Go to the museum
A new museum has just opened in Washington, D.C., and I'd like you all to come with me and have a look at it. Of course, you'll have to pay twice as much as I do to get in, but I'm sure you won't mind.
What's that? You don't see why you should pay more? Well, the reason is obvious. You see, you are a foreigner, so you must pay more. It's all perfectly logical.
Logical anyway to the con-artists who have just opened the new Mucha Museum in Prague. The Museum, which opened on Thursday, charges an entry fee of 50 Kč for "našince" and 100Kč for the rest of the human race (vašince?). Charging foreigners more is unfair pricing, and it is wrong.
Of course, the Mucha Museum is not the only offender. Take a look around, and you'll find that this phenomenon is very common in the Czech Republic. Some of the other cases are equally unbelievable.
I have seen concerts in Prague advertised in several languages on one flyer. In all languages except for Czech, "250 Kč" is clearly printed. In the Czech text, the WORDS "třicet korun" are spelt out. I have seen restaurant menus in German and Czech where a beer is advertised at "60 Kč" on the German side and "patnáct" on the Czech. The trick of using Czech language to hide their underhanded intentions is simply shameful. Most hotels also have a dual price structure.
Another offender is the Jewish Museum in Josefov. Here, foreigners are told in several languages to pay "350 Kč" while the Czech sign says "padesát". A foreigner pays seven times as much for the same exhibition! I might add that in this case, such a sum for a museum is high even in Britain and America when converted to pounds and dollars.
Some justify this stupidity by saying that all foreigners are rich anyway so it doesn't really matter to them. The reality is that ALL foreigners must pay more no matter where they are from. Even visitors from poorer countries must pay more at hotels, restaurants and exhibitions across the Czech Republic. Theoretically, the Bangladeshi beggar must pay twice as much as or more than the rich Prague businessman who just tunnelled out his latest catch.
It is thus clear that the reason for price differentials has nothing to do with relative wealth of nations. The fact is that given the language barrier, it is all too easy to gouge people who do not understand Czech. The people who conduct their business in such a manner ought to be ashamed of themselves.
The whole phenomenon is a backward throwback to the Communist era when tourists were treated with great official suspicion and were forced into a false tourist economy through ridiculous exchange rates set by the regime.
In museums, the dual pricing scheme is particularly a strange. Czechs take great pride in their history and culture. One would have thought that they would want to show off their national achievements by offering visitors fair entry prices to the national treasures and points of cultural interest. Would you ever give a guest in your home an old chipped plate while you ate off a beautiful new one? Taking advantage of visitors' ignorance and charging them more is a similar breach of polite behaviour.
How is this situation in other countries? Well, in the USA and UK, it is rather simple: every visitor to a museum and every customer at a restaurant pays the same price regardless of his passport. Imagine that! In some of the most important museums and galleries in both countries, entry is actually free, because the country feels it should show off its finest side when visitors arrive, that is, let the guests eat from the fine china.
If your greed is greater than your national pride, then look at the matter in cold economic terms. Tourism today is very significant business for the Czech Republic. The country ought not to treat its customers so badly, as a poor reputation in the tourist industry spreads quickly.
"Inferenční dynamika migrantního otcovského phallu"
Špatný styl autorů vědeckých prací
Co to přesně znamená, setkat se s "inferenční dynamikou migrantního otcovského phallu"? Podle Denise Duttona, profesora filozofie z univerzity v Canterbury na Novém Zélandě a editora vědeckého časopisu Philosophy and Literature, je to asi dost podobné, jako narazit na písemný styl amerického univerzitního učitele Stevena Z Levina.
Dílo dr. Levina získalo jedno z předních míst v soutěži o nejhorší literární styl, kterou sponsoroval časopis dr. Duttona.
Čtenáři byli vyzváni, aby do soutěže zaslali ukázky "nejošklivější, stylisticky nejstrašnější jediné věty", nebo sledu maximálně tří vět, které vyšly nedávno v nějaké vědecké knize či článku.
Letošní soutěž se konala počtvrté a byla obeslána asi sedmdesáti vzorky textů z celého světa.
"Zaznamenali jsme, že z Británie přišlo letos méně soutěžících textů než jindy," konstatoval dr. Dutton. "Zdá se, že britští univerzitní pracovníci zaostávají za svými americkými kolegy. Je to ale hlavně tím, že v Americe je daleko víc univerzit."
Výše uvedený obrat dr. Levina zaslal do soutěže Ed Lilley z katedry historie umění na Bristol University v Británii. Obrat se dostal do finále soutěže.
