úterý 15. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Spojené státy:
  • Co s presidentem Clintonem? (Jiří Jírovec)
  • Evropský tisk ke Clintonově aféře: Evropané nad tím vrtí nevěřícně hlavou
  • Řvavě křiklavá zpráva odsouzena: Clintonovi poradci umístili Kennethe Starra na lavici obžalovaných (The Times) Televize Nova:
  • Vladimír Železný: Jsme pyšní na to, co jsme přinesli televizní kultuře: Náboženské vyznání - divák Novy (Tomáš Pecina) Česká televize:
  • Havlíček by se v hrobě obracel? Pochybené rozčilování kolem kritiky pořadu Nadoraz (Jan Čulík)
  • Pořad Nadoraz: Puchalského reakce byla podivná (Tomáš Pecina)
  • Nejlepší je regionální zpravodajství ČT 2 (Jan Lipšanský)
  • Bylo by potřeba sledovat české televize systematičtěji (Peter Holcner)
  • Snaha o zlepšení českých médií nemůže být úspěšná (Jaroslav Štemberk)
  • Čulík si v hodnocení Událostí ČT (někdy) protiřečí (Jan Vaněk jr.) Reakce na článek "Je pravdou...":
  • Jiří Ludvík, Jiří Guth a Václav Pinkava Oznámení:
  • Třetí svátky rovnodennosti začaly v Plzni Češi v Americe a dvojí občanství:
  • Odpověď na dopis Janu Kavanovi (Jiřina Fuchsová, poznámka JČ a Tomáše Peciny)
  • Souboj o dvojí občanství (Prague Post, 9. 9. 1998)
  • Dual citizenship duel (Prague Post, 9. 9. 1998)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • A selection of articles in English, dealing with the Czech politics and the Czech media, mostly published in the Czech internet-daily Britske listy over the past year or so, is at this address.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Den před odletem do USA byl Havlův zdravotní stav dobrý. Program státní návštěvy je koncipován tak, aby prezident mohl třikrát denně cvičit. Na cestu se prezident připravoval do úterního odletu na zámku v Lánech. Zde Havel pobývá od propuštění z nemocnice, kde mu koncem července lékaři odstranili vývod tlustého střeva. K návštěvě Spojených států dostal Havel od lékařů svolení minulý čtvrtek.

  • Ministr zahraničí Jan Kavan odmítl obviňování, že prý byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Vyjádřil vděčnost ministru kultury Pavlu Dostálovi, že se jej zastal po odvysílání červencového pořadu České televize Nadoraz. Dostál kvůli zmíněnému pořadu, obviňujícímu Kavana z vědomé spolupráce s Stb, zaslal stížnost Radě ČT. Vedení ČT kritiku Rady, podle níž byl pořad jednostranný a nesl rysy kampaňovitosti, uznalo, omluvu však odmítlo. Kavan zdůraznil, že Dostál se na radu obrátil jako občan a nikoli z ministerského titulu a  odmítl existenci politických tlaků na svoji podporu.V roce 1996 potvrdil Městský soud v Praze předchozí rozsudek, podle něhož Kavan nebyl vědomým spolupracovníkem StB, nevěděl, že se s příslušníky StB stýká, neplnil jejich úkoly a nepodával jim informace formou utajeného styku.

  • Základní podmínkou pro úspěch vyjednávání České republiky o vstupu do Evropské unie je podle předsedy zahraničního výboru Senátu Michaela Žantovského růst české ekonomiky. Žantovský došel k tomuto závěru při jednání s delegací výboru Dolní sněmovny britského parlamentu, která je v Praze na čtyřdenní návštěvě.

  • ČSSD je podle zářijového průzkumu Střediska empirických výzkumů nejsilnější stranou, ve volbách by pro ni nyní hlasovalo 29,1 procenta voličů. O 4,8 procenta poklesla podpora ODS, kterou nyní podporuje 22,9 procenta obyvatel. Komunisté nyní mají podporu 11,3 procenta (ve volbách 11,03) a Unie svobody 8,7 procent (8,6). Jedno procento ztratila od voleb KDU-ČSL, kterou by nyní volilo 8 procent voličů.

  • Česká vláda se nechystá hodnotit obsah připravovaného vysílání Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda do Íránu a Iráku z Prahy řekl v pondělí na tiskové konferenci ministr zahraničí Jan Kavan. Kavan dále uvedl, že česká vláda oficiální žádost americké vlády o souhlas s vysíláním do Iráku přes bezpečnostní rizika schválí. (Britské listy tuto informaci ovšem přinesly už dávno.)

  • Mlčením zpochybňuje Česká televize svou věrohodnost. Že by bylo vedení ČT ochotno mluvit jen s těmi, kdo je chválí? Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT.

    Výběr textů z posledních dní:


    Co s presidentem Clintonem?

