Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

• Česká televize o Jozefu Tisovi: Kterak z dobrého materiálu sestříhat špatný film (Tomáš Pecina)

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Václav Pinkava

The English original of this piece will be published in the Electronic New Presence magazine next week.

Andrew Horton se oprávněně ptá : Má snad český písemný styl nějaké tajné kouzlo, přístup k němuž je mu jako Anglosasovi odepřen?

Když Jan Čulík přeložil pro Britské listy do češtiny můj předchozí příspěvek, naznačil tím, jak bych mohl záležitost vysvětlit.

Původně mě JČ požádal, aby příspěvek přeložil do češtiny sám. Přiznám se, že se mi zdálo, že bude příliš obtížné udělat to opravdu výstižně, a tak jsem to odložil na později. Nevěděl, jsem, jak přeložit do češtiny anglický titul mého článku: "To be blunt - where's the point?"

(Je to slovní hříčka, protože kromě hlavního významu je to ve vedlejším významu i hravý oxymoron, spojení dvou protiřečících si pojmů. Oba výrazy, "blunt" i "point" mají totiž alespoň dva významy. "Blunt" znamená 1. "přímý", "na rovinu", ale zároveň také 2. "tupý". "Point" je 1. "špička, hrot"; zároveň výraz "where's the point" neznamená jen doslova jen "kde je špička", ale i 2. "kde je smysl"?

Výše uvedená slovní hříčka je založena na paralelismu dvou významových vazeb: 1. "přímost" - "smysl" (to je hlavní význam výroku) a 2. "tupost" - "ostrost" (vedlejší význam, který výroku přidává hravost). JČ)

"To be blunt", znamená být přímý, říci to jasně. Možná by to šlo přeložit českým výrazem "na rovinu?" A pak vyjádřit kontrast: kde je smysl, účel? Proč? Na co? K čemu? Měl jsem tendenci ten obraz interpretovat jako "na rovné silnici: proč , kam přesně?" - což se dá do češtiny přeložit pěkně: "Na rovinu: Kam?

Na rovinu? Na co? je možná lepší, tam je také skrytá slovní hříčka. V češtině existuje rčení: "Je to na dvě věci (na nic a na h***).

Avšak Jan Čulík použil při překladu pro pojem otevřenosti jiný český idiom: "Bez obalu". Psát bez obalu: jaký to má smysl?

Tak to máme zabaleno. Nemohli bychom to tedy vybalit?

Představte si, že byste letos dostali vánoční dárek bez obalu. Ať už by byl jakkoliv vhodný, cenný, hodnotný, užitečný, není to holt to samé. Nedojde k žádnému překvapení. Prostě to nemá šmrnc. Nic nového člověk neobjeví. Rychle, rychle, čas jsou peníze.

Na druhé straně, představte si, že byste dostali dárek, a ukáže se, že v něm není nic než hnízdo vrstev vánočního papíru. Žádný obsah. Ale po určitou dobu můžete mít radost ze vzorů na svátečním balicím papíru. Samo rozbalování je tím dárkem.

Když jde o vyjadřování myšlenek, evropský způsob ve srovnání s angloamerickým je jako srovnávání gurmánské kuchyně s pouhou výživou. Je to jako romantické spodní prádlo za soumraku ve srovnání s nahotou o polednách.

O co přicházejí suší Angloameričané? O polovinu zábavy.

Většina Angloameričanů se učí, jak vystavět argumentaci.

Většina Evropanů raději odhaluje provokováním, odbočkami, postupným svlékáním.

Jako každá erotická předehra, zdržování má být trochu frustrující. Někdy světí účel prostředky. (Někdy prostředky účel dokonce nahrazují.) Silnice je lepší než hospoda. Zajímavým způsobem cestovat je lepší než dorazit rychle, a tak podobně. Dospět ke starým známým závěrům méně prochozenou cestou. Nové výhledy. Fraktální krajiny. Kola uprostřed kol a kudrlinky v kudrlinkách. Atd, atd., atd., ááááá, tak takhle to je!

Argumentace se netýká jen obsahu. Cílem argumentace je prodchnout logiku magickým jiskřením. Účelem psaní je vyvolat v mysli čtenáře onen zážitek ve smyslu - "To mě nikdy nenapadlo - takovýmhle způsobem."

V každém jazyce.

Václav Pinkava

Poznámka JČ: Svými brilantními texty zdánlivě odvádí Václav Pinkava pozornost od původní argumentace Andrewa Stroehleina a zdánlivě ji také popírá - ve skutečnosti ji však jeho texty podporují. Co mám na mysli?

Stroehlein ani Horton v žádném případě nepožadují mechanický, suchý, neinspirující logický sled a popis. Oni protestují proti nestrukturovaným, blábolivým textům.

Výše uvedenými anglickými texty ukazuje Václav Pinkava vynikajícím způsobem, že texty mohou mít (i v angličtině) dokonalou, pevnou strukturu, přesto však mohou provokovat, balancovat v nebezpečné rovnováze (na hranici vedlejších významů) a jiskřit vtipy a paradoxy.

Ani Stroehlein ani Horton ovšem nikdy netvrdili, že angličtina takovýchto textů není schopna, ani je nesnáší. Anglická literatura má tisíciletou tradici, z níž ve svých textech Václav Pinkava vydatně čerpá (stejně tak jako z tradice české). (Nikdo přece nebude považovat za jednoduché texty Williama Shakespeara, či Jonathana Swifta, nebo T. S. Eliota?!)

Strohlein i Horton pouze konstatují, že se v českém či středoevropském prostředí převážně setkávají s nestrukturovanými texty. To, že Václav Pinkava umí napsat vynikajícím, složitým způsobem strukturovaný, hravý text v angličtině i v češtině, nedokazuje příliš mnoho. Píše v tradici svého otce, spisovatele Jana Křesadla, a je stejně tak inteligentní Angličan jako inteligentní Čech - jenže prodchnutý otevřenou, exilovou českou kulturou. JČ

Ivan Vagner

Vazeny pane Pinkavo,

Dobry den. Jsem Vam velmi vdecny za clanek, ktery jste napsal. Uz nekolikrat (i v pripade clanku p.Stroehleina: Jak se argumentuje pisemne) jsem citil jistou nespravedlnost v jeho vytkach - i sedl jsem a dlouze psal odpoved. Obvykle jsem to pak zahodil, protoze jsem zjistoval, ze bojuji nikoli proti argumentum, ale proti jejich podani. (podobne i tentokrate) - A pokud jsem to poslal, zjistil jsem, ze to, s cim jsem hlavne polemizoval, byl styl - na coz mi vubec neodpovedel - a argumenty timtez stylem vcelku snadno a jednoduse zpochybnil.

Ackoli nejsem narodomilec (spise naopak), je cestina mym vyjadrovacim prostredkem a cely zivot se jej snazim zdokonalovat, a to natolik, ze si jej troufam uzivat i jako sve zamestnani (jsem novinar).

Dekuji Vam proto, ze jste mne (a jiste i jinym) priblizil zvlastnosti anglickeho jazyka a jeho odlisnosti od cestiny, i ze jste se zastal problematickeho stredoevropskeho mysleni - a to jeho metodou.

Jedine, co stale nevim, je, zda sve clanky pan Stroehlein povazuje za jisty druh zdrave provokace nebo je zcela bez pochyb presvedcen o sve (dobre strukturovane) pravde.

