Britské listy

Jsem vskutku rad, ze Tomas Pecina (BL, 15. 12.) upozornil na televizni film o Jozefu Tisovi. Tento prvni slovensky prezident, "po Svatoplukovi druha nasa hlava", jak rikaji dodnes nekteri Slovaci, si asi zaslouzi stejne pozornosti jako protektoratni prezident Emil Hacha. Plne verim, ze film "Tisovy stiny" zklamal z duvodu, ktere Tomas Pecina uvedl.

Duvody neudeleni milosti Jozefu Tisovi jsou uvedeny v pametech Prokopa Drtiny "Ceskoslovensko muj osud" (svazek II, kniha 2, kapitola 4). Drtina byl v te dobe ministrem spravedlnosti a kapitola zabyvajici se Tisem obnasi deset stranek zazloutleho paperbacku nakl. Publishers 68 z r. 1982. Uvedu ve strucnosti, co Drtina napsal. On pry nepochyboval, ze Slovensky narodni sud vynese rozsudek smrti. Pote se zminuje o intervenci britskeho vyslance sira Philippa Nicholse, coz Drtinovi naznacilo, ze na Tisove osudu ma zajem britsky Foreign Office. Drtina uvadi, ze Tiso byl vydan cs. uradum pomoci britskych zasluh. To je historicky omyl. Byli to Americane (dustojnik americke CIC John Spiegler), ne Britove, kteri Tisa zatkli v kapucinskem klastere v Altoettingu.

Britsky vyslanec Nichols, dobry znalec cesko-slovenskych vztahu jiz z doby londynske vlady, prozirave zadal Drtinu, aby Tisovi byla dana milost, neb na tom zavisi dalsi vztah mezi Slovaky a Cechy. Nichols byl podrobne a primo informovan o vztahu Slovaku k Tisovi. Drtina Nicholse ujistil, ze bude respektovat stanovisko Slovaku.

Drtina se dale zminuje, ze dalsi, kdo ho o milost pro Tisu pozadal byl predseda Slovenske narodni rady dr. Jozef Lettrich. Na tuto zadost Drtina odpovedel, ze se bude ridit navrhy Slovenske narodni rady. Dle Drtiny z ceske strany meli na poprave Tisa zajem dr. Hubert Ripka a pochopitelne cesti komuniste.

15. dubna 1947 slovensky Narodni sud v Bratislave vynesl rozsudek smrti a Tisuv obhajce dr. Zabkay ohlasil zadost o milost. Drtina se spojil s predsedou narodne socialni strany dr. Zenklem. Ze Slovenska zadne jednotne stanovisko k milosti neprislo. Proti udeleni milosti byli slovensti komuniste (Husak a Smidtke), slovensti demokrate (Lettrich a Josko) byli pro, a byvaly agrarnik Polak se zdrzel hlasovani (Drtina se domnival, ze byl pod vlivem komunistu). Slovenska narodni rada predlozila zadost o milost ceskoslovenske vlade. Proti udeleni milosti byl dr. Ripka, ktery tez tvrdil, ze prezident Edvard Benes je proti udeleni milosti. Drtina pry doporucoval, aby Tisova zadost o milost byla vracena Slovenske narodni rade k rozhodnuti.

Proti Drtinove navrhu vratit zadost o milost Slovenske narodni rade se postavil predseda vlady Klement Gottwald a ostatni cesti komuniste (Drtina jmenuje Durise a Kopeckeho). Nejvetsi odpor proti vraceni zadosti o milost na Slovensko pry projevoval slovensky komunista Viliam Siroky. Nejvice pozadoval schvaleni zadosti o milost slovensky demokrat Ursiny. Po ostre vymene nazoru, zejmena mezi Slovaky, nechal Gottwald hlasovat, zda zadost prijmout nebo ne. Drtina upozrnuje na to, ze byla osudna nepritomnost lidovcu, zejmena predsedy Msgre. dr. Sramka, nebot komuniste proti Drtinove navrhu ziskali vetsinu jednoho hlasu. Proti vraceni zadosti na Slovensko hlasovali tez Ludvik Svoboda a patrne (Drtina si neni jist) vsichni tri socialni demokrate.

Hlasovani cs. vlady dopadlo nasledovne: pro prijeti zadosti o milost byli ctyri slovensti demokrate a dva ci tri (Drtina si opet neni jist) cesti lidovci. Ctyri narodni socialiste (vcetne Drtiny), patrne tri cesti socialni demokrate a vsichni cesti a slovensti komuniste hlasovali proti. V zaveru kapitoly Drtina vysvetluje osobni motivace, proc on hlasoval proti prijeti zadosti o milost.

Drtinova vypoved dokresluje postoje ceskych demokratickych politiku z obdobi tesne po valce. Drtina naprosto prechazi znama historicka fakta, ze Tiso a ostatni slovensti politici nemeli jinou moznost nez vyhlasit pod Hitlerovym diktatem nezavislost Slovenska. Tez zminku o tom, ze nepritomnost Msgre. Sramka byla osudna, lze tezko posoudit (zda se byt prehnana, neb Drtina si nebyl zcela jist, kolik clenu vlady bylo pritomno a jak hlasovalo).

Tez se Drtina nezminuje, ze posledni moznost udelit milost Msgr. Jozefu Tisovi spocivala v rukou prezidenta Benese.

Mel jsem moznost se osobne seznamit s byvalym osobnim sekretarem Jozefa Tisa, dr. Karolom Murinom, ktery o Tisovi napsal autobiiografickou knihu "Spomienky a svedectvo". Dr. Murin (rocnik 1912) opustil nekolik dnu po poprave Tisa Slovensko, a v dobe, kdy jsem ho poznal, vyucoval filozofii na Universite de Montreal. Domnivam se, ze dnes jiz dr. Murin nezije, neb dopisy, ktere jsem mu psal, se mi vratily zpet. V predchozich dopisech uvadel, ze prodelal infarkt a ze je vazne nemocen. Byl to nesmirne vrely a inteligentni clovek.

Snad v pristim prispevku, pokud bude zajem, bych se zminil o tom, jak dr. Murin vylicil dr. Jozefa Tisu ve sve knize, kterou mi Murin venoval hned jak vysla, "najsrdecnejsie v starom priatelskom duchu 14. marca 1988". Datum venovani jiste neni nahodne.

Nazor slovenskych demokratu na popravu Jozefa Tisa asi nejlepe shrnula manzelka slovenskeho demokratickeho politika Rudolfa Frastackeho, pani Viera Frastacka. Dle ni predstavitele slovenske Demokraticke strany: "byli za odsudenie, ale nie za popravu. Poprava urobila z Tisa mucednika". A ja se domnivam, ze tez neprospela slovensko-ceskym vztahum, i kdyz Tiso byl odsouzen slovenskym soudem a Slovenska narodni rada podlehla vlivum slovenskych komunistu. Britsky velvyslanec sir Philipp Nichols se nemylil ve svych obavach.