Americké volby: demokracie zvítězila
Nejvyznacnejsim rysem Spojenych statu americkych je,
ze demokracie je hluboko zakorenena v lidu, ktery se neda poplest politiky a
politikarenim. Prozili jsme eru McCarthyho a nyni se objevil Kenneth Starr
nastoleny malou skupinkou, ktera chtela zvratitposledni volbu lidu a sesadit
prezidenta. Republikani Starra podporovali a nyni dostali odpoved.
Americky prezident je volen kazde ctyri roky, volby se vsak konaji kazde dva roky.
Volby uprostred prezidentskeho volebniho obdobi mnoho lidi nepovazuje za moc
vyznamne, a proto se jich obycejne ucastni malo volicu. Pro tyto volby uprostred prezidentskeho volebniho obdobi, v listopadu 1998 se predpovidalo velke vitezstvi republikanu v poslanecke snemovne i v senatu.
Nejvetsim prekvapenim vsak bylo, ze mnoho volicu, vice nez tretina, povazovala
tyto volby za dulezite a sli k urnam a neprimo posilili prezidenta, ktereho obvinil zvlastni vysetrovatel Starr ze sexualniho skandalu a zadal,
aby Clintona Senat sesadil z prezidentske funkce. Tato tretina US volicu sledovala
take, ze v pravnim vyboru US Snemovny, jak, 21 republikanu opakovane prehlasovavalo 16 demokratu. Konecne slovo vsak meli volici.
Ve snemovne demokrate neztratili velky pocet poslancu, jak se predvidalo,
naopak, neocekavane ziskali sest kresel. V pristi (1999) snemovne bude 222
republikanu proti 212 demokratum. Neocekavane demokrate ziskali nekolik senatoru,
takze v senate bude 55 republikanu proti 45 demokratum. Aby sesadili
prezidenta z jeho funkce je potreba dvou tretin senatoru. Takze Bily Dum
urcite vcera vecer oslavoval velke vitezstvi.
Nejostrejsi senatorske volby byly ve State New York, kde by velice oblibeny Al
D'Amato, v senate uz 18 let, predseda Helsinske komise americkeho Kongresu a Bankovniho vyboru
urcite zvitezil, kdyby nepodporoval zvlastniho vysetrovatele Starra.
Neocekavane ale vyhral demokrat Charles Schuman, ktery, jako clen
poslaneckeho Pravniho vyboru podporoval prezidenta Clintona a ktereho
vehementne podporovala zena prezidenta Hillary Clinton. Taktez bylo neocekavane
vitezstvi v Severni Karoline i jinde. Celkem demokrate neocekavane ziskali pet
senatorskych kresel.
Pouceni plyne z toho pro kazdeho: lide nejsou pitomci jak se mnoho politiku
domniva.
Kritizuje Čulík Českou televizi, protože tam chtěl dělat kariéru?
Vazeny pane Culiku
pracuji na clanku o pomerech v Ceske televizi, potreboval bych pro nej
potvrzeni informace, kterou jsem zatim dostal ze dvou nezavislych
zdroju.
Byl jste nebo nebyl v jednani s Ivanem Kytkou o vasem moderovani ci
sefovani Jedenadvacitky?
Potreboval bych znat odpoved (i jednoslovnou) nejpozdeji do patku.
Dekuji vam predem za odpoved a zadem za ten vas super clanek o mne, Otovi Cernemu a Daniele Drtinove.
Tomas Baldynsky
Reflex
Pane Baldynsky,
Neni to tak, je to jinak. To je pozoruhodne, jak nekteri lidi v Ceske televizi zrejme neudrzi vubec v pameti fakta, nebo jak pracuje lidova tvorivost, nebo co.
Mam za sebou dosti dlouhou novinarskou praxi. Nevim, jestli vite, ze jsem v letech 1990 - 1995 pracoval v ceskem vysilani Svobodne Evropy, kde jsem delal mj. dosti prurazne rozhovory a investigativni porady.
Z tohoto duvodu se na me obratil zacatkem roku 1998 londynsky zpravodaj CT Ivan Kytka, pote, co byl generalnim reditelem CT jmenovan Jakub Puchalsky a pozadal Kytku, aby mu delal sefa zpravodajstvi.
