A Friendly Meeting
Andrew Stroehlein
Against my better judgement, I went along to Miloš Zeman's "friendly
meeting with journalists" last Thursday. Mr Pecina's refusal to attend
on the grounds that large meetings of politicians and journalists ought
not to be by invitation only was, of course, correct, but I thought I'd
go and see what was happening anyway.
I figured that as I have been paying absurdly high taxes in this country
for years and have never received much in return from the state, I might
as well go and get some free grub: after all, I paid for it.
I cannot claim that I managed to eat the equivalent of what I have paid
in taxes, but I have to admit, it was a pretty nice spread. They fed us
journalists quite well; in fact, many journalists seemed to have their
mouths so full of food that they were incapable of asking any intelligent
questions. Then again, maybe the alcohol had affected their journalistic
judgement.
Sitting in front of the fireplace, Zeman looked fatherly, and the journalists
all gathered around him in comfy chairs to listen to him speak. By their
third or fourth glass of champagne, both Zeman and the journalists were
all feeling well satisfied with themselves and nearly forgot their reason
for being there altogether.
The reason for this "friendly meeting," however, became clear once Zeman
announced what topic he had decided (!) to lecture about: the budget. This
was nothing more or less than an attempt to win over the hearts and minds
of journalists and commentators before the looming budget debate. It was
a damage-control exercise before the damage: Zeman was "getting his revenge
in early" to borrow a phrase from the politics of Northern Ireland. Only
time will tell just how successful he was in this effort: keep an eye on
how the budget battle is covered in the press.
In a sense, I feel a bit sorry for today's Czech journalists and commentators.
For many years, most of them have been so resolutely pro-government and
anti-HSSD, that now, they must be experiencing great mental anguish and
stress figuring out what to write when the government is comprised of Social
Democrats (HSSD). Unconciously, each must be asking him or herself, "Should
I continue to mindlessly reprint the government's statements or should
I continue to attack the Social Democrats?" Well, the Social Democrats
invited me to such a fine buffet, so maybe...
The lazy coziness of the whole meeting was a good example of what is
wrong with the Czech media today: too much schmoozing with the bigwigs,
not enough investigating their lies. Meetings should be slightly less "friendly."
I would exaggerate if I claimed that each and every journalist was simply
obediently writing down Zeman's words without question, but overall, the
opportunity to ask tough questions was squandered. There were one or two
questions that tried to hit the mark, but Zeman easily avoided them in
long-winded explanations. The journalists only interrupted Zeman once (as
described in Friday's BL), and follow-up questions were weak if they existed
at all.
One journalist complained that the Premier had not answered his question,
Zeman brushed him aside saying that the time had come to hear other questions,
"So everyone could get a chance." Get a chance to have his questions avoided,
it seemed.
With the "friendly meeting" not really captivating my attention after
an hour or so, I looked around the lavish room and noticed a painting on
the wall. The faded picture showed a shepherd surrounded by sheep. How
appropriate, I thought.
Andrew Stroehlein
Případ Clinton: pokrytectví , politický boj a živobytí právníků
Odpověď B. Bohdalovi
B. Bohdal napsal do Britských listů (17.9. 1998) analýzu mého článku "Co s presidentem Clintonem", který vyšel 15.9. To je právě ta krása moderní doby, že se ke mně jeho kritika dostane dříve, než zapomenu, jak jsem co myslel a moje odpověď zase němu, než zapomene, proč ho můj článek tak nažhavil.
Mně se snad nejvíc líbil začátek, v němž se moje jméno objevuje ve společnosti pánů Reagana, Gorbyho, Uhla a Nohejla z nichž posledně dva jmenovaní mě údajně překonávají v antiamerikanismu. Zamontoval tam i pokles kanadského dolaru, čímž chtěl zřejmě naznačit, že ačkoli jsem si "jist svým příjmem v kanadských dolarech" mám ten pokles jaksi za zlé Wall Streetu. Nechám však svou osobu stranou a budu se zabývat tím, co B. Bohdal ve své analýze pod čísly 1 - 8 uvedl.
1 Ano, jsem znechucen reklamami v televisi, jako kterýkoli jiný divák, kterého znám. Přesněji řečeno vadí mi jejich množství, které zejména u pořadů slibujících větší sledovanost, přesahuje únosnou míru. Považuji za barbarismus, když je do programu, který vyžaduje určitou koncentraci aby zabral tak, jak si jeho tvůrce představoval, vsunuta reklamní herečka, která s naučeným úsměvem do kamery předstírá, že jí po jednorázovém použití prostředku xy nesvědí vagina celých dvacet čtyři hodin, protože je "extra silný", tedy ten prostředek, a k dostání bez předpisu ve všech apatykách. Řešení je snadné - zavést kanály bez reklam a umožnit, aby si předplatitel kabelu mohl vybrat (zaplatit) jen ty o něž má zájem a nemusel ke svíčkové brát bůček.