První cenu v soutěži vyhrála Judith Butlerová, profesorka rétoriky a srovnávací literatury na University of California in Berkeley. Její vítězná věta byla vybrána z článku, nazvaného "Further Reflections on the Conversations of Our Time, Další úvahy o rozhovorech naší doby", článek vyšel v časopise Diacritics.
Uvádím vítěznou větu v anglickém originále, nevím, zda se mohu pak odvážit pokusit se ji přeložit do češtiny:
"The move from a structuralist account in which capital is understood to structure social relations in relatively homologous ways to a view of hegemony in which power relations are subject to repetition, convergence and rearticulation brought the question of temporality into the thinking of structure and marked a shift from a form of Althusserian theory that takes structural totalities as theoretical objects to one in which the insights into the contingent possibility of structure inaugurate a renewed conception of hegemony, as bound up with the contingent sites and strategies of the rearticulation of power."
"Posun od strukturalistického textu, v němž je kapitál chápán v tom smyslu, že strukturuje sociální vztahy relativně homologovanými způsoby až k náhledu na hegemonii, v níž jsou mocenské vztahy podřízeny opakování, konvergenci a reartikulaci, přivedl do myšlení o struktuře otázku časovosti a poznamenal pohyb od určité formy althusserovské teorie, která považuje strukturní celky za teoretické předměty, až k teorii, v níž vhled do eventuálních možností struktury inauguruje obnovený pojem hegemonie, který je svázán s eventuálními ohnisky a strategiemi reartikulace moci."
(Tomáš Pecina se pokusil o svůj překlad, že prý je tento text zcela srozumitelný, a poznamenává: "Vy humanitní vědci taky nerozumíte ničemu!" Jenže obávám se, že T.P. výše uvedený text dobrým překladem vykládá, kdežto já se ho snažím v té češtině nechat tak, jak je v angličtině. JČ):
Překlad Tomáše Peciny:
"Prechod od strukturalistickeho vykladu, podle nejz kapital pomerne
homologicky utvari strukturu spolecenskych vztahu, v obraz hegemonie
mocenskych vztahu, jez se opakuji, sbihaji a promenuji, prinesl do
strukturalnich uvah otazku docasnosti, a poznamenal presun od jedne
formy althusserovske teorie, ktera chape strukturalni formy totality
jako teoreticke predmety, k jine, kde porozumeni potencialnim moznostem
struktury privadi na scenu obmenenou koncepci hegemonie, propojenou s
moznymi dejisti a strategiemi premen moci."
Špatný vědecký text nemusí být dlouhý, jak porotě dokázal Homi K Bhabha, profesor angličtiny na University of Chicago, který získal v soutěži druhou cenu za větu v knize The Location of Culture (Routledge). Věta má v angličtině pouhých 55 slov a byla jednou z nejkratších v celé soutěži:
"If, for a while, the ruse of desire is calculable for the uses of discipline, soon the repetition of guilt, justification, pseudo-scientific theories, superstition, spurious authorities, and classifications can be seen as the desperate effort to 'normalise' formally the disturbance of a discourse of splitting that violates the rational, enlightened claims of its enunciatory modality."
"Pokud je načas úskok touhy vypočitatelný k užití disciplíny, brzo pak je možno na opakování viny, ospravedlňování, pseudovědeckých teorií, pověr, pochybných autorit a klasifikací pohlížet jako na zoufalý pokus 'normalizovat' formálně rozrušení diskursu tříštění, který znásilňuje racionální, osvícené nároky jeho enunciativní modality."
Všeobecně vzato však je pro zmatenost textu zapotřebí, aby byl dlouhý. Dokonale to prokazuje text D. G. Leahyho, v knize Foundation: Matter and Body Itself. Za odstavec, dlouhý přibližně 300 slov, obdržel autor zvláštní cenu.
Zde je ukázka:
"This is the real exteriority of the absolute outside: the reality of the absolutely unconditioned absolute outside univocally predicated of the dark: the light univocally predicated of the darkness: the shining of the light univocally predicated of the limit of the darkness: actuality univocally predicated of the other of self-identity: existence univocally predicated of the absolutely unconditioned other of the self."
"Toto je skutečná exteriorita absolutního vnějšna: realita absolutně nepodmíněného absolutního vnějšna, jednohlasně predikovaného temnotou: světlo, jednohlasně predikované temnotou: záření světla jednohlasně predikované limitem temnoty: aktualita jednohlasně predikovaná tím druhým ze sebetotožnosti: existence jednohlasně predikovaná absolutně nepodmíněným jiným ega."
M.J. Devaney, editor nakladatelství University of Nebraska Press, popsal slova dr. Leahyho jako "absolutně, jednoznačně nesrozumitelná".
