Kritizuje Čulík Českou televizi, protože tam chtěl dělat kariéru?
Vazeny pane Culiku
pracuji na clanku o pomerech v Ceske televizi, potreboval bych pro nej
potvrzeni informace, kterou jsem zatim dostal ze dvou nezavislych
zdroju.
Byl jste nebo nebyl v jednani s Ivanem Kytkou o vasem moderovani ci
sefovani Jedenadvacitky?
Potreboval bych znat odpoved (i jednoslovnou) nejpozdeji do patku.
Dekuji vam predem za odpoved a zadem za ten vas super clanek o mne, Otovi Cernemu a Daniele Drtinove.
Tomas Baldynsky
Reflex
Pane Baldynsky,
Neni to tak, je to jinak. To je pozoruhodne, jak nekteri lidi v Ceske televizi zrejme neudrzi vubec v pameti fakta, nebo jak pracuje lidova tvorivost, nebo co.
Mam za sebou dosti dlouhou novinarskou praxi. Nevim, jestli vite, ze jsem v letech 1990 - 1995 pracoval v ceskem vysilani Svobodne Evropy, kde jsem delal mj. dosti prurazne rozhovory a investigativni porady.
Z tohoto duvodu se na me obratil zacatkem roku 1998 londynsky zpravodaj CT Ivan Kytka, pote, co byl generalnim reditelem CT jmenovan Jakub Puchalsky a pozadal Kytku, aby mu delal sefa zpravodajstvi.
Kytka i Puchalsky byli nestastni nejen ze stavu zpravodajstvi, ale zejmena z Debaty. Protoze Kytka znal mou novinarskou praci, pozadal me, abych na par mesicu prevzal moderovani Debaty, NIKOLIV tedy JEDNADVACITKY.
Nekdy v unoru nebo breznu 1998 prijeli za Ivanem Kytkou do londynskeho bytu tajne Jakub Puchalsky a Roman Prorok. Vsichni ctyri jsme tam cely den hovorili o budoucnosti zpravodajstvi CT a o nutnosti reforem - prehravali jsme si pasky Udalosti a uvazovali jsme o tom, co je zapotrebi udelat.
Byl jsem na schuzku pozvan prave proto, protoze Kytka o mne uvazoval jako o docasnem moderatorovi pro novou verzi Debaty - o nekom, kdo by rychle zvedl latku a ukazal, jak se moderatorska prace radne dela, a pak by odesel - pote, co by byl standard zaveden a nasli by se jini, mladsi, kteri by v nove zavedene tradici byli schopni pokracovat.
Informoval jsem tedy Jakuba Puchalskeho o sve predchozi novinarske praci a prehral jsem mu ukazkou asi dva porady, ktere jsem odvysilal v RSE.
Mam trvale misto na univerzite v Britanii, kde mj. sleduji ceske sdelovaci prostredky a vyucuji o nich. Byl jsem ochoten vypomoci v Ceske televizi jen na nekolik mesicu, v zadnem pripade jsem se nehodlal vratit trvale do CR. Debatu jsem byl ochoten moderovat za techto podminek:
Mel bych k ruce v Praze tri dobre researchers, kteri by po vetsinu tydne, zejmena v jeho druhe polovine, pracovali na priprave a rozpracovani tematu pro nedelni Debatu. Format Debaty by bylo nutno podstatne pozmenit.
Do Prahy bych letal kazdy patek a patek vecer, sobotu a nedeli dopoledne bych stravil pripravou Debaty. V nedeli vecer bych odletal zpet do Britanie.
(Znovu opakuji, ze lze v Glasgow sledovat vetsinu ceskych sdelovacich prostredku, takze clovek neni MIMO ceskou politickou scenu. "Dojizdeni" moderatoru z jedne zeme do druhe neni vyjimkou - v osmdesatych let takto dojizdel do Spojenych statu pres ocean k moderovani poradu v jedne americke televizi znamy britsko-americky novinar David Frost.)
