Česká televize - k rukám generálního ředitele
Praha 4 - Kavčí hory, fax (02) 42 15 62
Praha 11. 5. 1998
Vážený pane generální řediteli!
Na číslo faxu předsedy Artfora - Jazzové sekce pana Karla Srpa přišel
minulý týden dopis producenta Karla Hynieho z letošního 6. května. Jelikož
byl tento dopis údajně dán na vědomí i Vám a týká se především mně jako
dosud jediného autora, který má s ČT smlouvu k dokumentu o Jazzové sekci,
dovoluji si Vás požádat, abyste svému podřízenému producentu Karlu Hyniemu
nařídil, aby všechna svá rozhodnutí a jejich zdůvodnění o tomto pořadu
sděloval především mně, tedy nikoli lidem, kteří ke zmíněnému dokumentu
nemají žádný autorsko právní vztah. Což není jen pan Srp, ale i několik
lidí, kteří mají osobní zájem na tom, aby tento dokument buď vůbec nevznikl,
nebo aby jej směli výrazně korigovat do pouze oslavného pomníku několika
málo "zasloužilým" jedincům.
Pominu-li fakt, že členem Jazzové sekce jsem v jejích počátcích byl a i v
pozdějších letech jsem její činnost sledoval (vinou mé více než dvacetileté
policejně justiční perzekuce jsem pak byl z kultury vytlačován), jako
novinář jsem se např. i ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny (ředitel
dr. Vilém Prečan) její detailní problematikou začal dokumentačně zabývat
ihned po politickém převratu v roce 1990. Vím tedy o ní daleko víc a
hlouběji než ti, kteří chtějí tuto moji práci zcela zmařit - viz Vám
adresovaný Otevřený dopis býv. členů Jazzové sekce z letošního 29. března.
Myslím, že tento postup lze označit za "klasickou" ukázku komunisticko
estébáckých praktik k zamezení realizace mé práce, které producent Hynie
zřejmě upřednostňuje před mým objektivním pojetím tohoto pořadu. Viz např.
to, že bez mého vědomí a souhlasu přizval na naše poslední setkání hlavní
iniciátorku zmíněného Otevřeného dopisu; ten bez hlubších znalostí celé
práce podepsalo jen asi 15 lidí, zatímco Jazzová sekce měla několik tisíc
členů a desetitisíce příznivců - a to i v zahraničí, z nichž někteří z pozic
velmi významných osobností např. z Velké Británie o spolupráci na tomto
pořadu projevují zájem.
Navrhuji Vám proto osobní setkání, neboť na realizaci dokumentu o Jazzové
sekci v ČT trvám a v tomto finančně a časově velmi náročnému projetku
ztrácím důvěru v producenta Karla Hynieho.
Karel Mašita
(V odpovědi na dopis generálního tajemníka ČT Jiřího Kučery z 8. června 1998, která byla datovaná 20. července 1998, vyjádřil Karel Mašita značnou frustraci s rozhodnutím Jakuba Puchalského se s ním osobně nesetkat. Zároveň podal Radě České televize žádost na odvolání Jakuba Puchalského, kde popisuje celá svůj případ, viz níže. Zveřejňujeme také odpověď Rady ČT na toto podání. JČ)
Rada České televize
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Praha 10. 6. 1998
věc: Návrh na odvolání generálního ředitele České televize
Z titulu novináře - autora dokumentu o protikomunistické kulturní
organizaci Jazzová sekce Svazu hudebníků býv. ČSR a s odkazem na ust. § 4,
odst. 1 a § 8, odst. 1 zák č. 483/1991 Sb, v platném znění, o České televizi
(dále jen ČT), tímto žádám Radu ČT o okamžité odvolání generálního ředitele
ČT mgr. Jakuba Puchalského, neprodlené zbavení funkce producenta Karla
Hynieho a o zjednání nápravy v této mé autorské věci. Zároveň Radě ČT
sděluji, že proti zmíněnému producentu Hyniemu už jsem podal podnět k
zahájení jeho trestního stíhání. Tuto žádost jsem nucen podat Radě ČT proto,
že jak generální ředitel ČT Puchalský, tak producent Hynie zřejmě zcela
ignorují má autorská práva k dokumentu, který má pro širší veřejnost zásadní
význam.
