V té době v Československu pulzuje bohatý jazzový život, který se promítá i
do široké mezinárodní jazzové spolupráce. Mladou generací hýbá beatová
hudba, např. Beatles, Roling Stones. Kromě čsl. jazzových hrají v zahraničí
i beatové skupiny.
V Praze např. hraje i Luis Armstrong, rozbíhá se tradice
Mezinárodního jazzového festivalu (MJF), konají se beatové festivaly.
Pracuje Českoslovesná federace jazzklubů, vzniká Svaz pražských lidových
hudebníků (SPLH). Politické ovzduší je uvolněné.
To trvá do invaze v srpnu
1968. Z ČSSR emigrují statisíce lidí a zaniká i federace jazzklubů.
Po
vyhlášení československé federace je v roce 1969 českým ministerstvem vnitra
registrován Svaz hudebníků ČSR (SH - spojen s SPLH). Souběžně vzniká i
přípravný výbor České jazzové unie (ČJU), v němž se nejvíce angažuje jazzový
hudebník Karel Srp.
V té době panuje na MV zmatek, nikdo tam neví, zda se mu
podaří udržet místo, a jelikož už existuje SH, je Srpovi doporučeno, aby se
ČJU spojila se SH.
Po nástupu Husáka k moci v dubnu 1969 a po demostracích
proti invazu v srpnu 1969 začíná tzv. normalizace, která už od roku 1970 v
hudební oblasti nejtvrději postihuje beat - zákazy anglických názvů skupin,
anglických textů, nošení dlouhých vlasů atp.
Zatímco státní moc razantněji
postihuje i celou společnost, vedení SH a ČJU jednají o vzájemném spojení. V
rámci VIII. MJF v pražské Lucerně 3é. října 1971 vzniká za účasti téměř dvou
set předních tuzemských jazzmanů Jazzová sekce.
Prvním předsedou Milan Dvořák
(dnes již nežijící) z Kralup nad Vltavou, Srp v předsednictvu. Začátkem roku
1972 získává od SH statut samostatné právnické osoby pro působnost v celé
ČSR a ihned začíná spolupracovat na řadě tuzemských jazzových festivalů,
např. v Přerově, ve Slaném, v Olomouci a v Mladé Boleslavi, kde se v roce
1972 Srp seznamuje s výtvarníkem Joskou Skalníkem.
S ním také připravil
první tehdy ještě cyklostylované bulletiny JAZZ, kterých do konce 1974 "na
koleně" vydali čtyři.
JS také rozbíhá bohatou klubovou činnost po celé ČSR,
přes ní se o členství začínají hlásit stovky prvních zájemců. Tehdy ještě
byla celá činnost JS zaměřena výhradně na jazz, spolupráce s jazzmany
bezproblémová, začínají se připravovat I. Pražské jazzové dny (PJD), které
proběhly v březnu roku 1974 v pražském Radiopaláci a byly věnované především
jazzu.
30. března 1974 policejní masakr v Rudolfově u Českých Budějovic
proti Plastic People of Universe, DG 307 a jejich fanouškům - 272 zatčených,
desítky těžce a stovky lehce zraněných, brutální stříhání dohola, za účast
vylučování ze škol a učilišť.
Koncem roku 1974 začíná "zlatý věk jazzu v
Praze", návštěvy akcí Jazzové sekce se stávají módou a společenskou prestiží
(např. klub Rubín v Praze na Malé Straně), ale i jinde po celé ČSR. V té
době JS jakoby naráz získala značnou popularitu mezi mládeží a uznání mezi
hudebníky, má i velkou publicitu.
Vše "jede" především po linii tzv. zájmové
umělecké činnosti (ZUČ), establishment nemá námitky. JS pro začinající mladé
hudebníky zahajuje výukové semináře Škola hrou.
V březnu 1975 v Radiopaláci a v Lucerně divácky velice úspěšně II. PJD. V
témže roce se presidentem ČSSR stává Husák a v Helsinkách podepisuje v rámci
KBSE mezinárodní pakty o občanských, politických hospodářských a kulturních
právech.
Připravují se III. PJD na podzim, ale už se ze strany profijazzmanů
ozývají protestní hlasy, že je celá jejich koncepce příliš moderní a
zaměřená i na muzikanty, kteří hrají jazrrock anebo přímo státní mocí
zakázaný rock.
Po III. PJD na podzim v Lucerně tato nelibost sílí a bouří se
i státní agentury, které chtějí tuto úspěšnost strhnout na sebe. Objevují se
první udání na JS českému ministerstvu kultury (MK) a MV. Na jaře roku 1976
Federální shromáždění ratifikuje Husákem podpsané Helsinské dohody a JS
pořádá IV. PJD, které se stávají masovou kulturní akcí.
MK vysílá varovné
signály SH, že "pouhá" JS takové akce nemůže dál pořádat, první náznaky
perzekucí JS, která už má několik tisíc členů a dál je z administravně
technických příčin nemůže přijímat; JS ještě nemá stálé sídlo, pouze
schránku na hlavní poště v pražské Jindřišké ulici.
Profijazzmani na protest
zakládají vlastní "sekci" a získávají zázemí v pražské vinárně Parnas.
Vedení SH si zatím neví rady. V pražské pobočce vzniká Sekce mladé hudby,
která prohlašuje, že nikdy nedovolí vznik skupin typu Plastic People. "Zlatý
věk jazzu v Praze" sice odezněl, ale V. PJD roce 1977 jsou už postaveny spíš
na rockové hudbě; jsou zcela vyprodané - do Prahy se na ně sjíždějí tisíce
návštěvníků.
JS získává své stále sídlo v Praze - Krči v domku manželů
Kupkových. Začátkem roku 1978 chce na své konferenciv Radiopaláci SH zrušit
samostatnost JS, zabavit její majetek a rozptýlit členy do jednotlivých
poboček. JS svolává protestní shromáždění členů JS do Hajnovky (naproti
Radiopaláci), přijelo asi 600 členů a na zasedání v Radiopaláci si paradoxně
v předsednictvu SH upevnili pozice.
Bulletin JAZZ má už vysokou
profesionální úroveň, JS zahajuje také ediční (knižní) činnost, zájem
soustředěn i na výtvarné umění. Vzniká paralelní (alternativní) česká
kultura, poprvé se ve větší míře začíná o JS zajímat StB, zprávy o JS v
exilovém tisku.
Státní moc se snaží vklínit mezi vedení SH a JS, sílí tlak
MK na úplně zrušení JS, která své právo na existenci hájí Helsinskými
dohodami. V říjnu SH potvrzuje samostatnost JS. Na jaře 1979 VIII. PJD akce
po celé Praze, IX. PJD na podzim s razií StB v Praze na Folimance, "Lucerny"
skončily. Sílí spolupráce se zahraničními ambasádami, usmíření s "Parnasem",
státní moc hledá formu postihů JS mapř. v daňových věcech.
V roce 1980 JS
vstupuje do Mezinárodní jazzové federace, předsedou JS Srp, místopředsedou
Skalník. Na pokyn MV zablokována bankovní konta JS. V edici Jazzpetit
vycházejí první knihy, které MK sprostě pomlouvá a zároveň spolu s MV vše
připravuje ke zrušení celého SH. JS se stále víc soustřeďuje na zahraniční
umění, pořádá i filosofické semináře. StB po celé republice rozjíždí
perzekuci všech členů JS, režim připravuje likvidaci celé české alternativní
hudby pod heslem "Nová vlna se starým obsahem".¨
ÚV SH na nátlak MK zrušil JS - odvolání k revizní komisi SH, která zrušení
prohlásila za neplatné. Během sporu zákazy PJD, JS naplno rozjela ediční
činnost.
V edici Situace publikace o výtvarném umění, v pražském sídle
výstavy, pokračují filosofické semináře, získávání cenných zahraničních
publikací, úzká spolupráce s řadou ambasád (např. USA, Velká Británie,
Francie, Holandsko), do JS přijíždějí význační zahraniční hosté. MK a MV
zesilují tlak na Výbor lidové kontroly (VLK) a národní výbory po celé ČSR
pro totální zákaz JS.
Začíná tisková kampaň proti alternativní hudbě - "Nová
vlna se starým obsahem". V jaře 1983 SH ruší celostátní samostatnost JS a
přičleňuje ji k pražské pobočce. V Jazzpetitu se připravuje vůbec první
české vydání Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále, MK a StB rozjíždí
kontroly po všech tiskárnách v ČSSR.
JS tiskne mimo Prahu (např. i na
Slovensku). Solidarita s JS sílí po celém státě, dle anket její činnost
ovlivňuje zhruba sto tisíc lidí. Charta 77 vydává dokument č. 31/83 o stavu
populární hudby v ČSSR, kde vysoce kladně hodnotí JS a poukazuje na
neúnosnou státní reglementaci v této oblasti. Na podzim 1983 je nezákonně ze
zaměstnání propuštěn Srp a na poradě ÚV KSČ je rozhodnuto JS za každou cenu
zlikvidovat. SH o tom neví, dělá ústupky, JS naopak činnost zesiluje.
Světový tisk se JS zabývá čím dál víc.
V létě 1984 Skalník požádal 300 čsl.
výtvarníků o spolupráci na kolekci výtvarně řešených malých krabiček
Minisalon - 244 z nich nabídku přijalo. V červenci MV činnost celého SH
nejprve pozastavilo, v říjnu celý SH definitivně zrušilo. Pouze JS proti
tomu podává vrcholným státním orgánů desítky protestů a odkazuje na platné
Helsinské dohody. Nikdo neodpovídá, tak žádá o přezkum soudy, které se tím
však odmítají zabývat.
Na jaře 1985 přijiždí na návštěvu JS spisovatel Kurt
Vonnegut, který stejně jako představitelé ambasády USA sází před sídlem JS
stromek. JS pak nedaleko vztyčuje pomník k výročí konce II. světové války a
ke vzniku OSN, režim ho ihned likviduje. V Bratislavě záhadně umírá člen JS
Tomáš Petřivý a po policejním výslechu majitel objektu sídla JS František
Kupka.
V září první nezákonné domovní prohlídky a zabavení věcí v sídle JS a
v bytech členů jejího vedení. StB už má rozfázovanou kriminalizaci JS. Před
následnou schůzkou o plnění Helsinských dohod v roce 1986 ve Vídni má v
Budapešti proběhnout Evropské kulturní forum. Zatímco oficiální čsl.
delegace s českým ministrem kultury Klusákem a slovenským ministrem kultury
Válkem mají připravené referáty o tom, jak je ČSSR vše v naprostém pořádku,
v prosinci do Budapešti potají odjíždějí i Srp s dublerem Huňátem.