Soutěž se koná pro zábavu, ale má vážné jádro. Vítězové jsou "známí, vysoce placení odborníci, kteří bezpochyby pracovali tvrdě dlouhá léta, než se naučili psát takto špatně. Musejí vědět, co dělají, protože, jako vždycky, vítězné texty vyšly v prestižních univerzitních časopisech a nakladatelstvích," konstatoval dr. Dutton.
Špatně píší pracovníci všech univerzitních oborů, hlavně však v poslední době autoři, kteří studují "současnou populární kulturu".
"Mnoho univerzitních učitelů, kteří mívali mnoho užitečného co říci o dílech Shakespearových či Miltonových nyní zjišťují, že musejí posuzovat Spice Girls anebo Madonnu. Nemají vlastně k jejich 'dílu' co říci, a tak to schovávají do mlhavého pseudovědeckého jazyka," konstatoval dr. Dutton.
Pinochetův případ poškodil pověst britské justice, přiznal britský Nejvyšší soudce
Chaos v britské Horní sněmovně, když lordi-soudci rozhodovali o tom, zda má či nemá bývalý chilský diktátor Augusto Pinochet imunitu, poškodily pověst britského soudnictví, konstatoval britský Nejvyšší soudce Lord Irvine of Lairg.
Uvedl, že je zapotřebí vypracovat nových procedur, aby se nemohlo opakovat to, že bylo nyní v podstatě anulováno rozhodnutí lordů-soudců, podle něhož Pinochet nemá v Británii imunitu a měl by být vydán k soudnímu stíhání do Španělska.
Nová skupina soudců z Horní sněmovny totiž v minulých dnech rozhodla, že o Pinochetově případu bude nutno rozhodovat v Horní sněmovně znovu, poté, co vyšlo najevo, že jeden člen původního rozhodovacího soudcovského týmu, lord Hoffman, byl vedoucím představitelem charitativní organizace, spojené s Amnesty International.
Lord Irvine konstatoval, že v budoucnosti se soudcovské týmy v takovýchto případech budou muset sejít předem a předem rozhodnout, zda by účast některého z nich při rozhodování o daném případu mohla vyvolat dojem, že jde o střet zájmů. Pokud by tomu tak bylo, předseda soudcovského výboru musí zajistit, aby při rozhodování v soudcovské skupině takový soudce nezasedal.
Lord Irvine také uvažuje, zda by nemělo být v budoucnu jmenování nových soudců být podřízeno veřejné kontrole. Lord Irvine chce znovu zkoumat návrh, podle něhož by vznikla komise pro jmenování soudců, v níž by kandidáty na soudcovský úřad vybírali laičtí členové veřejnosti. V současnosti jsou soudci - lordi jmenování královnou na doporučení premiéra. Irvine přiznal, že jakmile vejde od roku 2000 v platnost zákon o lidských právech, britští soudci budou pravidelně muset rozhodovat o politicky citlivých záležitostech.
Clinton má být souzen
Impeachment (pohnání před soud státního úředníka pro zneužití své moci, pro jiné prohřešky nebo pro neschopnost) Billa Clintona je v historii Spojenych
statu prvni takovým obvinenim zvoleneho prezidenta.
Prvnim impeachment (obvinenim) presidenta v US historii byl
Andrew Johnson v roce 1868, ale ten nebyl nikdy do uradu americkeho prezidenta zvolen. Johnson, puvodne republikan (dixi) byl
vice-prezidentem jako demokrat (racista-dixi) a dostal
prezidentsky urad po zavrazdeni (zvoleneho) prezidenta
Abrahama Lincolna. (V bourlive dobe po obcanske valce.)
Tehdy republikani meli vetsinu ve snemovne i v senatu. Rozsudek senatu byl tehdy 35 pro a 19 proti odneti prezidentskeho uradu;
tedy zustal jednim hlasem, nebot ustava vyzaduje dve tretiny.
Johnson byl neobliben republikany i svou demokratickou stranou
a stretnul se s ustavni moci parlamentu, kdyz nahradil ministra valky
bez schvaleni snemovny a postavil se proti rozhodnuti snemovny,
aby veskere vydaje prosly schvalenim generala Ulisses S. Granta.
Tedy byl to konflikt ustavni pravomoce.
Oproti nemu, Bill Clinton byl zvolen dvakrat prezidentem, je oblibeny
dvema tretinami americkeho obyvatelstva a v postate je obvinen ze lhani o
vlastnim, soukromem sexualnim zivote. Dve obvineni prosly pouze nekolika malo
hlasy (republikanskou vetsinou ve snemovne) a za danych okolnosti nikdy
asi nedosahnou dve tretiny senatu nezbytnych k odneti vsech jeho funkci
(vcetne jakekoliv budouci mozne funkce).