    Jiří Jírovec

    Člověk se této otázce, kterou mu sdělovací prostředky již dlouho posílají kabelem až pod nos, nějak nemůže vyhnout. Mně osobně je šumafuk, kdo je u sousedů presidentem, ale tak ze zvědavosti jsem se 11. září nechal poučit ohledně zprávy prokurátora Starra, která měla vnést do celé věci trochu jasno. Přeskakoval jsem mezi CBC, CNN, NBC i ABC, podle toho, kde zrovna nebyla reklama. Po pravdě řečeno byla pořád všude, protože, zpravodajské výplně mezi reklamami typu pivo, auta, kosmetika a svěřte svoje peníze právě nám, byly samy o sobě reklamou, a to na Starrovu zprávu.

    Zpravodajství byla technicky vesměs dokonalé. Moderátoři vlevo, zpovídaní vpravo, maličko větší nebo někdy přes celou obrazovku. Jan Čulík by z toho měl jistě radost. Pro úplnost dodávám, že CNN v jednom momentu vypadla zvuková synchronizace, takže jakýsi senátor vypadal jako špatně dabovaný herec.

    Moderátoři všech stanic mě neustále upozorňovali na to, že se jim v podstatě hnusí, co Starr sesmolíčkoval, ale že americký národ chce vědět pravdu, takže nelze jinak. Připomínalo to táborákově opilecký epos Brandenburák, což je jméno, které se později rýmuje s lidovým pojmenováním jisté části mužského těla. Posluchač této písně se dozví, co dělala v lese dcera starosty s jakýmsi učitelem a jak to dopadlo, když na ně hrdina B narazil - hned po zpěvákově oznámení, že se mu to hnusí, když to vyprávěti musí.

    Po moderátorském varování přišel výčet dlouhý výčet internetových adres, kde je to porno k dispozici, a další varování, že na to je tlačenice a upozornění (zřejmě pro nezletilce), že některé společnosti předřazují zprávě jakýsi gombík, který umožňuje zablokovat přístup dětem, aby ty prasárny mohli číst jenom rodiče.

    Tak do mně pořád hučeli, že jsem nakonec nažhavil Internet, chlípně posunul myš na hvězdnou zprávu a kliknul. Žádný speciální gombík se na AOL neobjevil, jen fotografie presidenta s výrazem hříšníka, který zrovna vstupuje do zpovědnice. A pod ní, vot těchnika bolšaja!, obsah zprávy, tématicky uspořádaný tak, aby člověk zbytečně nebloudil.

    Rozhodl jsem se pro "C. November 15 (1995) Sexual Encounter", což bylo první inserované dostaveníčko: "According to Ms. Lewinsky, she and the President kissed. She unbuttoned her jacket; either she unhooked her bra or he lifted her bra up; and he touched her breasts with his hands and mouth.(161) Ms. Lewinsky testified: "I believe he took a phone call . . . and so we moved from the hallway into the back office . . . . [H]e put his hand down my pants and stimulated me manually in the genital area."(162) While the President continued talking on the phone (Ms. Lewinsky understood that the caller was a Member of Congress or a Senator), she performed oral sex on him.(163) He finished his call, and, a moment later, told Ms. Lewinsky to stop. In her recollection: "I told him that I wanted . . . to complete that. And he said . . . that he needed to wait until he trusted me more. And then I think he made a joke . . . that he hadn't had that in a long time."(164)

    Volně přetlumočeno do slušné češtiny, president políbil svou milenku na ústa a na ňadra (která mu nabídla nebo si je nabídl sám - to z Moniky Starr nedostal) a pak, jak to celkem ustálená pravidla milostných her předpokládají, umístil ruku tam, kde (některé) ženy nechají spočinout mužovu ruku nejraději (cituji z knihy Pohlaví a láska, kterou kdysi můj tatínek umístil v domácí knihovně tak, aby se vyhnul trapnému rodičovskému poučování o chlapských záležitostech). Druhou ruku nejspíš potřeboval ke zvednutí telefonu, protože volal nějaký senátor. Takže president stimuloval, telefonoval a Monika na něm uskutečňovala orální sex. Škoda, že zpráva neřekla americkému lidu nic o fyzickém uspořádání této scény, ale při troše představivosti Š.

    K vyvrcholení na straně presidenta ovšem nedošlo, prý chtěl počkat až ji, tedy Monice, bude moci víc důvěřovat. Ačkoli po česku "odešel s tvrdým" (toto úsloví má obvykle hanlivý nádech ohledně nedostatečné přesvědčovací schopnosti muže, někdy ovšem může obsahovat i prvek soucitu s týmž), jeho přístup byl v principu logický a jeho obavy důvodné. Později vyrobená skvrna na šatech Moniky (kdo by s takovou věcí šel do čistírny) je toho přesvědčivým důkazem.

    První, co mě napadlo při čtení onoho pornografického paragrafu bylo, že když už chtěl Starr zveřejnit detaily, měl možná najmout nějakého spisovatele, který by suchou výpověď trochu zerotizoval. Takhle to vypadalo trochu jako pasáž z bible o jakémsi hříchu s číselnými odkazy na související odstavce.