Už
předtím britský delegát Norman St John Stevas upozornil na problém JS a když se Srp a
Huňát objevili na EKF osobně, byl nastolen problém celé nezávislé kultury v
ČSSR. Válek prohlásil, že JS dluží státu na daních milión dolarů, JS
doložila, že to není pravda. Pak se delegáti nemohli dohodnout na závěrečném
dokumentu a v jednacím sále byly pozastaveny hodiny, než byl dokument
schválen. Vznikl mezinárodní skandál "případ Jazzová sekce".
V lednu JS žádá o samostatnou registraci, v dubnu ji urguje, ale státní
správa ji v rozporu se zákony zcela ignoruje. Po republice zatýkání členů
JS, mj. za plakáty k pohřbu Jaroslava Seiferta.
V květnu se MV a MK dohodly, že
veškerý, právně ovšem soukromý majetek JS musí být zabaven. Protiprávně
zabavena i bankovní konta se statisíci korun - aby JS měla co největší
finanční problémy. StB zabavuje v tiskárnách rozpracovaná vydání knih z
Jazzpetitu (např. Svitavy).
JS už trvale spojena na zahraniční zpravodajství
(prevážně přes Ivana Medka do Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky BBC, Reuter).
Ve Vídní zahájena následná schůzka o plnění helsinské KBSE, svět pozorně
sleduje perzekuci JS, ale čsl. tisk hlásá, že je všechno v pořádku (např.
tehdy nejčtenější Mladý svět, Rudé Právo a další.)
Národní výbory vedou
přestupková řízení, JS ale pracuje dál, vydává zpravodaj 43/10/88 (její
pražské telefonní číslo), k 15. výročí svého vzniku připravuje rozsáhlou
anketní akci Jací jsme. 2. září zatčeno sedm členů vedení JS, domovní
prohlídky v jejím sídle (z vazby k nim přivezen pouze Srp), policie tam vše
zabavila. Ihned vzniká pracovní výbor (PV), který pokračuje v práci JS a
vydává anketní publikaci Jací jsme.
Vše se ihned dovídají zahraniční
agentury a ve Vídni je prezidentu Husákovi sděleno, že dokud nebude vedení
JS propuštěno, měl by z Vídně odjet. 30 prosince vrací soud žalobu
prokurátorovi, státní moc mlčí, ale světový odpor sílí.
Světoznámí
intelektuálové a hudebníci podepisují rozsáhlou petiční akci na podporu JS.
Na jaře 1987 za značného zájmu světových médií a domácí opozice probíhají
soudy, ve vězení zůstává pouze Srp a tajemník JS Kouřil. Kromě zahraničí
podporuje JS i CH 77.
PV vydáva časopis Jazz Stop a usiluje o pokračování
činnosti, radikálnější členové jakýkoli dialog s mocí odmítají. Na podzim
1987 Jirous zasílá MV protest proti neustálé tvrdé perzekuci celé
alternativní kultury, tu hned dostává ÚV KSČ a vedení StB - Jirous je pak
kvůli tomu uvězněn. V lednu 1988 je jako poslední propuštěn z vězení Srp a
jedná mj. i s Havlem o další spolupráci.
JS se stále pokouší o svoji
legalizaci, vznikají první návrhy na založení nynějšího Artfora, řada členů
pochybuje o smyslu takových snah. V prosinci Srp na snídani Mitterranda s
čsl. opozicí.
V lednu 1989 se JS aktivně zúčastňuje Palachova týdne.
Artforum je sice týž rok povoleno, ale plánuje se i samostané sdružení
Unijazz - řádně zaregistrováno až v únoru 1990. Obě sdružení však úzce
spolupracují v listopadu 1989, kdy byla pro mimopražskou informovanost
použita především hustá síť tisíců členů a sympatizantů JS po celé
republice.
JS je také spoluzakladatelem Občanského fóra v pražském
Činoherním klubu, její Videojournal natočil množství unikátních záběrů z
těch dnů, zvukové přenosy z demonstrací zhusta rovněž zajišťovali členové
JS, organizovala první ochranku Václava Havla.
Artforum s dosud schválenou
registraci jen pro oblast Prahy se v květnu 1990 registruje pro činnost po
celém Československu a např. v Bratislavě tak dodnes funguje stejnojmenné
nakladatelství. Soudní a společenské rehabilitace JS proběhly začátkem roku
1991.
Česká televize - producentské centrum
tvůrčí skupina č. 14, producent Karel Hynie
Praha 19. 12. 1997
Vážený pane producente!
V příloze Vám předkládám navrh scénáře k dokumentu o Jazzové sekci. Dle
naší domluvy z 19. listopadu 1997 jsem jej rozpracoval do tří částí s
předpokladem, že každá z nich bude dlouhá kolem 60 minut. Příliš detailně
tento scénář rozpracovávat nelze, nebot samotná realizace závisí také na
možnostech k natáčení těch lidí, které k přímým vstupům předpokládám - to už
se musí postupovat dle jejich možností a ochoty. Několik spisovatelů z
petice za propuštění JS z roku 1987 bude v dubnu 1998 v Praze na 8.
Mezinárodním festivalu spisovatelů. Viz přiložená kniha, s. 142 - 143.
Zároveň si myslím, že by Česká televize mohla odvysílat několik spotů k
divákům s prosbou o případné zapůjčení (nejspíš jen amatérských) filmových
záznamů z historie Jazzové sekce. Vzhledem k tomu, že ve spojení s Jazzovou
sekcí jsem z obrazovek dost známý a mně neznámí lidé se mě na ní ptají třeba
i na ulici, mohl bych v tomto spotu o tyto obrazové či jiné dokumenty diváky
požádat sám. Ale to už závisí na Vašich možnostech.
K mému honoráři pak konastatuji, že jsem snad udělal už takový kus práce od
shromažďování písemných a fotografických podkladů od roku 1990, přes několik
dlouhých pobytů v Londýně až po vypracování námětu a tohoto návrhu scénáře,
že snad mohu požádat o zatím alespoň zálohu k dalšímu pokračování v této
práci. Ale o tom už se snad domluvíme osobně ihned po Novém roce 1998.
Závěrem už jen to, že s režisérem panem Milošem Zábranským jsme si nedávno
uvědomili, že v natáčení této věci nejspíš oba budeme potřebovat mobilní
telefony, na něž však nemáme dost vlastních financí.
Zatím děkuji a přeji Vám bohaté vánoce a šťastný a veselý Nový rok - neboť
jak na Nový rok, tak po celý rok.
Karel Mašita
Nové rozdělení (dramaturgie) jednotlivých částí - pracovní názvy:
1. Od zlatého věku k druhé kultuře: léta 1965 - 1979
2. Likvidace undergroundu : léta 1980 - 1985
3. Případ Jazzová sekce : léta 1986 - 1990
rehabilitace 1991
Česká televize: tvůrčí skupina č. 14
producent Karel Hynie
námět Karel Mašita
scénář Karel Mašita, Miloš Zábranský
režie: Miloš Zábranský
Nezávislost závislosti
dokument o Jazzové sekci
3. díly - detailní časové rozdělení (dramaturgie?)
obrazové podklady: ČT, Krátký film, MV, BBC, Francouzský inst., Ústav pro
soudobé dějiny (Prečan), Karel Srp, Leoš Svoboda - kameraman ČT (kontakt
Srp), dokumenty, etc...
1. Od zlatého věku k druhé kultuře: léta 1965 - 1979
obecně svět a Československo
1965 - 1966
Politické uvolnění, v jazzu kraluje Louis Armstrohg, v beatu Beatles,
Rolling Stones, velké jazzové festivaly (v Praze, Karlových Varech, ve
Slaném), začíná móda dlouhých vlasů, na schodech u Národního muzea se
scházejí "vlasatci", první čsl. beatové kapely (Matadors, Primitives Group,
Beatmen z Bratislavy, první výraznější osobnosti Radim Hladík, Petr Novák,
Karel Kahovec,) prezidentem Antonín Novotný. Majálesy, Prahu navštěvujeAllen Ginsberg. Vznikl Svaz pražských lidových hudebníků (SPLH).
(Obrazově temný sál pražského kina Lucerna, report říká, že tam vše začalo,
potom sestup do velkého sálu Lucerny, koncerty v Lucerně Armstronga a
dalších jazzových akcí, pokud existují záběry českého beatu, tehdy také
přišel do českých kin film Perný den.
1967 - 1968
Kromě velkých jazzfestivalů I. čsl. beatový festival (Lucerna), sílí hnutí
hipies, v zahraničí se do popředí dostávají Jimi Hendrix, Doors, Janis
Joplin a blues, kulturní ovzduší je v ČSSR velmi liberalní, několik set
beatových skupin, vznikají první české desky s beatem. To vrcholí "Pražským
jarem" s ještě větším uvolnění i v oblasti kultury. II. čsl. beatový
festival. Mezinárodní rok lidských práv. Invaze vojsk Varšavského paktu,
nejvíc protestují "vlasatci".
(Obrazově záběry invaze. Report do toho, že v rozsáhlé emigrační vlně i
řada předních jazzmanů. V září vznikají poinvazní zákony k upevnění
veřejného pořádku mj. s možností zrušovat spolky, a v tisku k zavedení
cenzury. Film Help - Beatles.)
1969 - 1970
Pokračuje odliv emigrantů, duben po hokeji s SSSR ÚV KSČ volí Husáka do
svého čela, ten vyhrožuje represemi. V srpnu demonstrace proti invazi z roku
1968, státní moc vše brutálně potlačuje, je přijato Zákonné opatření ke
zpřísnění sankcí - "stanné právo". SNB řádí, propouštění lidí ze zaměstnání,
studenti vylučováni ze škol. "Normalizace", mj. i s čistkami ve státní
správě, v podnicích, ve školách.
(Obraz mj. záběry ze zasedání ÚV KSČ, demonstrací, archiv ČT o přijetí
"opatření", vládní návrh na toto "opatření", report mj., že v červenci 1969
se u českého ministerstva vnitra registruje Svaz hudebníků, ve světě
festival Woodstock. v Praze na Ořechovce pravidelně koncertují The Plastic
People of The Universe a v té době při jazzfestivalu v Přerově nápad na
založení České jazzové unie, první a další jednání jejího přípravného výboru
v Praze na Smíchově. Pro beat se ujímá slovo rock.)
