|
Čestné senátorské Jednání se nepovedlo, zapomeňte
Tomáš PecinaPřed nedávnem přinesly Britské listy pod titulem "Demokracii si rozvracet nedáme" zprávu o 13. zasedání Petičního výboru českého Senátu, na němž ze senátorských úst zazněly výroky, které by byly ozdobou parlamentu nejednoho totalitního státu. Je to charakteristické: Česká republika je přece zemí, kde se - soudě dle několik let starého seznamu extremistů, vypracovaného BIS - ochrana lidských práv považuje za nebezpečný politický extremismus, postavený na roveň neofašistickým skupinám a (sic!) ekologickým hnutím.Před zahájením jednání jsme se s panem Stanislavem Pencem z Dokumentačního střediska pro lidská práva dotázali tajemnice výboru dr. Hubové, jestli si máme jednání zaznamenávat na magnetofon. Prý není třeba, pořizuje se oficiální nahrávka a přepis bude na žádost Helsinského výboru uvolněn. Tuto informaci pak ještě zopakoval do mikrofonu předseda výboru František Vízek (ČSSD). Uvěřili jsme... S nemalým překvapením jsem proto tento týden přijal informaci dr. Hubové, že senátoři si nepřejí, aby se zápis z tohoto (veřejného!) jednání dostal na veřejnost. Spojil jsem se s panem Vízkem, který výrok tajemnice potvrdil: "Někteří kolegové se domnívají, že by nebylo dobré, kdyby se publikoval celý zápis - v průběhu jednání se jejich názory měnily a teď už si někteří myslí něco jiného než na začátku..." O věci se prý však dá ještě jednat... Nikoli, ctění páni senátoři, o této otázce se licitovat nebude. Ostatně, jak by si senátoři takové jednání vůbec představovali a jaké ústupky ze strany médií očekávají? Neodvažuji se domyslet. Dané slovo je dané slovo, ať jsem instalatér nebo senátor, a veřejnost má právo na zápis z veřejného jednání svých zástupců. Tečka. Nebo mám senátorskému usnesení rozumět tak, že inteligence čtenářů Britských listů (a Lidových novin, které můj text převzaly) nedostačuje k tomu, aby dokázali zápisu správně porozumět? Ptám se: a neměli by tito čtenáři, kteří jsou shodou okolností také voliči a sponzory Senátu (rozuměj: daňovými poplatníky), zvolit takové zástupce, kteří se před nimi za své názory nebudou stydět? Velice mě těší, pokud senátoři ustoupili od své orthodoxie a přestali se na organizace obhajující lidská práva dívat jako na výtržníky, kteří nezodpovědně působí českému státu ostudu v zahraničí. Rád přinesu zprávu i z následujícího zasedání. Ale budu si pořizovat nezávislou nahrávku, i kdyby mi dali své slovo všichni senátoři dohromady. Praha, 19.9.1998
Tomáš Pecina |