Případ Clinton: pokrytectví , politický boj a živobytí právníků
Odpověď B. Bohdalovi
B. Bohdal napsal do Britských listů (17.9. 1998) analýzu mého článku "Co s presidentem Clintonem", který vyšel 15.9. To je právě ta krása moderní doby, že se ke mně jeho kritika dostane dříve, než zapomenu, jak jsem co myslel a moje odpověď zase němu, než zapomene, proč ho můj článek tak nažhavil.
Mně se snad nejvíc líbil začátek, v němž se moje jméno objevuje ve společnosti pánů Reagana, Gorbyho, Uhla a Nohejla z nichž posledně dva jmenovaní mě údajně překonávají v antiamerikanismu. Zamontoval tam i pokles kanadského dolaru, čímž chtěl zřejmě naznačit, že ačkoli jsem si "jist svým příjmem v kanadských dolarech" mám ten pokles jaksi za zlé Wall Streetu. Nechám však svou osobu stranou a budu se zabývat tím, co B. Bohdal ve své analýze pod čísly 1 - 8 uvedl.
1 Ano, jsem znechucen reklamami v televisi, jako kterýkoli jiný divák, kterého znám. Přesněji řečeno vadí mi jejich množství, které zejména u pořadů slibujících větší sledovanost, přesahuje únosnou míru. Považuji za barbarismus, když je do programu, který vyžaduje určitou koncentraci aby zabral tak, jak si jeho tvůrce představoval, vsunuta reklamní herečka, která s naučeným úsměvem do kamery předstírá, že jí po jednorázovém použití prostředku xy nesvědí vagina celých dvacet čtyři hodin, protože je "extra silný", tedy ten prostředek, a k dostání bez předpisu ve všech apatykách. Řešení je snadné - zavést kanály bez reklam a umožnit, aby si předplatitel kabelu mohl vybrat (zaplatit) jen ty o něž má zájem a nemusel ke svíčkové brát bůček.
2 Teď, když už Jan Čulík můj článek otiskl, mohu přiznat, že zmínka o tom že zpravodajství byla technicky dokonalá, takže by z toho týž měl jistě radost, byla jen takovým drobným popíchnutím vlastníka BL - reakce na to jak v analýzách pořadů ČT uvádí, jestli byl moderátor tam, kde má být atd. Mimochodem, nejsem Janu Čulíkovi zrovna vděčen za to, že mě v tomto oboru svými články vzdělal. Už jsem se několikrát přistihl, že pri pohledu na obrazovku zvažuji, zda mají moderátoři a moderovaní správné proporce.
3 Vysvětlení proč jsem se na "hvězdnou zprávu" podíval, je taková vsuvka pro zpestření. To někdy dělám, ale není to nic proti nikomu, ani agonie světoběžníka, jestli má nebo nemá přiznat lidskou slabost.
4 Výraz "Vot těchnika bolšaja" nemá rovněž jiný než barvotvorný význam. V hovorové řeči by to mohlo znít jako: kliknul jsem na myš a co na mě, ty vole, nevypadlo, jako seznam těch sexuálních dostaveníček.
5 a 6 Zmínky o tragičnosti pokrytectví jsou kompilací názorů presentovaných masovými medii v USA i Kanadě. Svým článkem jsem reagoval na situaci, která vznikla v souvislosti se zveřejněním Starrovy zprávy. Kdybych psal za peníze, tak bych takměř musel připustit, že jsem se na té pornografii taky trochu přiživil. Mohl jsem se zajímat o "politický či mocenský charakter tohoto zveřejnění zpráva a celého vyšetřování", což by, jak BB píše, moji analýzu o "pokrytectví a kulturních neduzích společnosti" učinilo zajímavější. Nejsem si však jist, že bych tím pana BB iritoval méně.
Je pravda, že o zveřejnění Starrovy zprávy rozhodl Justiční výbor Kongresu a ne masová media. Výbor měl volbu ze tří alternativ: (a) Zprávu neuveřejnit, dokud nebude analyzována a nebude rozhodnuto podniknout proti presidentovi legální kroky, (b) zveřejnit zprávu bez detailů o presidentových stycích s Lewinskou a (c) zveřejnit zprávu tak, jak se nakonec stalo. Vzhledem k tomu, že Starrova zpráva není víc než výsledek vyšetřování prokurátora, je velmi pravděpodobné, že pouze první varianta je legálně v pořádku.