    Pak se mi vybavila scéna z Vyšehradu, jejímž svědkem jsem se stal nikoli jako šmírák, ale jako hráč tenisu. Na cestičce vedle kurtů stál nějakou dobu muž, do pasu zakrytý keřem. Kouřil cigaretu, v klidu a beze spěchu, rozhlížejíc se po Praze, jako by mu patřila. Když jsem sbíral míč v koutě kurtu, keř poněkud ustoupil, čímž byla zviditelněna žena poskytující dotyčnému stejné potěšení, jako Monika Clintonovi, když telefonoval. Zmíněný muž vypadal naprosto nezúčastněně, takže je pravděpodobné, že ani on s tou ženou neměl žádný sexuální vztah - abych parafrázoval Clintona. Zřejmě mu pouze doplňovala visuální a nikotinový zážitek.

    S naivností sobě vlastní jsem se vracel ke hře s tím, že Prahou vládne úpadek citů a že té dámě musí vadit, že se muž nevzrušuje nad míru právě nezbytnou. Poučen televisí teď vím, že si možná zmíněný úkon sama obohacovala představou, že ten muž, až ho přestane bavit zírat na Prahu, upře zrak na seznam (míst, rolí) které má dáma připravený v kapse.

    Clintonovi budiž připsáno k jeho presidentskému dobru to, že nikdy nenechal sex cloumati svým majestátem do té míry, že by snad ochromil svou schopnost rozhodování - možná, že ho někdo seznámil s českým úslovím "Když je ocas v kŠ., je rozum v pŠ..". A bylo to dobře, konec konců má pod palcem ty atomový kohoutky. Někteří lidé považují za tragedii, že Amerika má takového presidenta. Mluvit o tragedii je podle mého názoru zcela oprávněné, ale nikoli v souvislosti s presidentstvím.

    Tragické je pokrytectví společnosti, která potenciální i skutečné presidenty nutí k výrokům že neinhalují (přestože to všichni dělají), nesouloží s milenkami (ačkoli to většina milenek světa vyžaduje), chtěli bojovat ve Vietnamu (ačkoli se tam nechtělo nikomu) a k tomu, aby na veřejnosti říkali věci, které nemusí slyšet ani vlastní žena (to nevadí jen otrlým).

    Tragické je pokrytectví s nímž sdělovací prostředky prodávají divákům chabý odvar pornografie, předstírajíce hnus nad tím, že to "musejí dělat", protože americký lid chce vědět pravdu. Zde je nutno podotknout, že pokud se obyčejní lidé dostanou ke slovu, dávají většinou najevo, že mají dost vlastních starostí a že presidentův sexuální život je jeho osobní záležitost.

    Tragická může být atmosféra strachu z prozrazení čehokoli, v níž se president USA pohybuje a která může vést k tomu, že bude dělat hrabalovské "chybné výkony". V jaké duševní rovnováze může být muž , který spí s kufříkem s válečnými kódy pod hlavou, je neustále pronásledován politickými oponenty a právníky, kteří cokoli řekne či udělá mohou použít proti němu. Není právě to, že si ani nezasouloží s několikaletou milenkou, nejlepším důkazem tohoto patologického stavu?

    Ve sdělovacích prostředcích se teď mluví o tom, že Clinton lhal americkému lidu. Chtěl bych se ho v Britských listech zastat - možná, že budou ze světových novin první a jediné - jemu zase zástupně lhala občanka Lewinská, takže ve vztahu president - lid to je fifty fifty. Předstírala tvoření lásky a přitom nosila po kapsách seznam dobře placených míst do nichž se chtěla od Clintonova penisu vzdálit. Lhala mu, že o jejich zjevně nesexuálním vztahu nikomu neřekne a přitom elektronicky drbala s mnoha lidmi.

    Otázka, zda Starrova zpráva znamená, že Clinton má odstoupit (nebo být odstoupen) je v podstatě špatně položená. Starrova zpráva se totiž netýká hříchů, které by se byť jen vzdáleně podobaly aféře Watergate, kvůli níž odstoupil Nixon, nebo íránské aféře z níž se zdárně prolhali Reagan i Bush - odnesl to, ale jen naoko, Olie North, plukovník, který si obratem ze své věrnosti pruhům a hvězdám udělal politickou živnost..

    Ptát se musíme na něco jiného - totiž zda se inkviziční metody (Lewinské bylo slíbeno odpuštění, že lhala, hlavně když práskne presidenta - a když ne, tak že ji mohou zavřít až zčerná), použité v případě Clintona, stanou součástí legálního systému v USA. Je třeba si uvědomit, že Starr použil svoje pravomoce k tomu, aby ke svědectví přinutil řadu lidí, kteří by jinak svědčit nemuseli. Vyslýchal Clintonovu osobní stráž, právníky, rodinné příslušníky Lewinské. V této souvislosti je zajímavé, že si netroufl na zpovědníky. V tom je jistá naděje do budoucna, protože stejně tak jako církev zavazuje kněze mlčením, může to v principu udělat třeba organizace advokátů nebo odborový svaz prostitutek.