2 Teď, když už Jan Čulík můj článek otiskl, mohu přiznat, že zmínka o tom že zpravodajství byla technicky dokonalá, takže by z toho týž měl jistě radost, byla jen takovým drobným popíchnutím vlastníka BL - reakce na to jak v analýzách pořadů ČT uvádí, jestli byl moderátor tam, kde má být atd. Mimochodem, nejsem Janu Čulíkovi zrovna vděčen za to, že mě v tomto oboru svými články vzdělal. Už jsem se několikrát přistihl, že pri pohledu na obrazovku zvažuji, zda mají moderátoři a moderovaní správné proporce.
3 Vysvětlení proč jsem se na "hvězdnou zprávu" podíval, je taková vsuvka pro zpestření. To někdy dělám, ale není to nic proti nikomu, ani agonie světoběžníka, jestli má nebo nemá přiznat lidskou slabost.
4 Výraz "Vot těchnika bolšaja" nemá rovněž jiný než barvotvorný význam. V hovorové řeči by to mohlo znít jako: kliknul jsem na myš a co na mě, ty vole, nevypadlo, jako seznam těch sexuálních dostaveníček.
5 a 6 Zmínky o tragičnosti pokrytectví jsou kompilací názorů presentovaných masovými medii v USA i Kanadě. Svým článkem jsem reagoval na situaci, která vznikla v souvislosti se zveřejněním Starrovy zprávy. Kdybych psal za peníze, tak bych takměř musel připustit, že jsem se na té pornografii taky trochu přiživil. Mohl jsem se zajímat o "politický či mocenský charakter tohoto zveřejnění zpráva a celého vyšetřování", což by, jak BB píše, moji analýzu o "pokrytectví a kulturních neduzích společnosti" učinilo zajímavější. Nejsem si však jist, že bych tím pana BB iritoval méně.
Je pravda, že o zveřejnění Starrovy zprávy rozhodl Justiční výbor Kongresu a ne masová media. Výbor měl volbu ze tří alternativ: (a) Zprávu neuveřejnit, dokud nebude analyzována a nebude rozhodnuto podniknout proti presidentovi legální kroky, (b) zveřejnit zprávu bez detailů o presidentových stycích s Lewinskou a (c) zveřejnit zprávu tak, jak se nakonec stalo. Vzhledem k tomu, že Starrova zpráva není víc než výsledek vyšetřování prokurátora, je velmi pravděpodobné, že pouze první varianta je legálně v pořádku.
Rozhodnutí Justičního výboru zapadá do soukolí amerického politického stroje a odráží i moc sdělovacích prostředků. Z politického hlediska jde o tři věci: dostat Clintona (to je přání ultrakonservativních Republikánů, k nimž údajně patří Starr a kruhy, které financují Paulu Jonesovou), pokud se to nepodaří nebo ukáže nevýhodné, tak alespoň oslabit Demokratickou stranu pro příští volby (přání všech Republikánů) a v žádném případě neudělat chybný krok, který by ohrozil znovuzvolení členů výboru (zájem Republikánů i Demokratů). Volba varianty "C" pak zjevně odráží snahu co nejvíc presidenta poškodit v očích veřejnosti. Očekává se, že Kongres rozhodne co dál podle polls. Zůstane-li podpora Clintona přiměřeně vysoká, věc se, morálka sem, morálka tam, zahraje do autu (možná s pokáráním, možná s pokutou).
Starr ovšem vyšetřoval i další věci, hlavně aféru Whitewater. Pokud by Clintona ve své zprávě obvinil z trestné činnosti s touto aférou související, šlo by o obvinění daleko závažnější a postihnutelnější než celá aféra s Lewinskou. Pokud toto obvinění v dosud nezveřejněné části Starrovy zprávy je, pak je pravděpodobné, že zveřejnění detailů sexuální aféry mělo připravit půdu pro větší dopad hlavního obvinění.
Jak známo, Justiční výbor v teď jedná o tom, zda bude zveřejněn videozáznam Clintonovy výpovědi před porotou. Důvod zveřejnění - nikoli výpověď sama, ta je samozřejmě k dispozici v přepisu, ale to, že Clinton údajně několikrát ztratil nervy. Pohled na Billa vyvedeného z rovnováhy může mít příznivý účinek na diváka - jeho popularita poklesne.
Není-li toto vše pokrytectví (i americké sdělovací prostředky to tak nazývají) , pak nevím, co pokrytectví je.
