Lustrační zákon je špatný, ale odmítat jej je ještě horší
Sleduji přestřelku mezi pp. Pecinou a Neffem ohledně lustračního zákona. Již samo vedení diskuse je chaotické, oba krouží kolem dvou okruhů. Prvním okruhem je obecný pohled na lustrační zákon, na jeho slabiny, vinu a nevinu lidí, kteří v komunistickém teroristickém režimu žili a druhým okruhem je konkrétní chování obou pp. Neffů v této době. Nelze velké obecné téma a konkrétní činy srovnávat a něco tím dokumentovat, to se debata a argumentace dostane do nezvládnutelného chaosu.
Pohledněme na minulost. Nevím zda se mnou čtenáři budou souhlasit, ale morálka, etika, lidská práva apod. mají vyšší hodnotu než právo. Naprostá většina z nás, obyčejných občanů, nedělá věci o kterých se domnívá že jsou neetické, amorální, byť legální. Naprostá většina z nás má odpor ke špatným věcem, byť by byly prospěšné.
A proto za minulého režimu nevstupovali do KSČ a podobných organizací a proto dnes netunelují podniky.
Lustrační zákon není dobrý, má spoustu chyb, ale jako každý zákon je jen obecným návodem a nemůže podchytit veškeré varianty reality. Jistě existuje několik čestných lidí, kteří byl semleti lustračním zákonem nespravedlivě a jistě existuje mnoho zločinců, kteří tímto zákonem nebyli zasaženi.
Hrůznost komunistického systému byla především v tom, že konkrétní zodpovědnost za zločiny rozetřel do neurčité oblasti, do nekonkrétna, do neosobna a mnohdy zločinnost zabudoval do svého právního systému.
O všem rozhodovali nějaké "akční výbory", pouliční výbory, závodní výbory, předsednictva, nějací úředníci na STB apod.
Jak dohledat konkrétní zodpovědnost za zřízení jáchymovských a příbramských lágrů ?
Jak dohledat osobní zodpovědnost za nepřijetí na střední školu mých několika kamarádů ?
Lustrační zákon vytvořil JEDINÉ zákonné a morální odmítnutí komunistického režimu a vyvodil z toho důsledky.
Ovšem odmítat tento zákon a nenabízet jiné konkrétní řešení je nekonstruktivní a zbabělé.
Dvacáté století řeší mnoho dilemat morálky versus práva, zákonů.
Zdárným příkladem vyřešení je Norimberský tribunál, nacistické zákony byly zpětně prohlášeny za neplatné a soudilo se podle jiných. Dnešní praxe Německa pokračuje v tomto duchu - komunistické zločiny jsou posuzovány západoněmeckým právním řádem, nikoliv komunistický.
Ostatní - my, celá postkomunistická střední Evropa se nejsou schopni vyrovnat s nemorálností komunismu při jeho zákonném opodstatnění. Také Chile, Británie a Španělsko dnes řeší stejný problém ohledně Pinocheta.
Mám hrůzu z toho, když někdo ohýbá zákon pro svůj účel, a mám hrůzu z toho, když někdo poškozuje základní lidská práva, principy morálky.
Přirozená morálka, byť je nejasná, nekonkrétní, těžko právně definovaná má vyšší význam a váhu než psané právo a nějaký ušmudlaný zákon.
Pokud se zákony nějaké doby a země dostanou do rozporu s přirozeným chápáním morálky a etiky, je to špatné. Jde o zemi a dobu, která si užije mnohých neštěstí, slz a tragédií a bude tímto trpět ještě dvě generace.
A to je případ náš, Chile, všech komunistických zemí, a někdy v budoucnosti to bude problém Číny, severní Koreje, ale i Iráku, Lybie, atd.
Podívejme se kdo všechno mohl tvořit legitimitu komunistického režimu a být zločincem:
Členové ÚV KSČ, členové KSČ, příslušníci STB, členové Milicí, příslušníci policie, členové ostatních stran Národní fronty, členové Svazu Československo - sovětského přátelství, pouliční důvěrníci, kteří psali posudky na děti při přijímacího řízeních na střední a a vysoké školy, .. atd.
A co následující ?
Ti co chodili na Prvního máje, ti co vzali domovního důvěrníka a organizovali brigády na zkrášlení okolí panelákových domů, referenti ROH na pracovištích, členové SSM, členové Pionýra, ti co chodili na nějaké pitomé politické vzdělávání, Š atd.
Schválně jsem tyto dva okruhy lidí mírně oddělil, abych si to ulehčil, protože najít přesnou hranici, kterou bych včlenil do zákona, neumím. Pro mne osobně jsou členové prvních čtyř skupin OSOBNĚ odpovědni za komunistický teror. To že znám několik lidí, kteří byli v KSČ a jsou to v podstatě slušní a čestní lidé, na tom nic nemění.
Přeji p. Pecinovi aby vyřešil dilema morálky, zákonu, viny odpovědnosti lépe než já v tomto článku .
A protože se domnívám, že ani jeden z pp. Neffů nepatřil do prvních čtyř kategorií, neposuzuji je a řadím je vedle svého boku jako obyčejné občany.
Praha 29.12. 1998
Aleš Müller
PS:
Takže asi stojíme všichni v jedné řadě: já, pánové Neffové a vedle nich i p. Pecina a naprostá většina čtenářů BL.