Vysvětlení:
Z pozice novináře, který se zhruba od roku 1973 publicisticky zabýval
především moderní hudbou a s ní spojenými kulturními aktivitami, jsem se
koncem roku 1990 začal dokumentárně historicky zabývat organizací Jazzová
sekce Svazu hudebníků býv. ČSR. Ačkoli jsem předtím kvůli tomuto svému
zaměření měl s komunistickým režimem trvalé nezákonné policejně justiční
problémy (mj. jsem několikrát soudně rehabilitován s nároky učastníka
odboje), v této oblasti jsem setrval; už v roce 1974 jsem si podal přihlášku
do Jazzové sekce a zaplatil jsem i tehdy požadovaný členský přispěvek, avšak
krátce na to jsem byl několikrát nezákonně vězněn, čímž mi byla užší
spolupráce s ní prakticky znemožněna. I proto tedy chci problematiku této
organizace detailně a pravdivě přiblížit široké veřejnosti. K této práci
jsem v letech 1991 a 1992 získal tvůrčí stipendia od Českého literárního
fondu a spolupracoval jsem i s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR,
což může dosvědčit jeho dosavadní ředitel dr. Vilém Prečan. Jelikož jsem se
v této investigativní práci dostal hluboko do všech vztahů a problematiky
Jazzové sekce, požádal mě v roce 1992 její předseda pan Karel Srp o právní
pomoc při odškodnění za jeho nezákonné uvěznění a ve vrácení nezákonně
zabaveného majetku Jazzové sekce. To jsem přijal, pan Srp už byl odškodněn,
část mobiliáře už byla vrácena v průběhu let 1993 - 1994, o vrácení zbytku
stále probíhá úřední jednání. Poněvadž tato etapa mého zmocnění není dosud
ukončena, mé zastupování v ní trvá.
V říjnu 1997 mi režisér mgr. Miloš Zábranský nabídl možnost práce na
dokumentu o Jazzové sekci pro veřejnoprávní ČT. Po mém zjištění, že on sám o
Jazzové sekci prakticky vůbec nic neví, jsem námět k tomtu dokumentu napsal
sám a jeho prostřednictvím jsem ho ČT nabídl. Později mi řekl, že můj námět
předal vedoucímu producentu tvůrčí skupiny ČT č. 14 Karlu Hyniemu, s nímž mi
také zpostředkoval první osobní setkání dne 19. listopadu 1997. Na tomto
setkání mi producent Hynie řekl, že námět přijímá, ale že je nutné připravit
podrobnější, tzv. bodový scénář, podle něhož by mohl připravit předběžnou
kalkulaci k výrobě dokumentu. Tento bodový scénář jsem opět vypracoval zcela
sám a vzhledem k rozsáhlosti celé historie Jazzové sekce jsem jej časově
rozvrhl do tří vysílacích bloků po cca hodině vysílacích časů tak, jak zněla
naše dohoda s producentem Hyniem. Poněvadž K. Hynie řekl, že vše musí mít
nejpozději koncem ledna 1998, aby mohl stanovit výrobní plán od jara roku
1998 a k vysílání v roce 1999, odevzdal jsem osobně tento bodový scénář v ČT
už 19. prosince 1997 spolu s návrhem natočení dvou šotů se žádostmi k
divákům, aby k výrobě dokumentu ČT poskytli vše, co mohou. Poté jsem s
producentem Hyniem osobně v ČT jednal 16. ledna 1998, kde vyslovil souhlas s
výrobou šotů s výzvami k divákům, a 23. ledna 1998, kde mi předložil k
podpisu smlouvu o přijetí a honorování mého námětu. Tuto smlouvu jsem
podepsal s tím, že producent Hynie už bezprostředně zahájí přípravy k vyrobě
dokumentu. Dne 9. února 1998 jiná tvůrčí skupinou natočila dva šoty s
prosbami k divákům o zapůjčení podkladů k dokumentu. Scénáře k šotům jsem
napsal opět sám a zároveň jsem v nich osobně vystoupil. Dne 24. února 1998
mi byl doručen honorář za uvedený námět, nic dalšího mi ČT dosud
nezaplatila, tedy ani bodový scénář a ani scénáře k šotům.
První šot s moji osobní prosbou k divákům odvysílala ČT ve dnech 15. - 16.
