Bitva dvou Václavů
(An English version of this article is available in the current issue of the The Electronic New Presence weekly.)
To, co bylo jasné před rokem, je nyní dokonce jasnější: Václav Havel v lednu 1998 neměl znovu kandidovat na prezidentský úřad. Promarnil nejlepší šanci s respektem opustit politickou scénu a poskytnout své zemi bezpečnou budoucnost.
Po dočasném pádu Václava Klause koncem loňského roku existovala pro Havla krátká příležitost, jak odejít z prezidentského úřad se ctí a jak otevřeně podpořit důvěryhodného, neklausovského následníka. Tato šance se naskytla v prosinci 1997 a v lednu 1998, kdy byl Klaus, otřesený finančním skandálem a krizí ve straně, velmi slabý a nemohl usilovat o prezidentský úřad. Havel a jeho poradci však odmítli tuto šanci vnímat a promarnili ji.
Proč odmítli Havel a jeho poradci před rokem uznat tuto příležitost a odejít z politické scény se ctí? Důvodů je několik. Zaprvé, je nutno uznat přirozené lidské slabosti: ješitnost politického představitele ho vždycky udržuje ve funkci déle, než je dobré pro jeho zemi. Kromě toho, poradci, kteří krouží kolem šéfa, nechtějí ohrozit vlastní výsadní postavení, a tak většinou neradí, aby odstoupil.
Zadruhé, navzdory varování mnoha komentátorů v českém tisku, Havel a jeho poradci si pravděpodobně neuvědomili, jak vynikající měli příležitost. Všichni si mysleli, a průzkumy veřejného mínění se to tehdy zdály potvrzovat, že Klausova politická kariéra končí. Málokdo si uvědomil, že zima roku 1997-1998 byla pro Klause jen dočasným neúspěchem.
Zatřetí, samozřejmě, Havel nebyl tehdy zdaleka tak nemocen, jak onemocněl jen o několik měsíců později, takže nebyla potřeba změny považována za tak naléhavou.
Nyní je Havel vážněji nemocen než před rokem, ale jeho osobní touha zabránit Klausovi, aby převzal prezidentský úřad, donutí Havla, aby zůstal v prezidentské funkci déle, než by to učinil za normálních okolností. Jako stará rocková hvězda, která měla odejít na odpočinek už dávno, na vrcholu své kariéry, Havel dál bezmocně kulhá. Někdy je to trapné.
Ale Česká republika a svět musí nyní čelit možnosti, že v čele ČR bude prezident Klaus - je to vyhlídka, která byla před rokem nemyslitelná.
Nyní ale, o rok později, se Klaus zdá být jediným kandidátem, který má vážnou šanci stát se příští hlavou českého státu. Občané chtějí prezidenta, který je dobře známý v zahraničí, a dnes jsou v širším světě známi jen dva čeští politikové - dva Václavové, Havel a Klaus. Žádný jiný kandidát by nevyvolal na světovém jevišti takovou pozornost jako Klaus: je pravděpodobné, že se během několika let Klaus stane prezidentem.
Dnešní České republice, která už dva a půl roku nemá zvolenou většinovou vládu, hrozí, že se stane chudákem střední Evropy. Nemocný Havel, který se snaží zůstat v prezidentské funkci co nejdéle, aby ji nemohl převzít Klaus, má potenciál stát se středoevropským Jelcinem.
Před rokem existovala možnost pro Českou republiku, aby se vyvinula z rané, porevoluční etapy ve stabilnější demokratický systém. Tento proces institucionalizace lze dokončit pouze tím, že vedení státu přejde od jedné strany k jiné straně a od jedné generace k další generaci. Havel mohl předat pochodeň a zároveň vyhrát nad Klausem, neučinil to. Bohužel, český politický establishment nekul železo, dokud bylo žhavé, a Klausova éra, prodloužená "opoziční smlouvou", se dál táhne donekonečna.