Je mozne, ze cast generace tech, kteri se naucili zit doma za  normalizace, je urcitym zpusobem myslenkove stale zdeptana - nejsme si jisti, a proto nedavame sve presvedceni dostatecne hlasite (a asertivne) najevo.

Myslim si vsak, ze je to hlubsi, ze to ma stredoevropske regionalni, ba kulturni koreny. A verim, ze neschopnost mluvit o svem pohledu dostatecne prukazne nahlas nevylucuje schopnost byt uvnitr dostatecne imunni proti podobnym kategorizacim, byt proces zpracovavani je delsi a bolestnejsi - nyni tim myslim na mlcici vetsinu ctenaru.

Povazuji nicmene prave tyto polemiky - ktere ukazuji ruznost nekonkretniho, ci rekneme zpravidla neuvedomovaneho v multikulturni a informacni spolecnosti - spise nez konkretni chyby videne ruznym prizmatem osvojeni si demokratickych principu - za jednu z nejcennejsich vlastnosti Britskych listu.

Ivan Vagner

Pane Vagnere,

Po zrale uvaze (a doufam i s vasim svolenim) posilam vas dopis panu Culikovi, protoze podle meho soudu stoji za zverejneni. Mam na mysli prave onu otazku poloh mysleni, schopnost obhajit vlastni nazor, at uz jakykoliv, a to zdvorile a asertivne.

Kdysi mi vyslo 'posledni slovo'v LN, kde jsem se o tomto tematu zminoval ve spise politickem kontextu. Citoval jsem sgrafito z jednoho pruceli v Krusovicich "patri nam to, co si nechame libit." a take citat Eleanor Roosevelt(ove) "No one can make you feel inferior without your consent."(nikdo Vas nemuze ponizit bez vaseho souhlasu).

Václav Pinkava

Aleš Zeman

Jsem vskutku rad, ze Tomas Pecina (BL, 15. 12.) upozornil na televizni film o Jozefu Tisovi. Tento prvni slovensky prezident, "po Svatoplukovi druha nasa hlava", jak rikaji dodnes nekteri Slovaci, si asi zaslouzi stejne pozornosti jako protektoratni prezident Emil Hacha. Plne verim, ze film "Tisovy stiny" zklamal z duvodu, ktere Tomas Pecina uvedl.

Duvody neudeleni milosti Jozefu Tisovi jsou uvedeny v pametech Prokopa Drtiny "Ceskoslovensko muj osud" (svazek II, kniha 2, kapitola 4). Drtina byl v te dobe ministrem spravedlnosti a kapitola zabyvajici se Tisem obnasi deset stranek zazloutleho paperbacku nakl. Publishers 68 z r. 1982. Uvedu ve strucnosti, co Drtina napsal. On pry nepochyboval, ze Slovensky narodni sud vynese rozsudek smrti. Pote se zminuje o intervenci britskeho vyslance sira Philippa Nicholse, coz Drtinovi naznacilo, ze na Tisove osudu ma zajem britsky Foreign Office. Drtina uvadi, ze Tiso byl vydan cs. uradum pomoci britskych zasluh. To je historicky omyl. Byli to Americane (dustojnik americke CIC John Spiegler), ne Britove, kteri Tisa zatkli v kapucinskem klastere v Altoettingu.

Britsky vyslanec Nichols, dobry znalec cesko-slovenskych vztahu jiz z doby londynske vlady, prozirave zadal Drtinu, aby Tisovi byla dana milost, neb na tom zavisi dalsi vztah mezi Slovaky a Cechy. Nichols byl podrobne a  primo informovan o vztahu Slovaku k Tisovi. Drtina Nicholse ujistil, ze  bude respektovat stanovisko Slovaku.

Drtina se dale zminuje, ze dalsi, kdo ho o milost pro Tisu pozadal byl predseda Slovenske narodni rady dr. Jozef Lettrich. Na tuto zadost Drtina odpovedel, ze se bude ridit navrhy Slovenske narodni rady. Dle Drtiny z  ceske strany meli na poprave Tisa zajem dr. Hubert Ripka a pochopitelne cesti komuniste.

15. dubna 1947 slovensky Narodni sud v Bratislave vynesl rozsudek smrti a  Tisuv obhajce dr. Zabkay ohlasil zadost o milost. Drtina se spojil s  predsedou narodne socialni strany dr. Zenklem. Ze Slovenska zadne jednotne stanovisko k milosti neprislo. Proti udeleni milosti byli slovensti komuniste (Husak a Smidtke), slovensti demokrate (Lettrich a Josko) byli pro, a byvaly agrarnik Polak se zdrzel hlasovani (Drtina se domnival, ze  byl pod vlivem komunistu). Slovenska narodni rada predlozila zadost o  milost ceskoslovenske vlade. Proti udeleni milosti byl dr. Ripka, ktery tez tvrdil, ze prezident Edvard Benes je proti udeleni milosti. Drtina pry doporucoval, aby Tisova zadost o milost byla vracena Slovenske narodni rade k rozhodnuti.

Proti Drtinove navrhu vratit zadost o milost Slovenske narodni rade se postavil predseda vlady Klement Gottwald a ostatni cesti komuniste (Drtina jmenuje Durise a Kopeckeho). Nejvetsi odpor proti vraceni zadosti o milost na Slovensko pry projevoval slovensky komunista Viliam Siroky. Nejvice pozadoval schvaleni zadosti o milost slovensky demokrat Ursiny. Po ostre vymene nazoru, zejmena mezi Slovaky, nechal Gottwald hlasovat, zda zadost prijmout nebo ne. Drtina upozrnuje na to, ze byla osudna nepritomnost lidovcu, zejmena predsedy Msgre. dr. Sramka, nebot komuniste proti Drtinove navrhu ziskali vetsinu jednoho hlasu. Proti vraceni zadosti na Slovensko hlasovali tez Ludvik Svoboda a patrne (Drtina si neni jist) vsichni tri socialni demokrate.

Hlasovani cs. vlady dopadlo nasledovne: pro prijeti zadosti o milost byli ctyri slovensti demokrate a dva ci tri (Drtina si opet neni jist) cesti lidovci. Ctyri narodni socialiste (vcetne Drtiny), patrne tri cesti socialni demokrate a vsichni cesti a slovensti komuniste hlasovali proti. V  zaveru kapitoly Drtina vysvetluje osobni motivace, proc on hlasoval proti prijeti zadosti o milost.

Drtinova vypoved dokresluje postoje ceskych demokratickych politiku z  obdobi tesne po valce. Drtina naprosto prechazi znama historicka fakta, ze  Tiso a ostatni slovensti politici nemeli jinou moznost nez vyhlasit pod Hitlerovym diktatem nezavislost Slovenska. Tez zminku o tom, ze  nepritomnost Msgre. Sramka byla osudna, lze tezko posoudit (zda se byt prehnana, neb Drtina si nebyl zcela jist, kolik clenu vlady bylo pritomno a  jak hlasovalo).

Tez se Drtina nezminuje, ze posledni moznost udelit milost Msgr. Jozefu Tisovi spocivala v rukou prezidenta Benese.

