Co s presidentem Clintonem?
Člověk se této otázce, kterou mu sdělovací prostředky již dlouho posílají kabelem až pod nos, nějak nemůže vyhnout. Mně osobně je šumafuk, kdo je u sousedů presidentem, ale tak ze zvědavosti jsem se 11. září nechal poučit ohledně zprávy prokurátora Starra, která měla vnést do celé věci trochu jasno. Přeskakoval jsem mezi CBC, CNN, NBC i ABC, podle toho, kde zrovna nebyla reklama. Po pravdě řečeno byla pořád všude, protože, zpravodajské výplně mezi reklamami typu pivo, auta, kosmetika a svěřte svoje peníze právě nám, byly samy o sobě reklamou, a to na Starrovu zprávu.
Zpravodajství byla technicky vesměs dokonalé. Moderátoři vlevo, zpovídaní vpravo, maličko větší nebo někdy přes celou obrazovku. Jan Čulík by z toho měl jistě radost. Pro úplnost dodávám, že CNN v jednom momentu vypadla zvuková synchronizace, takže jakýsi senátor vypadal jako špatně dabovaný herec.
Moderátoři všech stanic mě neustále upozorňovali na to, že se jim v podstatě hnusí, co Starr sesmolíčkoval, ale že americký národ chce vědět pravdu, takže nelze jinak. Připomínalo to táborákově opilecký epos Brandenburák, což je jméno, které se později rýmuje s lidovým pojmenováním jisté části mužského těla. Posluchač této písně se dozví, co dělala v lese dcera starosty s jakýmsi učitelem a jak to dopadlo, když na ně hrdina B narazil - hned po zpěvákově oznámení, že se mu to hnusí, když to vyprávěti musí.
Po moderátorském varování přišel výčet dlouhý výčet internetových adres, kde je to porno k dispozici, a další varování, že na to je tlačenice a upozornění (zřejmě pro nezletilce), že některé společnosti předřazují zprávě jakýsi gombík, který umožňuje zablokovat přístup dětem, aby ty prasárny mohli číst jenom rodiče.
Tak do mně pořád hučeli, že jsem nakonec nažhavil Internet, chlípně posunul myš na hvězdnou zprávu a kliknul. Žádný speciální gombík se na AOL neobjevil, jen fotografie presidenta s výrazem hříšníka, který zrovna vstupuje do zpovědnice. A pod ní, vot těchnika bolšaja!, obsah zprávy, tématicky uspořádaný tak, aby člověk zbytečně nebloudil.
Rozhodl jsem se pro "C. November 15 (1995) Sexual Encounter", což bylo první inserované dostaveníčko:
"According to Ms. Lewinsky, she and the President kissed. She unbuttoned her jacket; either she unhooked her bra or he lifted her bra up; and he touched her breasts with his hands and mouth.(161) Ms. Lewinsky testified: "I believe he took a phone call . . . and so we moved from the hallway into the back office . . . . [H]e put his hand down my pants and stimulated me manually in the genital area."(162) While the President continued talking on the phone (Ms. Lewinsky understood that the caller was a Member of Congress or a Senator), she performed oral sex on him.(163) He finished his call, and, a moment later, told Ms. Lewinsky to stop. In her recollection: "I told him that I wanted . . . to complete that. And he said . . . that he needed to wait until he trusted me more. And then I think he made a joke . . . that he hadn't had that in a long time."(164)
Volně přetlumočeno do slušné češtiny, president políbil svou milenku na ústa a na ňadra (která mu nabídla nebo si je nabídl sám - to z Moniky Starr nedostal) a pak, jak to celkem ustálená pravidla milostných her předpokládají, umístil ruku tam, kde (některé) ženy nechají spočinout mužovu ruku nejraději (cituji z knihy Pohlaví a láska, kterou kdysi můj tatínek umístil v domácí knihovně tak, aby se vyhnul trapnému rodičovskému poučování o chlapských záležitostech). Druhou ruku nejspíš potřeboval ke zvednutí telefonu, protože volal nějaký senátor. Takže president stimuloval, telefonoval a Monika na něm uskutečňovala orální sex. Škoda, že zpráva neřekla americkému lidu nic o fyzickém uspořádání této scény, ale při troše představivosti Š.
K vyvrcholení na straně presidenta ovšem nedošlo, prý chtěl počkat až ji, tedy Monice, bude moci víc důvěřovat. Ačkoli po česku "odešel s tvrdým" (toto úsloví má obvykle hanlivý nádech ohledně nedostatečné přesvědčovací schopnosti muže, někdy ovšem může obsahovat i prvek soucitu s týmž), jeho přístup byl v principu logický a jeho obavy důvodné. Později vyrobená skvrna na šatech Moniky (kdo by s takovou věcí šel do čistírny) je toho přesvědčivým důkazem.
První, co mě napadlo při čtení onoho pornografického paragrafu bylo, že když už chtěl Starr zveřejnit detaily, měl možná najmout nějakého spisovatele, který by suchou výpověď trochu zerotizoval. Takhle to vypadalo trochu jako pasáž z bible o jakémsi hříchu s číselnými odkazy na související odstavce.
Pak se mi vybavila scéna z Vyšehradu, jejímž svědkem jsem se stal nikoli jako šmírák, ale jako hráč tenisu. Na cestičce vedle kurtů stál nějakou dobu muž, do pasu zakrytý keřem. Kouřil cigaretu, v klidu a beze spěchu, rozhlížejíc se po Praze, jako by mu patřila. Když jsem sbíral míč v koutě kurtu, keř poněkud ustoupil, čímž byla zviditelněna žena poskytující dotyčnému stejné potěšení, jako Monika Clintonovi, když telefonoval. Zmíněný muž vypadal naprosto nezúčastněně, takže je pravděpodobné, že ani on s tou ženou neměl žádný sexuální vztah - abych parafrázoval Clintona. Zřejmě mu pouze doplňovala visuální a nikotinový zážitek.