Rozhodnutí Justičního výboru zapadá do soukolí amerického politického stroje a odráží i moc sdělovacích prostředků. Z politického hlediska jde o tři věci: dostat Clintona (to je přání ultrakonservativních Republikánů, k nimž údajně patří Starr a kruhy, které financují Paulu Jonesovou), pokud se to nepodaří nebo ukáže nevýhodné, tak alespoň oslabit Demokratickou stranu pro příští volby (přání všech Republikánů) a v žádném případě neudělat chybný krok, který by ohrozil znovuzvolení členů výboru (zájem Republikánů i Demokratů). Volba varianty "C" pak zjevně odráží snahu co nejvíc presidenta poškodit v očích veřejnosti. Očekává se, že Kongres rozhodne co dál podle polls. Zůstane-li podpora Clintona přiměřeně vysoká, věc se, morálka sem, morálka tam, zahraje do autu (možná s pokáráním, možná s pokutou).
Starr ovšem vyšetřoval i další věci, hlavně aféru Whitewater. Pokud by Clintona ve své zprávě obvinil z trestné činnosti s touto aférou související, šlo by o obvinění daleko závažnější a postihnutelnější než celá aféra s Lewinskou. Pokud toto obvinění v dosud nezveřejněné části Starrovy zprávy je, pak je pravděpodobné, že zveřejnění detailů sexuální aféry mělo připravit půdu pro větší dopad hlavního obvinění.
Jak známo, Justiční výbor v teď jedná o tom, zda bude zveřejněn videozáznam Clintonovy výpovědi před porotou. Důvod zveřejnění - nikoli výpověď sama, ta je samozřejmě k dispozici v přepisu, ale to, že Clinton údajně několikrát ztratil nervy. Pohled na Billa vyvedeného z rovnováhy může mít příznivý účinek na diváka - jeho popularita poklesne.
Není-li toto vše pokrytectví (i americké sdělovací prostředky to tak nazývají) , pak nevím, co pokrytectví je.
Pokud jde o masová media, lze předpokládat, že by se o právo dostat a zveřejnit detaily soudila. Kanadská CBC se například soudila o právo uveřejňovat detaily z procesu s Paulem Bernardo. To byl sexualní maniak, který se svou ženou (českého původu) Karlou Homolkou sexuálně zneužil a pak zabil dvě nezletilé dívky. Vzhledem k okolnostem případu (existovalo video zachycující toto zneužívání), soudce zakázal publikování detailů z procesu. CBC proti tomuto zákazu protestovala s tím, že jde o censuru a že veřejnost má právo vědět pravdu - a prohrála.
7 Starrovy metody (najde něco na svědky a pak s nimi udělá "deal", že je za to nepotrestá, když budou svědčit, jak potřebuje) se svaté inkvizici podobají a taky se o nich tak mluví. To, že jsem napsal, že je třeba ptát se, zda se tyto metody nestanou součástí legálního systému USA, nemá nic společného s bojem proti globalizaci, americké přítomnosti v Evropě, rozšiřováním NATO nebo s tím, co v nějakém interview říká Petr Uhl.
8 Vlastní aféru padesátiletého presidenta s jedenadvacetiletou Lewinskou jsem shrnul tak, že "kvůli takové prkotině, jakou je trochu neckingu a pettingu s nějakou jednadvacítkou" nebudou Republikáni nejspíš zvýhodňovat vicepresidenta Gora (pro přístí volby).
B. Bohdal k tomu podotýká, že asi nemám stejně starou dceru, jejíž naivity by nejvyšší volený šéf takto zneužíval a dodává k tomu, že na CNN (v pořadu Larry King Live) kdosi prohlásil, že president měl Monice říct: "Drahé dítě, to je hezké, že mě miluješ, ale není to dobré ani pro Tebe, ani pro mně. Nemohu si nic začít".