Mel jsem moznost se osobne seznamit s byvalym osobnim sekretarem Jozefa Tisa, dr. Karolom Murinom, ktery o Tisovi napsal autobiiografickou knihu "Spomienky a svedectvo". Dr. Murin (rocnik 1912) opustil nekolik dnu po poprave Tisa Slovensko, a v dobe, kdy jsem ho poznal, vyucoval filozofii na  Universite de Montreal. Domnivam se, ze dnes jiz dr. Murin nezije, neb dopisy, ktere jsem mu psal, se mi vratily zpet. V predchozich dopisech uvadel, ze prodelal infarkt a ze je vazne nemocen. Byl to nesmirne vrely a  inteligentni clovek.

Snad v pristim prispevku, pokud bude zajem, bych se zminil o tom, jak dr. Murin vylicil dr. Jozefa Tisu ve sve knize, kterou mi Murin venoval hned jak vysla, "najsrdecnejsie v starom priatelskom duchu 14. marca 1988". Datum venovani jiste neni nahodne.

Nazor slovenskych demokratu na popravu Jozefa Tisa asi nejlepe shrnula manzelka slovenskeho demokratickeho politika Rudolfa Frastackeho, pani Viera Frastacka. Dle ni predstavitele slovenske Demokraticke strany: "byli za odsudenie, ale nie za popravu. Poprava urobila z Tisa mucednika". A ja se domnivam, ze tez neprospela slovensko-ceskym vztahum, i kdyz Tiso byl odsouzen slovenskym soudem a Slovenska narodni rada podlehla vlivum slovenskych komunistu. Britsky velvyslanec sir Philipp Nichols se nemylil ve svych obavach.

Lubomír Ptáček, Jiří Šmerk

Motto: "Jenom jsme si několikrát pozorně přečetli libreto."

Domnívám se, že první myšlenka je poněkud povrchním hodnocením libreta, zatímco druhá myšlenka je dosti blízko Sabinovu záměru. S přítelem Jiřím Šmerkem jsme sepsali jakýsi text, kde jsme se Sabinovým libretem poměrně podrobně zabývali. Viz níže.

Lubomír Ptáček

Jaké je Sabinovo libreto?

Při tomto dramaturgickém pojetí, mimochodem používaném ve všech známých inscenacích, by bylo libreto skutečně ubohé. Hlavní zápletka, totiž uzavření smlouvy, by byla jen hloupým žertem a možná i pokusem o podvod.

Domníváme se, že v ději opery jde ve skutečnosti o něco jiného. Jeník se nachází v  beznadějné situaci. Miluje Mařenku a ona jeho, avšak jejich sňatek je za daných okolností neuskutečnitelný. Jeník nemá majetek a ani nemůže na žádný pomýšlet, neboť není dědicem.

Libreto má vážnou, logickou a složitou zápletku

Snažme se ukázat, že libreto má vážnou, zcela logickou a navíc složitou zápletku, což je u operních libret neobvyklé. Poznamenejme ještě, že se budeme potýkat s malou srozumitelností libreta. Bylo totiž z hudebních důvodů upraveno, úprava však byla vzhledem k ději necitlivá. Občas se odvoláme na Sabinův původní text.

Výchozí situace

Jaká je tedy výchozí situace. Zkusme z náznaků v libretu odhadnout, co se mezi postavami v minulosti odehrálo a jaké jsou jejich vzájemné vztahy.

Krušina dluží Míchovi nějaké peníze (...ustane otec Mícha od naléhání na Mařenčina otce stran dluhu). Jak je dluh velký a kdy vznikl? V Sabinově textu říká Kecal Jeníkovi: S Mařenkou nedostaneš groše, tatík její je zadlužen až po krk. Tato věta v  libretu není, zbyl pouze náznak Mařenčiny movitosti. Jeníkovi je nabízena Běla, jež má novou almaru. Jistě, má i dukáty a bude dědit, avšak zmínka o almaře při srovnávání Běly s Mařenkou vypovídá o Mařenčině chudobě. Nasvědčují jí i další dvě okolnosti: Jednak, dle Kecala, Mařenka bydlí v chaloupce kryté slaměnými došky, jednak, uvažujeli vůbec Mařenka o sňatku s pacholkem (jímž Jeník byl), musí být opravdu chudá. Je vyloučeno, aby selská dcerka pomýšlela na něco podobného.

Mezi Krušinou a Míchou byla kdysi dávno uzavřena jakási smlouva o tom, že si Krušinova dcera vezme Míchova syna. Proč byla uzavřena? Z dávného přátelství Míchy s Krušinou? To stěží. Mícha žije v jiné vesnici než Krušina (Mařenka říká snad už jsou ve vsi), lze dokonce odhadnout, že vzdálenost mezi vesnicemi je zhruba 10 až 15 km. Nasvědčuje tomu skutečnost, že Kecal je znám v obou rodinách a on sám naopak předpokládá, že oba Krušinovi Míchu téměř jistě znají (Tobiáše Míchu znáte). Přitom Krušina nezná žádného z Míchových synů (sám říká, z těch neznám ani jednoho, ani druhého). Obě rodiny se zřejmě dlouhá léta nestýkají, avšak závazek o  sňatku existuje. Kdyby bylo šlo o smlouvu přátelskou, stěží by byla vymahatelná, nebyla by bývala asi sepsána před svědky a odcizením obou rodin by se pravděpodobně stala bezvýznamnou.

Nelze ani předpokládat, že tato smlouva zavazuje obě strany stejnou měrou. Bohatý Mícha by neměl sebemenší důvod zavázat syna k sňatku s dcerou svého dlužníka Krušiny. Avšak právě Mícha trvá na naplnění smlouvy. Co se vlastně přihodilo?

Smlouva téměř jistě vznikla současně s Krušinovým dluhem. Ručení celým majetkem bylo zřejmě nedostatečné, svoji pohledávku vůči Krušinovi si tedy Mícha pojistil ujednáním o budoucím sňatku svého syna s Mařenkou, pokud by pro něho nenalezl vhodnější nevěstu. Tohoto závazku nyní hodlal Mícha využít, ač z hlediska práva stěží vymahatelného. Pokud by ovšem Krušina odmítl, měl by Mícha plné morální právo požadovat okamžité splacení celého dluhu.

Překvapujícím potvrzením této domněnky je skutečnost, že o tomto závazku Krušinova žena Ludmila vůbec nevěděla (říká Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?, u  Sabiny navíc: Vždyť jsi mi o tom nikdy nevypravoval!). Krušina se zřejmě před svojí ženou styděl za to, že musel učinit tak ponižující závazek. Naopak o finančním závazku, který leží na rodině dlouhá léta jako tíživé břemeno, ovšem Mařenka i její matka vědí. O důvodu zadlužení se lze jenom dohadovat. V Sabinově libretu nalezneme slova pronesená Ludmilou: Ten Mícha mi už tenkráte nadělal zlosti a  starosti. Já tuším, jak to as bylo. Možná dluh nevznikl ani Krušinovým špatným hospodařením, ani nešťastnou náhodou, nýbrž při hře v karty právě s Míchou. Krušina nepředpokládal, že by k vymáhání tohoto závazku mohlo vůbec dojít, neboť si nedovedl představit, proč by syn boháče Míchy mohl mít zájem o dceru zadluženého chudáka. Podle původní Sabinovy verze byla smlouva uzavřena dokonce před Mařenčiným narozením. Krušinovi byli v obtížné situaci, sňatkem Mařenky s  někým jiným než Míchovým synem by se stala zoufalou. Mícha nevymáhal dluh pouze s ohledem na ujednání o možném sňatku dětí a snad i na veřejné mínění, neboť by musel při vymáhání dluhu Krušinovy vyhnat z chaloupky na žebrotu. Tedy taková je výchozí situace zúčastněných osob. Nyní si již musíme vzít na pomoc děj opery.