Pokud jde o masová media, lze předpokládat, že by se o právo dostat a zveřejnit detaily soudila. Kanadská CBC se například soudila o právo uveřejňovat detaily z procesu s Paulem Bernardo. To byl sexualní maniak, který se svou ženou (českého původu) Karlou Homolkou sexuálně zneužil a pak zabil dvě nezletilé dívky. Vzhledem k okolnostem případu (existovalo video zachycující toto zneužívání), soudce zakázal publikování detailů z procesu. CBC proti tomuto zákazu protestovala s tím, že jde o censuru a že veřejnost má právo vědět pravdu - a prohrála.
7 Starrovy metody (najde něco na svědky a pak s nimi udělá "deal", že je za to nepotrestá, když budou svědčit, jak potřebuje) se svaté inkvizici podobají a taky se o nich tak mluví. To, že jsem napsal, že je třeba ptát se, zda se tyto metody nestanou součástí legálního systému USA, nemá nic společného s bojem proti globalizaci, americké přítomnosti v Evropě, rozšiřováním NATO nebo s tím, co v nějakém interview říká Petr Uhl.
8 Vlastní aféru padesátiletého presidenta s jedenadvacetiletou Lewinskou jsem shrnul tak, že "kvůli takové prkotině, jakou je trochu neckingu a pettingu s nějakou jednadvacítkou" nebudou Republikáni nejspíš zvýhodňovat vicepresidenta Gora (pro přístí volby).
B. Bohdal k tomu podotýká, že asi nemám stejně starou dceru, jejíž naivity by nejvyšší volený šéf takto zneužíval a dodává k tomu, že na CNN (v pořadu Larry King Live) kdosi prohlásil, že president měl Monice říct: "Drahé dítě, to je hezké, že mě miluješ, ale není to dobré ani pro Tebe, ani pro mně. Nemohu si nic začít".
Mám dvě dcery. Ta starší v jednadvaceti tak naivní nebyla a mladší doufám nebude, aby si nechala od někoho něco líbit jen proto, že jde o muže s mocí. Rovněž doufám, že nepodlehne pokušení používat své tělo k získávání kontroly nad tím kterým mužem a stavět na tom svou kariéru. Nicméně tyto věci se stávají, protože sex, moc, peníze a někdy třeba i snaha o trochu nadlepšení (kolik amerických dívek má v plánu provdat se za muže v zajištěném postavení, kolik českých dívek šlo na zdravotní školu s tím, že pak uloupnou nějakého doktora) jsou silami, které ve společnosti působí bez ohledu na to, zda se nám to líbí nebo ne. Co bych nepřál dcerám nikoho je, aby se jejich intimní život, ať už s ním jakkoli nesouhlasíme, dostal do spárů politiků, novinářů, kteří si z toho dělají živnost.
Domnívám se, že škoda, kterou Lewinská utrpěla na těle a na duchu svým vztahem s Clintonem je zanedbatelná v porovnání s tím, jakou škodu na ní spáchal Justiční výbor svým souhlasem ke zveřejnění detailů z intimních schůzek, které s Clintonem měla. Nakladatelé a producenti, kteří jí nabízejí odkoupení práv jejího příběhu pak z ní dělají hvězdu podobnou těm, které obšťastňují visuálního vjemu chtivé diváky pornografických filmů.
V tomto směru je mi Lewinské líto. Chtěl bych ještě dodat, že je velký rozdíl mezi naivitou a vypočítavostí. Naivka, alespoň podle mého názoru, nesestavuje seznam pracovních míst, které by se jí líbily, neschovává si oblečení s milencovým poznamenáním, protože se mohou jednou hodit. Naivka nepočítá, že okolnosti svého vztahu jednou zpeněží. Jeden čtenář mi napsal, že za 15 miliónů dolarů. Mimochodem deník The Ottawa Citizen ze dne 18.9. 1998 píše o tom, že podle některých zpráv se Lewinská, která na nějakou dobu zmizela ze scény, rekreuje v Australii, ale že to její mluvčí vyvrátil(a) (politicky korektní angličtině se teď používá spokeperson, takže rod této osoby je neznámý - proto moje váhání s koncovkou). Mít mluvčího mi zrovna k naivitě nezapadá.
Lewinská je líčena jako nevinná oběť z několika zjevných důvodů. Poškozuje to Clintona (relativně starý chlípník zmanipuluje děvče v rozpuku její nevinnosti), může to zabrat na ženskou část voličů, které Clintona volily větším procentem než muži a nepochybně to vyhovuje i mužům obecně, protože je to udržuje v ilusi, že mají nad ženami vrch.
Zmíněný pořed CNN jsem neviděl (podobné ano), nicméně mě vždy dojímá, když Larry King, stárnoucí TV hvězda s vlivem a penězi, se neustále žení s mladšími ženami (asi před rokem po sedmé), předstírá účast s mladými obětmi mocných.