    Závěr Clintonovy presidentské kariéry bude možná připomínat Formanův "Přelet přes kukaččí hnízdo". I zde systém dostává nepohodlnou postavu tam, kde ji chce mít. Je ovšem pravděpodobné, že se v tomto případě rána z milosti nebude konat a Clinton dovrávorá s nepřítomným úsměvem do konce presidentství. Republikáni nejspíš nebudou zvýhodňovat vicepresidenta Gora (dva roky presidentství zděděné po Clintonovi by mu sloužily jako odrazový můstek do přístích voleb) kvůli takové prkotině, jakou je trochu necking a petting s nějakou jednadvacítkou. Ostatně o polls jde až v první řadě.

    Pak ale přijdou presidenti, kteří nechají svůj sterilní soukromý život vláčet sdělovacími prostředky, nebudou inhalovat ani souložit a konec konců ani rozhodovat z hrůzy, že na oblohu vzejde nová inkviziční Hvězda.

    Jiří Jírovec


    V Evropě nad tím vrtí nevěřícně hlavou

    Tisk po celém kontinentě vyjadřuje hněv a znepokojení nad globálním dopadem Clintonovy aféry

    Ať už jsou přesvědčeny, že by prezident Clinton měl zůstat ve své funkci anebo odejít, všechny evropské deníky umístily prezidenta Clintona v pátek na titulní stránky, napsal o víkendu mezinárodní americký deník International Herald Tribune. Některé listy, jako francouzský "Figaro" předpovídají, že "jen zázrakem" by se mohlo stát, že by prezident Clinton mohl zůstat v Bílém domě.

    Mnoho evropských deníků vyjádřilo vážné znepokojení nad celosvětovými hospodářskými důsledky, pokud by americký Kongres po prostudování Starrovy zprávy rozhodl, že má být prezident odstraněn z úřadu.

    Jiné evropské listy odsoudily to, co nazvaly "ponižujícím divadlem v nejmocnější zemi světa". To napsal londýnský deník Daily Mail a varoval, že "to možná potrvá velmi dlouho, než se Washingtonu znovu podaří získat morální autoritu, která by se vyrovnala jeho nepochybné hospodářské a vojenské moci".

    Mnoho denních listů ve Francii, kde skoro nikdo ani nehnul brvou, když vyšlo najevo, že měl prezident Francois Mitterrand nemanželskou dceru, poukazovalo na puritánské zabarvení skandálu, který nepřípustně zveličily nenasytné sdělovací prostředky.

    Komunistický deník L'Humanité napsal: "Washingtone, Lincolne, vzbuďte se, oni se všichni zbláznili. Nebylo by to ničím víc než vtipem, kdyby to celé nebylo tak vážné. " Ekonomický deník La Tribune konstatoval: "Americké puritánství se vymstilo vytvořením psychodramatu se surrealistickými rozměry."

    Ve Švýcarsku tisk neočekává, že se Clintonovi podaří zůstat v úřadě po dobu celého jeho funkčního období, které skončí až v lednu roku 2001.

    "Důvěryhodnost světového policisty je tím poškozena a naprostá nejistota a riziko ochromenosti, na domácí americké scéně i na světové scéně, je neobyčejně znepokojující," napsal ženevský deník Le Matin. Deník La Tribune konstatoval: "Bill Clinton je naprosto soustředěn na svůj vlastní osud a už neřídí zemi."

    Britský deník Independent sice připouští, že se Clintonovo chování nedá srovnávat se zločiny Richarda Nixona, avšak konstatuje, že "si to Clinton způsobil sám" a měl by rezignovat a věci neprotahovat a neriskovat, že ho z funkce odvolají.

    A konzervativní deník Daily Telegraph se vysmívá sérii Clintonových omluv: "To, že se Clinton omlouvá, je jen další verzí Clintonova lhaní - zjevně je to poslední a nejzoufalejší verze." Britský deník dodává, že "kdyby se Clinton skutečně kál, opustil by Bílý dům navždy."

    Deník Times napsal, že jestliže nemůže Clinton dokázat, aniž by se přitom spoléhal na "složité právní konstrukce", že obvinění od Kennetha Starra, že křivě přísahal a snažil se zabránit průchodu práva jsou falešná, měl by bez protestů z prezidentského úřadu odejít.

    V Německu připustil konzervativní deník Die Welt, že americký prezident "lhal", ale konstatoval, že donutit ho odejít z úřadu by bylo naprosto přehnané, vůbec by to nebylo v souladu s chybou, jíž se Clinton dopustil," kterou list charakterizuje jako "naprostou soukromou záležitost."