Děj opery

Dokud Mícha nežádal Mařenku pro svého syna Vaška, měli zřejmě Mařenka s  Jeníkem naději na souhlas Krušinových se sňatkem. Krušinovi o vztahu vědí (Mařenka říká: Konečně je celá minulost tvá v jakési tajemství zahalena a už i otec můj se několikráte o tom zmínil), nejsou jím však nadšeni. U Sabiny Mařenka říká navíc ač i tebe návidí (= má rád), přece prý Míchovi odříci mu nelze. Mařenčin vztah považuje Krušina zřejmě za nezávazný, tento dojem posiluje i Jeník, když se snaží před Krušinovými skrývat. Krušina se navíc o tomto vztahu ani nezmíní před Kecalem. Když mu jej sama Mařenka připomene, odbude ji mávnutím ruky: na tom málo záleží.

Vznesením Míchova požadavku se situace Krušinových podstatně mění, mění se pochopitelně i situace Jeníkova. Vezmeli si Mařenka Vaška, Mícha odpustí Krušinovi celý dluh. To považují všichni za zcela samozřejmou podmínku i důsledek Mařenčina sňatku s Vaškem, když i Kecal je ochoten toto ujednání včlenit do smlouvy s Jeníkem, ač bez Míchovy přítomnosti je zřejmě oprávněn pouze k uzavření svatební smlouvy (tak tedy skončíme, smlouvu učiníme), která by asi tuto podmínku rovněž obsahovala. Je až s podivem, že Krušinovi nenaléhají na Mařenku více. Snad aby v ní nevyvolali vzdor, ponechávají vše na jejím uvážení. Mařenka pochopí: Nedá se jinak dělat, to musí, musí být.

Mařenka je bystré děvče a pochopí i jinou věc. Sňatku s Vaškem se lze vyhnout jedině tak, že Míchu nebo Vaška odvrátí od tohoto úmyslu jakoby z jejich vlastní vůle. Vaška správně považuje za slabší článek řetězu. Vymyslí a uskuteční chytrý plán, který, kdyby se zdařil, zbavil by jejího otce i ji tíživého závazku a navíc by zřejmě odvrátil Míchu i od požadavku na splacení dluhu. Plán se ovšem prozradí: Ta mi povídala, že by mne milovala. Rodiče již nejsou ochotni poslouchat Mařenčiny další výmluvy. Poznamenejme jen, že kdyby provedením plánu pověřila některou ze svých kamarádek, měla by větší naději na úspěch.

Nezodpovězena zůstává ještě otázka, proč vlastně bohatý Mícha i jeho žena Háta chtějí pro Vaška chudobnou Mařenku, jsou ochotni odpustit Krušinovi dluh a nehledí ani na další výlohy; tři sta zlatých byly tehdy velké peníze a Kecal se nerozpakoval nabídnout je Jeníkovi, aby jej odstranil z cesty. Vysvětlení může být poměrně snadné.

To vše jsou Míchovi ochotni obětovat jenom proto, aby svému nepodařenému synkovi nalezli takovou nevěstu, která by po jejich smrti dokázala zachovat statek, jemuž by od neschopného Vaška zcela jistě hrozil rozvrat. Pro přesnost poznamenejme, že motivace Tobiáše Míchy se možná trochu liší od motivace Hátiny; ona vidí v Mařence spíše Vaškovu opatrovnici, kdežto Mícha správkyni majetku.

Poněkud složitější je otázka, jak jsou upravena Vaškova a Jeníkova dědická práv na  Míchův statek. Oba jsou Míchovi synové, nicméně Kecal ve svém chvalozpěvu na  Vaška pronáší slova velice důležitá pro pochopení Jeníkovy situace: hovoří o statku za třicet tisíc, což si lze vysvětlit tak, že Vašek je jediným dědicem. Může to znamenat pouze jediné Mícha Jeníka vydědil, a to nejspíše zápisem u notáře.

Vzhledem k  tomu, že i Krušinovi mají Vaška za dědice a na práva syna z prvního manželství se vůbec neptají, stav je jim zřejmě dobře znám. Nepochybně je znám i Jeníkovi.

Prosté oznámení skutečnosti, že je prvorozeným Míchovým synem, by mu tedy nikterak nepomohlo, jeho situace je tedy skutečně svízelná. Mícha podléhá pevné ruce své manželky, jejíž záměry Jeník ohrožuje. U Sabiny říká Jeník Mařence je příliš slabý své ženě vstříc. Doma na mne ... dávno zapomněli.

Pro Jeníka neexistuje způsob, jak získat alespoň Mařenku, aniž by ohrozil zájmy Krušinových. Neodvratně ji ztrácí, nestaneli se zázrak. V tu chvíli přichází Kecal se svými návrhy na odstupné a nabízí mu Bělu, neboť stále ještě považuje Jeníka za  překážku při plnění svého úkolu. Jeník zprvu Kecala odbývá, když však zaslechne termín Míchův syn, dostává nápad a prosadí takovou formulaci smlouvy, která mu uchovává jistou naději na udržení Mařenky.

Klíčový bod příběhu

Nyní se dostáváme ke klíčovému bodu příběhu. Nejpodstatnější pro Jeníkovu situaci a rovněž i pro pochopení libreta Prodané nevěsty je totiž dodatek ke smlouvě, bez něhož by libreto bylo skutečně ubohé. Jeník jej formuluje takto: Dále tam vpíšete, že jakmile Mařenka a Míchův syn si ruce podají a v sňatek svolí, ustane otec Mícha od naléhání na Mařenčina otce stran dluhu. Jsou dočista vyrovnáni. Kecal pochopitelně vyhoví, neboť s odpuštěním dluhu se počítá, bude-li svatba úspěšně dojednána. U Sabiny ještě Kecal potvrzuje: Ano, k  tomu svoluji. To vše by se bylo beztoho nejináče stalo a nejináče stane i svědky potvrdí.

Odpuštění dluhu je nejdůležitějším bodem smlouvy. Oněch tři sta zlatých, o nichž navíc Jeník s Kecalem ještě smlouvá, je jenom záminkou k odvrácení Kecalova podezření. Jeníkovi zdánlivě na Krušinově dluhu nemusí záležet. Dodatek k smlouvě formuluje co možná nejméně nápadně a tak, aby vznikl dojem, že mu jde o prospěch Krušinovy rodiny i poté, co se vzdal Mařenky. Obelstí Kecala, diváky, i některé režiséry.

Neméně důležitá je podmínka, jejímž splněním vstupuje smlouva v platnost.

Zopakujme: Jakmile Mařenka a Míchův syn si ruce podají a v sňatek svolí. Sabina formuluje ještě přesněji: Postavíte smlouvu takto: že Mařenka si syna Míchova dobrovolně vezme a sama mu řekne, že ho chce. Na to slovo bude smlouva platna. Dále tam vpíšete ...atd. Smlouva tedy vstupuje v platnost již při slibu manželství, nikoli až jeho uzavřením.

