Dopis předsedy Senátu Petra Pitharta Tomáši Pecinovi

ještě před tím, než se mi dostaly do ruky "Britské listy" z 21. září 1989 (prostřednictvím Internetu), v nichž jste uveřejnil Váš dopis mně adresovaný, mluvil jsem s předsedou senátního Výboru petičního, pro lidská práva, vědu a kulturu panem Františkem Vízkem o předmětu Vašeho (a patrně nejen Vašeho) zájmu.

Doporučil jsem mu, aby výbor, kterému předsedá, zápis z průběhu 13. zasedání pořídit nechal. Zapůjčit Vám osobně magnetofonový záznam (což on nabízí) podle mého názoru nestačí, protože o záznam mohou mít zájem i jiní, kteří by se k záznamu nemuseli dostat.

Před dotčeným zasedáním výboru nebylo hlasováním rozhodnuto o tom, že je neveřejné, takže není žádný důvod, aby zápis nebyl k dispozici kterémukoli zájemci.

Více ani jako předseda Senátu udělat nemohu.

Děkuji Vám za Váš zájem o věci veřejné, jakkoli může být někomu nepříjemný.

Petr Pithart

Odpověď Tomáše Peciny

6. října 1998

děkuji za Váš milý dopis i za pomoc, již jste nám při "boji o zápis" z jednání 13. schůze Petičního výboru prokázal. Mohu Vás s potěšením informovat, že právě dnes mi byl zápis předán, a jsem-li správně informován, obdržíte jedno vyhotovení i Vy.

Dovoluji si upozornit na větu senátora Vízka, uvedenou na rozhraní str. 5 a 6 tištěné podoby zápisu, z níž vyplývá, že ze strany Českého helsinského výboru byl skutečně uplatněn požadavek na písemné vyhotovení a žádný z přítomných senátorů proti němu nevznesl námitku. Z této skutečnosti dovozuji, že jsem byl v právu, když jsem odmítl pozdější dohadování o podmínkách, za jakých bude zápis uvolněn.

S pozdravem,