Na závěr bych se chtěl ještě zmínit o jiném dopisu, který jsem dostal. Píše se v něm: "Zdá se mi, že stejně jako mnoho jiných, jste trefil vedle. Uvědomuji si, že to možná zní podivně, ale z mého hlediska nejde vůbec o sex Š. ale o to, že president lhal pod přísahou Š atd. "
To je samozřejmě pravda. Nejde o sex. To už v BL před časem napsal Joe Schrabal ve svém rozboru americké politické scény. V první řadě jde o mocenský konflikt - oslabit případně zbavit se člověka (označovaného pravicovými medii když ne za komunistu, tak alespoň za socialistu), jehož volba presidentem se zajídala Republikánské straně. Přesněji řečeno lidem, kteří se obávali, že uskutečnění některých bodů z Clintonova programu by poškodilo jejich finanční zájmy.
Je jistě zcela legitimní žádat, aby se veřejný činitel, v tomto případě president USA, choval způsobem ve své zemi obvyklým a dodržoval zákony. A je legitimní a žádoucí takového člověka postihnout.
Autor zmíněného dopisu nemá pravdu, že Clinton porušil zákon a že lhal pod přísahou. Bude jí možná mít za týden, měsíc nebo kdy to orgány Kongresu rozseknou. Současný stav je takový, že prokurátor Starr předal Kongresu svůj názor (spolu s podkladovými materiály), který si udělal během vyšetřování. Podle něj Clinton lhal - jenže tento výrok nelze zaměňovat se soudním verdiktem.
Clinton učinil prohlášení pod přísahou, ale málokdo analysuje, proč řekl to, co řekl. Některá media a politikové předkládají veřejnosti silně zjednodušený mechanismus, podle kterého se Clinton mohl dostat z bryndy tím, že by chlapsky připustil, že s Lewinskou zhřešil. Je to populistická lež. Každý, kdo se jen trochu o dění kolem Clintona zajímá, ví, že odpovídal na otázku právníků, kteří takové přiznání potřebovali jako důkaz ve sporu Paula Jones-Clinton. Kdyby řekl, že měl s Lewinskou sexuální poměr, odvodili by z toho že jde o opakovaný prvek v Clintonově chování a že je tedy pravděpodobné, že obtěžoval i Jonesovou. Protože případ Jonesová je údajně financován krajně pravicovými kruhy Republikánské strany, Clintonova prohra by zřejmě dala Republikánům do ruky zbraň, kterou by proti presidentovi mohli použít.
To co se momentálně děje kolem Clintona, odráží fungování americké společnosti jako celku a politického systému především. S nepříliš velkou nadsázkou se dá říct, že to je výsledek toho, že země je v zajetí právníků, kteří využívají nedokonalosti a nepřesnosti právního řádu ve prospěch kohokoli, kdo jim zaplatí. Čím víc peněz, tím lepší právník a jemnější finesy.
Mimochodem Starr vydělal hodně peněz tvrzením, že kouření není škodlivé. Nikdo tomu sice nevěří, ale podařilo se mu najít nějakou kličku v interpretaci zpráv, které tvrdí opak.
Presidentovi právníci našli takměř nepostřehnutelná zadní vrátka v tom jak právníci Jonesove definovali sexuální vztah. Jejich rada Clintonovi byla, že může odpovědět, tak jak odpověděl. V podstatě tedy odpovídali právníci na otázku právníků, Clinton toliko přečetl, co mu, možná jen obrazně řečeno, napsali. Když se zdálo, že jeho právníci byli lepší než ti od Jonesové, přišel Starr, jehož tým možná našl v logice těch Clintonových nějakou vadu. Clinton je svým způsobem v roli občana, který podepsal daňové přiznání a nese tím za ně odpovědnost, přestože nemusí rozumět ani jedné vyplněné kolonce.
Snad to nebude B. Bohdal považovat za další antiamerikanismus, když ještě dodám, že by možná Americe prospěl návrat ke Kristovi a jeho "kdož jsi bez viny, hoď po ní kamenem". Kolik lidí, kteří se ohánějí morálkou by bylo ochotno pod přísahou prohlásit, že nikdy neměli mimomanželský sex, třeba jen orální a že o tom nikdy nelhali. Jestli pod přísahou nebo bez mi připadá jako zanedbatelný technický detail.
PS Nevím, jak president Havel Clintona podpoří. Nejspíš by mu mohl poradit, aby dal do medií prohlášení o tom, že si Hillary pořád váží, že mu je oporou při presidentování, ale že jejich vztah není romantický. Tak přibližně znělo vysvětlení vztahů presidenta s jeho budoucí druhou ženou v době kdy mu ta první byla tou oporou.