1971
KSČ zesiluje tažení proti mladé rockové generaci, v televizi hysterie proti
tzv. "vlasatcům", zákazy anglických názvů tuzemských skupin, v rozhlase,
televizi, na gramodskách a při koncertech jsou zakázány anglické texty
písní, razantně jsou zpřísněny podmínky pro veřejná vystoupení, státní
agentury zahajují tzv. rekvalifikační zkoučky hudebníků, neprochází jimi
např. Plastic People. Na hranicích ČSSR projevují zájem o koncerty za
symbolické honoráře Frank Zappa a Fugs, v moderní hudbě nastupuje hardrock
se skupinami Deep Purple, Uriah Heep atd.
(Obraz mj. o různých kapelách SSM, opěvující invazi, projevy státníků, že v
ČSSR bude pořádek, XIV. sjezd KSČ se zprávou "o opatřeních proti vlasatcům",
jejich žalářování. Mamutí zahraniční koncerty hardrocku. Report o VIII.
Mezinárodním jazzovém festivalu v Lucerně, kde 30. října vznikla Jazzová
sekce. Jejím předsedou zvolen Milan Dvořák. Struktura poboček SH v celé ČSR,
vedení SH schvaluje samostatný organizační řád JS pro celou ČSR.)
1972 - 1974
Jazzová sekce spolupořádá tuzemské jazzfestivaly např. v Přerově, ve
Slaném, v Olomouci a v Mladé Boleslavi. Tam se člen předsenictva Jazzové
sekce Karel Srp seznámil s výtvarníkem Joskou Skalníkem. S ním také
připravil první ještě cyklostylované bulletiny JAZZ. Sekce rozbíhá bohatou
klubovou činnost po celé ČSR, přes ní se o členství začínají hlásit stovky
prvních zájemců, např. i po koncertech Jazz Q Martina Kratochvíla.
(Obrazem jazzové dění, tehdy ještě byla JS zaměřena výhradně na jazz,
spolupráce s jazzmany bezproblémová. Report, že začíná tuhá státní
reglemantace, původně samostatný Mezinárodní jazzový festival dostal
Pragokoncert, který byl přísně kontrolován českým ministerstvem kultury.
Malostranské paláce MK: "Kolovrat", "Valdštejn", "Nostic", kde 31. 5. 1972
český ministr kultury Milan Brůžek podepsal tajný výnos 9695/72 "O
zvláštních fondech tiskovim v knihovnách jednotné soustavy," a týž den také
tajný výnos 9656/72 "Pokyny k prověrce knihovnických fondů knihoven jednotné
soustavy", což byl příkaz k ráznému vyřazení stovek autorů a tisíců jejich
"socialismu nepřátelských" knih ze všech veřejných knihoven. Ukázky prvních
čísel bulletinu JAZZ. K tomu report, že se připravovali Pražské jazzové dny
(PJD). Poprvé v březnu roku 1974 v pražském Radiopaláci a byly věnované
především jazzu. 30. března 1974 policejní masakr v Rudolfově u Českých
Budějovic proti Plastic People of Universe, DG 307 a jejich fanouškům - 272
zatčených, desítky těžce a stovky lehce zraněných, brutální stříhání dohola,
za účast vylučování ze škol a učilišť. Tehdy vznikl termín "zlatý věk jazzu
v Praze", návštěvy akcí Jazzové sekce se stávají společenskou prestiží
(např. klub Rubín v Praze na Malé Straně), ale i jinde po celé ČSR. V té
době JS jakoby naráz získala značnou popularitu mezi mládeží a uznání mezi
hudebníky, má i velkou publicitu. Vše "jede" především po linii tzv. zájmové
umělecké činnosti, establishment nemá námitky.
1975 - 1977
V březnu 1975 v Radiopaláci a v Lucerně divácky velice úspěšně II. PJD. V
témže roce se presidentem ČSSR stává Husák a v Helsinkách podepisuje v rámci
KBSE mezinárodní pakty o občanských, politických hospodářských a kulturních
právech. Připravují se III. PJD na podzim, ale už se ze strany profijazzmanů
ozývají protestní hlasy, že je celá jejich koncepce příliš moderní a
zaměřená i na muzikanty, kteří hrají jazrrock anebo přímo státní mocí
zakázaný rock. Po III. PJD na podzim v Lucerně tato nelibost sílí a bouří se
i státní agentury, které chtějí tuto úspěšnost strhnout na sebe. Objevují se
první udání na JS českému ministerstvu kultury (MK) a MV. Na jaře roku 1976
Federální shromáždění ratifikuje Husákem podpsané Helsinské dohody a JS
pořádá IV. PJD. "Zlatý věk jazzu v Praze" odezněl, IV. PJD jsou už postaveny
spíš na rockové hudbě; trvaly od 18. 3. do 24. 3. 1976 po celé Praze a staly
se masovou kulturní akcí. JS už má několik tisíc členů a hlásí se další. JS
však ještě nemá stálé sídlo, pouze schránku na hlavní poště v pražské
Jindřišké ulici - to získáva na podzim v Praze - Krči (na Kačerově) v domku
manželů Kupkových. Profijazzmani na protest zakládají vlastní "sekci" a
získávají zázemí v pražské vinárně Parnas. Vedení SH si zatím neví rady. Z
původního SPLH se stává Pražská pobočka SH a vzniká i Sekce mladé hudby,
která prohlašuje, že nikdy nedovolí vznik skupin typu Plastic People. Martin
Kratochvíl odjíždí do USA, kde získal stipendium na Berklee College of Music
v Bostonu. Soudní proces s Plastic People, ktwrý sledoval a o kterém psal
také zahraniční tisk. V lednu 1977 Charta 77, Anticharta - herci, pop music.
V dubnu V. PJD, celkem trvaly 8 dní - do Prahy se na ně sjelo tisíce lidí,
manifest Už asi jinačí nebudeme. Bulletin JAZZ už má vysokou grafickou a
obsahovou úroveň - v podtitulu, že je bulletinem pro současnou hudbu - tedy
už nejen pro jazz.
(Obrazem volba Husáka prezidentem ČSSR, záběry z Helsink, projevy o
lidských právech, ratifikace dohod z Helsink Federálním shromážděním (jaro
1976), XV. sjezd KSČ, záběry o budování socialismu, Charta 77, akce proti
ní, Anticharta (herci, pop music). Film o Plastic People a undergroundu
Atentát na kulturu, z TV seriálu Major Zeman část s názvem Mimikry. Report
např. kladné mediální hodnocení PJD, mj. i v Rudém Právu. Kultura už
rozdělena na oficiální (státní) a "druhou kulturu". Od V. PJD v roce 1976
vydáva JS k PJD samostatné programy a zpravodaje. Při VI. PJD v dubnu 1977
premiéra rockové opery pražské skupiny Extempore Milá čtyř viselců. StB
telefonicky naléhala, aby Extempore vůbec nevystoupilo, ale nechtěla požádat
a zdůvodnit to písemně - opera se odehrála. Na podzim vzniklo v pražské
Karlínské besedě Metodické jazzové a rockové centrum a spolu se sály v Praze
na Rokosce a v restauraci u Zábranských se stalo další prakticky stálou
scénou JS. U Václava Havla na Hrádečku u Trutnova proběhl III. festival
druhé hudební kultury a vzápětí začaly justiční politické procesy (např. V.
Havel, Jiří Lederer, Ota Ornest, František Pavlíček, zatčen byl také Ivan
Jirous). Státní moc hledá i proti JS "problémy", neboť odmítá respektovat
státní pokyny a už příliš vybočuje z velmi upadlé čsl. pop hudby, první
náznaky perzekucí. V roce 1977 se JS stala členem Mezinárodní jazzové
federace při UNESCO, první nápady na založení knižní edice Jazzpetit.
1978 - 1979
V březnu 1978 na své konferenci v Radiopaláci chtěl SH na příkaz MK zrušit
samostatnost JS, zabavit její majetek a rozptýlit členy do jednotlivých
poboček. JS svolává protestní shromáždění členů JS do Hajnovky (naproti
Radiopaláci), přijelo asi 600 členů a v Radiopaláci si naopak v
předsednictvu SH upevnili pozice. Od té doby trvalý zájem StB o JS - o akci
informovaly exilové Listy. Na VI. PJD (od 16. 5. celkem 10 dnů, akce po celé
Praze) desetitisíce návštěvníků, z nich dvě třetiny mimopražských a i ze
zahraničí. Tyto PJD státní moc chtěla všemožně překazit, hlavně jejich
hlavní těžiště v Lucerně, do níž se Václavským náměstím valily davy lidí. O
JS se represivní složky státní moci zajímají trvale, o vše se zajímá
zahraniční tisk a ambasády. Pro "druhou kulturu" se ujímá označení
alternativní česká kultura.
(Obrazem, že tehdy se do Československa se dostal punk rock, o němž
komunistické mediální prostředky (hlavně tisk) tvrdily, že je to fašistická
hudba. Report, že zájem JS soustředěn i na výtvarné umění, připravuje se
edice knižních svazků Situace, JS zahajuje také vydávání Jazzpetitu. Státní
moc tlačí na vedení SH, aby JS ukáznil, jinak bude mít problémy celý SH. JS
zatím v gramofonovém nakladatelství prosadila zvláštní edici Minijazzklub, v
níž pak vyšlo celkem 3O EP desek. U Pantonu vyšly také 2 LP desky
Jazzrockových dílen - živé záznamy z Lucerny. V sobotu 3. března 1979 v
severočeské obci Libouchec policejní razie proti Extempore, VB poslala
stížnost SH, trestní stíhání. VIII. PJD od 23. 5. do 27. 5. 1979 opět po
celé Praze, (mj. ve Smetanově síni v Obecním domě a ve sportovní hale na
Folimance) a prvé za účastí zahraničních skupina - bubeník Piere Favre,
mezinárodní punková skupina Art Bears. Tam i poprvé samostatný večer "Scéna
alternativní hudby", závěr na parníku, policie na břehu - poslední PJD v
Lucerně, státní moc prosadila, že JS tam už nesmí. První titul v edici
Jazzpetit je Rocková poezie (texty písni světových skupin - např. Pink
Floyd, Rolling Stones a další.) Začal vycházet členský zpravodaj 43/10/88
(pražské telefonní číslo do sídla JS v Praze na Kačerově) a byly zahájeny i
filosofické semináře v Praze a potom i např. v Brně, v Olomouci, v
Bratislavě, ®ilině. Další velká justiční politická zvůle u Městského soudu v
Praze proti Petru Uhlovi, Jiřímu Dienstbeirovi, Otce Bednářové, Václavu
Bendovi, Václavu Havlovi a Daně Němcové. Jako jediná světově známější
rocková skupina hrála tenkrát v Lucerně už značně upadající (a proto asi
levná) Suzi Quatro. Před IX. PJD (2. - 4. 11. 1979 - Radiopalác, U
Zábranských, sportovní hala na Folimance) státní moc rozčílilo, když JS v
programu k nim otiskla 21. základních bodů k alternativní hudbě -
alternativa: k čemu? Při těchto PJD před halou na Folimance davy lidí,
totálně vyprodáno, a to vše obklíčila SNB, přijeli i psovodi se psy, vtrhli
dovnitř a při koncertu halu prohledávali. Rudé právo druhý den otisklo
výhružný článek s titulem Vyhrožovat si nedáme.)