Kdyby totiž smlouva nabyla platnosti až teprve splněním této podmínky, byla by pro Jeníka téměř nepoužitelná. Krušinovi by byli postaveni před nutnost těžkého rozhodování, zda se mohou spolehnout na platnost smlouvy a  zda by mělo pro ně tudíž smysl provdat Mařenku za Jeníka, aniž by riskovali, že je Mícha zničí.

Naopak Mícha by měl spoustu času smlouvu zpochybnit (přinejmenším v otázce odpuštění dluhu), třeba i před soudem, a nebyl by nucen se rozhodovat ihned a před očima veřejnosti.

Podmínka ve smlouvě poněkud mění situaci: Slib manželství může Mařenka Jeníkovi snadno učinit i bez souhlasu rodičů. Pokud by přece jenom došlo k soudu a tam byla smlouva prohlášena za neplatnou, nebyla by situace o nic horší, než kdyby se smlouva vůbec neuzavřela. Mařenka by si i nadále musela vzít Vaška, Jeník tedy uzavřením smlouvy a jejím případným zpochybněním nic neztrácel.

Co smlouva neobsahuje

Zajímavé je i to, co smlouva neobsahuje. Totiž neobsahuje žádné ujednání o to m, že by si Míchův syn mohl vzít Mařenku za ženu. Naopak, slib manželství mezi Mařenkou a Míchovým synem (ať už Vaškem či Jeníkem) je ve smlouvě vstupní podmínkou a předpokladem k dalšímu plnění.

Pohlédnemeli na smlouvu z hlediska čistě právního, rovněž dospějeme k zajímavým a nikoli zcela jednoznačným závěrům. Smlouva totiž není zcela nezpochybnitelná a  má jisté právní vady:

Jinou možností je, že se Jeník podepsal nečitelně svým skutečným jménem, v tomto bodě nám libreto odpověď neposkytuje (nicméně mistr Ivo Žídek by nám mohl říci, jakým jménem se vlastně po tolik slavných sezón podepisoval).

Soud by dokonce mohl Jeníkovo jednání prohlásit za podvod.

Poznamenejme ještě, že Mícha by si byl jistě mohl opatřit lepšího advokáta než Jeník či Krušina.

A dál?

Rozvíjejme naše úvahy dále. Snad jsme již opustili představu, že Jeník uzavíral smlouvu ze žertu. Pokud ne, zvažme, jaká rizika by v sobě podobné žertování skrývalo. Krušina i vesnická veřejnost považuje Jeníka za bezcharakterního ničemu, což mu jistě nebylo zapotřebí.

Mařenčiny pocity není asi nutno nijak rozebírat. Lze se dokonce oprávněně domnívat, že mohly vést až k sebevražedným úmyslům. Kdyby byla smlouva uzavřena ze žertu nebo pro 300 zlatých, bylo by Jeníkovo jednání hloupé a neodpustitelné.

Podpisem smlouvy však Jeník neměl ještě vyhráno. Musel dosáhnout i jejího uznání, a to pokud možno mimosoudní cestou. Zvolil způsob velmi vhodný. Nechal se totiž poznat svým otcem před očima celé vesnice, jež byla v tu chvíli svědkem i veřejným míněním.

Krušinovo i Mařenčino překvapení nedalo vzniknout domněnce, že by mohlo jít o spiknutí proti Míchovi s jejich účastí.

Kecal je zmatený a zesměšněný, Mařenka se vrhá Jeníkovi do náruče za zřejmého souhlasu Krušinových.

Mícha asi ví, že by mohl soudní při vyhrát, avšak v nastalé situaci se nemůže účinně bránit proti tlaku veřejného mínění ani proti doslovnému znění smlouvy, ať už je její právní hodnota jakákoli.

Odmítnutí smlouvy by znamenalo spáchání další křivdy na  Jeníkovi, možná k ní Mícha již ani nemá chuť, a také se mohlo pohnout i jeho svědomí. V Sabinově původním textu stojí: Před známými mne prý několikrát litoval, ale je příliš slabý své ženě vstříc. Mícha tedy proti smlouvě nevznáší námitky.

Učiní tak sice jeho žena, když však se k ní Mícha nepřipojí, Háta v námitkách ustává. Jejich výčitky se obrátí proti Kecalovi, čímž vlastně potvrzují uznání smlouvy.

Mícha se prozatím s Jeníkem neusmiřuje a nečiní jej dědicem, avšak nevíme, jak se vyvine situace později a jak vlastně opera skončí.

Lze jen usuzovat, že Vaškovo vystoupení v  medvědí kůži mění situaci ještě výrazněji v Jeníkův prospěch a Mícha je rozezlen nejen na Vaška, nýbrž i na svoji ženu, již činí vinnu z jeho špatného vychování. Celá ves vidí, že Vašek není schopen ani ženitby, ani péče o statek.

V tomto okamžiku Ludmila Krušinová Míchu vyzývá, aby podal ruku otcovskou a  smířil se s ním zas, tedy s Jeníkem. Smíření ovšem pravděpodobně znamená mnohem více: obnovení Jeníkových dědických práv. I tato situace je lidsky zcela pochopitelná. Míchovi jde, jako každému pořádnému sedlákovi, především o  budoucnost statku, na němž lpí. Před sebou vidí zdatného Jeníka a Vaška v medvědí kůži. Za těchto okolností se vzepře i Hátě, své ženě.

Je Prodaná nevěsta komická opera, nebo něco víc?

Až sem jsme tedy dospěli s našimi úvahami o Sabinově libretu. Je Prodaná nevěsta nazývána komickou operou oprávněně? Na tom se už stěží něco změní. V libretu nelze najít jedinou větu, která by odporovala logice děje a jen málo vět by bylo možno vynechat, aniž by utrpěla srozumitelnost. Domníváme se, že libreto Prodané nejenže není banální, nýbrž dokonce vyniká svou logičností, dramatičností a složitostí nad mnohá slavnější libreta.

A nakonec jedna perlička z rodu úsměvných a neověřených historek o slavných lidech. Kecal vychvaluje Jeníkovi slečnu Bělu nejdříve slovy Jak pravím, chytrá je a  bohatá ... atd. Až poté, o chvíli později, se rozezní známá árie Znám jednu dívku, v  níž teprve Bělu představí. Nejpravděpodobnějším vysvětlením této časové přesmyčky je, že se Bedřichu Smetanovi při úpravách textu poněkud pomíchaly stránky ...

Proč je libreto Prodané nevěsty podceňováno?

Proč je libreto Prodané nevěsty tak podceňováno? Můžeme se jen dohadovat. Příčinou může být problematická osobnost Karla Sabiny, skutečnost, že libreta jsou zanedbávána jak hudebními, tak literárními teoretiky, neboť nepatří jednoznačně žádnému z těchto oborů, neznalostí společenských a právních poměrů v polovině minulého století, či prostě neochotou zamýšlet se nad něčím tak samozřejmým, jako je naše národní opera.

