|
|
Jak je to s dvojím občanstvím?
Miloš KuhnOsobně jsem také proti mnohonásobnému občanství. Jsou však případy, kdy bez mnohonásobného občanství není možno v dnešním světě pohodlně existovat. Pan Pařík píše ve svém článku: "Chci-li získat občanství jiného státu, musím se nejdříve vzdát českého - tak zní zákon."
Dovolte mi abych se Vás zeptal; čí zákon tak zní: Čepičkův nebo Motejlův anebo té země, jejímž občanem se chcete stát ?
Doporučuji panu Paříkovi aby zkusil svůj recept na získání jiného občanství a potom o tom napsal zajímavý článek do jakýchkoliv novin. Mnoho lidí mu bude za jeho avantgardní reportáž velmi vděčno.
Jeho první krok je tedy vzdát se českého občanství. To znamená jít na dotyčné české úřady, stát dlouhý čas v mnoha různých frontách, (poněvadž v soudobé ČR ouřadové rozhodně nejsou sluhové občanů), vyplňovat různé papíry a konečně odevzdat občanský průkaz, pas a velmi pravděpodobně také zřeknout se penze a nemovitého jmění.
Druhý krok je jít na konsulát té které země kterou pan Pařík chce obšťastnit svým občanstvím. Pokud to není jedna ze zemí bývalého Sovětského svazu nebude mu zapotřebí stát ve frontě a úředníci se také budou chovat přívětívě a snad dokonce i gratulovat k jeho rozhodnutí stát se občanem jejich země. Pak řeknou, že jakmile přijede do jejich země obdrží dočasné papíry a že když se bude dobře chovat, stane se jejím plnoprávným občanem - řekněme za pět let. Pak jenom jeden poslední detail. Následující konversace může vypadat takto: Sympatická a přívětivá konsulární úřednice : "Pane Pařík, poslední věc, laskavě předložte svůj pas abych do něj mohla prsknout náš štempl s Vaším emigračním visem". Pan Pařík: "To nevíte? Vždyť já už žádný pas nemám - oni mi ho vzali, když jsem se vzdal českého občanství - toť zákon český".
Úřednice: "Ugh-huh-aach, to vy jste teď jako člověk bez jakéhokoliv státního občanství"? To snad nevíte, že bez pasu Vás nepustí nikde přes hranice - ani do letadla?
Ovšem zde je vždycky ta poslední možnost; emigrovat v bedně s nálepkou: "diplomatické zavazadlo". Bylo by dobré kdyby si čestí zákonodárci uvědomili, že převážná většina současných českých zákonů jsou jen ozvěny zákonů z doby Gottwalda, Ušatýho Torpéda, Novotného, atd. Problém je že oni si toho vůbec nejsou vědomi. Já jsem se hned po listopadu 1989 snažil dostat své české občanství zpět, ale narazil jsem na odpor, absolutní nepochopení a typicky ex-komunistickou zabedněnost. Pokračovat v tomto úsilí bylo prostě pod moji důstojnost a tak jsem celý ten projekt odložil do příštího tisíciletí. Možná, že jednou v dálné budoucnosti bude český národ obdařen rozumnými zákonodárci a administrován úředníky s lidskou tváří. Pak se posmrtně nechám re-naturalizovat.
Můj případ byl trochu jiný než těch z roku 1968, kdy bylo možno vycestovat legálně s českým pasem který byl, díky Dubčekově republice, mezinárodně uznáván.
Po roce 1948 byl obyčejný český pas bezcenný cár papíru který ani sám Gottwaldův režim neuznával. Jinak řečeno, vycestovat z poúnorové republiky nebylo možno jinak než ilegálně - s pasem či bez pasu. Lidé, kteří se přeploužili přes česko-bavorské hranice automaticky ztratili české občanství. Od okamžiku ilegálního překročení českých hranic jsem byl považován všemi mezinárodními úřady za člověka bez jakéhokoliv občanství; tedy DP, statenloss, apatride, stateless, etc. Tvrzení českých politiků, že DP lidé jako já, pozbyli svou originální národnost, když byli naturalizováni jinými státy, nejsou pravdivá. Moje německé, francouzské a americké papíry potvrzují, že můj proces naturalizace nepostupoval od českého občanství k americkému občanství, ale od "DP status" k americkému občanství. Můj americký naturalizační certifikát uvádí moji předchozí národnost jako "stateless". V případě, že prezident Havel a jiní čeští politici neví co je "DP status", milerád jim to vysvětlím: je to "národnost" která mi byla "přidělena" UNem a IROem v důsledku nelidských akcí Stalina a Gottwalda. Nic mne nemůže víc znechutit než když nějaký současný český politik začne papouškovat starou komunistickou propagandu: "Vy emigranti jste se dobrovolně vzdali čeké národnosti". Pravda je jiná. Já jsem se své české národnosti nikdy dobrovolně nevzdal - moje občanství mi bylo ukradeno českými komunisty.
Miloš Kuhnčeský cizinec ve výslužbě |