Kromě uvedených dokumentačních zdrojů by v této části měla hovořit i řada
lidí. Nikoli však vůdčí osobnosti Jazzové sekce: v té době její
místopředseda Karel Srp, Joska Skalník a vůbec nikdo z jejího vedení;
předsedou byl tehdy Milan Dvořák - už nežije. Hovořit by však někdo z
prvních iniciátorů vzniku České jazzové unie (z roku 1969), např. Jan Seik
nebo Petr Kretschmer, který navíc v roce 1972 zprostředkoval seznámení Srpa
a Skalníka v Mladé Boleslavi. Hovořit by měli v Nové Pace žijící člen
předsednictva JS a vedoucí její klubové činnosti pro celé Čechy a Moravu
Antoním Truhlář (je to starší člověk a mělo by se za ním spíš zajet), Tomáš
Křivánek - vedoucí koncertů v sále u Zábranských, a tajemník Vladimír
Kouřil. Dále z tehdy známých a ze Sekcí úzce spolupracujících jazzmanů by
měl mluvit např. Martin Kratochvíl, Jiří Stivín, z tehdy progresivních
rockových hudebníků např. Pavel Zajíček (DG 307), Mikoláš Chadima
(Extempore), Filip Topol (v té době teprve čtrnáctiletý - Psí vojáci).
"Kauzy" Plastic People a DG 307 (České Budějovice v roce 1974 - vstup P.
Zajíček) a Extempore (Libouchec v roce 1979 - vstup M. Chadima) by se měly
obrazově točit na místech.
2. díl - Likvidace undergroundu, roky 1980 - 1986
1980 - 1981
Pod dozorem MK začíná v lednu 1980 rozsáhlá reorganizace SH. Spousty
komisí, JS se má stát jen jejich součástí - MK trvá na ztrátě její
samostatnosti s cílem postupně ji přes SH zlikvidovat. Režim zahajuje tažení
proti celé tuzemské "druhé kultuře", hlavně rocku. Vedení SH souhlasí se
vstupen JS do Mezinárodní jazzové federace, ale jedná i s vedoucím oddělení
kultury ÚV KSČ Miroslavem Müllerem. V červenci 1980 vycházejí v Jazzpetitu
knihy O dada, surrealismu a o českém umění (Chalupecký), a v prosinci
Partitury (Valoch). JS přechází na jiné oblasti umění.
(Obrazem upadlá čsl. pop music, dvojčíslo 27/28 buletinu JAZZ mj. o premiéře
multishow Pink Floyd s The Wall (Zeď) v Londýně - Jazz o tom pohotově
přinesl rozsáhlé povídání, včetně překladu textů písní. Report, že X. PJD
státní moc už nepovolila. JS připravuje k vydání další tituly v Jazzpetitu o
českém rock °n° rollu a Borise Viana. 12. října Living Theatre v Praze Na
Ořechovce. 29. 11. ÚV SH ruší příslušnost JS k SH, profijazzmani z "Parnasu"
mají radost, revizní komise SH to však odmítá a JS tedy dál formálně zůstává
součástí SH. MK sprostě pomlouvá knihu Partitury a upozorňuje, že touto
činností by se měla zabývat SNB. 23. 12. JS žádá MV o registraci
samostatného Jazzového sdružení ČSR, MV porušilo správní řád: předalo žádost
MK a dál se tím nezabývalo. 9. 4. 1981 z Olomouce stížnost na Vodňanského!
11. 6. odstoupil předseda JS Milan Dvořák, předsedou zvolen Karel Srp,
místopředsedou Joska Skalník, tajemníkem Vladimír Kouřil. Nepovolené X. PJD
se konají při de iure soukromé projížďce parníkem po Vltavě. V září
prorežimní jazzmami uspořádali v Praze na Žofíně svoji obdobu PJD Vokalíza.
V Jazzpetitu vycházejí knihy John Ono Lennon a Hudba přírodních národů. V
říjnu jede JS do Varšavy na zasedání Mezinárodní jazzové federace, Srp je
tam zvolen do její revizní komise. MK připravuje vyhlášku s cílem zrušit
celému SH možnost zřizovat a zkoušet kapely k jejich veřejným vystoupením -
zřizovatelé kapel (včetně SH) je pak musely nahlásit národním výborům - pro
úplny přehled a tuhý dozor státní moci (viz Vokalíza). Dvojčíslo 27/28
bulletinu JAZZ profily skupin hnutí Rock In Opposition - Rock v opozici.
Tehdy všechny nové směry v rocku (např. punk, ambient, performance, minimal)
státní moc označuje termínem "nová vlna". Vznikly speciální seznamy
"zakázaných" skupin, nejednotné, třeba v jednom okrese hrát mohly, v jiném
ne. MK se všemožně snaží prosadit obstavení bankovních kont JS. V listopadu
v Jazzpetitu vychází Hudba terezínského gheta. Od 1. do 8. 12. turné rockové
skupiny Locomotiv GT z Maďarska (ne v Praze, jen na Moravě a na Slovensku) -
ve sportovní hale v Havířově diváci mohli být jen na tribunách, nikoli na
ploše, a když se na plochu prolomili, obrovská rvačka diváků (havíři) s
policií. Hodně Poláků, krátce potom byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav.
Před vánocemi v pražské Lucerně koncert Tiny Turner z USA.)
1982
V Jazzpetitu připrava vydání knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem
anglického krále. Bulletin JAZZ zakázán, nevychází. Začala platit vyhláška
MK o tuhém státním dozoru nad rockovými kapelami. SH si s JS stále neví rady
a jedná kvůli tomu na ÚV KSČ a MK. JS žádá pražský Národní výbor o povolení
XI. PJD, bez jakéhokoli písemného zdůvodnění jen telefonicky zamítnuto, JS v
jejich přípravě pokračuje. Na MK zejména kvůli Hrabalovi značný rozruch.
(Obrazem oficiální vydání Hrabalových knih, záběry z jeho filmů z té doby.
V únoru MV upozorňuje SH, že nadále nesmí zřizovat kapely, že to smějí dělat
jen např. SSM, ROH, a kvalifikační zkoušky pro veřejná vytoupení smějí
schvalovat jen státní agentury a komise národních výborů; tím byla dosavadní
činnost SH, včetně JS zásadně paralyzována a SH ztratil svůj původní smysl.
MK s MV připravuje zrušení celého SH. Report, že tento rok se vše točilo
hlavně kolem "anglického krále", XI. PJD a zrušení JS. Inspektor pražského
NV Trojan odmítl jednat s JS o povolení XI. PJD, jejich příprava ale již
skončila, do Prahy se chystali tisíce lidí a JS pak zajistila rozsáhlou
pořádkovou službu v okolí Lucerny, aby nevznikla záminka k zásahu policie.
Zatímco v SH vůči JS panuje zmatek (JS právně nelze zrušit) JS pokračuje v
činnosti (výstavy, filosofické semináře, soukromé koncerty atp). StB
rozjíždí perzekuci všech členů JS, chystá se likvidace celé české
alternativní hudby pod heslem "Nová vlna se starým obsahem". V Jazzpetitu
vyšly "anglický král", Fotografické dílo Jindřicha ©týrského, dva díly knihy
o minimalismu, o E. F. Burianovi, o Living Theatre, první díl encyklopedie
světových rockových skupin Rock 2000 A - K a Tělo věc a skutečnost v
současném umění - každý tento titul je odbornou veřejností považován za
převrat v české knižní produkci. V září je předseda a odpovědný redaktor
všech publikací JS Srp předvolán na vedení MK, aby vysvětlil vše kolem
Hrabalova "anglického krále". Ten se odmítá o tom bavit, neboť je to ryze
věcí JS a jejích členů a proto nepotřebují zvláštní vydavatelské oprávnění;
MK na něj u prokuratury Prahy 4 podalo trestní oznámení pro tr. čin
nedovoleného podnikání. MK také ihned požádalo české ministerstvo průmyslu,
aby zjistilo, zda a kde je JS zadáno vytištění "anglického krále" a MP
postupuje dotaz generálnímu ředitelství všech českých tiskáren, GŘ nic
nezjistilo. Bylo zalarmováno MV, StB a VB, ani ty nic nenašly - kniha již
byla vytištěna a právě se vázalo její další vydání v Praze na Malé Straně u
sídla MK; stala se tehdy nejvyhledávanější knihou, půjčovala se i na
pořadník. 30. listopadu revizní komise SH jedná o "konečném řešení otázky
Jazzové sekce"; bylo navrženo buď ji od SH odpojit, nebo ji zachovat,
nakonec vedení SH rozhodlo ponechat ji u SH, neboť měla přes tři tisíce
členů, již dlouhá léta odváděla společnosti velmi prospěšnou činnost a navíc
byla členem Mezinárodní jazzové federace při Hudební radě UNESCO. Koncem
roku zákaz veřejného koncertování skupiny Etc... Vladimíra Mišíka. ÚV KSČ
vydal pokyn k zahájení mediální kampaně proti "nové vlně").
1983
V únoru po koncertu v Hradci Králové zákaz hraní Pražského výběru Michaela
Kocába. V březnu v komunistickém týdeníku Tribuna č. 12 velký článek Nová
vlna se starým obsahem, zahájil kampaň proti rocku, v Rudém právu článek
Prevít rock - a my?