Brno 14. prosince 1998

Lubomír Ptáček

Jiří Jírovec

Téma jaderné energie obyčejně lidi rozděluje. Na diskusi probíhající v Britských listech je zajímavé to, že převládá snaha dozvědět se, a poskytnout druhým informace, které ten který diskutující považuje za zajímavé a závažné. Například článek Jana Trhlíka, v němž mimo jiné vypočítává cenu jedné kwh instalovaného výkonu Temelína, spadá do této kategorie.

Dospěl k na první pohled ohromujícímu číslu zhruba 50000 Kč za 1 kwh.

Jenže smyslem diskuse, do které jsme se pustili, je dávat informace do širších souvislostí a v tom zůstal Jan Trhlík ale zůstal ve své kalkulaci na poloviční cestě.

Pokusím se tedy pokračovat tam, kde přestal. Zopakujme si nejdřív, že cena instalovaného výkonu byla vypočtena vydělením ceny elektrárny její plánovanou kapacitou. Výsledek (50 000/kwh) lze interpretovat dvojím způsobem. Buď jako cenu instalované jednotky výkonu, nebo jako cenu za 1 kwh v případě, že by elektrárna jela na plný výkon právě jednu hodinu a pak byla navždy odstavena.

Bude-li elektrárna pracovat na plný výkon dvě hodiny, bude sice cena instalovaného výkonu pořád těch padesát tisíc, ale investici dostaneme zpátky i když každý kilowat prodáme za polovinu (25 000). Bude-li elektrárna pracovat 50 000 hodin bude podíl investice na ceně kilowathodiny pouhá jedna koruna.

Těch padesát tisíc hodin je reálných, jak dokazuje historie reaktorů budovaných v sedmdesátých letech. Dobře konstruované a provozované reaktory pracují dlouhodobě na hranici 90% instalovaného výkonu. Kdyby elektrárna pracovala jen deset let, má k dispozici 87 600 hodin a tedy značnou rezervu k těm potřebným 50 000.

A to jsem ještě nezapočítal dva až tři přestupné roky, tedy dalších 48-64 hodin, podle toho, kterých deset let elektrárna pracuje. Žádná hodina není pro provoz jaderné elektrárny zanedbatelná. Je-li reaktor za hodinu schopen vyrobit 900 000 kwh, ztrácí za každou hodinu odstávky sumu rovnající se násobku výkonu a ceny za kilowatt.

Když jsem u cen, není bez zajímavosti podívat se na to, kolik stojí 1 kwh třeba z 1.5V tužkové baterie. Předpokládejme, že z ní lze odebírat 1 ampér po dobu dvou hodin. Dodaný výkon je 1.5 x 1 x 2 = 3 watthodiny. Cena tužkové baterie x 333 nám dá cenu jedné kilowathodiny z takového zdroje.

Cena tužkové baterie je 1 dolar. To znamená, že 1 kwh z baterie přijde na 330 dolarů. Mohu si ovšem koupit baterii, kterou lze dobíjet za 5 a příslušné zařízení za 15 dolarů. Pokud je použiji tento system jen jednou, vyjde mi horentních 20 x 330 = 6600 dolarů / kwh. Vydrží-li baterie inserovaných 1000 nabíjecích a vybíjecích cyklů, dostanu se na 6 dolarů a 60 centů za 1 kwh. Pro srovnání uvádím cenu elektrické energie v Ontariu (15 centů/kwh).

Vrátím se ale zpět k jaderným elektrárnám. Z uvedených čísel je zřejmé, že náklady na instalovanou jednotku výkonu se zdají být vysoké (bylo by zajímavé porovnat náklady na jiné zdroje), ale že výsledná cena elektrické energie může být velmi nízká, pokud udržíme reaktor v relativně plynulém provozu.

Otázka do další diskuse samozřejmě je, kolik instalovaného výkonu ČR potřebuje. V krátkodobém i dlouhodobém horizontu (abych taky jednou zabrousil do novořeči). To, co zatím víme je, že jaderná energetika je schopná potřebu uspokojit. Se všemi plusy a mínusy, které tato technologie přináší. Zatím jsme se jen málo dozvěděli o možnostech skutečných úspor, o cenách alternativních technologií a o politicko-ekonomických hlediscích, která s oblastí energetiky souvisejí.

Jiří Jírovec

Jiří Dienstbier

Přečetl jsem si článek p. Trhlíka Čísla hovoří s přesným (a správným) výpočtem investičních nákladů na 1 kW Temelína.

Nezdá se mi ale tak jednoduché uspořit 1 kW elektrického výkonu za 53 300 Kč. Doufám, že příští týden budu mít jeden přesněji spočítaný příklad, protože u nás doma právě dodělala jedna 7 W zářivka (vydržela asi 4 roky, ne jak říká reklama 8) a jdu koupit novou.

Zatím jsem počítal takto: Temelín by mohl vyrábět elektřinu asi 40 let s ročním využitím alespoň 80 %, to znamená že vyrobí 2 * 918000 * 24 * 365 * 0.8 * 40 = 5.1467 * 10 na jedenáctou kWh. Když 98 miliard Kč podělíme tímto číslem vychází 19 haléřů na kWh, což je celkem málo, i když se jedná pouze o investiční náklady. Náklady na palivo budou však mnohem nižší ve srovnání s jinými typy elektráren.

Takže nevím, zda nemám raději koupit obyčejnou žárovku a přispět na Temelín ... ale ne, jeho dokončení stejně nemůžu ovlivnit a i když neušetřím peníze, budu mít dobrý pocit že zbytečně neplýtvám. Zhasínat je také problém, žárovka je v neosvětlené chodbě a když ji večer zhasnu, tak tam tápu a zakopávám.

Ono je to s těmi úsporami složité. Musím už na autobus abych stihl koupit tu zářivku .... a vzpomněl jsem si na tu anekdotu o Skotech (parafráze) ... běžet za autobusem do Prahy nemá cenu, to bych ušetřil jen 11 Kč, ale zato kdybych si tady počkal na taxík a běžel za ním, to by byla úspora jak hrom !

Jiří Dienstbier

Petr Vařeka

Pane Trhliku,

Z Vaseho článku vyplyva, ze jste uznal, ze tzv. alternativni zdroje (vetrne, fotovoltaicke a ja nevim jake jeste elektrarny), maji z hlediska soucasne spotreby energie naprosto okrajovy vyznam. Navrhujete tedy setrit. Dobre.

Usporna opatreni vedouci k omezeni spotreby jsou jiste velmi zadouci, ale potiz je v tom, ze k jejich prosazeni schazi politicka vule. Realita je bohuzel takova, ze lide nespojuji sve potreby se zlepsenim globalnich parametru prostredi, ve kterem ziji a po politicich, kterym dali pri volbach hlas (mluvim o demokracii, ktera snad bude jednou celosvetovym standardem) pozaduji veci, jejichz povaha je navzajem protikladna - zvyseni zivotni urovne (cti zvyseni spotreby) a zlepseni zivotniho prostredi na strane druhe. A at kritizujeme tyto sklony lidi jak chceme, nezmenime na nich vubec nic a jedine co nam zbyva je nadeje, ze dojde k jejich zmene vcas bez drastickych dopadu na zivot velkeho poctu lidi.

Je to tak trochu podobne problemu obezity a s ni spojenymi zdravotnimi problemy; chceme dobre vypadat a byt fit, ale zaroven si casto a radi pochutname. A protoze jsme jenom lide s lidskymi slabostmi, stale casteji vitezi druhy faktor a vysledkem je, ze pribyva otylych lidi.