Na CNN jsem ovšem viděl pozoruhodné zpravodajství týkající se (tedy velmi okrajově) setkání Havla s Clintonem. Moderátor ji uvedl slovy, že zatím co Justiční výbor rozhoduje o tom, které dokumenty dále uvolní, president se sice snaží, aby všechno v Bílém domě "fungovalo zcela normálně" nemůže se ale vyhnout zájmu medií o jeho aféru s Lewinskou. Střih - a záběr na Clintona, s mikrofony před sebou a cosi odpovídá na otázku vykřiknutou z davu novinářů. Pak to střihli z detailu na polocelek a kdo nestojí vedle Clintona jako Havel. A stojí tam celou dobu jako tvrdé Y, zjevně nesvůj z toho, že má taky mikrofony před sebou, ale k ničemu. Clintona bohužel nenapadlo odrazit otázky o Lewinské tím, že by novináře upozornil na to, že důvodem jejich přítomnosti je státní návštěva presidenta spřáteleného státu. Rovněž divák, který Havla nezná, se o tom, co tam ten člověk vedle Clintona pohledává, dozvěděl až poté, kdy oba presidenti přehlíželi jakousi čestnou stráž.
Ale pane Starre, všichni muži lžou manželkám
Se zájmem jsem vyslechl amerického přítele, který má kontakty v Bílém domě, napsal v sobotu v britském deníku Guardian známý komentátor Simon Hoggart. Sdělil mi, pokračoval Hoggart, že Clintonův tým uvažoval o tom, že by zahájil obrannou ofenzívu Toma Jonese. Nejde o welšského pop zpěváka, který má rád spodní kalhotky, ale o hrdinu pikareskního románu Henryho Fieldinga (Sympatický mladík Tom Jones má ve Fieldingově románu mnoho milenek).
Prezident, chtěl Clintonův tým Clintona hájit, je prostě jen takový bláznivý uličník jako Tom Jones, který se nedokáže ovládnout a hned si začne rozpínat kalhoty, když se na obzoru objeví pěkná ženská. Potíž je, že se nedá vytvořit takovýto obraz sympatického rošťáka a zároveň obraz zdeprimovaného kajícníka, který klečí a běduje a přiznává své hříchy místnosti plné kněží.
Ano, jaké obrovsky pokrytecké divadlo se před námi odvíjelo celý týden! Snad nejvíc se člověku zvedá žaludek nad argumentem, že "vůbec nejde o sex, ale o křivou přísahu a o bránění průchodu spravedlnosti". Jenže vzdálená myšlenka "spravedlnosti" začala být spojována s celým Clintonovým případem jen proto, že Kenneth Starr zaměřil svou pololegální mstivou kampaň hluboko do Clintonova soukromí.
Je to stejné, pokračuje Hoggart, jako kdyby Kenneth Starr strávil ještě dalšího půl roku a utratil další dva milióny dolarů, vyšetřováním, jestli náhodou Clinton neukradl doma z ledničky poslední čokoládový dortík a jestli v té věci křivě nepřísahal. Starrovi do těchto věcí vůbec nic není, a nic do nich není ani nám. Co se týče Whitewateru a dalších finančních skandálů - a to jsou náměty, které by měly být veřejně prošetřovány - Starr neobjevil vůbec nic.
"Člověk, který lže své manželce, bude také lhát americkému lidu." No, to je pěkná blbost, píše Simon Hoggart v deníku Guardian. Všichni muži lžou manželce, většinou proto, aby měli pokoj. Někdy skrývají nemanželský poměr, jindy předstírají, že se jim líbí trapně vypadající šaty anebo předstírají, že jim chutná připálená večeře. Není to totéž jako tajně vybombardovat Kambodžu anebo utajovat vloupání jako v případu Watergate.
"Americkému lidu se zvedne žaludek na podrobnostmi celého případu." No, zatím k tomu ještě nedošlo. Když někdo hovoří o odporných sexuálních zvycích, většinou tím má na mysli něco, co sami ještě nezkusil. Zdá se mi, že Kenneth Starr vedl nevýrazný život, věnovaný manželské věrnosti a misionářské pozici.
Když jsem četl zprávu, kterou vypracoval tento pomlaskávající si muž s modrým nosem, uvědomil jsem si, že Kenneth Starr popisuje v Clintonově případě takový sex, jak sex vypadá pro většinu lidí: je zmatený, nepořádný a často odrazující. Clinton vypadá jako narcista a to ještě velmi hloupý narcista, když dovolí, aby tato mladá žena s tak ostrými lokty ohrozila jeho prezidentský úřad.
Ale hlavně pořád jde o to, zda by rozhodnutí amerických občanů, učiněné ve volbách, mělo nyní být v důsledku vilného Starrova díla anulováno. Starr by měl být přesunut na nějakou práci, daleko vhodnější pro jeho talent: třeba by mohl objevovat a vyslýchat čarodějnice v Salemu a připravovat je k upálení na hranici.