Obrazem spreyové nápisy na zdech v Praze: "Nechte zpívat Mišíka". V lednu na
ÚV KSČ předvoláno vedení MK a SH s tím že ÚV KSČ informuje Měst. KSČ v Praze
o negativní činnosti JS. V únoru potvrzuje prezident Mezinárodní
jazzfederace Charles Alexander z Londýna, že JS je řádným členem MJF. Po
sérii jednání s vedením SH se JS 15. 6. na základě kolektivní smlouvy stává
součástí Pražské pobočky SH (původní Svaz pražských lidových hudebníků -
založený již v roce 1965) - dál tedy JS PP SH. JS v mediální kampani proti
"nové vlně" reaguje v Jazzpetitu knihou Rock na levém křídle.
V Praze
Světové shromáždění za mír a proti jaderné válce - tam měla i JS akreditaci
a v jeho průběhu britský folkový zpěvák Donovan na pokyn čsl. státní moci
změnil text v písní: původně měl text proti atomovým raketám, ale protože
byly i v socialistickém bloku, Donovan změnil text na píseň o míru (psal ho
přes noc v hotelu Panorama, originál na jídelním lístku mám). V Jazzpetitu
vycházejí další tituly Dada, Poslední z transportu, Rock 2000 L - R a
rozšířený Rock 2000 L - S, a kromě toho i rozsáhlý časopis Dvanáctka.
Státní
moc hledá formu postihů JS v daňových věcech. Vše sestupuje do Výboru lidové
kontroly (VLK). Dokument CHarty 77 č. 31/83 o populární hudbě, vysoce kladně
hodnotí práci JS.
V září MK prudce odmítá legalizaci JS v PP SH a její
členství v MJF a upozorňuje, že samo zřídilo Českou jazzovou společnost
(ČJS), kam můžou členové JS vstoupit; ČJS byla MK přes Český hudební fond
bohatě fundována a do jejího čela byl postaven Antoním Matzner; ČJS ihned
rozjoždí dopisouvo kampaň členům JS k jejich přetažení k sobě.
Sílí
spolupráce JS se zahraničními ambasádami. SH vypracoval návrh svých nových
stanov, v preambuli hodně ideologických podbízivostí, avšak ÚV KSČ už
rozhodl JS a SH zlikvidovat. V listopadu také doplněno o příkaz postihnout
Srpa jako předsedu a odpovědného redaktora všech publikací. Ihned poté tajné
porady na MK o okamžitém propuštění Srpa ze zaměstnání v gramofonovém
nakladatelství Panton, odkud také nezákonně okamžitě propuštěn.
Kvůli tomu
reorganizován celý Panton - aby tam už pro něj žádné místo nemohlo zůstat.
Odbory se distancovaly, Kancerlář prezidenta Husáka rovněž Srpovu stížnost
odmítla.
1984
Pokračuje tisková kampaň proti rocku Nová vlna se starýn obsahem.
Pozastavení činnosti SH, výstava Bienále užité grafiky v Brně, kde na přímý
rozkaz vedení MK odstraněny exponáty výtvarníka JS Skalníla. Tehdy současně
vznikla státní mocí rovněžý obávaná unikátní kolekce čsl. výtvarníků
Minisalon. 22. října definitivní rozpuštění SH dle zákona o přechodných
opatřeních z roku 1968.
(Obrazem, sídlo JS v Praze na Kačerově, kde VLK hystericky hledá daňové
závady JS, aby byl jiný než politicko "kulturní" důvod k jejímu zrušení.
Velmi hloubková "kontrola", ale JS má vše v pořádku. ONV Praha 4 přesto dal
příkaz k zabavení jejich kont a začal šikanovat majitele domu se sídlem JS
Františka Kupku. Budovy ONV Praha 4, odkud proti JS přestupkové řízení, ta
nadále musí všechny transakce provádět přímou hotovostí zy z členských
příspěvků a z prodeje publikací. Report, že je vše v pořádku potvrzuje i
revizní komise SH.
Přesto SH na opakovaný nátlak MK doslova zakazuje JS
jakoukoli činnost. Na to předseda revizní komise SH na svoji funkci
abdikuval. VLK sice co mohl zabavil, ale JS pokračuje v práci - v Jazzpetitu
JS vyšly knihy Případ Richard Wagner, Kat beze stínu a poslední díl rockové
encyklopedi Rock 2000 S - Z. Pokračují přednášky, výstavy, v sídle JS řada
význačných zahraničních hosti, o práci JS projevila oficiální zájem
francouzská ambasáda, vládní delegace ze SRN. 24. 4. v pražském Paláci
kultury Elton John, na jeviště nesmí s náušnicí (měl na ní papouška),
nasadil tedy náušnici s briliantem, Müller z ÚV KSČ nenávistně řval. Koncert
chtěla natočit ČST, Elton John odmítl (ČST nechtěla zaplatit autorská
práva.)
10. 6. Skalník požádal 300 čsl. výtvarníků o spolupráci na kolekci
výtvarného řešení malých krabiček (Minisalon), termín odevzdání přihlášek
27. 6. - 244 nabídku přijalo. 20. 6. po návštěvě bytového odboru ONV Prahy 4
zemřel na infarkt majitel domu se sídlem JS František Kupka. JS navštěvuje
kanadský spisovatel Gordon Skilling.
19. 7. MV činnost SH pozastavilo a 24.
7. se sešli náměstci ministrů vnitra a kultury s místopředsedou VLK, aby
dohodli další likvidační postup vůči JS a celému SH - rozhodnuto, že i když
bude v SH vše v pořádku, musí být zrušen. 27. 8. o perzekucích JS poprvé v
celostránkovém článku informuje celosvětově disribuovaný New York Time - mj.
uvádí, že JS je opoziční kulturní aktivitou, která má vliv na zhruba sto
tisíc převážně mladých lidí v Československu, stejně jako CH 77 trvá na
dodržování lidských práv; zmiňuje se také o Plastic People.
V srpnu také na
osobní příkaz náměstka MK byly na Bienále užité grafiky v Brně svěšeny
všechny práce Skalníka. 22. října MV definitivně zrušilo SH dle zákona o
přechodných opatřeních z roku 1968. Při tom určena i likvidační komise z MK,
ačkoli JS ještě proti tomu podala rozklad ministru vnitra.
V říjnu píše
Srpovi prezident Mezinárodní jazzfederace Charles Alexander s prosbou, aby
mu Srp o všem kolem JS okamžitě podával zprávy, že MJF vše bude pozorně
sledovat. Kromě další Vokalízy v Lucerně jako důkaz, že státní moc dbá o
rockovou hudbu, v prosinci uspořádalo Pražské kulturní středisko v Paláci
kultury Rockový maratón.)
1985
Zatímco státní moc horečně připravuje kriminalizaci JS (nikoli za
politickou, ale za tzv. obecnou kriminalitu) světová kulturní veřejnost a s
ní i tisk vše sledují stále pečlivěji. V Budapešti má proběhnout Evropské
kulturní forum (EKF), pozvána tam i JS.
(Obrazem kniha Člověk a lidská práva a v knihovně Poslanecké sněmovny
parlamentní tisky z března 1976 o projednávání a ratifikaci Mezinárodních
paktů o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních
právech. Report, že JS přes svého advokáta JUDr. Josefa Průšu dala soudům
podnět k přezkumu zrušení SH - ty to odmítly s odkazem na Zákonné opatření z
roku 1969. Státní moc tím JS zilegalizovala.
Dopisy nejvyšším státním
orgánům. Perzekuce všech členů JS, mj. i Petra Cibulky z Brna, Pavla Wonky z
Vrchlabí, za záhadných okolností umírá Tomáš Petřivý. Umírá také manželka
majitele domu se sídlem JS paní Kupková. Bombastické komunistické oslavy
konce II. světové války - JS pomníček a nabídka výstavy do té doby
nezveřejněných fotografií konce II. svět. války ve stanici metra na
Kačerově - státní moc odmítla. Zbořeno nádraži Praha Těšnov, JS k tomu
pohlednici.
Sázení stromků od sídla JS až k nemocnici v Krči, cca 2 km.
Přijel Kurt Vonnegut, také zasadil stromek. Roste zájem zahraničí, o JS
informuje čsl. exil a velké světové noviny, tiskové agentury, rozhlasy, V
témže roce ještě v Jazzpetitiu Hlava medusy a v edici Dokumenty esej
Jaroslav Seiferta O patetickém a lyrickém stavu ducha.
Antologie současné
americké poezie Dítě na skleníku a kniha V melounovém cukru už byly policií
v tiskárnách zabaveny. 26. 7. na příkaz pražského měst. prokurátora
Monsporta zahájeno trestní stíhání JS (nikoli za nedovolené podnikání) -
výslechy na StB, soustavné sledovačky, 2. 9. domovní prohlídky a zabavení
věcí v bytech členů vedení JS. V říjnu aféra se zpěvačkou Nico v KD Opatov v
Praze na Jižním Městě, dávána do souvislosti s JS. Pragokoncertu nabídli
koncert Genesis, nesouhlasil ÚV KSČ, Pragokoncert odmítl.
V Budapešti
zahájeno Evropské kulturní forum (předchází Následné schůzce ve Vídni o
plnění Helsinských dohod.) Do Prahy přijel vedoucí britské delegace na EKF
sir Stevas a nabídl JS účast na EKF, za JS tam v listopadu odjel Srp s
Huňátem; StB za to vyhrožovala trestním postihem. Začal "případ Jazzová
sekce".)
V této části by měli mluvit předseda SH Milan Zelenka, o neregistraci JS a
SH nějaký šéf z civilně právního úseku MV, k Living Theatre Petr Oslzlý, k
filosofickým seminářům Petr Rezek, ke stížnosti z Olomouce proti Vodňanskému
a Skoumalovi Vodňanský, k zákazu Etc...
Vladimír Mišík, k Eltonu Johnovi a
nabídkám Genesis Elton John a Phil Collins (oba také podepsali petici za
propuštění členů vedení JS z vězení v roce 1987), z Pragokoncertu Ivo Letov:
také k odmítnutí koncertu Erica Claptona v roce 1986, Norman St. John Stevas,
Gordon Skilling (oba podepsali petici za propuštění členů vedení JS z
vězení), o Rocku v opozici Josef Vlček (autor publikace o něm a autor
encyklopedie Rock 2000), někdo přímo z Rock in Opposition - mezinárodní
parta kapel v Londýně (Chris Cutler - Art Bears, hráli na PJD, znají JS
dobře), k zabaveným knihám Dítě na skleníku a V melounovém cukru jejich
překladatelé Jaroslav Kořán a Josef Jařab, Petr Cibulka, JUDr. Josef Průša,
JUDr. Zdeněk Stibral, Karel Srp, Joska Skalník, Čestmír Huňát.