    Deníky v Itálii jsou znepokojeny hospodářskými důsledky krize a vyjadřují obavy z toho, bude-li Clinton donucen odejít z funkce.

    Corriere della Sera v Miláně napsal, že doufá, že "Amerika nezapomněla na své poučení z historie."

    "Po Nixonově rezignaci následovalo jedno z nejtemnějších období americké supervelmoci," dodal tento italský deník a zdůraznil, že by bylo "neodpovědné", kdyby americký politický establishment, souda a sdělovací prostředky Clintona donutily k rezignaci.

    V politických kruzích mezitím někteří činitelé vyjádřili soukromě názor, že je Clinton, jak se zdá, vážně poškozen, a že svět, který se nyní octl ve finanční a politické krizi potřebuje v Bílém domě pevnou ruku.

    Jeden činitel jedné evropské vlády uvedl: "Pokud nebude schopen obnovit svou důvěryhodnost, a je velmi nepravděpodobné, že se mu to podaří, bylo by asi lepší, aby rezignoval dříve než později." Dodal, že evropští spojenci Ameriky očekávají, že Washington poskytne světu pevné vedení, ohledně krize, která vážně ohrožuje světové finanční trhy a ve věci konfliktů jako je Kosovo a problematických oblastí jako Jugoslávice, Irák, Rusko a Severní Korea. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by čelné postavení ve světě mohl zaujmout americký prezident, který byl takto oslaben skandálem.

    Jiní činitelé konstatovali, že dlouhodobý boj ohledně procedurálních otázek, jak zbavit Clintona úřadu protože, že lhal a snažil se utajit své styky s Monikou Lewinskou by americkou vládu naprosto ochromil.

    I když činitelé evropských vlád se nechtěli k věci vyjadřovat veřejně, jeden bývalý britský velvyslanec u Severoatlantického společenství uvedl, že by bylo nejlepší, kdyby Clinton rezignoval tento týden. Sir Michael Alexander konstatoval: "Ten člověk naprosto ztratil veškerou důvěryhodnost v mezinárodním prostředí a zcela nutně bude naprosto posedlý svou vlastní nynější nezáviděníhodnou situací. Nedovedu si představit, že by v těchto dnech byl Clinton vůbec schopen uvažovat o situaci v Kosovu."


    Řvavě křiklavá zpráva odsouzena

    Clintonovi poradci umístili Kennethe Starra na lavici obžalovaných

    Bílý dům zahájil o víkendu ostrý protiútok na žalobce Kennetha Starra a obvinil ho, že úmyslně dráždivě baví Ameriku, ve snaze zostudit prezidenta Clintona, napsal v pondělí britský deník Times.

    Prezidentovi právníci a poradci rozvinuli rojnici po celé škále amerických sdělovacích prostředků a zpochybňovaly Starrova právnická tvrzení ve snaze vyvolat zápornou reakci proti Kennethu Starrovi, jehož 445 stránková zpráva obsahuje řvavě křiklavé erotické podrobnosti o vztahu mezi Billem Clintonem a Monikou Lewinskou, asistentkou z Bílého domu.

    Demokratka Maxine Waltersová, členka parlamentního výboru pro soudní záležitosti, který nyní debatuje o Clintonově osudu, využila nového přístupu tím, že konstatovala: "Ken Starr je také na lavici obžalovaných."

    Starrova zpráva, nepřístupná nezletilým osobám, se stala o víkendu ohniskem celonárodní americké debaty, kdy Starrova zpráva explodovala na Kapitolu. Američané freneticky prohledávali internetové stránky anebo četli malým písmem tištěné novinové zpravodajství a zjistili, že většina pověstí a dohadů o prezidentově poměru s dvaadvacetiletou asistentkou v Bílém domě byla zahrnuta do Starrovy zprávy.

    Mnoho deníků otisklo varování palcovými titulky, že obsah zprávy není vhodný pro děti. Bílý dům doufá, že nepříjemný pocit amerického národa, vyvolaný zprávou, bude v jeho prospěch a že přiměje Američany, že dospějí k závěru, že Kenneth Starr zašel příliš daleko.

    Během Starrova chvatu dopsat zprávu co nejrychleji se vyšetřovatel stal "aktivním šéfredaktorem a trval na stále větším množství sexuálních podrobností," napsal v neděli týdeník Newsweek. Konstatoval, že Starr "požadoval, aby všechna fakta byla zveřejněna. Občas museli Starrovi zaměstnanci přesně vysvětlovat, na jakých přesně sexuálních hrátkách se Clinton a Lewinská podíleli."

    To, že Bill Clinton podle svědectví Lewinské přiznal, že měl v první etapě svého manželství "stovky mimomanželských styků s ženami" nutně vyvolalo celou řadu nepotvrzených zpráv o tom, že měl sexuální styky i s jinými ženami, dokonce i v Bílém domě.

    Nadcházející týden bude pro osud amerického prezidenta rozhodující, míní deník Times.