Pozor na jeho žalobce
I někdejší stoupenci Billa Clintona přiznávají, že se prezident Clinton choval ostudně a že se ten člověk zřejmě vůbec nestydí, napsal v redakčním komentáři v neděli britský týdeník Independent on Sunday. Nicméně je povinností těch, kteří chtějí Clintona vyhnat z Bílého domu, zajistit, že neudělají větší škodu americkému prezidentskému úřadu než samotnému Clintonovi. Mohli by totiž lehce vytvořit precedens, který by znemožnil každému budoucímu prezidentovi zastávat svůj úřad. To, co se stane Clintonovi, není důležité. To, co se stane americkému prezidentskému úřadu je životně důležité.
Rozhodnutí Kongresu zveřejnit videozáznam prezidentova svědectví před vysokou porotou a zpřístupnit ho vysílání v televizních stanicích se může zdát triumfem vládní otevřenosti. Ve skutečnosti je to však špinavý manévr politiků, kteří se tak strašně bojí o vlastní kariéru ve Washingtonu, že si nejsou jisti, jestli bude vyhnání Clintona z Bílého domu pro jejich kariéru přínosem anebo naopak poškozením. Doufají, že až američtí občané shlédnou videopásky, bude konečně jasné, zda má být Clinton vyhnán z Bílého domu. Budou pak hlasovat podle toho.
Ale impeachment, odstraňování prezidenta z úřadu během jeho funkčního období, je právní proces. Kongres při tom jedná jako porota, nikoliv jako zástupci voličů. Jediným ospravedlněním pro impeachment by bylo, kdyby byl Clinton podezírán, že podvrátil zákon natolik, že je jeho vyhnání z úřadu nutné. To je však otázka důkazů, nikoliv průzkumů veřejného mínění. Proto je zveřejnění videozáznamu Clintonova slyšení podvrácením řádné soudní procedury. O tom, zda má či nemá být Bill Clinton odstraněn z úřadu, přece nemohou rozhodovat průzkumy veřejného mínění. Podobně jako by nebylo možné určovat vinu či nevinu O.J. Simpsona v průzkumu veřejného mínění. Jestliže si někdo myslí opak, plete si demokracii a vládu zákona s vládou luzy.
Vyžadujeme ovšem od politiků až snad nereálnou dokonalost, chceme-li na nich, aby se přestali chovat jako politikové. Obě americké politické strany mají vlastní agendu. Demokraté musejí rozhodnout, zda mají Clintona hodit přes palubu, a pokud ano, tak kdy. Republikáni se musejí rozhodnout, zda je jim Clinton užitečnější, když se kroutí na udici, anebo už vyhozený na břeh. Nicméně mají voliči právo očekávat, že se v takovéto situaci budou jeho volení zástupci chovat poctivě. Osobní integritu však z nich neprokázal skoro nikdo.
Nevěstí to mnoho dobrého pro schopnost zastupitelské demokracie ve věku lascívnosti hromadných sdělovacích prostředků vyrovnat se s celonárodní politickou krizí - a mimochodem, nejde vůbec jen o Ameriku. Nechť nikdo nepodléhá iluzím, že by se to nemohlo stát i tady.
Samotná vysoká míra otevřenosti americké společnosti vedla do nynější slepé uličky. Svoboda názoru je chráněna prvním dodatkem americké ústavy, ale - jak autoři této ústavy dobře věděli - na což dědicové této ústavy pohodlně zapomněli - svobodná ústava může řádně fungovat jen tehdy, když se lidi chovají slušně. A vilnost, chorobná touha po pornografickém materiálu zcela zjevně není součástí slušnosti, stejně tak, jako není její součástí chlípnost. Právo vyjádřit jakýkoliv názor zjevně není totéž jako říct cokoliv, co mám na mysli, bez ohledu na to, co to zrovna je. Neschopnost nezveřejnit absolutně všechno nakonec přivede společnost k sebezničení. Jestliže chcete, aby vám někdo vždycky říkal pravdu, nebudete se na něho obracet s tisíci otázkami.
Jde o základní kulturní problém: zákonem se to upravit nedá. Je důležité ve svobodné společnosti, aby novináři i jiní lidé měli možnost hledat špínu na lidech, kteří vládnou, jinak totiž ti, kteří vládnou, budou zneužívat své moci. Avšak poskytovatelé zpráv i jejich příjemci musejí mít schopnost rozlišit, co je správné, aby věděli, a do čeho jim nic není. A společnost, která se nyní stále více baví lechtivými drby o slavných osobnostech a dokonce zábavnými televizními diskusemiu o špinavých životních dramatech násilných manželských dvojic, čímž se proměňují zločiny, páchané v domácnosti, v zábavu, taková společnost zřejmě nebude mít schopnost rozlišit, co by měla vědět, a co už by vědět neměla. Je to záležitost, který se nedá regulovat zákonem.
