"Inferenční dynamika migrantního otcovského phallu"

Špatný styl autorů vědeckých prací

Co to přesně znamená, setkat se s "inferenční dynamikou migrantního otcovského phallu"? Podle Denise Duttona, profesora filozofie z univerzity v Canterbury na Novém Zélandě a editora vědeckého časopisu Philosophy and Literature, je to asi dost podobné, jako narazit na písemný styl amerického univerzitního učitele Stevena Z Levina.

Dílo dr. Levina získalo jedno z předních míst v soutěži o nejhorší literární styl, kterou sponsoroval časopis dr. Duttona.

Čtenáři byli vyzváni, aby do soutěže zaslali ukázky "nejošklivější, stylisticky nejstrašnější jediné věty", nebo sledu maximálně tří vět, které vyšly nedávno v nějaké vědecké knize či článku.

Letošní soutěž se konala počtvrté a byla obeslána asi sedmdesáti vzorky textů z celého světa.

"Zaznamenali jsme, že z Británie přišlo letos méně soutěžících textů než jindy," konstatoval dr. Dutton. "Zdá se, že britští univerzitní pracovníci zaostávají za svými americkými kolegy. Je to ale hlavně tím, že v Americe je daleko víc univerzit."

Výše uvedený obrat dr. Levina zaslal do soutěže Ed Lilley z katedry historie umění na Bristol University v Británii. Obrat se dostal do finále soutěže.

První cenu v soutěži vyhrála Judith Butlerová, profesorka rétoriky a srovnávací literatury na University of California in Berkeley. Její vítězná věta byla vybrána z článku, nazvaného "Further Reflections on the Conversations of Our Time, Další úvahy o rozhovorech naší doby", článek vyšel v časopise Diacritics.

Uvádím vítěznou větu v anglickém originále, nevím, zda se mohu pak odvážit pokusit se ji přeložit do češtiny:

"The move from a structuralist account in which capital is understood to structure social relations in relatively homologous ways to a view of hegemony in which power relations are subject to repetition, convergence and rearticulation brought the question of temporality into the thinking of structure and marked a shift from a form of Althusserian theory that takes structural totalities as theoretical objects to one in which the insights into the contingent possibility of structure inaugurate a renewed conception of hegemony, as bound up with the contingent sites and strategies of the rearticulation of power."

"Posun od strukturalistického textu, v němž je kapitál chápán v tom smyslu, že strukturuje sociální vztahy relativně homologovanými způsoby až k náhledu na hegemonii, v níž jsou mocenské vztahy podřízeny opakování, konvergenci a reartikulaci, přivedl do myšlení o struktuře otázku časovosti a poznamenal pohyb od určité formy althusserovské teorie, která považuje strukturní celky za teoretické předměty, až k teorii, v níž vhled do eventuálních možností struktury inauguruje obnovený pojem hegemonie, který je svázán s eventuálními ohnisky a strategiemi reartikulace moci."

(Tomáš Pecina se pokusil o svůj překlad, že prý je tento text zcela srozumitelný, a poznamenává: "Vy humanitní vědci taky nerozumíte ničemu!" Jenže obávám se, že T.P. výše uvedený text dobrým překladem vykládá, kdežto já se ho snažím v té češtině nechat tak, jak je v angličtině. JČ):

Překlad Tomáše Peciny:

"Prechod od strukturalistickeho vykladu, podle nejz kapital pomerne homologicky utvari strukturu spolecenskych vztahu, v obraz hegemonie mocenskych vztahu, jez se opakuji, sbihaji a promenuji, prinesl do strukturalnich uvah otazku docasnosti, a poznamenal presun od jedne formy althusserovske teorie, ktera chape strukturalni formy totality jako teoreticke predmety, k jine, kde porozumeni potencialnim moznostem struktury privadi na scenu obmenenou koncepci hegemonie, propojenou s  moznymi dejisti a strategiemi premen moci."

Špatný vědecký text nemusí být dlouhý, jak porotě dokázal Homi K Bhabha, profesor angličtiny na University of Chicago, který získal v soutěži druhou cenu za větu v knize The Location of Culture (Routledge). Věta má v angličtině pouhých 55 slov a byla jednou z nejkratších v celé soutěži:

"If, for a while, the ruse of desire is calculable for the uses of discipline, soon the repetition of guilt, justification, pseudo-scientific theories, superstition, spurious authorities, and classifications can be seen as the desperate effort to 'normalise' formally the disturbance of a discourse of splitting that violates the rational, enlightened claims of its enunciatory modality."

"Pokud je načas úskok touhy vypočitatelný k užití disciplíny, brzo pak je možno na opakování viny, ospravedlňování, pseudovědeckých teorií, pověr, pochybných autorit a klasifikací pohlížet jako na zoufalý pokus 'normalizovat' formálně rozrušení diskursu tříštění, který znásilňuje racionální, osvícené nároky jeho enunciativní modality."

Všeobecně vzato však je pro zmatenost textu zapotřebí, aby byl dlouhý. Dokonale to prokazuje text D. G. Leahyho, v knize Foundation: Matter and Body Itself. Za odstavec, dlouhý přibližně 300 slov, obdržel autor zvláštní cenu.

Zde je ukázka:

"This is the real exteriority of the absolute outside: the reality of the absolutely unconditioned absolute outside univocally predicated of the dark: the light univocally predicated of the darkness: the shining of the light univocally predicated of the limit of the darkness: actuality univocally predicated of the other of self-identity: existence univocally predicated of the absolutely unconditioned other of the self."

"Toto je skutečná exteriorita absolutního vnějšna: realita absolutně nepodmíněného absolutního vnějšna, jednohlasně predikovaného temnotou: světlo, jednohlasně predikované temnotou: záření světla jednohlasně predikované limitem temnoty: aktualita jednohlasně predikovaná tím druhým ze sebetotožnosti: existence jednohlasně predikovaná absolutně nepodmíněným jiným ega."

M.J. Devaney, editor nakladatelství University of Nebraska Press, popsal slova dr. Leahyho jako "absolutně, jednoznačně nesrozumitelná".

Soutěž se koná pro zábavu, ale má vážné jádro. Vítězové jsou "známí, vysoce placení odborníci, kteří bezpochyby pracovali tvrdě dlouhá léta, než se naučili psát takto špatně. Musejí vědět, co dělají, protože, jako vždycky, vítězné texty vyšly v prestižních univerzitních časopisech a nakladatelstvích," konstatoval dr. Dutton.

Špatně píší pracovníci všech univerzitních oborů, hlavně však v poslední době autoři, kteří studují "současnou populární kulturu".

"Mnoho univerzitních učitelů, kteří mívali mnoho užitečného co říci o dílech Shakespearových či Miltonových nyní zjišťují, že musejí posuzovat Spice Girls anebo Madonnu. Nemají vlastně k jejich 'dílu' co říci, a tak to schovávají do mlhavého pseudovědeckého jazyka," konstatoval dr. Dutton.