Obezita je proto problem, ktery stale vice zamestnava zdravotniky a odborniky pres vyzivu. Jsou vypracovany stovky metod, jak se nadbytecnych kil co nejrychleji zbavit tak, aby to pritom co nejmin "bolelo".

Pane Trhliku, Vas pristup k leceni evidentni energeticke otylosti civilizace, kdy kazdy z nas doslova potrebuje ke sve existenci stale vice kWh, lze srovnavat leda s lecenim obezity pobytem v hladomorne.

Nemuzete chtit, aby siroke masy existencne zavisle na prinosu energie (uvazme jen, jake ted v Evrope panuji mrazy, brr !), naraz modifikovaly svuj zebricek hodnot a vypustily ze sveho repertoaru vse, co zrovna neni dulezite pro preziti: prestaly vyuzivat automaticke pracky, koukat na TV, poslouchat reprodukovanou hudbu atd. Je to proste nerealne. (Abych Vam nekrivdil, Vy sice nic takoveho po lidech ve svem clanku doslovne nevyzadujete, ale implicitne to plyne z Vami nastinenych vizi.)

Lidem je proto treba nabidnout el. energii vyrobenou bez znicujicich dopadu na zivotni prostredi a hlavne v dostatecnem mnozstvi.

Nezlobte se, ale Vase argumentace, ze je jaderná energie mnohem drazsi nez spalovani miliard tun fosilnich paliv za cenu premistovani desitek miliard tun hornin, na coz se spotrebuje nejmene 60 % vyrobene elektriny (tedy mnohem vice, nez Vami uvadenych 10 % v pripade jaderne energie), mi pripada naprosto scestna. Vezmete si, ze ve Francii se polovina elektriny vyrabi v jadernych elektrarnach, a presto mi neni znamo, ze by se tato zeme kvuli tomu dostala do hospodarskeho kolapsu, ba dokonce tam lide ani nezmiraji na leukemii casteji nez jinde a ani nezamestnanost (dalsi iracionalni argument odpurcu jadernych elektraren) tam neni vyssi nez v zemich, ve kterych jaderne elektrarny nejsou.

Co se tyce energetickych zasob, i zde je jaderna energie nejperspektivnejsi; zatimco psouky maticky Zeme, kterymi chcete topit v elektrarnach, zcela nepochybne v nekolika malo desetiletich dojdou, ohrev nitra zeme zpusobeny radioaktivnim rozpadem trva jiz miliardy let.

Petr Vařeka

Petr Novotný

Dobry den,

mam doma usetrit jeden kilowatt? Proboha jak? Pocitejte se mnou: Pres den bezi pouze jedna lednicka. Mozna uspora zde je nulova (ci na  urovni par wattu, kdyz ji lepe utesnim a koupim si ten nejuspornejsi model). Svetlo - rekneme tri hodiny vecer ctyri zarovky po 100W. Rozlozeno na cely den je to 50W. Mozna uspora (pri nahrade za usporne zarice) 50W. Elektricka rychlovarna konvice bezi za den asi 5 minut, sporak zhruba 20 minut, pracka v prumeru 20 minut, vysavac v prumeru 5 minut. Pocitac asi tri hodiny (200W). At to skladam jak to skladam - kde muzu usetrit kilowatt nevidim.

A navic: Plati nam tu zakon zachovani energie. Dodam-li do mistnosti 100W energie ve forme tepla (svitim zarovkou; do mistnosti mi tedy plyne 100W, tedy 100J/s energie; krome tepelnych ztrat vyzarovanim se energie z mistnosti neztrati), nemusim ji dodavat topenim (elektrickym, plynovym, uhelnym,...). Takze ta uspora energie se kona jen asi ctyri mesice v lete, kdy nemusim topit.

Tak kde ta uspora je?

Petr Novotný

Petr Novotný

Viz předchozí články k této problematice zde a zde.

Ke slozeni technologickeho roztoku: Kyselina fluorovodikova se pouziva pouze pro cisteni ucpanych potrubi (duvod je jednoduchy: Kys. fluorovodikova rozpousti kremen a kremicitany, takze by se dolovala kompletne cela hornina). Jeji mnozstvi je o sest nebo 7 radu nizsi nez mnozstvi kyseliny sirove (a pro dalsi uvahy zanedbatelne). Kyselina dusicna se (opet ve vyrazne nizsi koncentraci nez kyselina sirova) pouziva pro oxidaci uranovych soli.

K nepropustnosti: Dulezita je zejmena nepropustnost vrchni vrstvy. Jinak - pokud by neexistovaly dostatecne nepropustne vrstvy, asi by tezko vznikala podzemni loziska vody (a treba artezske studny).

K kontaminaci pitne vody: Lozisko uranu lezi POD lozisky pitne vody. (Z exkurze si vybavuji pojmy turonska zvoden a cinnamonska zvoden, ale tak daleko me vzdelani nesaha, abych vedel presne, o co se jedna.) Kvalita vody v techto loziscich je trvale kontrolovana a  mnozstvi rozpustenych siranu nepresahuje mnozstvi siranu v bezne pitne vode.

Povrchove znecisteni v miste tezby je prakticky nulove. (Pritomnost tezby poznate jen podle "tyci zapichnutych do zeme" (vypada to jako hydranty) a vedoucich potrubi. Kontaminace povrchu je tez neustale kontrolovana.

Pokud jsem spravne porozumel lidem z tezarske spolecnosti, nejvetsim problemem jsou najezdy zlodeju, kteri vykradaji med (copper, nikoliv honey) z el.dratu propojujicich cidla a detektory s velinem.

Ekologicke riziko tu je, a velke, ale POTENCIALNI. Zatim je vsechno pod kontrolou, vsechnu funguje perfektne, zadny problem. Pochopil-li jsem spravne argumenty p.Moldana, domniva se, ze "co kdyby...". Ovsem tezba uhli (ci klasicka tezba uranu) ty problemy zpusobuje realne, nikoliv jen potencialne.

Nemam dostatecne podklady a predevsim nejsem profesional; k shrnuti a  posouzeni se jiste najdou povolanejsi. Jen jsem chtel rici, ze me osobne ve Strazi pod Ralskem presvedcili.

Petr Novotný

Viz předchozí články k této problematice zde a zde.

Aleš Zeman:S mistni geologii ve Strazi obeznamen nejsem, ale je zcela bezne, ze spodni voda v zemske kure se vyskytuje v nekolika propustnych vrstvach, ktere jsou oddeleny vrstvami s nizkou propustnosti. Prikladam clanek v anglictine z r. 1995 (tedy muze byt dnes jiz zastaraly), ktery jsem vcera nalezl na internetu. Tvrdi, ze k znecisteni spodni vody v Ralsku vskutku doslo.

Jiz pri cetbe Vaseho popisu kontroly technologickeho roztoku pumpovanim ciste vody na okraji dulniho dila me napadlo, ze takovato kontrola muze byt (a dle prilozeneho clanku asi je) problematicka, neb nevytvori ucinnou barieru.