3. díl - Případ Jazzová sekce : léta 1986 - 1990
rehabilitace 1991
1986
V lednu 1986 zemřel nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert, k pohřbu JS
rozšiřovala jeho esej O patetickém lyrickém stavu ducha (edice Dokumenty -
1985). Jelikož soudy odmítly přezkum zrušení SH, stížnost české generální
prokuratuře. Pokračují výslechy, původního vyšetřovatele Fialu nahradil
ambiciozní Viktor Špirk.
(Obrazem v Teplicích za letáky k pohřbu Seiferta rozsáhlé zatýkání 5O
mladých lidí (v nich hodně členů JS). Zpravodaj 43/10/88 připomíná blížící
se 15. výročí vzniku JS a ratifikaci Helsinských paktů FS ČSSR. 31. 1. JS
žádá ONV Praha 4 o samostatnou registraci, v dubnu ji urguje, ale ONV Prahy
4 ji stejně jako MV v roce 1980 v rozporu se zákony zcela ignoruje.
Report
šikany od ONV Praha 4, přestupková řízení (mj. i kvůli pomníčku), pokuty.
Divadlo na provázku v Brně uvedlo "anglického krále" podle knihy vydané v
Jazzpetitu. XVI. sjezd KSČ jednal i o JS, MV vydalo tajnou směrnici k
provokacím vůči JS. JS už trvale spojena na zahraniční zpravodajství: přes
Ivana Medka do Svobodné Evropy, Jolyon Neagele Hlas Ameriky, Reuter, velké
noviny a časopisy ve Velké Británii, v USA, Josef Škvorecký v Kanadě, Palach
Press a další. Sídlo JS navštívila řada zahraničních delegací, mezi nimi
také Madelaine Allbrightová, před ním zasadil strom spisovatel John Updike z
USA.
To vše StB soustavně sledovala a natáčela. Státní moc nařídila zrušit
poštovní schránky JS na hlavní poště Prahy 4. V květnu se MV a MK dohodli,
že veškerý, právně ovšem soukromý majetek JS, musí být zabaven. MK a Český
ústřední výbor SSM pořádaji Rockfest v pražském Paláci kultury, rockovou
hudbu převzal stát. JS k tomu prohlášení. Svůj koncert v Praze nabídl Eric
Clapton - stejně jako u Genesis ÚV KSČ nesouhlasil, Pragokoncert musel
odmítnout. Po smrti pamí Kupkové získali dům se sídlem JS Drdovi - Miloš
Drda pokladníkem, Vlastimil Drda už předtím ve výboru JS. Tento výbor 2.
září ráno zatčen a kvůli nedovolenému podnikání uvězněn: Srp, Skalník,
Kouřil, Tomáš Křivánek, oba Drdové, Huňát.
Týž den a další dva dny domovní
prohlídky, přítomen u nich pouze Srp, o všem ihned referuje nejprve Svobodná
Evropa, potom po celém světě. Mezi členy zpočátku zmatek, z Brna přijíždí do
Prahy Cibulka, z Francie se vrací člen vedení Jiří Exner, konzultace s CH
77, právní zástupce JS Průša vše sděluje prezidentu MJF Alexandrovi, ihned
reaguje Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).
Manželky zatčených
píší prezidentu Husákovi, CH 77 rovněž protestuje dopisem FS a vládě ČSFR -
shodně upozorňují, že JS se žádné trestné činnosti nedopustila. Vznikl výbor
aktivistů JS (Exner, Jana Pacholíková, Martin Sýkora), veřejně prohlašuje,
že práce JS pokračuje dál a vydává dokument Jací jsme. V říjnu se "případem
Jazzová sekce" začíná zabývat Mezinárodní Helsinská federace pro lidská
práva ve Vídni. JS začala pomáhat i Nadace Charty 77, Husova vzdělávací
nadace. Obhajobu převzali Otakar Motejl, Tomáš Sokol, Jan Choděra, Zdeněk
Dítě, David Uhlíř, Průša nemohl hájit, nebo» měl svědčit.
V Praze právě
probíhal Mezinárodní jazzfestival, kde hrál i Herbie Hancock, který si při
recepci na ambasádě USA dal na klopu saka odznak JS: skandál a vyhrožování,
že bude vyhoštěn. Předseda ČJS Matzner v prohlášení pro ČTK pochválil státní
moc za zrušení JS, prý se dopustila značného daňového úniku a její vedení je
tedy ve vězení oprávněně - pochválil přitom činnost ČJS. Ve vazební věznici
v Praze na Ruzyni intenzivní výslechy odviněných z JS.
Průša předal ČTK
protest proti pomluvám s tím, že he zašle i nadcházející Následné vídenské
schůzce o plnění Helsinských paktů - začala 4. 11. ve Vídni, skončila 19. 1.
1989. Generální prokurátor prodloužil vazbu členů JS. Další schůzky
pracovního výboru JS. Amnesty international zasílá protest prezidentu
Husákovi a generálnímu prokurátorovi Jánu Feješovi (známý z procesů z
padesátých let).
Mezinárodní odpor sílí, prezident MJF vyzývá k uspořádání
koncertů na podporu JS. Věc mezitím předána na úroveň obvodu Prahy 4,
prokurátorka Erbertová podala obžalobu (nedovolené podnikání a pro
poškozování majetku v socialistickém vlastnictví - trestní sazba dva až osm
let odnětí svobody, propadnutí majetku), 22. 12. obvodní soud pro Prahu 4
rozhodl propustit Miloše Drdu a Skalníka z vazby, prokurátor podal stížnost,
kterou městký soud zamítl. 30. 12. Obv. soud Prahy 4 vrátil žalobu
prokurátorovi a rozhodl propustit z vazby Huňáta, Křivánka a Vlastimila
Drdu.)
1987
Ve světě sílí masmediální podpora JS, ve Vídní je čsl. delegaci a hlavně
Husákovi vyčítáno její uvěznění, v USA, v Londýně, v Paříži, v Amsterodamu
proběhly koncerty na její podporu, petice předních světových hudebníků a
intelektálů Husákovi za její propuštění, demostrativní podpora čsl. občanů,
soudy, akce Ivana M. Jirouse "Tak dost", komunistická odveta.
(Obrazem věznice Ruzyně, 18. 1. bylo Srpovi padesát let, gratulace z celého
světa. V únoru odtud byli propuštění Křivánek, Huňát a Vl. Drda, dál ve
vazbě Kouřil, Srp kázeňsky potrestán samotkou. Report že soud nařídil první
veřejné jednání na 10. 3. 1987, za značného zájmu světových médií a domácí
opozice, přijel i prezident MJF Alexander, soud ho však odmítl vyslechout.
Obžalobu v přísném pouzení nedovoleného podnikání neuznána, soud uznal jen
mírnou verzi (do dvu let), poškozování majetku v socialistickém vlastnictví
zrušil úplně - Srp 16 měsíců, Kouřil 10 měsíců nepodmíněněn, ostatní
podmínky, Drdovi nesouzeni. Světový tisk to nesouhlasně komentuje, nic
neprokázáno, soudce dokonce JS pochválil.
V Londýně Zuzana Princová a Jiří
Hanák zorganizovali petici světových hudebníků populární i vážně hudby za
propuštění JS, v Paříži Patrick Ouředník a v Kanadě Skilling a Škvorecký
totéž zorganizovali u světovýchh spisopvatelů, dramatiků a intelektálů.
Princová zároveň zapojila do věci i předního britského právníka v oblasti
lidských práv Geoffreye Robertsona (mj. obhájce Sex Pistols), ve věci JS
radil - jako mluvčí britské Labour party měl přijet do Prahy, ale na protest
svoji návštěvu zrušil.
Permanentní kontakt a koordince JS s MJF, tisíce
členů JS odesílalo informační dopisy o průběhu perzekucí na adresu MJF do
Londýna, organizovaná akce, všechni povinně doporučeně, když režim dopis
zadrží musel by za něj zaplatit - při tom množství cca půldruhéhomiliónu
korun. Čsl. režim před sídlem JS v Praze na Kačerově vybagroval její
pomníček ke II. svět. válce a k založení OSN. 12. 5. městský soud v Praze
zamítl odvolání všech členů JS, světové agentury a tisk protestují - žádná
trestná činnost nebyla prokázána, ani nejmenší daňový únik.
Radikální
členové JS vydali časopis Jazz Stop a jakýkoli dialog dialog se státní mocí
odmítli - např. Jiří Gruntorád, Ota Veverka. Srp a Kouřil již ve výkonu
trestu (Srp v Plzni na Borech, kde byl mj. též V. Havel a další disidenti).
V Paříži u Pavla Tigrida ve Svědectví č. 79 rozsáhlý článek o JS. Výbor JS
připravil nový organizační řád a začal jednat o registraci (její žádost u
ONV Praha 4 stále ignorována) a u MK začal požadovat vrácení nezákonně
zabaveného majetku JS z prohlídek z 2. září 1986.
Opět informuje prezidenta
MJF Alexandra, podává stížnost federálnímu ministru vnitra, Srp žádá o
soudní revizi svého nezákonného propuštění ze zaměstnání v roce 1983,
policie tvrdě jen i za veřejně projevované sympatie k JS, v celé ČSSR opět
razie proti všem "vlasatcům". MK a StB zneužíiy při prohlídkách v JS v září
1986 zabavený adresář člen§ JS a rozesílají hlavně mimopražským členům
nabídky k jejich "přestupu" do státem dozorovaným organizací. JS ihned
reaguje žádostí o registraci pod názvem Unijazz. 1. 9. Prohlášení k prvnímu
výročí zatčení JS.
V listopadu Ivan Jirous zaslal MV petici "Tak dost!"
proti zákazu rockového koncertu na soukromém pozemku v Trutnově, proti
věznění Srpa a Kouřila a za povolení JS, proti perzekuci rocku, proti
likvidaci připravované Společnosti přítel USA a celé české alternativní
kultury; podepsalo ji 1083 lidí z opozice - Jirous ji později přebásnil a na
příkaz ÚV KSČ byl za to uvězněn. MV odmítl registraci Unijazz. Na 7. 12. v
New Yorku v USA Gordon Skiling, Josef ©kvorecký a 2 kongresmani
zorganizovali jazzový koncert za svobodu JS (videozáznam má Srp), současně
proběhl obdobný koncert v Londýně. Druhý den v Praze Lennoniáda: velká
demonstrace mládeže se svíčkami - i za JS.