    Podle prvních průzkumů veřejného mínění si prý nyní po přečtení Starrovy zprávy mnoho Američanů myslí, že by měl být Clinton nějak formálně napomenut. Avšak 62 procent amerických občanů je přesvědčeno, že není nutné Clintona přimět, aby opustil prezidentský úřad, a jen 32 procent Američanů si myslí, že by měl z prezidentské funkce odejít. Dvě třetiny Američanů konstatovaly, že by Clinton neměl rezignovat.

    Prezidentovi právníci argumentují, že sice prezident chybil, ale neučinil nic, pro co by měl být donucen odejít z úřadu. "Nepřísahal křivě v případě Pauly Jonesové," konstatoval Clintonův právník David Kendall. Uvedl: "Křivá přísaha je zločin, při němž úmyslně člověk lže. Clinton sice nesdělil všechny informace, ale křivě nepřísahal. Případ s Monikou Lewinskou je frivolní záležitostí, kterou zneužívají prezidentovi političtí nepřátelé ve snaze ho zničit."

    V neděli začalo vycházet najevo, že demokratičtí poslanci v Kongresu se přiklánějí k názoru, že by měla být prezidentovi udělena formální důtka, ale traumatický proces donucování prezidenta, aby odešel z funkce, by neměl být zahájen.

    Mnoho Republikánů sice chce, aby Clinton odešel, obávají se však, že by se proces vyhánění Clintona z úřadu mohl stát tak nepopulární, že by to odnesli Clintonovi žalobci a tím také Republikánská strana.

    Kongresový soudní výbor, který bude debatovat o tom, zda existují důvody, proč by měl být Clinton donucen odejít z funkce studuje Starrovu zprávu za zavřenými dveřmi, včetně jejích tajných příloh, které celkem čítají 2600 stran. Výbor bude také posuzovat, zda tyto přílohy, jejichž součástí jsou i přepisy telefonních rozhovorů Monicy Lewinské s přítelkyní Lindou Trippovou, mají být zveřejněny.

    V neděli večer se ukázalo, že Bill Clinton Starrovu zprávu nečetl. Clinton uvedl, že se rozhodl, že zprávu nebude číst.

    "Myslím, že dospěl k názoru, že už národu řekl všechno, co mu chce říct. Snaží se nyní celou věc napravit. V rodině i v politice," konstatoval jeden činitel Bílého domu.



    Vladimír Železný: Jsme pyšní na to, co jsme přinesli televizní kultuře
    Náboženské vyznání - divák Novy

    Tomáš Pecina

    Komerční televize funguje jinak než televize veřejnoprávní: Diváci k ní nemají vztah zákazníka, ale pouhého výrobního prostředku, nástroje, produkujícího televizi zisk tím, že si - zcela dobrovolně - připlatí k výrobku cenu reklamy. Nástroje je třeba udržovat, a Vladimír Železný je pečlivý řemeslník: údržbě diváků se věnuje každý týden ve svých sobotních homiliích. Tato údržba směřuje ke dvěma cílům: v prvé řadě se jimi vytvářejí a posilují citové vazby diváka ke stanici. Milující divák je méně náročný divák a lze mu předložit levnější surovinu. Druhým cílem je v potlačovat v divákově mysli negativní vjemy a přispívat k pozitivnímu dojmu, že divák sledováním stanice nemarní neúčelně čas, nýbrž stává se součástí většího, nadosobního a hlubokým smyslem naplněného konání.

    Z této kategorie je i Železného poslední výrok. Žádné komerční stanici nemůže jít o kulturu, o kultivaci diváka, nýbrž naopak o zprimitivňování a ohlupování. Tajemstvím úspěchu je vyvolat v ohlupovaném pocit, že je povznášen. Václav Havel na počátku 90. let identifikoval potřebu transcendentální orientace; stěží ho však asi napadlo, že ve značně sekularizované české společnosti zaujme toto místo transcendentalismus odpadkový, televizní, a duchovním vůdcem velké části národa se stane ředitel televize.

    Úhelným kamenem Železného ideologie je tvrzení, že vysílání Novy musí být kvalitní, když má takovou sledovanost. S trochou cynické nadsázky by se tato argumentace dala přirovnat k dealerovi drog, který se hájí, že on společnosti prospívá, protože přece dává lidem to, co po něm žádají. Rozdíl je v tom, že drogová závislost přináší pro společnost zjevně nežádoucí a nepřijatelné důsledky, kdežto u deinteketualizovaného příznivce Novy hrozí nejvýš invalidita mentální, a na tu se do předčasného důchodu nechodí. Výhodou navíc je, že "novákovi" je sugerován jako následováníhodný vzor konzumní způsob života, a tak - v krátkodobém horizontu - společnost profituje zvýšeným hospodářským růstem.