Prezident Richard Nixon nikdy impeached (obvinen) nebyl. V roce 1974,
kdyz Pravni komise snemovny doporucila (cele) snemovne, aby Nixon byl
pohnan pred soud, drive nez snemovna o tom mohla hlasovat, Nixon
se vzdal sveho prezidentskeho uradu. (Po nem nastoupil Ford, ktery
udelil Nixonu milost z jakehokoliv protipravniho cinu).
Nesprávné informace českých sdělovacích prostředků
Dale bych chtel opravit zpravy vetsiny ceskych medii a agentur, ktere
uvadely paradox, ze pry t Hillary, nynejsi Clintonova manzelka, se podilela
na obvineni Nixona v 1974.
Je pravda, ze Hillary R. byla tehdy, jako
mlada pravnicka, clenem maleho poradniho souboru poslance Rodina, ktery
tehdy predsedal Pravnimu vyboru, ktery doporucil cele snemovne
pohnat Nixona pred soud.
Ale tato poradni skupinka doporucila
vyboru, aby zrusil obvineni, ze Nixon krive prisahal, kdyz podvodne
podepsal priznani dani. Tato skupinka (vcetne Hillary) konstatovala, ze toto
obvineni nema nic spolecneho s vykonem prezidentskeho uradu, a proto tento
clanek obnineni byl zrusen na jeji doporuceni.
Kdyby byl tento precedent (na nemz
se Hillary podilela) uplatnen dnes, nynejsi obvineni by muselo byt zruseno
ze stejneho duvodu (ze totiz Clintonova sexualni afera a krive prisahani o ni nema nic
spolecneho s vykonem prezidentskeho uradu).
Zatimco co US zasedani senatu se povazuje za nepretrzite
zasedani poslanecke snemovny je dvoulete.
Dead duck - mrtvá kachna
se nazyvaji rozhodnuti poslanecke snemovny, ktera nejsou
vykonana (dokoncena) pred koncem snemovniho obdobi.
US senat nyni Clintonuv pripad odrocil az do 6. ledna 1999, a tedy nemuze
projenavat odhlasovane rozhodnuti predesle poslanecke
snemovny, jejiz pravomoc skoncila 31. prosince 1998.
Podle toho, tedy impeachment prezidenta Clintona
touto snemovnou, je nedokoncenou akci tohoto (1998)
snemovniho obdobi. (dead duck - mrtva kachna)
Pristi (1999-2000) sněm (parlament) bude muset (hlasovanim)
impoeach (znovu obvinit) prezidenta Clintona, aby mohl byt pripadne souzen dvoutretinovou vetsinou v senatu.
Lustrační zákon je špatný, ale odmítat jej je ještě horší
Sleduji přestřelku mezi pp. Pecinou a Neffem ohledně lustračního zákona. Již samo vedení diskuse je chaotické, oba krouží kolem dvou okruhů. Prvním okruhem je obecný pohled na lustrační zákon, na jeho slabiny, vinu a nevinu lidí, kteří v komunistickém teroristickém režimu žili a druhým okruhem je konkrétní chování obou pp. Neffů v této době. Nelze velké obecné téma a konkrétní činy srovnávat a něco tím dokumentovat, to se debata a argumentace dostane do nezvládnutelného chaosu.
Pohledněme na minulost. Nevím zda se mnou čtenáři budou souhlasit, ale morálka, etika, lidská práva apod. mají vyšší hodnotu než právo. Naprostá většina z nás, obyčejných občanů, nedělá věci o kterých se domnívá že jsou neetické, amorální, byť legální. Naprostá většina z nás má odpor ke špatným věcem, byť by byly prospěšné.
A proto za minulého režimu nevstupovali do KSČ a podobných organizací a proto dnes netunelují podniky.
Lustrační zákon není dobrý, má spoustu chyb, ale jako každý zákon je jen obecným návodem a nemůže podchytit veškeré varianty reality. Jistě existuje několik čestných lidí, kteří byl semleti lustračním zákonem nespravedlivě a jistě existuje mnoho zločinců, kteří tímto zákonem nebyli zasaženi.
Hrůznost komunistického systému byla především v tom, že konkrétní zodpovědnost za zločiny rozetřel do neurčité oblasti, do nekonkrétna, do neosobna a mnohdy zločinnost zabudoval do svého právního systému.
O všem rozhodovali nějaké "akční výbory", pouliční výbory, závodní výbory, předsednictva, nějací úředníci na STB apod.