Kytka i Puchalsky byli nestastni nejen ze stavu zpravodajstvi, ale zejmena z Debaty. Protoze Kytka znal mou novinarskou praci, pozadal me, abych na par mesicu prevzal moderovani Debaty, NIKOLIV tedy JEDNADVACITKY.
Nekdy v unoru nebo breznu 1998 prijeli za Ivanem Kytkou do londynskeho bytu tajne Jakub Puchalsky a Roman Prorok. Vsichni ctyri jsme tam cely den hovorili o budoucnosti zpravodajstvi CT a o nutnosti reforem - prehravali jsme si pasky Udalosti a uvazovali jsme o tom, co je zapotrebi udelat.
Byl jsem na schuzku pozvan prave proto, protoze Kytka o mne uvazoval jako o docasnem moderatorovi pro novou verzi Debaty - o nekom, kdo by rychle zvedl latku a ukazal, jak se moderatorska prace radne dela, a pak by odesel - pote, co by byl standard zaveden a nasli by se jini, mladsi, kteri by v nove zavedene tradici byli schopni pokracovat.
Informoval jsem tedy Jakuba Puchalskeho o sve predchozi novinarske praci a prehral jsem mu ukazkou asi dva porady, ktere jsem odvysilal v RSE.
Mam trvale misto na univerzite v Britanii, kde mj. sleduji ceske sdelovaci prostredky a vyucuji o nich. Byl jsem ochoten vypomoci v Ceske televizi jen na nekolik mesicu, v zadnem pripade jsem se nehodlal vratit trvale do CR. Debatu jsem byl ochoten moderovat za techto podminek:
Mel bych k ruce v Praze tri dobre researchers, kteri by po vetsinu tydne, zejmena v jeho druhe polovine, pracovali na priprave a rozpracovani tematu pro nedelni Debatu. Format Debaty by bylo nutno podstatne pozmenit.
Do Prahy bych letal kazdy patek a patek vecer, sobotu a nedeli dopoledne bych stravil pripravou Debaty. V nedeli vecer bych odletal zpet do Britanie.
(Znovu opakuji, ze lze v Glasgow sledovat vetsinu ceskych sdelovacich prostredku, takze clovek neni MIMO ceskou politickou scenu. "Dojizdeni" moderatoru z jedne zeme do druhe neni vyjimkou - v osmdesatych let takto dojizdel do Spojenych statu pres ocean k moderovani poradu v jedne americke televizi znamy britsko-americky novinar David Frost.)
Uvedl jsem, ze jsem ochoten pomoci, ale at se CT rozhodne rychle, protoze v zadnem pripade nebudu na posledni chvili hasit nejake pozary a rychle napravovat, co bude zanedbano, ze se Debata musi zacit pripravovat poradne, od sameho pocatku, v podstate hned.
Jakub Puchalsky se k navrhu prilis mnoho nevyjadroval, ale zdalo se, ze se mu zda prilis radikalni. Nabyl jsem dojmu, ze je Puchalsky ponekud slaby na to, aby byl schopen prosadit jakoukoliv vyraznejsi vizi. Nerekl mi, ze mne pro Debatu nechce, ale pokud vim, po mem odletu z Londyna o veci s Kytkou Puchalsky a Prorok hovorili a Puchalsky rozhodl, ze se mam prihlasit na konkurs. (Myslim, ze Ivan Kytka touto dobou bohuzel nepoznal, ze Puchalsky nema odvahu podporit jeho projekt profesionalizace zpravodajstvi, ze Puchalskeho reci o reforme zpravodajstvi jsou bohuzel prave jen reci.)
Odpovedel jsem Ivanu Kytkovi, ze se v zadnem pripade zadnych konkursu nehodlam ucastnit. Neucastnim se jich zasadne ani v Britanii a v Ceske republice neznam nikoho s dostatecnou mirou znalosti a zkusenosti z medialni sceny, jehoz pripadnemu rozhodovani o konkursu bych byl ochoten se podrobit. Rekl jsem, take it or leave it. Jsem ochoten pomoci, kdyz CT pozada o tuto pomoc, konkursu se vsak ucastnit nebudu. Tim cela zalezitost skoncila, i kdyz Kytka posleze, tesne pred zahajenim vysilani noveho poradu V prave poledne, konstatoval, ze uroven asi sedesati kandidatu, kteri se na konkurs moderatora nove "Debaty" prihlasila, byla neobycejne nizka. Celkem jsem vsak nemel s Kytkou v dobe jeho sefovani zpravodajstvi CT skoro zadny kontakt.