Napr. k zabraneni nezadoucich prusaku vody pod prehradami se pouziva injekcnich clon a provadeji se v pruzkumove fazi tlakove vodni zkousky, predtim nez se pristupuje k samotne injektazi, k niz se pouziva zpravidla cementova suspenze nebo jemna cementova malta ruzne hustoty nebo ruzne organicke pryskyrice.

Domnivam se, ze neco podobneho (injekcni clona) melo byt vybudovano v Ralsku, aby byl kontrolovan (jak vertikalni, tak horizontalni) rozptyl technologickeho roztoku v podlozi. Bylo by jiste zajimave vyslechnout si nekoho, napr. nejakeho inzenyra s.p. DIAMO, ktery ma prime zkusenosti s touto lokalitou.

Petr Novotný:Souhlas.

Aleš Zeman:Domnivam se, ze tato tezba jednak neni ekonomicka vzhledem ke svetovym cenam uranu a jednak prispiva k znecisteni lozisek spodnich vod.

Petr Novotný: Ano, cena ekonomicka neni. Pokud se nepletu, ma DIAMO specialni smlouvu s CEZem o povinnem odkupu uranu.

Aleš Zeman:Tez jsem nekde cetl, ze v souvislosti s tezbou po dobu vice nez 25 let doslo k znecisteni ricky Ploucnice, ktera se v teto oblasti nachazi.

Petr Novotný: To znecisteni pochazi z povrchovych skladek po mechanicke tezbe v  blizke sachte Hamr (nebo je to Stary Hamr? snad tam pracovali vezni).

Aleš Zeman: V dobach komunismu se pry vyluh posilal k dalsimu zpracovani do SSSR.

Petr Novotný:I ted se posila do zahranici - tedy ne vyluh, ale "yellow cake" - vysrazene z roztoku po oddeleni vetsiny zeleza a hliniku (jsou nejake technologicke normy na to, kolik ma ceho byt).

Aleš Zeman:Ten anglicky clanek je okopirovan z  webove stranky http://antenna.apc.org/~wise/uranium/udec.html

A Chance for Groundwater at Straz ? (Czech Republic)

* 4 million tonnes of sulfuric acid injected into underground for uranium in-situ leaching in North Bohemia * Restoration being prepared by Peter Diehl, 9 June 1995 In-situ leaching is often presented as an environmentally friendly method of uranium production. With in-situ leaching, the uranium ore is not brought to the surface by conventional mining methods, but a leaching agent is injected into the ore deposit to dissolve the uranium. The uranium bearing liquid is then pumped to the surface, where the uranium is recovered. In-situ leaching, indeed, does not require extensive shafts and galleries, nor large waste deposits, and it produces only small amounts of waste slurries. But the problems arise, as soon as the site is to be shut down.

Petr Novotný: Ano, to presne shrnuje moji teorii :-)

That is the actual situation now of the Czech government in the case of the in-situ leaching site of Straz pod Ralskem in North Bohemia. Here, 4 million tonnes of sulfuric acid have been injected into the underground in an area of 5.7 km2 over a period of more than 25 years, to produce the raw material for nuclear weapons and for reactor fuel. In the leaching zone about 200 m below ground, 28 million m3 of highly contaminated liquid containing 80 g/l of total dissolved solids are found as a result of this acid injection. 11 contaminants are found in concentrations of even more than 100 times drinking water standards, with the highest excess of 30,000 times the drinking water standard for aluminium.

Petr Novotný: Hlinik automaticky vypadne pote, co se pH priblizi k 7 (myslim jiz pro pH kolem 5-6 zacina siran hlinity hydrolyzovat na  (nerozpustny) hydroxid hlinity).

The majority of the total contaminant load is caused from sulphate at 65 g/l, exceeding the drinking water standard 260-fold. Moreover, the contaminated liquid migrated away from the leaching zone into surrounding areas, contaminating another 110 million m3 of groundwater in an area of 28 km2.

Petr Novotný:Tato voda - pokud vim - nikdy nebyla uvazovana jako zdroj pitne vody. Nicmene problem to je.

In addition, the acid reached along faulty wells another aquifer located above the leaching zone. This aquifer is being used for drinking water supply. 76 million m3 have been contaminated in this aquifer. With the planned shut-down of the site, the Czech government now faces the virtually unsolvable problem of restoring the groundwater quality in this largest aquifer of North Bohemia.

Petr Novotný:Unsolvable problem zalezi na tom, kdo vec hodnoti :-), a kde je pravda objektivne, si netroufam hodnotit.

The government-owned uranium mining company DIAMO thus was directed to develop a restoration concept for the site. This concept was presented at a conference in the last week of May. The restoration goal for the upper aquifer (used for potable water supply) is the drinking water standard, to be achieved by pumping of contaminated waters. The goal seems to be attainable for this aquifer, although some contaminants, as aluminium, exceed the standard up to 1000-fold. But for the leaching zone and its surroundings, the goal of reaching the potable water standard is regarded as absolutely unrealistic. For this aquifer, the goal is defined that anticipated contaminant migration to the upper aquifer shall not worsen the water quality in this aquifer beyond potable water standards. But it is still unclear, which contaminant level in the lower aquifer is sufficient to achieve this goal. According to the latest modeling results presented, a level of total dissolved solids of 10 g/l will be reached in the year 2014, and a level of 1 g/l in 2032, after continuous pumping. These figures were obtained from extensive computer modeling performed by the company. Unfortunately, pumping alone does not solve the problem, since the water produced cannot be discharged, due to its high contaminant load. Therefore, a water treatment plant is being built, including an evaporator for the contaminated liquid.

Petr Novotný:Ta evaporacni stanice uz stoji a je pry v provozu.

The evaporation residues are to be processed to marketable products (alunit, aluminium oxide or aluminium sulphate), if economically viable, or dumped otherwise. Later, as the contaminant load of the pumped liquids decreases, reverse osmosis units are to be installed before the evaporator, thus allowing operation of the evaporator at full capacity and an increase of pumping rate from initially 5.5 m3 per minute up to 30 m3 per minute. Without this additional technology, pumping would thus take much more time. During the first years, the evaporation residues are to be re- injected into the leaching zone, since the processing plant for the residues won't be operable before the year 2000 - this proposal caused unbelieving stupefaction with some observers. The restoration concept is now being reviewed by the consulting company MEGA a.s., a privatized spin-off of the former uranium mining company. Project director Dr Andel has already drawn attention to some critical points: For example, pilot scale tests for the restoration are missing, to verify the concepts based on modeling. Moreover, the extraordinary energy consumption of the evaporation unit and the reverse osmosis plants as not been assessed in detail. But in this regard, the review comes already too late, since the evaporation plant is already under construction. The total cost of the groundwater restoration project at the in- situ leaching site of Straz pod Ralskem is estimated at more than one billion US-Dollars and will have to be paid by the state budget. If this cost is attributed to the amount of uranium produced, a specific cost of $ 75 per kilogramme of uranium produced can be calculated. This is three times the current market price of uranium. ----------

Petr Novotný:Hm - a kde ze se ten uran tezi tak levne a presto ekologicky? CEZ odkupuje uran muslim 3000 za kg (mimochodem, srovnejte s cenou ucebnicovych 2700 kg kvalitniho uhli, coz vyhrevnosti tomu 1kg odpovida).

A k tem siranum - odsirenim elektraren vznika spousta presne tohoto - siranu. Taky se museji likvidovat...