Jak dohledat konkrétní zodpovědnost za zřízení jáchymovských a příbramských lágrů ?
Jak dohledat osobní zodpovědnost za nepřijetí na střední školu mých několika kamarádů ?
Lustrační zákon vytvořil JEDINÉ zákonné a morální odmítnutí komunistického režimu a vyvodil z toho důsledky.
Ovšem odmítat tento zákon a nenabízet jiné konkrétní řešení je nekonstruktivní a zbabělé.
Dvacáté století řeší mnoho dilemat morálky versus práva, zákonů.
Zdárným příkladem vyřešení je Norimberský tribunál, nacistické zákony byly zpětně prohlášeny za neplatné a soudilo se podle jiných. Dnešní praxe Německa pokračuje v tomto duchu - komunistické zločiny jsou posuzovány západoněmeckým právním řádem, nikoliv komunistický.
Ostatní - my, celá postkomunistická střední Evropa se nejsou schopni vyrovnat s nemorálností komunismu při jeho zákonném opodstatnění. Také Chile, Británie a Španělsko dnes řeší stejný problém ohledně Pinocheta.
Mám hrůzu z toho, když někdo ohýbá zákon pro svůj účel, a mám hrůzu z toho, když někdo poškozuje základní lidská práva, principy morálky.
Přirozená morálka, byť je nejasná, nekonkrétní, těžko právně definovaná má vyšší význam a váhu než psané právo a nějaký ušmudlaný zákon.
Pokud se zákony nějaké doby a země dostanou do rozporu s přirozeným chápáním morálky a etiky, je to špatné. Jde o zemi a dobu, která si užije mnohých neštěstí, slz a tragédií a bude tímto trpět ještě dvě generace.
A to je případ náš, Chile, všech komunistických zemí, a někdy v budoucnosti to bude problém Číny, severní Koreje, ale i Iráku, Lybie, atd.
Podívejme se kdo všechno mohl tvořit legitimitu komunistického režimu a být zločincem:
Členové ÚV KSČ, členové KSČ, příslušníci STB, členové Milicí, příslušníci policie, členové ostatních stran Národní fronty, členové Svazu Československo - sovětského přátelství, pouliční důvěrníci, kteří psali posudky na děti při přijímacího řízeních na střední a a vysoké školy, .. atd.
A co následující ?
Ti co chodili na Prvního máje, ti co vzali domovního důvěrníka a organizovali brigády na zkrášlení okolí panelákových domů, referenti ROH na pracovištích, členové SSM, členové Pionýra, ti co chodili na nějaké pitomé politické vzdělávání, Š atd.
Schválně jsem tyto dva okruhy lidí mírně oddělil, abych si to ulehčil, protože najít přesnou hranici, kterou bych včlenil do zákona, neumím. Pro mne osobně jsou členové prvních čtyř skupin OSOBNĚ odpovědni za komunistický teror. To že znám několik lidí, kteří byli v KSČ a jsou to v podstatě slušní a čestní lidé, na tom nic nemění.
Přeji p. Pecinovi aby vyřešil dilema morálky, zákonu, viny odpovědnosti lépe než já v tomto článku .
A protože se domnívám, že ani jeden z pp. Neffů nepatřil do prvních čtyř kategorií, neposuzuji je a řadím je vedle svého boku jako obyčejné občany.
Praha 29.12. 1998
Aleš Müller
PS:
Takže asi stojíme všichni v jedné řadě: já, pánové Neffové a vedle nich i p. Pecina a naprostá většina čtenářů BL.
2x naši ne-profesionálové
V rozhlase (ČRo 1 - Radiožurnál) jsem v úterý 29.12. zachytil dvě neradostné zprávy:
1) Na nádraží v Opavě čekali policisté na tři pachatele loupeže, kteří přijeli vlakem. Zadrželi jen jednoho, za ostatními vyslali několik varovných výstřelů. Policejní funkcionář tvrdil, že ti dva nebyli zadrženi jen proto, že se policisté báli střílet naostro, aby neohrozili kolemjdoucí.
2) Na pražských dopravních podnicích vylákal podvodný podnikatel kupóny na tramvajenky asi za 1,76 miliónu Kč a zřejmě je rozprodal. Kdo si takový kupón koupil, má dva týdny na to, aby si ho nechal vyměnit (na jediném místě v Praze). Pak budou kupóny, jejichž sériová čísla jsou známá, považovány za neplatné.