Nekdy koncem dubna 1998 se na me Ivan Kytka obratil se zadosti, abych moderoval tri predvolebni Areny. Vedeni CT to vsak pokud vim neschvalilo a Kytka uz svou zadost neopakoval.
Nikdy jsem nemel nic spolecneho s Jednadvacitkou. Ivan Kytka si vsak do Jednadvacitky privedl Americana, meho postgradualniho studenta na Glasgow University, velmi dobreho politologa a novinare, Andrewa Stroehleina, ktery je nyni vykonnym redaktorem anglicke verze mesicniku Nova pritomnost a redaktorem jeho tydenni elektronice verze. Nevim, zda to v myslich pracovniku CT vytvorilo nejaky dojem, ze jsem tim mel "ovladnout" Jednadvacitku, protoze jsem byl vedoucim Stroehleinovy diplomove prace.
Andrew Stroehlein, stejne jako Ivan Kytka, stejne jako i ja, mame dlouholetou zkusenost z praxe zapadnich sdelovacich prostredku, vime, jakou profesionalni praci maji odvadet novinari a jak se chovat vuci politikum - mezi nasimi nazory na novinarskou praci neni prilis velkych rozdilu. To ale vsechno podrobne rozbiraly Britske listy za posledniho pul az tri ctvrte roku. Najdete v nich take podrobne rozbory a svedectvi o situaci v Ceske televizi, od Kytky, od Stroehleina, od Jany Bobosikove.
Informace, obsazene v tomto dopise, byly uz zverejneny v Britskych listech, nikoliv vsak takto podrobne.
Vzhledem k tomu, ze nevim, co z techto informaci pouzijete ve svem clanku, pro jistotu tuto svou odpoved zverejnuji v Britskych listech, stejne jako vas dotaz.
Preji vam mnoho uspechu pri praci na vasem clanku.
S pozdravem,
Jan Čulík
Velmi podivné přirovnání
S velkym zajmem jsem si precetl esej profesora Erazima Kohaka "Idea statu
ceskeho". Jako vzdy jsem se z jeho uvah neco noveho dozvedel. Treba o tom,
ze cisar Frantisek Josef 1. pojmenoval lod na pocest Frantiska Palackeho.
Jsem obeznamen s nekterymi knihami Erazima Kohaka psanymi bud v cestine
nebo v anglictine. Nemam nejmensi pochybnosti o jeho znacne erudici a
cetnych zasluhach pro cesky stat, o kterych by se on asi ani nezminoval. Je
to znalec Masaryka, Radla a Patocky, ale i svetove fenomenologicke
literatury, ktereho si velmi vazim. Kdo napr. vi, ze prof. Kohak, krome
svych cetnych odbornych i popularnich spisu, prelozil do anglictiny
Masarykovu "Otazku socialni" ci Radlovu "Utechu z filozofie"? Byl jsem
velmi potesen, ze i on konecne 28. rijna tohoto roku obdrzel statni
vyznamenani.
Prave kvuli tomu, co uvadim v predchozim odstavci, jsem prekvapen jeho
srovnanim konce stareho Rakouska s komunistickym Ceskoslovenskem 70. let.
Snad na tomto srovnani vskutku neco je, ale autor by rozhodne mel tuto
(alespon pro me) velmi divnou paralelu lepe objasnit. Prirovnani mi nesedi
ani politicky, ani kulturne.
Kohak pise: "Po fiasku budovani komunismu a trpkem zklamani sovetske
okupace se uchylil (komunisticky rezim) k podobne taktice jako
Rakousko-Uhersko ve svych poslednich padesati letech. Nabidl svym obcanum
novou spolecenskou smlouvu: blahobyt vymenou za poslusnost. V sedmdesatych
letech poskytl rezim obcanum stoupajici zivotni uroven, byt za cenu
zanedbane udrzby a tedy stoupajici zadluzenosti. Podobnost mezi tvorbou
Arthura Schnitzlera a popularnich spisovatelu sedmdesatych let jiste neni
nahodna."