Mám dvě dcery. Ta starší v jednadvaceti tak naivní nebyla a mladší doufám nebude, aby si nechala od někoho něco líbit jen proto, že jde o muže s mocí. Rovněž doufám, že nepodlehne pokušení používat své tělo k získávání kontroly nad tím kterým mužem a stavět na tom svou kariéru. Nicméně tyto věci se stávají, protože sex, moc, peníze a někdy třeba i snaha o trochu nadlepšení (kolik amerických dívek má v plánu provdat se za muže v zajištěném postavení, kolik českých dívek šlo na zdravotní školu s tím, že pak uloupnou nějakého doktora) jsou silami, které ve společnosti působí bez ohledu na to, zda se nám to líbí nebo ne. Co bych nepřál dcerám nikoho je, aby se jejich intimní život, ať už s ním jakkoli nesouhlasíme, dostal do spárů politiků, novinářů, kteří si z toho dělají živnost.
Domnívám se, že škoda, kterou Lewinská utrpěla na těle a na duchu svým vztahem s Clintonem je zanedbatelná v porovnání s tím, jakou škodu na ní spáchal Justiční výbor svým souhlasem ke zveřejnění detailů z intimních schůzek, které s Clintonem měla. Nakladatelé a producenti, kteří jí nabízejí odkoupení práv jejího příběhu pak z ní dělají hvězdu podobnou těm, které obšťastňují visuálního vjemu chtivé diváky pornografických filmů.
V tomto směru je mi Lewinské líto. Chtěl bych ještě dodat, že je velký rozdíl mezi naivitou a vypočítavostí. Naivka, alespoň podle mého názoru, nesestavuje seznam pracovních míst, které by se jí líbily, neschovává si oblečení s milencovým poznamenáním, protože se mohou jednou hodit. Naivka nepočítá, že okolnosti svého vztahu jednou zpeněží. Jeden čtenář mi napsal, že za 15 miliónů dolarů. Mimochodem deník The Ottawa Citizen ze dne 18.9. 1998 píše o tom, že podle některých zpráv se Lewinská, která na nějakou dobu zmizela ze scény, rekreuje v Australii, ale že to její mluvčí vyvrátil(a) (politicky korektní angličtině se teď používá spokeperson, takže rod této osoby je neznámý - proto moje váhání s koncovkou). Mít mluvčího mi zrovna k naivitě nezapadá.
Lewinská je líčena jako nevinná oběť z několika zjevných důvodů. Poškozuje to Clintona (relativně starý chlípník zmanipuluje děvče v rozpuku její nevinnosti), může to zabrat na ženskou část voličů, které Clintona volily větším procentem než muži a nepochybně to vyhovuje i mužům obecně, protože je to udržuje v ilusi, že mají nad ženami vrch.
Zmíněný pořed CNN jsem neviděl (podobné ano), nicméně mě vždy dojímá, když Larry King, stárnoucí TV hvězda s vlivem a penězi, se neustále žení s mladšími ženami (asi před rokem po sedmé), předstírá účast s mladými obětmi mocných.
Na závěr bych se chtěl ještě zmínit o jiném dopisu, který jsem dostal. Píše se v něm: "Zdá se mi, že stejně jako mnoho jiných, jste trefil vedle. Uvědomuji si, že to možná zní podivně, ale z mého hlediska nejde vůbec o sex Š. ale o to, že president lhal pod přísahou Š atd. "
To je samozřejmě pravda. Nejde o sex. To už v BL před časem napsal Joe Schrabal ve svém rozboru americké politické scény. V první řadě jde o mocenský konflikt - oslabit případně zbavit se člověka (označovaného pravicovými medii když ne za komunistu, tak alespoň za socialistu), jehož volba presidentem se zajídala Republikánské straně. Přesněji řečeno lidem, kteří se obávali, že uskutečnění některých bodů z Clintonova programu by poškodilo jejich finanční zájmy.
Je jistě zcela legitimní žádat, aby se veřejný činitel, v tomto případě president USA, choval způsobem ve své zemi obvyklým a dodržoval zákony. A je legitimní a žádoucí takového člověka postihnout.
Autor zmíněného dopisu nemá pravdu, že Clinton porušil zákon a že lhal pod přísahou. Bude jí možná mít za týden, měsíc nebo kdy to orgány Kongresu rozseknou. Současný stav je takový, že prokurátor Starr předal Kongresu svůj názor (spolu s podkladovými materiály), který si udělal během vyšetřování. Podle něj Clinton lhal - jenže tento výrok nelze zaměňovat se soudním verdiktem.