února 1998, druhý začal být vysílán od 9. března 1998. Reakce na ně byla ze
strany mých kolegů novinářů a od jiných mých známých velmi příznivá a
všichni se shodli v tom, že je to můj záslužný čin, že dokument o Jazzové
sekci měl vzniknout už dávno, protože jde o zcela ojedinělý fenomén
československé kultury i politiky. Do ČT, mě osobně a i předsedovi Jazzové
sekce panu Srpovi se ozvali desítky lidí s nabídkou spolupráce, což je
vcelku pochopitelné, neboť Jazzová sekce měla v průběhu své existence
několik tisíc členů a desetitisíce příznivců. Proto jsem také při mých
dalších jednáních s producentem Hyniem opakoval, že by se příprava tohoto
dokumentu a jeho výroba neměly odkládat, ten ale s konkrétními kroky stále
otálel.
Začátkem dubna 1998 jsem se dověděl, že ČT zachytila jakési anonymní
telefonní pohrůžky o tom, že pokud tuto náborovou kampaň ihned nezastaví,
tak že dojde v areálu ČT k pumovému útoku. Za další asi dva týdny jsem se
opět víceméně náhodně dověděl, že určitá skupina lidí se rozhodla tuto moji
práci zcela zmařit. Ihned jsem proto požádal o vysvětlení producenta
Hynieho, který mi jen předal fotocop dopisu odpůrců. Bez mého vědomí jako
autora pak této skupince lidí sdělil, že práci na dokumentu zastavuje, aniž
by vzal v úvahu, že ČT není jeho majetkem a aniž by respektoval má autorská
práva a koneckonců i názory. Podotýkám, že o zastavení tohoto projetku nikdy
neinformoval mě jako autora, ale zcela cizí lidí, kteří o této mé práci
nevěděli vůbec nic. Když jsem ho svým dopisem z 25. dobna 1998 upozornil, že
Jazzová sekce měla tisice členů a desetitisíce přiznivců a že by se neměl
řídit názorem několika jedinců, kteří vlastně svým postupem porušují má
autorská práva a navíc se vůči mně dopouštěji sprostých pomluv a nehorázných
lží, na můj dopis mi dosud vůbec neodpověděl a k naší další pracovní poradě
dne 6. května 1998 zcela bez mého vědomí a souhlasu přizval jakousi vedoucí
postupu vůči mně. Z této porady jsem proto odešel, neboť v této fázi zásadně
odmítám o své práci hovořit před cizími lidmi. O všem jsem informoval
předsedu Jazzové sekce pana Srpa, který okamžitě zaslal producentu Hyniemu
protestní fax. Producent Hynie odpověděl rovněž faxem, že celou práci
zastavuje, aniž by to dodnes sdělil i mně jako autorovi. Dne 11. května 1998
jsem proto odeslal generálnímu řediteli ČT mgr. Puchalskému fax se stížností
proti dosavadnímu postupu producenta Hynieho vůči mně. Ten však jen předal
moji stížnost producentu Hyniemu, který pak GŘ Puchalskému dopisem z 18.
května 1998 znovu zopakoval svůj předchozí postup proti mně v rozporu s mými
autorskými i občanskými právy. Gen. řed. mgr. Puchalský mi však dodnes
neodpověděl, čímž vše zřejmě jenom mlčky schvaluje. Takovým postupem jsem
ovšem nejvíc postižen já, a to tím, že:
1. Bylo o mé práci opakovaně jednáno bez mého vědomí s cizími lidmi, kteří
pouze chtějí moji dosavadní práci zcela zmařit.
2. Jako autoru mi nejsou sdělována závažná rozhodnutí o mé práci, a to v
rozporu s mými autorskými a občanskými právy.
3. Musím trpět něco, co jako autor nemohu akceptovat.
4. Generální ředitel ČT Puchalský bez mého vědomí mlčky akceptuje nehorázně
lži o mé osobě, čímž v rozporu se zákonným posláním ČT zároveň souběžně s
výšeuvedeným napomáhá k zablokování mé práce tak, aby její dokončení mohl
získat někdo jiný - nejspíš z řad přátel producenta Hynieho.
Myslím, že toto vše jsou dostatečně pádné důvody k tomy, aby se věcí už v
totm stádiu zabývala Rada ČT a aby z ní vyvodila odvolání mgr. Jakuba
Puchalského z funkce generálního ředitele ČT.
Podrobnosti mohu vysvětlit pouze osobně.
Karel Mašita
via:stemberk@oasanet.cz