Kromě toho, ti, kteří dospěli k názoru, že se v Americe s Billem Clintonem zachází sprostě, že celá věc není a nebyla nic jiného, než politický hon na čarodějnice, se bezpochyby budou chtít velmi pomstit každému Clintonovu následníku, který se dostane do prezidentského úřadu v důsledku Clintonova pádu. Jen málo z nás vede tak dokonale čistý život, že bychom byli ochotni bez váhání říkat na veřejnosti pravdu o všem, co jsme kdy v životě udělali. Má-li být příští americký prezident schopen přežít americkou inkvizici, bude muset být naprostým vzorem ctností. Setkání s takovou osobností v normálním životě by muselo být zastrašující.
Prezident Clinton bezpochyby snížil autoritu svého úřadu. Jeho žalobci by si však měli uvědomit, že diskrétnost není jen lepší částí odvahy - diskrétnost je součástí i mnoha jiných dobrých vlastností.
Já to zkusil: Proč se Čechoameričané neucházejí o vrácení českého občanství soudní cestou
Vazeny pane Pecino,
zajimalo Vas jestli se snazi Cechoamericane o navrat obcanstvi pravni
cestou.
Nevim kolik jich je, ale nepokladam to za dulezite, protoze pro radu z
nich jde v tomto pripade o potupnou zalezitost. Na dokumentech o zbaveni
ceskeho obcanstvi jsou totiz podepsani komunisticti estebaci s rudymi
socialistickymi razitky, kteri vedeli, ze z americke strany byl zakon z
roku 1928 nedodrzovan a navic od sedesatych let uznavan statnim
departmentem jako diskriminacni.
Znamena to, ze rada byrokratu v
demokraticke CR dodnes ráda poukazuje na car papiru, ktery je navic v
rozporu s nejvyssim zakonem zeme, Ustavou CR, clanek 12 bod 2.
Zajimavy je v tehle veci "spin" ceskych politiku. Jeste pred nekolika
lety tvrdili, ze Ustava CR nepovoluje dvoji obcanstvi. Kdyz se ukazalo,
ze dokonce rada z nich ho ma, prisli s novinkou. Dozvedel jsem se
nedavno na Ministerstvu vnitra v Praze, ze kdo chtel do roku 1993, mohl
obcanstvi dostat zpet. To, ze vsak musel podepsat papir, ze nema jine
obcanstvi, jaksi soudruzka pozapomnela dodat.
Osobne jsem se o pravni cestu pokousel, ale po dvouletych zkusenostech
to nikomu nedoporucuji, protoze po jednanich, telefonatech a dopisovani
s byrokraty na matrikach a Ustavnim soudu CR, je vysledek nulovy.
Mozna proto byste se tam mohl jako reporter BL pozeptat, proc a jak
dlouho bude potreba cekat na rozhodnuti Ustavniho soudu CR v Brne,
Jostova 8, ve veci (Sp.zn.l.US110/97) doporucene zaslane 2.2.1998, znovu
urgovane 28.7.1998 a dodnes v obou pripadech bez odpovedi.
V celkove cene $3,000, kterou me tato zabava prozatim stala, neni
zahrnut muj cas.
Patri sem jenom z tech ocividnejsich:
jedna cesta z L.A. do Prahy a zpet, rada telefonatu, faxu a doporucenych
dopisu s zadostmi, odvolanimi a dokonce i flaska konaku a nekolik
kalifornskych zinfadelu za pravni porady.
O osobnich navstevach na Ministerstvu vnitra, Matricnim uradu hl. Mesta
Prahy a podrizenych uradu jsem referoval na strankach MFD, kanadskeho
listu "Novy Domov", elektronickych novin Pes, BL a Newyorske listy v
clancich "Maminko proc nejsem Syran?", "Vuci Cechum v Americe nejlepe s
hlavou v pisku", "Takovy maly Azerbajdzan" atd. a v rozhovorech pro
Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky.
S pozdravem,
Aja Bufka
P.S. mnohem radeji bych vlastni cas i penize investoval lepe, nez do
boje s prezivajici bolsevickou byrokracii v Ceske republice.
Zahraniční experti ocenili v Plzni práci nevládních organizací
Na pozvani Plzenske ekologicke nadace (PEN) prijeli do Plzne dva
zahranicni hoste. Pan Leif John Fosse reprezentuje WWF
Norsko 1) (World Wide Fund for Nature), ktery poskytl prostredky
Nadaci Partnerstvi na program "Pravo vedet". Cilem tohoto programu je
podpora prava obcanu na informace o zivotnim prostredi v CR. Pan
Peter Hurst je poradcem WWF Norsko a expertem v oblasti integrovanych
registru znecisteni prostredi (PRTR) 2).