Clinton učinil prohlášení pod přísahou, ale málokdo analysuje, proč řekl to, co řekl. Některá media a politikové předkládají veřejnosti silně zjednodušený mechanismus, podle kterého se Clinton mohl dostat z bryndy tím, že by chlapsky připustil, že s Lewinskou zhřešil. Je to populistická lež. Každý, kdo se jen trochu o dění kolem Clintona zajímá, ví, že odpovídal na otázku právníků, kteří takové přiznání potřebovali jako důkaz ve sporu Paula Jones-Clinton. Kdyby řekl, že měl s Lewinskou sexuální poměr, odvodili by z toho že jde o opakovaný prvek v Clintonově chování a že je tedy pravděpodobné, že obtěžoval i Jonesovou. Protože případ Jonesová je údajně financován krajně pravicovými kruhy Republikánské strany, Clintonova prohra by zřejmě dala Republikánům do ruky zbraň, kterou by proti presidentovi mohli použít.
To co se momentálně děje kolem Clintona, odráží fungování americké společnosti jako celku a politického systému především. S nepříliš velkou nadsázkou se dá říct, že to je výsledek toho, že země je v zajetí právníků, kteří využívají nedokonalosti a nepřesnosti právního řádu ve prospěch kohokoli, kdo jim zaplatí. Čím víc peněz, tím lepší právník a jemnější finesy.
Mimochodem Starr vydělal hodně peněz tvrzením, že kouření není škodlivé. Nikdo tomu sice nevěří, ale podařilo se mu najít nějakou kličku v interpretaci zpráv, které tvrdí opak.
Presidentovi právníci našli takměř nepostřehnutelná zadní vrátka v tom jak právníci Jonesove definovali sexuální vztah. Jejich rada Clintonovi byla, že může odpovědět, tak jak odpověděl. V podstatě tedy odpovídali právníci na otázku právníků, Clinton toliko přečetl, co mu, možná jen obrazně řečeno, napsali. Když se zdálo, že jeho právníci byli lepší než ti od Jonesové, přišel Starr, jehož tým možná našl v logice těch Clintonových nějakou vadu. Clinton je svým způsobem v roli občana, který podepsal daňové přiznání a nese tím za ně odpovědnost, přestože nemusí rozumět ani jedné vyplněné kolonce.
Snad to nebude B. Bohdal považovat za další antiamerikanismus, když ještě dodám, že by možná Americe prospěl návrat ke Kristovi a jeho "kdož jsi bez viny, hoď po ní kamenem". Kolik lidí, kteří se ohánějí morálkou by bylo ochotno pod přísahou prohlásit, že nikdy neměli mimomanželský sex, třeba jen orální a že o tom nikdy nelhali. Jestli pod přísahou nebo bez mi připadá jako zanedbatelný technický detail.
PS Nevím, jak president Havel Clintona podpoří. Nejspíš by mu mohl poradit, aby dal do medií prohlášení o tom, že si Hillary pořád váží, že mu je oporou při presidentování, ale že jejich vztah není romantický. Tak přibližně znělo vysvětlení vztahů presidenta s jeho budoucí druhou ženou v době kdy mu ta první byla tou oporou.
Na CNN jsem ovšem viděl pozoruhodné zpravodajství týkající se (tedy velmi okrajově) setkání Havla s Clintonem. Moderátor ji uvedl slovy, že zatím co Justiční výbor rozhoduje o tom, které dokumenty dále uvolní, president se sice snaží, aby všechno v Bílém domě "fungovalo zcela normálně" nemůže se ale vyhnout zájmu medií o jeho aféru s Lewinskou. Střih - a záběr na Clintona, s mikrofony před sebou a cosi odpovídá na otázku vykřiknutou z davu novinářů. Pak to střihli z detailu na polocelek a kdo nestojí vedle Clintona jako Havel. A stojí tam celou dobu jako tvrdé Y, zjevně nesvůj z toho, že má taky mikrofony před sebou, ale k ničemu. Clintona bohužel nenapadlo odrazit otázky o Lewinské tím, že by novináře upozornil na to, že důvodem jejich přítomnosti je státní návštěva presidenta spřáteleného státu. Rovněž divák, který Havla nezná, se o tom, co tam ten člověk vedle Clintona pohledává, dozvěděl až poté, kdy oba presidenti přehlíželi jakousi čestnou stráž.