S tou posledni vetou mam znacne potize a patrne nebudu sam. Za prve, kdou
jsou jmenovite ti popularni cesti spisovatele sedmdesatych let? Byli
protezovani ci nejak spojeni s tehdejsim komunistickym rezimem? Jak jejich
tvorba odrazi ono obdobi, o kterem se prof. Kohak zminuje? Za druhe, byl
Arthur Schnitzler popularnim spisovatelem uznavanym tehdejsim
rakousko-uherskym rezimem? Schnitzlerova tvorba jiste odrazi dobu konce
mocnarstvi, jenze v cem je tato podobna s tou dobou normalizacni?
Par slov na vysvetlenou o tom, kdo byl Arthur Schnitzler. Narodil se ve
Vidni v roce 1862, kde i v roce 1931 zemrel. Byl puvodne lekarem, ktery se
venoval sve praxi do r. 1894. Pote se venoval literarni tvorbe. Je rozhodne
velmi znamou postavou rakouske literatury, kde je povazovan za mistrovskeho
autora videnskeho obdobi zvaneho "fin de siecle", rozpadu ohrozeneho
mocnarstvi, ale i osobnich krizi.
Schnitzlerovy knihy a psychologicka dramata se venuji socialnim
komentarum. Psal napr. proti antisemitismu, ktery se rozsiril koncem 19.
stoleti. Dasi temata, ktrymi se zabyval byly mezilidske vztahy, bezpravi,
predsudky, strach ze starnuti a strach ze smrti. Schnitzler vytvarel sve
postavy pomoci negativnich prikladu, na kterych ukazoval destruktivni
tendence cloveka. Jeho romany a dramata byly shledavany tehdejsimi
oficialnimi misty jako prilis skepticke a nihilisticke. Poslavil se
technikou vnitrniho monologu a tzv. hloubkove psychologie, ktere byly
castecne ovlivneny jeho soucasnikem Sigmundem Freudem. Bohuzel hruzy
svetovych valek dvacateho stoleti potvrdily nahledy Schnitzlera o
destruktivni tendenci cloveka, o kterem Schnitzler napsal: "Clovek je v
cele prirode ziva bytost s nejmensi davkou soucitu".
Jsem naprosto presvedcen, ze prof. Kohak by k teto kratke charakteristice
mohl napsat sve vlastni nazory, popripade tuto velmi strucnou
charakteristiku Schnitzlera poopravit. Jiste by to bylo zajimave.
Schnitzler je dodnes uznavany predni spisovatel Rakouska. Je knihy jsou
znovu vydavany a jeho dramata se znovu a znovu objevuji na cetnych
nemeckych scenach. Pokud ma k literarnimu dilu Schnitzlera prof.. Kohak
vyhrady, bylo by zahodno je objasnit, zejmena pro ceskeho ctenare, kteremu
jmeno Arthur Schnitzler asi tolik nerika.
Jinak je, obavam se, jeho srovnani konce Rakouska-Uherska a
ceskoslovenskeho normalizacniho obdobi znacne pritazeno za vlasy. Tato moje
poznamka neni polemika, spise zadost o vysvetleni.
Proč musejí Češi investovat do ochrany svých hranic?
Praze vzrůstá klíčová role kontroly ilegálních přistěhovalců
Martina Fietzova, Die Welt, 20. 10. 1998
Lide z Bosny a Kosova sdileji smutny osud: srbske nasili je zbavuje vlasti.
350 000 obyvatel Bosny prislo od zacatku 90. let do Nemecka. 250 000 se
opet vratilo zpet - casto do nejiste budoucnosti.
Prijem uprchliku stal zhruba 20 miliard marek. Jeste jednou podat takovyto
vykon neni mozne podle Bavorskeho ministerstva vnitra. Tim konci pred
nemeckou hranici podoba mezi obyvateli Bosny a Albanci z Kosova. Prijem
tech, kteri jsou v soucasnosti na uprku, zatim neni uvazovan. Jelikoz se
jedna o regionalne omezeny konflikt, musi byt problem s uprchliky resen na
miste dle oficialniho stanoviska.