1988 - 1990 (soudní rehabilitace 1991)
1. ledna Srp jako poslední JS propuštěn. Týž den jeho bouřlivé přivítání a
mj. i setkání s Václavem Havelm, od té doby těsná spolupráce JS s CH 77 a
celým disentem. Při návštěvě francouzského prezidenta Francoise Mitterranda
v prosinci 1988 Srp pozván na snídani za disent v oblasti kultury.
(Obrazem brána věznice v Ostrově nad Ohří, kam byl Srp tajně převezen z
věznice v Plzni a odkud byl na Nový rok byl potají propuštěn i tam čekala
JS. Týž den řada setkání v různých bytech, mj. i s Václavem Havlem, dohoda o
společném postupu proti režimu. Report, že zakrátko v jiné věznici (Hradec
Králové) zemřel člen JS Pavel Wonka; StB jeho rodině znemožnila rozeslat
parte, JS vše obstarala sama a na pohřeb vyslala své zástupce. JS se stále
pokouší o svoji legalizaci, vznikly první návrhy na založení nynějšího
Artfora, řada členů pochybuje o smyslu takových snah. V průběhu roku 1988 se
JS zúčastnila protiinvazních demonstrací 21. srpna (20 let výročí invaze
vojsk Varšavského paktu), v říjnu demostrací při výročí vzniku
Československa (Husák kladl věnec na hrob T. G. Masaryka, herec Josef
Vinklář vyjadřil KSČ dík herců atp.) V prosinci s čsl. opozicí Srp na
snídani s Mitterrandem, 10. prosince řada členů JS na demonstraci ke
Mezinárodnímu dni lidských práv v Praze na Škroupově náměstí. V lednu 1989
se JS aktivně součástí Palachova týdne (např. Jana Petrová - Pacholíková) a
dalších protirežimních akcích celé opozice, Srp je spoluzakladatelem Hnutí
za občanskou svobodu (HOS). V květnu je sice pražským NV povoleno Artforum,
ale pouze pro kraj Praha, do samostatné organizace se oddělila skupina kolem
Huňáta. Obě sdružení úzce spolupracovaly v listopadu 1989, kdy byla pro
mimopražskou informovanost použita především hustá síť tisíců členů a
sympatizantů JS po celé republice. 19. 11. 1989 Artforom jako jediná
oficiální organizace spoluzaložila v pražském Činoherním klubu Občanské
fórum, Skalník s Videojournalem natočil množství unikátních záběrů z těch
dnů, JS organizovala první ochranku V. Havla. Artforum se v květnu 1990
zaregistrovalo pro činnost po celém Československu (od té doby dosud působí
v Bratislavě stejnojmenné oblíbené nakladatelství), týž rok dostalo po
zrušeném ústavu marxismu - leninismu prostory v Praze na Malé Straně, kde je
dosud. Soudní a společenské rehabilitace Jazzové sekce proběhla začátkem
roku 1991, od té doby Artforum - Jazzová sekce.
V této části by měla hovořit také Madelaine Albrightová - dodnes má k JS
vřelý vztah, Geoffrey Robertson (britský právník - viz text), Charles
Alexander, Zuzana Princová a Jiří Hanák (v Londýně pracovali pro JS), Václav
Havel, Ivan Medek, Josef Škvorecký, Pavel Tigrid, Patrick Ouředník (z Paříže
rozjižděl petici světových inetelektuálů), Jiří Exner, Jiří Gruntorád nebo
Ota Veverka, některý z obhájců JS (Sokol, Uhlíř, Dítě, Choděra), Vlastimil
Drda (vlastní nyní dům s bývalým sídlem JS a točil tam video sázení stromku
Vonnegutem), Jana Marcová (v roce 1986 Petrová - Pacholíková), Petr ©vec
(urgoval nedoručení dopisu MJF do Londýna), soudce Stibořík (předseda senátu
Obv. soudu Prahy 4 v této věci), Ivan Jirous (k petici "Tak dost!").
Průběžně anketa mezi tehdejšími čsl. pop zpěváky a jazzmany: zda někdy
slyšeli o JS, popř. jak reagovali na její perzekuci JS, proč neprotestovali.
Pozn.
Originály podpisů petic světových hudebníků a intelektuálů má nyní
Artforum - Jazzová sekce, některé z význačných osobností by bylo vhodné
požádat o rozhovory v jejich zemi - např. o tom, co je k podpisu vedlo, co
tehdy věděli o JS atp. Viz kniha o JS.
Možný úvod k části 2. - roky 1980 - 1985
Report: Tato část se možná bude zdát obrazově dost chudá, neboť sleduje
obdodí Jazzové sekce v letech 1980 - 1985 a z té doby neexistují o ní
prakticky žádné televizní či filmové dokumenty. Státní moc ji sice chtěla
zlikvidovat, ale nikdy se nenamáhala širší veřejnosti o ní něco
konkrétnějšího říci. Tedy kromě lží, jak už to komunistický režim uměl.
Přestože se Pražské jazzové dny od roku 1975 staly nejprve pražskou a potom
i celostátní masovou kulturní akcí, komunistická Československá televize o
nich nic nenatočila, natož aby z nich uskutečnila přímý přenos. I to je tedy
zrcadlem té doby. Doby v Československu mdlé, lživé, doby tuhé státní
reglementace všeho kulturního dění, doby zoufalé a chudé společenským
životem, prostě i chudé duchem. Možná ale leccos řeknou policejní
videozáznamy záznamy, které ovšem vznikaly potají a bez jakéhokoli právního
základu.
Možný úvod k části 3. - roky 1986 - 1990 (1991)
Report: V této části si zpočátku snad raději vyhrňte nohavice, vážení
diváci, neboť se musíme trochu projet vskutku hnusmým komunistickým močálem.
Snad by měl být tento díl i mládeži mepřístupný, aby se nenakazila
nanávisti, kterou komunistický režim na Jazzovou sekci nakydal. A taky
proto, že v této části budou záběry násilnických praktik komunistické
policie proti slušným lidem.
Česká televize: tvůrčí skupina č. 14
producent Karel Hynie
námět Karel Mašita
Verze náborového šotu k dokumentu o Jazzové sekci
k natáčení 9. 2. 1998
Plakát Jazzové sekce a nájezd na logo Jazzové sekce
Záběry z pořadu "21" z 12. 7. 1994 - dokumenty o Jazzové sekci, hlas mimo
obraz: "Jazzová sekce byla nejrozsáhlejší protikomunistickou kulturní
organizaci v Československu. Měla tisíce členů a příznivců. Uspořádala
stovky koncertů, filosofických seminářů, výstav, divadelních představení i
setkání s význačnými osobnostmi z celého světa. Vydala tisíce knih, časopisů
a dalších publikací. Měla celou řadu protirežimních aktivit, za které byli
její členové i příznivci vězněni a perzekvováni. Nyní v České televizi
vzniká dokument, kterým chceme Jazzovou sekci přiblížit."
Prostory Artfora - Jazzové sekce v Praze na Malé Straně (Pálffyho palác).
Předseda Jazzové sekce Karel Srp, asistentka režie, režisér a autor pořadu.
Pracovní prostředí.
Od mříže s místností s regály přichází průvodce a říká:
"Jak jste viděli, vážení diváci podkladů máme poměrně dost. Možná jich
ale máte hodně i vy a snad nám je půjčíte. Naše adresa je: Česká televize,
Kavčí Hory, 140 70 Praha 4, výrobní štáb 54, heslo Jazzová sekce. Můžete nám
ale i zavolat nebo poslat fax. Telefoní číslo máme (02) 61 13 74 O4. Faxovat
nám můžete na číslo (02) 61 21 80 09".
Písemně i do obrazu.
Karel Mašita
Česká televize - k rukám generálního ředitele
Praha 4 - Kavčí hory, fax (02) 42 15 62
Praha 11. 5. 1998
Vážený pane generální řediteli!
Na číslo faxu předsedy Artfora - Jazzové sekce pana Karla Srpa přišel
minulý týden dopis producenta Karla Hynieho z letošního 6. května. Jelikož
byl tento dopis údajně dán na vědomí i Vám a týká se především mně jako
dosud jediného autora, který má s ČT smlouvu k dokumentu o Jazzové sekci,
dovoluji si Vás požádat, abyste svému podřízenému producentu Karlu Hyniemu
nařídil, aby všechna svá rozhodnutí a jejich zdůvodnění o tomto pořadu
sděloval především mně, tedy nikoli lidem, kteří ke zmíněnému dokumentu
nemají žádný autorsko právní vztah. Což není jen pan Srp, ale i několik
lidí, kteří mají osobní zájem na tom, aby tento dokument buď vůbec nevznikl,
nebo aby jej směli výrazně korigovat do pouze oslavného pomníku několika
málo "zasloužilým" jedincům.
Pominu-li fakt, že členem Jazzové sekce jsem v jejích počátcích byl a i v
pozdějších letech jsem její činnost sledoval (vinou mé více než dvacetileté
policejně justiční perzekuce jsem pak byl z kultury vytlačován), jako
novinář jsem se např. i ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny (ředitel
dr. Vilém Prečan) její detailní problematikou začal dokumentačně zabývat
ihned po politickém převratu v roce 1990. Vím tedy o ní daleko víc a
hlouběji než ti, kteří chtějí tuto moji práci zcela zmařit - viz Vám
adresovaný Otevřený dopis býv. členů Jazzové sekce z letošního 29. března.
Myslím, že tento postup lze označit za "klasickou" ukázku komunisticko
estébáckých praktik k zamezení realizace mé práce, které producent Hynie
zřejmě upřednostňuje před mým objektivním pojetím tohoto pořadu. Viz např.
to, že bez mého vědomí a souhlasu přizval na naše poslední setkání hlavní
iniciátorku zmíněného Otevřeného dopisu; ten bez hlubších znalostí celé
práce podepsalo jen asi 15 lidí, zatímco Jazzová sekce měla několik tisíc
členů a desetitisíce příznivců - a to i v zahraničí, z nichž někteří z pozic
velmi významných osobností např. z Velké Británie o spolupráci na tomto
pořadu projevují zájem.