Uvedl jsem, ze jsem ochoten pomoci, ale at se CT rozhodne rychle, protoze v zadnem pripade nebudu na posledni chvili hasit nejake pozary a rychle napravovat, co bude zanedbano, ze se Debata musi zacit pripravovat poradne, od sameho pocatku, v podstate hned.
Jakub Puchalsky se k navrhu prilis mnoho nevyjadroval, ale zdalo se, ze se mu zda prilis radikalni. Nabyl jsem dojmu, ze je Puchalsky ponekud slaby na to, aby byl schopen prosadit jakoukoliv vyraznejsi vizi. Nerekl mi, ze mne pro Debatu nechce, ale pokud vim, po mem odletu z Londyna o veci s Kytkou Puchalsky a Prorok hovorili a Puchalsky rozhodl, ze se mam prihlasit na konkurs. (Myslim, ze Ivan Kytka touto dobou bohuzel nepoznal, ze Puchalsky nema odvahu podporit jeho projekt profesionalizace zpravodajstvi, ze Puchalskeho reci o reforme zpravodajstvi jsou bohuzel prave jen reci.)
Odpovedel jsem Ivanu Kytkovi, ze se v zadnem pripade zadnych konkursu nehodlam ucastnit. Neucastnim se jich zasadne ani v Britanii a v Ceske republice neznam nikoho s dostatecnou mirou znalosti a zkusenosti z medialni sceny, jehoz pripadnemu rozhodovani o konkursu bych byl ochoten se podrobit. Rekl jsem, take it or leave it. Jsem ochoten pomoci, kdyz CT pozada o tuto pomoc, konkursu se vsak ucastnit nebudu. Tim cela zalezitost skoncila, i kdyz Kytka posleze, tesne pred zahajenim vysilani noveho poradu V prave poledne, konstatoval, ze uroven asi sedesati kandidatu, kteri se na konkurs moderatora nove "Debaty" prihlasila, byla neobycejne nizka. Celkem jsem vsak nemel s Kytkou v dobe jeho sefovani zpravodajstvi CT skoro zadny kontakt.
Nekdy koncem dubna 1998 se na me Ivan Kytka obratil se zadosti, abych moderoval tri predvolebni Areny. Vedeni CT to vsak pokud vim neschvalilo a Kytka uz svou zadost neopakoval.
Nikdy jsem nemel nic spolecneho s Jednadvacitkou. Ivan Kytka si vsak do Jednadvacitky privedl Americana, meho postgradualniho studenta na Glasgow University, velmi dobreho politologa a novinare, Andrewa Stroehleina, ktery je nyni vykonnym redaktorem anglicke verze mesicniku Nova pritomnost a redaktorem jeho tydenni elektronice verze. Nevim, zda to v myslich pracovniku CT vytvorilo nejaky dojem, ze jsem tim mel "ovladnout" Jednadvacitku, protoze jsem byl vedoucim Stroehleinovy diplomove prace.
Andrew Stroehlein, stejne jako Ivan Kytka, stejne jako i ja, mame dlouholetou zkusenost z praxe zapadnich sdelovacich prostredku, vime, jakou profesionalni praci maji odvadet novinari a jak se chovat vuci politikum - mezi nasimi nazory na novinarskou praci neni prilis velkych rozdilu. To ale vsechno podrobne rozbiraly Britske listy za posledniho pul az tri ctvrte roku. Najdete v nich take podrobne rozbory a svedectvi o situaci v Ceske televizi, od Kytky, od Stroehleina, od Jany Bobosikove.
Informace, obsazene v tomto dopise, byly uz zverejneny v Britskych listech, nikoliv vsak takto podrobne.
Vzhledem k tomu, ze nevim, co z techto informaci pouzijete ve svem clanku, pro jistotu tuto svou odpoved zverejnuji v Britskych listech, stejne jako vas dotaz.
Preji vam mnoho uspechu pri praci na vasem clanku.
S pozdravem,
Jan Čulík