Nepotěšily mě ani “skutkové podstaty" obou případů, ale ani řešení, ke kterému příslušné instituce sáhly. Mé pochyby jsou takové:
ad 1) Jistě je sympatické, že dotyční kliftóni nespustili palbu na plném nádraží. Ale copak se na to nemohli lépe připravit? Mimochodem, zpráva nepravila nic o tom, že by stříleli i ti padouši. Opravdu nešlo je zadržet bez ostré střelby? Nesvědčí to náhodou o tom, že ti policajti neumějí běhat, nebo třeba připravit si před nádraží motorky, nebo něco podobného? Také je možné, že tam prostě z finančních či organizačních důvodů muselo být policistů méně, než bylo zapotřebí, jak se později ukázalo.
Zatím mě žádné vysvětlení, z něhož by policie vyklouzla bez ostudy, nenapadlo. Třeba se časem nějaké objeví, anebo se dozvíme nějaké dosud neznámé podrobnosti celého případu.
ad 2) Tak moment- kdo koho podvedl a kdo se čím provinil? Kdo za co bude platit? Přesněji - kdo zaplatí několika stovkám (spíše tisícovkám) občanů čas a starosti spojené s výměnou kupónů? Zase - neznám víc podrobností a upřímně řečeno ani legislativní podmínky celé záležitosti, ale připadá mi to z pohledu občana jako VELMI špatné řešení. Tolik alespoň tuším, že pražské dopravní podniky jsou v dominantním či dokonce výhradním vlastnictví města. Co tomu asi říkají radní a zastupitelé? Možná by se podle jejich chování dala -poměrně věcně- ohodnotit prospěšnost velké koalice ODS a ČSSD na pražské radnici.
Jiří Guth
Jsou legislativní paskvily po roce 1989 dílem nezkušenosti
nebo dobře promyšleným záměrem?
Prohlášení pro tisk
ing. Petr Šafránek
Československá republika vznikla v roce 1918 a už v roce 1919 měla dokonalejší zákony než ČR devět let po sametové revoluci!
Po podrobném porovnání zákona o volbách do obecních
zastupitelstev č. 152 z roku 1994 a Řádu volení v obcích
republiky Československé č. 75 z roku 1919 (platným až do roku
1954) jsem dospěl k závěru, že až neuvěřitelné mezery v našich
současných volebních zákonech snad ani nemohou být dílem
nezkušenosti polistopadových legislativců, ale spíše důsledkem
záměrné tvorby zákonů nejednoznačných, vyvolávajících pak
všeobecnou nedůvěru občanů k právnímu řádu.
Řada problémů, se
kterými jsme se potýkali při aplikaci zákona č. 152/1994 Sb.,
je totiž v zákoně 75/1919 pregnantně vyřešena.
Stačilo tedy
řadu ustanovení z tohoto zákona doslova opsat, a nikdy nemohly
nastat problémy, které nastaly při aplikaci zákona č. 152/1994
Sb.
Nejde přitom o žádná "politická" ustanovení, ale o mnoho
organizačně-technických záležitostí, které prvorepublikový
zákon jednoznačně řešil a tím zajišťoval mnohem lépe
regulérnost voleb, než je tomu u zákona 152/1994Sb, kde musela
Ústřední volební komise přijímat k většině paragrafů zákona své
stanovisko, aby je vůbec bylo možno jednoznačně aplikovat.
Prvorepublikový volební zákon byl také mnohem demokratičtější
jak při přidělování mandátů, tak i při volbách obecní rady. Ta
totiž nebyla ponechána intrikám politických stran, ale zákon
jednoznačně stanovil, že menšiny v zastupitelstvu mají právo
na zastoupení v obecní radě a třetinové a čtvrtinové menšiny
dokonce mohly uplatnit nárok na prvního resp. druhého náměstka
starosty.
Toho si pak menšina volila pouze mezi sebou. Dnes
vznikají jednobarevné rady jako výsledky zákulisních
politických jednání, čímž jsou menšiny v zastupitelstvech
odstaveny do role diváků po celé volební období.
I v dalších aspektech byl prvorepublikový zákon mnohem
demokratičtější. Například vylučoval zasedání přímých
příbuzných v jednom obecním zastupitelstvu (dnes běžně kandidují
celé rodiny).
Rovněž kandidáta, který odstoupil nebo zemřel,
mohl zmocněnec nahradit, a to až do 8 dnů přede dnem voleb.
Dnes máme dokonalou techniku, ale lhůtu dnešní zákon
prodlužuje z 8 dnů na dnů 60.
A takto bychom mohli projít
celý zákon a velice bychom se divili, co všechno už bylo na
území naší republiky jednou jasně vyřešeno a my to nyní znovu
těžce "objevujeme". A ještě si namlouváme, že to jsou dětské
nemoci rodící se demokracie...