Navrhuji Vám proto osobní setkání, neboť na realizaci dokumentu o Jazzové
sekci v ČT trvám a v tomto finančně a časově velmi náročnému projetku
ztrácím důvěru v producenta Karla Hynieho.
Karel Mašita
(V odpovědi na dopis generálního tajemníka ČT Jiřího Kučery z 8. června 1998, která byla datovaná 20. července 1998, vyjádřil Karel Mašita značnou frustraci s rozhodnutím Jakuba Puchalského se s ním osobně nesetkat. Zároveň podal Radě České televize žádost na odvolání Jakuba Puchalského, kde popisuje celá svůj případ, viz níže. Zveřejňujeme také odpověď Rady ČT na toto podání. JČ)
Rada České televize
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Praha 10. 6. 1998
věc: Návrh na odvolání generálního ředitele České televize
Z titulu novináře - autora dokumentu o protikomunistické kulturní
organizaci Jazzová sekce Svazu hudebníků býv. ČSR a s odkazem na ust. § 4,
odst. 1 a § 8, odst. 1 zák č. 483/1991 Sb, v platném znění, o České televizi
(dále jen ČT), tímto žádám Radu ČT o okamžité odvolání generálního ředitele
ČT mgr. Jakuba Puchalského, neprodlené zbavení funkce producenta Karla
Hynieho a o zjednání nápravy v této mé autorské věci. Zároveň Radě ČT
sděluji, že proti zmíněnému producentu Hyniemu už jsem podal podnět k
zahájení jeho trestního stíhání. Tuto žádost jsem nucen podat Radě ČT proto,
že jak generální ředitel ČT Puchalský, tak producent Hynie zřejmě zcela
ignorují má autorská práva k dokumentu, který má pro širší veřejnost zásadní
význam.
Vysvětlení:
Z pozice novináře, který se zhruba od roku 1973 publicisticky zabýval
především moderní hudbou a s ní spojenými kulturními aktivitami, jsem se
koncem roku 1990 začal dokumentárně historicky zabývat organizací Jazzová
sekce Svazu hudebníků býv. ČSR. Ačkoli jsem předtím kvůli tomuto svému
zaměření měl s komunistickým režimem trvalé nezákonné policejně justiční
problémy (mj. jsem několikrát soudně rehabilitován s nároky učastníka
odboje), v této oblasti jsem setrval; už v roce 1974 jsem si podal přihlášku
do Jazzové sekce a zaplatil jsem i tehdy požadovaný členský přispěvek, avšak
krátce na to jsem byl několikrát nezákonně vězněn, čímž mi byla užší
spolupráce s ní prakticky znemožněna. I proto tedy chci problematiku této
organizace detailně a pravdivě přiblížit široké veřejnosti. K této práci
jsem v letech 1991 a 1992 získal tvůrčí stipendia od Českého literárního
fondu a spolupracoval jsem i s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR,
což může dosvědčit jeho dosavadní ředitel dr. Vilém Prečan. Jelikož jsem se
v této investigativní práci dostal hluboko do všech vztahů a problematiky
Jazzové sekce, požádal mě v roce 1992 její předseda pan Karel Srp o právní
pomoc při odškodnění za jeho nezákonné uvěznění a ve vrácení nezákonně
zabaveného majetku Jazzové sekce. To jsem přijal, pan Srp už byl odškodněn,
část mobiliáře už byla vrácena v průběhu let 1993 - 1994, o vrácení zbytku
stále probíhá úřední jednání. Poněvadž tato etapa mého zmocnění není dosud
ukončena, mé zastupování v ní trvá.
V říjnu 1997 mi režisér mgr. Miloš Zábranský nabídl možnost práce na
dokumentu o Jazzové sekci pro veřejnoprávní ČT. Po mém zjištění, že on sám o
Jazzové sekci prakticky vůbec nic neví, jsem námět k tomtu dokumentu napsal
sám a jeho prostřednictvím jsem ho ČT nabídl. Později mi řekl, že můj námět
předal vedoucímu producentu tvůrčí skupiny ČT č. 14 Karlu Hyniemu, s nímž mi
také zpostředkoval první osobní setkání dne 19. listopadu 1997. Na tomto
setkání mi producent Hynie řekl, že námět přijímá, ale že je nutné připravit
podrobnější, tzv. bodový scénář, podle něhož by mohl připravit předběžnou
kalkulaci k výrobě dokumentu. Tento bodový scénář jsem opět vypracoval zcela
sám a vzhledem k rozsáhlosti celé historie Jazzové sekce jsem jej časově
rozvrhl do tří vysílacích bloků po cca hodině vysílacích časů tak, jak zněla
naše dohoda s producentem Hyniem. Poněvadž K. Hynie řekl, že vše musí mít
nejpozději koncem ledna 1998, aby mohl stanovit výrobní plán od jara roku
1998 a k vysílání v roce 1999, odevzdal jsem osobně tento bodový scénář v ČT
už 19. prosince 1997 spolu s návrhem natočení dvou šotů se žádostmi k
divákům, aby k výrobě dokumentu ČT poskytli vše, co mohou. Poté jsem s
producentem Hyniem osobně v ČT jednal 16. ledna 1998, kde vyslovil souhlas s
výrobou šotů s výzvami k divákům, a 23. ledna 1998, kde mi předložil k
podpisu smlouvu o přijetí a honorování mého námětu. Tuto smlouvu jsem
podepsal s tím, že producent Hynie už bezprostředně zahájí přípravy k vyrobě
dokumentu. Dne 9. února 1998 jiná tvůrčí skupinou natočila dva šoty s
prosbami k divákům o zapůjčení podkladů k dokumentu. Scénáře k šotům jsem
napsal opět sám a zároveň jsem v nich osobně vystoupil. Dne 24. února 1998
mi byl doručen honorář za uvedený námět, nic dalšího mi ČT dosud
nezaplatila, tedy ani bodový scénář a ani scénáře k šotům.
První šot s moji osobní prosbou k divákům odvysílala ČT ve dnech 15. - 16.
února 1998, druhý začal být vysílán od 9. března 1998. Reakce na ně byla ze
strany mých kolegů novinářů a od jiných mých známých velmi příznivá a
všichni se shodli v tom, že je to můj záslužný čin, že dokument o Jazzové
sekci měl vzniknout už dávno, protože jde o zcela ojedinělý fenomén
československé kultury i politiky. Do ČT, mě osobně a i předsedovi Jazzové
sekce panu Srpovi se ozvali desítky lidí s nabídkou spolupráce, což je
vcelku pochopitelné, neboť Jazzová sekce měla v průběhu své existence
několik tisíc členů a desetitisíce příznivců. Proto jsem také při mých
dalších jednáních s producentem Hyniem opakoval, že by se příprava tohoto
dokumentu a jeho výroba neměly odkládat, ten ale s konkrétními kroky stále
otálel.
Začátkem dubna 1998 jsem se dověděl, že ČT zachytila jakési anonymní
telefonní pohrůžky o tom, že pokud tuto náborovou kampaň ihned nezastaví,
tak že dojde v areálu ČT k pumovému útoku. Za další asi dva týdny jsem se
opět víceméně náhodně dověděl, že určitá skupina lidí se rozhodla tuto moji
práci zcela zmařit. Ihned jsem proto požádal o vysvětlení producenta
Hynieho, který mi jen předal fotocop dopisu odpůrců. Bez mého vědomí jako
autora pak této skupince lidí sdělil, že práci na dokumentu zastavuje, aniž
by vzal v úvahu, že ČT není jeho majetkem a aniž by respektoval má autorská
práva a koneckonců i názory. Podotýkám, že o zastavení tohoto projetku nikdy
neinformoval mě jako autora, ale zcela cizí lidí, kteří o této mé práci
nevěděli vůbec nic. Když jsem ho svým dopisem z 25. dobna 1998 upozornil, že
Jazzová sekce měla tisice členů a desetitisíce přiznivců a že by se neměl
řídit názorem několika jedinců, kteří vlastně svým postupem porušují má
autorská práva a navíc se vůči mně dopouštěji sprostých pomluv a nehorázných
lží, na můj dopis mi dosud vůbec neodpověděl a k naší další pracovní poradě
dne 6. května 1998 zcela bez mého vědomí a souhlasu přizval jakousi vedoucí
postupu vůči mně. Z této porady jsem proto odešel, neboť v této fázi zásadně
odmítám o své práci hovořit před cizími lidmi. O všem jsem informoval
předsedu Jazzové sekce pana Srpa, který okamžitě zaslal producentu Hyniemu
protestní fax. Producent Hynie odpověděl rovněž faxem, že celou práci
zastavuje, aniž by to dodnes sdělil i mně jako autorovi. Dne 11. května 1998
jsem proto odeslal generálnímu řediteli ČT mgr. Puchalskému fax se stížností
proti dosavadnímu postupu producenta Hynieho vůči mně. Ten však jen předal
moji stížnost producentu Hyniemu, který pak GŘ Puchalskému dopisem z 18.
května 1998 znovu zopakoval svůj předchozí postup proti mně v rozporu s mými
autorskými i občanskými právy. Gen. řed. mgr. Puchalský mi však dodnes
neodpověděl, čímž vše zřejmě jenom mlčky schvaluje. Takovým postupem jsem
ovšem nejvíc postižen já, a to tím, že:
1. Bylo o mé práci opakovaně jednáno bez mého vědomí s cizími lidmi, kteří
pouze chtějí moji dosavadní práci zcela zmařit.
2. Jako autoru mi nejsou sdělována závažná rozhodnutí o mé práci, a to v
rozporu s mými autorskými a občanskými právy.
3. Musím trpět něco, co jako autor nemohu akceptovat.
4. Generální ředitel ČT Puchalský bez mého vědomí mlčky akceptuje nehorázně
lži o mé osobě, čímž v rozporu se zákonným posláním ČT zároveň souběžně s
výšeuvedeným napomáhá k zablokování mé práce tak, aby její dokončení mohl
získat někdo jiný - nejspíš z řad přátel producenta Hynieho.
Myslím, že toto vše jsou dostatečně pádné důvody k tomy, aby se věcí už v
totm stádiu zabývala Rada ČT a aby z ní vyvodila odvolání mgr. Jakuba
Puchalského z funkce generálního ředitele ČT.
Podrobnosti mohu vysvětlit pouze osobně.
Karel Mašita
via:stemberk@oasanet.cz