    Co se v posledních letech událo na českém mediálním trhu, je pozoruhodné, nikoli však překvapivé nebo bezprecedentní: Nova opravdu přispěla k rozvoji televizní kultury, podobně jako přispěl Viktor Kožený k rozvoji místního kapitálového trhu. Neochota Parlamentu vybavit regulační orgán přiměřenou pravomocí a neschopnost tohoto orgánu získat si autoritu a veřejnou podporu vyústily v bezradnost regulátora a beztrestnost regulovaného. Vznikla absurdní situace, že terestricky šířený televizní signál je omezen na necelé čtyři celoplošné kanály, ale veřejnost ztratila kontrolu nad obsahem toho, co provozovatelé vysílají. Sebemenší omezení, např. zákaz reklamy erotických služeb po telefonu, by v dané legislativní situaci vyžadovalo přijetí novely zákona o vysílání.

    Jako obvykle jde o peníze. Efektivně regulovaný televizní trh znamená menší volnost a menší zisk komerčních provozovatelů - ti tedy budou lobbovat pro zachování současného stavu. Bude zajímavé sledovat, dokáže-li si Vladimír Železný omotat novou sněmovnu kolem prstu tak, jako si omotaly kolem prstu bývalou vládu ČEZ nebo Telecom. Můj tajný tip zní: ano.

    Praha, 13.9.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html


    Havlíček by se v hrobě obracel? Pochybené rozčilování kolem kritiky pořadu Nadoraz

    Pozdvižení vyvolala v českých sdělovacích prostředcích reakce generálního ředitele ČT Jakuba Puchalského na kritiku nedávného pořadu Nadoraz o Janu Kavanovi. Na velmi nekvalitní a zavádějící pořad Nadoraz (odfláknutou, neprofesionální prací je tento pořad bohužel znám už dlouhé měsíce) si stěžoval, jako pouhý občan, nynější ministr kultury Pavel Dostál. (Stížnost na tento pořad poslal Radě ČT i komentátor Britských listů Tomáš Pecina.) Rada ČT požádala Jakuba Puchalského, aby se dramaturg Jan Štern Janu Kavanovi omluvil. (To je ovšem podivný požadavek: pokud bylo v pořadu o Kavanovi něco nedoloženého, mělo by to být věcně opraveno informací v televizním vysílání.) Puchalský sice s kritikou od Rady ČT souhlasí, omluvu ale požadovat nebude. Jan Štern a tvůrce pořadu o Kavanovi Kohout protestují, že prý jsou postihováni cenzurou.

    Čeští novináři tedy hned vyskočili na obranu pořadu Nadoraz. Vedla je k tomu jednoduchá logika: když si na pořad stěžovali mimo jiné i mocní, totiž nynější vládní činitelé, jde prý jasně o cenzuru, které se slabý generální ředitel ČT podřizuje.

    V tomto smyslu uveřejnily páteční Lidové noviny článek Ondřeje Neumanna s titulem "Televize zatím prohrává bitvu o nezávislost" a s podtitulem: Z Kavčích hor se ozývá jen slabý hlas s podtóny pokory a naznačených omluv". Neumann argumentuje, že vyhození Ivana Kytky z funkce šéfa zpravodajství ČT letos v květnu bylo projevem nepřípustného politického vlivu ze strany parlamentu (toto tvrdí Andrew Stroehlein, Kytkův blízký spolupracovník v ČT letos na jaře, Ivan Kytka si to ale nyní už nemyslí). Kritika pořadu Nadoraz od politků je podle Neumanna prý další etapou v procesu sílícího vlivu politiků nad Českou televizí.

    Něco podobného napsal Petr Nový ve čtvrtek 10.9. v deníku Slovo: nelíbí se mu, že si proti pořadu Nadoraz dovolil protestovat ministr (ve skutečnosti, opakuji, Dostál podal stížnost Radě ČT jako řadový občan) a že v reakci na rozhodnutí Rady ČT hodlá Puchalský zavádět kurzy investigativní žurnalistiky. Havlíček by se prý v hrobě obracel, píše pozoruhodně Petr Nový.

    Obávám se, pane Nový, že Havlíček by se zrovna nad tímto v hrobě neobracel. Spíš by se v hrobě obracel nad vaším psaním. Jen si přečtěte jeho články z Národních novin či ze Slovana, uvidíte sám.

    Havlíček by udělal to, co měli udělat hned čeští novináři: podrobil by pořad Nadoraz nezávislému kritickému rozboru a posoudil by, zda jde či nejde o profesionální novinářskou práci nebo o hrubý amatérismus, který často uráží televizního diváka. Obávám se, že jde spíše o tento druhý případ. Karel Havlíček by to právě velmi dobře rozeznal.

    Nejde o to, kdo si na co stěžuje, ale o meritum věci: zda je stížnost oprávněná. Nezaujatý rozbor zmíněného pořadu Nadoraz dospěje k závěru, že se takto nepořádný a neseriózní materiál neměl - v tomto stavu - vysílat.