Přitom Československá republika
vznikla v roce 1918 a už v roce 1919 měla podstatně dokonalejší
zákony, než má současná Česká republika 9 let po sametové
revoluci.
Problém bude zřejmě v tom, že namísto převzetí
prvorepublikové legislativy jsme si nechali podsunout zákony
od "nepostradatelných" komunistických odborníků. A podle toho
naše legislativa také vypadá...
Ti totiž věděli moc dobře, jak
napsat zákony, aby z jejich nedokonalostí mohli následně sami
zcela legálně těžit - viz. tzv. tunelování či "legální" daňové
úniky z prodeje lehkých topných olejů, a další, a další.
Protože bývá všeobecným zvykem shazovat chyby v zákonech na
poslance Parlamentu, bylo by zajímavé zejména u volebních
zákonů porovnat původní návrhy, zpracované úředníky
ministerstva vnitra, s konečnými schválenými verzemi zákonů.
Tak by šlo snadno prokázat, kdo "chyby" do zákonů po roce 1989
zanesl.
ing. Petr Šafránek, Demokratická unie, místopředseda Ústřední volební komise
V Olbramkostele nebude spalovna, v Křečovicích kamenolom
V letosnim roce se podarilo nekolika obcanskym sdruzenim s pomoci
Centra pro podporu obcanu vyhrat jejich kampane. Vedle pomoci
obcanskym sdruzenim na Liberecku vyhrat kampan poti poradani MS v
klasickem lyzovani v roce 2003 v Jizerskych horach patri mezi
nejvyraznejsi letosni uspechy i vyhry ve dvou kampanich v
Olbramkostele na Znojemsku a v Krecovicich na Turnovsku. Na druhe
strane se nepodarilo korunovat uspechem napriklad snahu obcanskeho
sdruzeni na Hadovce v Praze 6 zachranit jeden z parciku pred
zastavbou.
Centrum pro podporu obcanu vzniklo v Detech Zeme jako samostatna sekce
zamerena na pomoc lokalnim a regionalnim obcanskym sdruzenim. Jeho
cinnost podporila granty rada nadaci: Ch. S. Mott Foundation, Nadace
Partnerstvi, Regional Environmental Center (v Budapesti i v Praze),
Nadace Slunicko, Milieukontakt Oost Europa a Nadace rozvoje obcanske
spolecnosti.
V Olbramkostele musela v letosnim roce firma Scarab upustit od sveho
zameru vybudovat zde zavod na zpracovani odpadu vcetne spalovny. Stalo
se tak pote, co mistni obcanska sdruzeni z Olbramkostela a sousednich
Zerutek dosahla u obecniho zastupitelstva v Olbramkostele zruseni
puvodniho predbezneho souhlasu se stavbou. Vystavbou zavodu mohlo
dojit ke znecisteni dosud vcelku cisteho zivotniho prostredi v
zemedelske oblasti Znojemska.
Firma Scarab sice svuj zamer verejne neodvolala, ale v reakci na
odvolany souhlas sdelila, ze do ctrnacti dnu usporada tiskovou
konferenci, na ktere oznami nahradni umisteni zavodu. Zatim tak
neucinila a ani nepozadala o zahajeni procesu EIA, ktery musi na
projekt zavodu probehnout.
V Krecovicich u Rovenska pod Troskami se mistnim obcanum podarilo
zabranit otevreni noveho kamenolomu, o ktere usilovala predevsim firma
GMS provadejici geologicky pruzkum. Oficialnim duvodem konce teto
kauzy podle sdeleni Dr. Haslara z MZP CR bylo bylo to, ze kamene
pozadovane kvality neni v Krecovicich dostatek. Geologicti odbornici
nad takovym oduvodnenim krouti hlavou, protoze k tomuto zjisteni bylo
mozne dojit jeste pred zapocetim geologickeho pruzkumu provedeneho
touto firmou.
Cely pripad pripominal prubeh kauz s geologickym pruzkumem zlata.
Souhlas s pruzkumem vydalo jeste Ministerstvo hospodarstvi CR, aniz by
pripustilo ucast obci v rizeni o jeho povoleni.
Olbramkostelskym Centrum pro podporu obcanu pomahalo pul roku (od
podzimu 1997 do jara 1998, kdy pripad skoncil hlasovanim
zastupitelstva v Olbramkostele). Krecovicti svoji snahu korunovali
uspechem po 2,5 letech.
