových zemích, má pravdě mnohem blíže. I když si to nechceme připustit, bez ohledu na naše členství v OECD nepatří naše ekonomika mezi vyspělé. Prostě se chová jinak, ať chceme nebo ne, a čím dříve si to uvědomíme, tím lépe. Výkonnost naší ekonomiky (HDP podle směnného kursu i podle parity kupní síly) výborně odpovídá třeba Malajsii (s tím rozdílem, že Malajsie má vysoce kladnou obchodní bilanci). A jestli mi někdo bude tvrdit jako argument, že "se nechceme přece srovnávat s Malajsií, ale se západní Evropou", pardon, ale vysměju se mu do očí. Když se bude chtít šedesátikilový boxer srovnávat s devadesátikilovým, dostane pravděpodobně nakládačku. Může ale trénovat a posilovat, a za pár let už bude do vysněné kategorie patřit. S námi je to stejné, zatím jsme jiná kategorie. Pokud se chceme dostat výše, musíme změnit příčiny současného stavu, bojovat proti jeho důsledkům je boj s větrnými mlýny.
Docela zajímavé je podívat se na motivy lidí, kteří proti dvojím cenám protestují. U pana Stroehleina je to jasné a pochopitelné, i přes své protesty se sžil s českou společností (a českou cenovou úrovní) natolik, že dvojí ceny považuje za svou diskriminaci. Jenomže takových jako on (a také chudých návštěvníků z Bangladéše) je tu statisticky nevýznamné množství, a ekonomické zákony mají statistický charakter. Rozhodující je, že většina návštěvníků je v České republice moc krátkou dobu, než aby pochopila, že tři stanice metrem z centra může dostat oběd pětkrát levněji.
Dalším typem protestujících jsou lidé, kteří zde mají návštěvy ze zahraničí, a netaktní hostinští nebo prodejci vstupenek je dostanou do trapné situace handrkováním o cenách pro jejich hosty. To je samozřejmě problém, zaviněný ovšem neschopností obchodníka nebo nejasnými pravidly, pro koho jaké ceny platí. Tady mám jednoduchý recept. Prostě se podnikům s dvojími cenami vyhýbejte, pomůžete tak jejich likvidaci.
A posledním kategorie protestujících argumentuje rovností, diskriminací cizinců a podobně, prostě aby mohla kritizovat, ovšem bez snahy problém pochopit. Zjednodušeně řečeno, když dvojí ceny praktikuje Microsoft, je to pomoc České republice. Když dělá to samé hostinský, je to lump, který poškozuje jméno státu v zahraničí. Zajímavá logika, ale já jí prostě nerozumím. Kdybych byl například v Bulharsku, a dozvěděl se, že budu platit za hotel 30 dolarů, porovnával bych to s jinými hotely a s dalšími možnostmi. Kdyby mi někdo říkal, že bulhaři zaplatí v tomtéž hotelu 10 dolarů, pokrčil bych rameny a bral to jako zajímavost, ne jako diskriminaci. Jde o přeci obchod mezi mnou a hoteliérem, a nikdo mě nenutí, abych spal zrovna v tomto hotelu. Co je mi do toho, na jaké ceně se dohodne s někým jiným.
Ani v jedné kritice dvojích cen jsem nenašel nějaké řešení tohoto problému. Apelovat na obchodníky, kteří je používají? Jistě, to je možné. Vyzývat k bojkotu podniků s dvojími cenami? Prosím. Zakázat zákonem? A tady říkám rozhodně ne. V předchozích odstavcích jsem vysvětloval, že jsou dvojí ceny důsledek výjimečné ekonomické situace. A historie naprosto jasně ukazuje, že prostě nelze zákonem zakázat něco, co má své kořeny v ekonomických podmínkách a většina populace to nepovažuje za zcela nemorální. Vzpomeňme si na veksláky, kteří využívali nedostupnosti západních měn a nesmyslného směnného kurzu. Nebo na prohibici ve Spojených státech. Na kupčení se státními byty. A tak dále.
Další můj argument proti zákonnému zákazu dvojích cen je do značné míry filosofický. Představoval by obrovský zásah do volné tvorby cen. Zkuste si naformulovat, jak by takový zákon měl vypadat. Bude zakazovat například individuální slevy? Pokud ne, jak zaručíte, že hotely nedají slevu každému českému zákazníkovi? Bude deklarováno, že veškeré zboží a služby musí být za stejnou cenu pro cizince i tuzemce? Pokud ano, zakážete, aby Škodovka prodávala zahraničním partnerům auta za vyšší cenu než partnerům českým? Jak budete postupovat, když budou někde mimo Prahu (a mimo dosah cizinců) prodávány lístky do Národního divadla za nižší cenu než v Praze? A co když pro získání věrnostní karty supermarketu bude potřeba rodné číslo, které cizinci nemají? Co když se někdo rozhodne uspořádat v české republice podobnou akci jako Microsoft v Nice, s podobnými cenovými podmínkami. Zakážete ji? A zakážete Microsoftu, aby inzeroval v České republice příští ročník konference, na kterém třeba budou platit Češi opět méně? Zakážete smlouvání při prodeji suvenýrů nebo obrazů na Karlově mostě? A co když některý hotel dá do (českých) novin česky psaný inzerát s kupónem na padesátiprocentní slevu? Zakážete smluvní platy, aby někdo nemohl být zvýhodněn podle národnosti? Kde je ta hranice, jak ji chcete přesně popsat?
Zkrátka si myslím, že s dvojími cenami prostě musíme ještě nějakou dobu žít. Komu se nelíbí, může takové podniky prostě bojkotovat. Ale nemá smysl se rozčilovat, a už vůbec ne za ně stydět. Vždyť je to obchodní politika docela malého počtu firem, prostě jejich věc. Není to žádné okrádání cizinců, tedy pokud nepřijmeme Marxovy teze o nadhodotě jako příčině všeho zla kapitalismu, protože cizinci si mohou vybrat místa, kde se dvojí ceny neúčtují, a kterých je většina, i když trochu mimo hlavní turistické trasy. Až se vyrovná naše cenová hladina s EU, dvojí ceny zmizí samy od sebe.
Petr Paleta