Toto stanovisko vsak kosovsti uprchlici nechteji akceptovat. Voli ilegalni
cestu do Nemecka a jsou tez pripraveni zaplatit horentni sumy bandam
prevadecu. Bavorsti pohranicnici za prvnich sest mesicu tohoto roku
zadrzeli 9000 uprchliku, kteri prijeli do Nemecka a 653 tech, kteri presli
hranice. Ve srovnani s prvni polovinou r. 1997 se jedna o 30% narust. Saske
ministerstvo vnitra v Drazdanech odhaduje, ze zhruba 5000 uprchnliku ceka v
lesich kolem Teplic na prevod do Nemecka v nocnich mlhach.
Tlak na nemecko-ceske hranici stoupa. Pouze s opatrenimi pohranicni
kontroly neni mozno tomuto tlaku celit. Nemecke regulace pro pomoc
uprchlikum jsou pres nektera opatreni pritazliva tak jako drive, takze
uprchlici jsou ochotni riskovat ilegalni prechod. V teto zalezitosti se tez
jedna o regulace Ceske republiky pro prijem uprchliku a zadatelu o azyl.
Tak jako drive je ovsem sousedni CR spise tranzitni a ne cilovou zemi
ilegalnich pristehovalcu. To se odrazi v politicke situaci. Bezpecnost
hranic nedosahuje jeste urovne v Nemecku. Kontroly osob a dopravnich
prostredku musi byt nalehave zintenzivneny. Je tez zapotrebi, aby CR
uzakonila ilegalni prevod cizincu coby trestni cin. Nemecka strana k
takovymto zmenam opetovne a stale vyzyva.
Problemy vznikaji predevsim pootevrenou hranici se Slovenskem. Spolecna
minulost obou statu brzdi snahy CR vybudovat efektivni ochranu hranic;
nehlede na to, ze naklady s touto spojene se ztezi obejdou bez zapadni
pomoci. Krome toho: Cim delsi je vzdalenost od budoucich hranic Vychodni
Evropy, tim mene je brano na vedomi, ze se zde rozhoduje o otazkach budouci
bezpecnosti.
Soucasnou situci v CR mozno srovnat s Polskem. Tez zde, po rozpadu
Vychodniho bloku, nahle vznikl problem zridit ochranna hranicni zarizeni
tam, kde predtim tato prace byla suverenne vykonavana Sovetskym svazem.
Pres financni podporu - predevsim ze Spolkove republiky - se Polakum dosud
zdaleka nepodarilo zajistit ucinnou ochranu hranic. Obtiznou kapitolou je
predevsim vizova politika. Napr. umysl zavest vizovou povinnost pro
Ukrajinu ztroskotal na vnitrnim odporu. Mezihranicni obchod je v
strukturalne slabych oblastech Vychodu casto jedinym zdrojem prijmu.
Tez Ceska republika ma z historickych duvodu tezkosti se zavadenim vizove
povinnosti. Tato sice existuje pro Jugoslavskou spolkovou republiku. Ale
podle zkusenosti nemeckych pohranicnich organu tato se nevztahuje na
pripady, kdy jsou ke kontrole predkladany stare jugoslavske pasy.
Krome toho je s uprchliky z Kosova zasadne zachazeno jako by pro ne
neexistovala zadna vizova povinnost. Je prece znamo, ze lide z teto oblasti
maji jiny cil nez CR. Pokud smeruji dale do Nemecka, neni pocitovan tlak
tento problem resit.
Tak jako v Polsku, musi ovsem v tomto v Praze dojit k zasadni zmene
myslenkoveho procesu. Konecne i CR se snazi o pripojeni k EU. Pro
bezpecnost hranic plati, ze zeme bude zodpovedna za vnejsi hranici EU. A
tim ziskava kontrola ilegalnich pristehovalcu klicovou roli pro budoucnost.
Navic je na teto ochrane podstatnym zpusobem zavisla kontrola mezinarodniho
organizovaneho zlocinu.
Ceska republika tudiz bude muset investovat do svych hranic. Musi se tez
prizpusobit evropskym normam v zalezitosti vizove povinnosti. Je treba
nalezt cas pro toto celoevropske mysleni.
(Přeložil Aleš Zeman)
Dovolte mi abych se Vás zeptal; čí zákon tak zní: Čepičkův nebo Motejlův anebo té země, jejímž občanem se chcete stát ?
Doporučuji panu Paříkovi aby zkusil svůj recept na získání jiného občanství a potom o tom napsal zajímavý článek do jakýchkoliv novin. Mnoho lidí mu bude za jeho avantgardní reportáž velmi vděčno.