S naivností sobě vlastní jsem se vracel ke hře s tím, že Prahou vládne úpadek citů a že té dámě musí vadit, že se muž nevzrušuje nad míru právě nezbytnou. Poučen televisí teď vím, že si možná zmíněný úkon sama obohacovala představou, že ten muž, až ho přestane bavit zírat na Prahu, upře zrak na seznam (míst, rolí) které má dáma připravený v kapse.
Clintonovi budiž připsáno k jeho presidentskému dobru to, že nikdy nenechal sex cloumati svým majestátem do té míry, že by snad ochromil svou schopnost rozhodování - možná, že ho někdo seznámil s českým úslovím "Když je ocas v kŠ., je rozum v pŠ..". A bylo to dobře, konec konců má pod palcem ty atomový kohoutky.
Někteří lidé považují za tragedii, že Amerika má takového presidenta. Mluvit o tragedii je podle mého názoru zcela oprávněné, ale nikoli v souvislosti s presidentstvím.
Tragické je pokrytectví společnosti, která potenciální i skutečné presidenty nutí k výrokům že neinhalují (přestože to všichni dělají), nesouloží s milenkami (ačkoli to většina milenek světa vyžaduje), chtěli bojovat ve Vietnamu (ačkoli se tam nechtělo nikomu) a k tomu, aby na veřejnosti říkali věci, které nemusí slyšet ani vlastní žena (to nevadí jen otrlým).
Tragické je pokrytectví s nímž sdělovací prostředky prodávají divákům chabý odvar pornografie, předstírajíce hnus nad tím, že to "musejí dělat", protože americký lid chce vědět pravdu. Zde je nutno podotknout, že pokud se obyčejní lidé dostanou ke slovu, dávají většinou najevo, že mají dost vlastních starostí a že presidentův sexuální život je jeho osobní záležitost.
Tragická může být atmosféra strachu z prozrazení čehokoli, v níž se president USA pohybuje a která může vést k tomu, že bude dělat hrabalovské "chybné výkony". V jaké duševní rovnováze může být muž , který spí s kufříkem s válečnými kódy pod hlavou, je neustále pronásledován politickými oponenty a právníky, kteří cokoli řekne či udělá mohou použít proti němu. Není právě to, že si ani nezasouloží s několikaletou milenkou, nejlepším důkazem tohoto patologického stavu?
Ve sdělovacích prostředcích se teď mluví o tom, že Clinton lhal americkému lidu. Chtěl bych se ho v Britských listech zastat - možná, že budou ze světových novin první a jediné - jemu zase zástupně lhala občanka Lewinská, takže ve vztahu president - lid to je fifty fifty. Předstírala tvoření lásky a přitom nosila po kapsách seznam dobře placených míst do nichž se chtěla od Clintonova penisu vzdálit. Lhala mu, že o jejich zjevně nesexuálním vztahu nikomu neřekne a přitom elektronicky drbala s mnoha lidmi.
Otázka, zda Starrova zpráva znamená, že Clinton má odstoupit (nebo být odstoupen) je v podstatě špatně položená. Starrova zpráva se totiž netýká hříchů, které by se byť jen vzdáleně podobaly aféře Watergate, kvůli níž odstoupil Nixon, nebo íránské aféře z níž se zdárně prolhali Reagan i Bush - odnesl to, ale jen naoko, Olie North, plukovník, který si obratem ze své věrnosti pruhům a hvězdám udělal politickou živnost..
Ptát se musíme na něco jiného - totiž zda se inkviziční metody (Lewinské bylo slíbeno odpuštění, že lhala, hlavně když práskne presidenta - a když ne, tak že ji mohou zavřít až zčerná), použité v případě Clintona, stanou součástí legálního systému v USA. Je třeba si uvědomit, že Starr použil svoje pravomoce k tomu, aby ke svědectví přinutil řadu lidí, kteří by jinak svědčit nemuseli. Vyslýchal Clintonovu osobní stráž, právníky, rodinné příslušníky Lewinské. V této souvislosti je zajímavé, že si netroufl na zpovědníky. V tom je jistá naděje do budoucna, protože stejně tak jako církev zavazuje kněze mlčením, může to v principu udělat třeba organizace advokátů nebo odborový svaz prostitutek.
Závěr Clintonovy presidentské kariéry bude možná připomínat Formanův "Přelet přes kukaččí hnízdo". I zde systém dostává nepohodlnou postavu tam, kde ji chce mít. Je ovšem pravděpodobné, že se v tomto případě rána z milosti nebude konat a Clinton dovrávorá s nepřítomným úsměvem do konce presidentství. Republikáni nejspíš nebudou zvýhodňovat vicepresidenta Gora (dva roky presidentství zděděné po Clintonovi by mu sloužily jako odrazový můstek do přístích voleb) kvůli takové prkotině, jakou je trochu necking a petting s nějakou jednadvacítkou. Ostatně o polls jde až v první řadě.
Pak ale přijdou presidenti, kteří nechají svůj sterilní soukromý život vláčet sdělovacími prostředky, nebudou inhalovat ani souložit a konec konců ani rozhodovat z hrůzy, že na oblohu vzejde nová inkviziční Hvězda.