WWF Norsko ziskava kazdorocne financni prostredky v celonarodni
verejne sbirce, pricemz cast penez venuje na ekologicke projekty v
zahranici. Pan L.J.Fosse k financovani programu "Pravo vedet" rekl:
"Norove jsou stastni, ze mohou pomoci Ceske republice v naplnovani
jejich zavazku tykajicich se prava obcanu na informace, zavadeni
cistsi produkce a integrovaneho registru znecisteni prostredi". Na
otazku proc je norska podpora smerovana nevladnim organizacim (dale
NGO) L.F.Fosse uvedl: "Nase pomoc je poskytnuta prostrednictvim NGO,
ktere osvedcili v teto problematice konstruktivni pristup. Zalozenim
Nevladniho fora pro PRTR a aktivni praci ve vladni subkomisi pro PRTR
prokazuji svou schopnost spolupracovat."
Integrovany registr znecisteni prostredi (PRTR)
V ramci programu "Pravo vedet" vede Plzenska ekologicka nadace (PEN)
specialni projekt zamereny na zavedeni "Integrovaneho registru
znecisteni prostredi" (PRTR) v CR. Soucasti projektu je mimo jine
ucast na praci mezirezortni subkomise pro PRTR, zrizene namestkem
ministra zivotniho prostredi. Dale PEN napr. pripravila specialni
internetovou stranku (http://www.ecn.cz/prtr), na niz je mozne nalezt
napr. zakladni informace o PRTR ci prehled registru fungujicich nebo
pripravovanych v zahranici. Na teto strance je tez dostupna "Analyza
soucasneho stavu priprav PRTR v CR" zpracovana PEN.
Ke smyslu PRTR P.Hurst podotkl: "Od zacatku musi byt jasne, ze
integrovany registr znecisteni neni dalsim systemem sberu dat pro
vladu, ale je hlavne nastroj pro lepsi informovani verejnosti. Tento
system je zalozen na pravu obcanu na svobodny pristup k informacim o
zivotnim prostredi, ktere se CR zavazala respektovat v ramci AGENDY
21 prijate na celosvetove konferenci v Rio de Janeiro (1992). Dale pak
P.Hurst uvedl: "Zkusenosti z jinych zemi ukazuji, ze NGO jsou
nepostradatelnym ucastnikem procesu pripravy, zavadeni a uzivani
integrovaneho registru znecisteni. Jsem presvedcen, ze i v CR
sehravaji klicovou roli v priprave PRTR."
Co je to PRTR ?
PRTR je databazova evidenci rocnich mnozstvi toxickych latek
unikajicich z prumyslu do zivotniho prostredi. Firmy pouzivajici
stanovene chemikalie vyplnuji kazdorocne jednoduchy tzv. ohlasovaci
formular pro kazdou sledovanou latku. Hlaseni obsahuje zakladni
identifikacni informace o zdroji uniku (jmeno podniku, adresa, typ
ekonomicke cinnosti), o znecistujici latce (cislo CAS) a o rocni
mnozstvi latky, ktere uniklo do ovzdusi, vody nebo se stalo soucasti
pevneho odpadu. Ohlasovatel musi tez udat presne umisteni vyrobniho
zarizeni, coz vytvari predpoklady pro pripadnou analyzu zateze uzemi a
hodnoceni rizik v dane lokalite.
Prakticky veskere informace obsazene v registru jsou bezplatne
dostupne. Vyuzivana jsou vladou, prumyslem i ostatni verejnosti.
Castymi uzivateli informaci z PRTR jsou napr. novinari, zdravotnici,
obcanske iniciativy, odborari atd. Ze zahranicnich zkusenosti (napr.
USA, Kanada, Mexiko, Holandsko, Velke Britanie) vyplyva, ze vycet
pouziti dat z PRTR je velmi siroky. Mezi nejcastejsi patri napr.:
zavadeni cistejsich technologii, porovnavani podobnych vyrobnich
zarizeni, vyjednani obcanu s prumyslem, predinvesticni analyzy,
pruzkumy trhu, prevence znecisteni a snizovani produkce odpadu atd.
Za Plzenskou ekologickou nadaci Miroslav Suta
1) WWF je společně s Greenpeace a Přáteli Země největší celosvětovou ekologickou organizací PRTR - zkratka z anglického názvu Pollution
2) Release and Transfer Register (v překladu registr úniků a přenosů znečišťujících látek)
Plzenska ekologicka nadace/Plzen Environmental Foundation
CZ - 301 44 Plzen, Uslavska 29
tel/fax: ++420-19-7455905
e-mail: pen@iol.cz
URL: http://www.ecn.cz/prtr/pen-cz.htm