Jeho první krok je tedy vzdát se českého občanství. To znamená jít na dotyčné české úřady, stát dlouhý čas v mnoha různých frontách, (poněvadž v soudobé ČR ouřadové rozhodně nejsou sluhové občanů), vyplňovat různé papíry a konečně odevzdat občanský průkaz, pas a velmi pravděpodobně také zřeknout se penze a nemovitého jmění.
Druhý krok je jít na konsulát té které země kterou pan Pařík chce obšťastnit svým občanstvím. Pokud to není jedna ze zemí bývalého Sovětského svazu nebude mu zapotřebí stát ve frontě a úředníci se také budou chovat přívětívě a snad dokonce i gratulovat k jeho rozhodnutí stát se občanem jejich země. Pak řeknou, že jakmile přijede do jejich země obdrží dočasné papíry a že když se bude dobře chovat, stane se jejím plnoprávným občanem - řekněme za pět let. Pak jenom jeden poslední detail. Následující konversace může vypadat takto:
Sympatická a přívětivá konsulární úřednice : "Pane Pařík, poslední věc, laskavě předložte svůj pas abych do něj mohla prsknout náš štempl s Vaším emigračním visem".
Pan Pařík: "To nevíte? Vždyť já už žádný pas nemám - oni mi ho vzali, když jsem se vzdal českého občanství - toť zákon český".
Úřednice: "Ugh-huh-aach, to vy jste teď jako člověk bez jakéhokoliv státního občanství"? To snad nevíte, že bez pasu Vás nepustí nikde přes hranice - ani do letadla?
Ovšem zde je vždycky ta poslední možnost; emigrovat v bedně s nálepkou: "diplomatické zavazadlo".
Bylo by dobré kdyby si čestí zákonodárci uvědomili, že převážná většina současných českých zákonů jsou jen ozvěny zákonů z doby Gottwalda, Ušatýho Torpéda, Novotného, atd. Problém je že oni si toho vůbec nejsou vědomi. Já jsem se hned po listopadu 1989 snažil dostat své české občanství zpět, ale narazil jsem na odpor, absolutní nepochopení a typicky ex-komunistickou zabedněnost. Pokračovat v tomto úsilí bylo prostě pod moji důstojnost a tak jsem celý ten projekt odložil do příštího tisíciletí. Možná, že jednou v dálné budoucnosti bude český národ obdařen rozumnými zákonodárci a administrován úředníky s lidskou tváří. Pak se posmrtně nechám re-naturalizovat.
Můj případ byl trochu jiný než těch z roku 1968, kdy bylo možno vycestovat legálně s českým pasem který byl, díky Dubčekově republice, mezinárodně uznáván.
Po roce 1948 byl obyčejný český pas bezcenný cár papíru který ani sám Gottwaldův režim neuznával. Jinak řečeno, vycestovat z poúnorové republiky nebylo možno jinak než ilegálně - s pasem či bez pasu. Lidé, kteří se přeploužili přes česko-bavorské hranice automaticky ztratili české občanství. Od okamžiku ilegálního překročení českých hranic jsem byl považován všemi mezinárodními úřady za člověka bez jakéhokoliv občanství; tedy DP, statenloss, apatride, stateless, etc. Tvrzení českých politiků, že DP lidé jako já, pozbyli svou originální národnost, když byli naturalizováni jinými státy, nejsou pravdivá. Moje německé, francouzské a americké papíry potvrzují, že můj proces naturalizace nepostupoval od českého občanství k americkému občanství, ale od "DP status" k americkému občanství. Můj americký naturalizační certifikát uvádí moji předchozí národnost jako "stateless".
V případě, že prezident Havel a jiní čeští politici neví co je "DP status", milerád jim to vysvětlím: je to "národnost" která mi byla "přidělena" UNem a IROem v důsledku nelidských akcí Stalina a Gottwalda. Nic mne nemůže víc znechutit než když nějaký současný český politik začne papouškovat starou komunistickou propagandu: "Vy emigranti jste se dobrovolně vzdali čeké národnosti". Pravda je jiná. Já jsem se své české národnosti nikdy dobrovolně nevzdal - moje občanství mi bylo ukradeno českými komunisty.