Prilohy: Podrobnejsi udaje k popisovanym pripadum
Olbramkostel
O zameru firmy Scarab vystavet v Olbramkostele zavod na 80.000 tun
odpadu rocne spolu se spalovnou na 20.000 tun odpadu/rok se poprve
mistni obcane dozvedeli v listopadu 1996. Sesbirali 217 podpisu pod
petici proti jeho vystavbe a na zacatku roku 1998 zalozili dve
obcanska sdruzeni: Obcanske sdruzeni proti vystavbe zavodu ke
zhodnoceni odpadu a spalovny Olbramkostel a obcanske sdruzeni "Zerutky
- za lepsi zivotni prostredi"
Ekonomika:
Vystavba zavodu by podle prohlaseni firmy Scarab prisla na 2 miliardy
Kc. Cely zamer mel byt financovan z pujcky nemecke banky.
Vstupni investice pri uvazovane zivotnosti zavodu 25 let by znamenala
zatizeni jedne tuny odpadu 1.000 Kc, a to bez zahrnuti nakladu na
provoz zarizeni a dovoz odpadu. Cena likvidace tuny odpadu se dnes
napriklad na skladce pohybuje okolo 600 Kc za tunu.
Zajem na vybudovani zavodu v Ceske republice ma dodavatel technologie
trideni a vyhnivani odpadu - firma Herhof, ktera si od toho slibuje
rozsireni sveho trhu.
Ekologicke aspekty:
Zavod by mel z hlediska zivotniho prostredi radu prinejmensim spornych
aspektu. Nebylo jasne napriklad, co by se delo s toxickym popilkem -
bud by sel na skladku toxickych odpadu anebo by koncil v umele hmote,
z niz chtel Scarab vyrabet kanalizacni trubky. Toxicke latky v popilku
by se tak dostaly mimo kontrolu.
Dalsim spornym mistem byly tezke kovy koncici napriklad ve vytridenych
kovech.
Hlavne vsak slo v pripade Olbramkostela o to, ze do takoveto krajiny
prumyslovy provoz tohoto rozmeru nepatri. Jedna se o krajinu v
sousedstvi klidove oblasti Jevisovka a narodniho parku Podyji a
znamenalo by to zde vytvoreni jakesi prumyslove zony. Neopomenutelna
by take byla degradace esteticke hodnoty zdejsi krajiny.
Krecovice
V oblasti Ceskeho raje (v casti Kozakovskeho hrbetu) chtel u obce
Krecovice (mistni casti Rovenska pod Troskami) otevrit Ceskomoravsky
prumysl kamene Hradec Kralove novy kamenolom na paleoryolit.
Geologicky pruzkum pred otevrenim lomu provadela firma GMS Praha,
s.r.o.
Proti tomuto zameru se postavili mistni obyvatele a chalupari. V
cervnu 1996 vzniklo Obcanske sdruzeni ZLOM vedene Nadezdou Podobskou.
Petici obcanu proti zahajeni geologickych praci a tezby u Krecovic
podepsalo pres 400 lidi. Na stranu protestujicich se pridala i
poslankyne Poslanecke snemovny CR, pani Vlasta Stepova.
Cilem geologickeho pruzkumu predchazejiho tezbe melo byt cca 50.000 m3
paleoryolitu permokarbonskeho stari.
Navrzene pruzkumne prace mely probihat na plose 1 x 2 km. Lom mel
dosahnout rozmeru 250 x 300 m. O dekoracni kamen projevila zajem
spolecnost Ceskomoravsky prumysl kamene Hradec Kralove. Nebylo vsak
zrejme, kde bude vyuzit, zda v Ceske republice anebo v zahranici.
Podle udaju firmy CMPK Hradec Kralove obsazenych v dopise Lesum CR by
se pri predpokladane maximalni vysi tezby hrubych 1000 m3 za rok u
Krecovic tezilo zhruba sto let.
V rizeni nazvanem "povoleni geologickych praci" se podle dopisu MH CR
podepsaneho ing. Richardem Nouzou nemohlo pry prihlednout k zapornemu
stanovisku obci. Stejny pak, bohuzel, byl i pristup Ministerstva
zivotniho prostredi za ministra Skalickeho.
V listopadu 1998 navstevou Dr. Haslara na geologickem odboru MZP CR
zjistila Nadezda Podobska z Obcanskeho sdruzeni ZLOM, ze firma od
zameru tezby upustila.
Preji dobry rok 1999!
Happy New Year!
Jindrich Petrlik
- predseda Deti Zeme
Deti Zeme, Chlumova 17, 130 00 Praha 3
telefax p.: 02-22 78 00 52, tel.d.: 02-232 53 79
E-mail: jindrich.petrlik@ecn.cz
URL: http://www.ecn.cz/detizeme