    To mě přivádí k zásadní otázce, kterou čeští novináři pomíjejí: sdělovací prostředky musejí být podřízeny požadavkům kvality. Jak uvedl na mediální konferenci v Edinburku začátkem tohoto měsíce Milan Šmíd, neregulované sdělovací prostředky rychle degenerují v nezvladatelné monopoly.

    Parlament musí přesně definovat, jaké konkrétní principy nestrannosti, profesionality a kritičnosti musejí sdělovací prostředky dodržovat. Pokud na ně - tak jako pořad Nadoraz - kašlou, parlament má právo zasáhnout, většinou právě prostřednictvím jedné z rad pro televizní stanice. Zákon musí být zároveň formulován tak, aby nebylo možno tohoto kvalitativního dozoru zneužívat pro politické, mocenské či individuální účely.

    Novináři musejí bedlivě zkoumat, zda jsou principy kvality, profesionality a nestrannosti dodržovány. Začít automaticky křičet, když se ozve jakákoliv kritika, aniž by bylo zkoumáno meritum věci, tedy kritizovaný pořad, je tvrdým novinářským selháním.

    Získám a přeložím britský Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, aby bylo zjevné, jak relativně přísně omezuje britský parlament komerční televizní vysílání právě, aby dodržovalo kvalitu.

    Snad bude možno docílit toho, aby byly obdobné normy zavedeny i v ČR.

    Jan Čulík

    Pořad Nadoraz: Puchalského reakce byla podivná

    Tomáš Pecina

    Milý pane Čulíku,

    chtěl bych se několika poznámkami zapojit do debaty nad Českou televizí.

    Jak vyplývá z nedávného článku p. Mathé, Jakub Puchalský za pár měsíců v nové funkci nedokázal proniknout do informačního systému ČT a vyvstává otázka, je-li si vůbec jeho existence a možností vědom. To je jistě alarmující, ale budiž, snad se pan Puchalský chce věnovat "koncepční práci" a operativu přenechává manažerskému týmu.

    Nad čím ovšem zůstává rozum stát, je Puchalského medializovaná odpověď Radě ČT, týkající se kritizovaného pořadu Nadoraz o Janu Kavanovi. Puchalský řekl cosi ve smyslu, že má k odvysílanému materiálu výhrady, ale nebude po jeho tvůrcích chtít, aby se Kavanovi omluvili. Taková formulace mi připadá zcela absurdní: předně, omluva je subjektivní projev, který nelze nařídit (nejvýše se může Puchalský omluvit jménem ČT jako instituce), ale především, co je to za pozici, udělali jsme chybu, ale neomluvíme se?

    Buď si myslím, že jsem chybil, a pak je mezi slušnými lidmi omluva samozřejmostí, nebo chybu nepřipouštím a není se zač omlouvat. Puchalského výrok svědčí o tom, že svou pracovní filozofii čerpá spíš z byzantských než z anglosaských zdrojů: v takovém chápání je totiž každá omluva projevem slabosti.

    Krumlův článek v Týdnu č. 37 (ze 7. září 1998, název: "Kosmetické úpravy i plastická operace") mě, popravdě řečeno, nepotěšil. Je totiž alibistický: aby se vyhnul nutnosti pronést o ČT nepříznivý soud (a riskoval, že tak jako Britské listy ztratí přístup k Šámalovi, Puchalskému a dalším televizním primadonám), cituje Kruml kritiku odjinud (z Britských listů). Věřím, že příští hodnotící článek v Týdnu (plánovaný, tuším, po jednom měsíci nového schématu) bude odvážnější - anebo bych měl napsat hodnocení zase já, aby se pan Kruml mohl vymluvit, že on nic, on muzikant, to všechno ten notorický nenávistník Pecina...?

    Zdraví,

    T.P.


    Nejlepší je regionální zpravodajství ČT 2

    Jan Lipšanský

    Nahoda tomu chtela, ze jsem onemocnel. Tak jsem se mohl rano dne 11. zari divat na ranni televizni zpravodajstvi tri televiznich kanalu: CT 1, CT 2 a TV NOVA. Na TV Prima bezel nejaky Teleshopping ci co.

    Protoze jsem ted nove zpravodajstvi ani CT, ani NOVy nevidel, prekvapily mne zmeny, jez se udaly. A kupodivu nikoliv k dobru CT. Kdybych mel seradit zajimavost, objektivnost a korektnost, byl by zebricek takovyto:

    1. CT 2 (regionalni zpravodajstvi)

    2. TV NOVA (ranni zpravodajstvi v ramci bloku Snidane s NOVOU)

    3. CT 1 ("21" a nasledne Zpravy)

    Proc toto hodnoceni?

    Zacnu od konce -- zpravodajstvi CT 1 (pripominam, ze mluvim o "21" a naslednych Zpravach) bylo dlouhe nudne, nicnerikajici -- a kupodivu bulvarni. V "21" se prilis dlouho diskutovalo o pilotech vladnich letadel a Daniela Drtinova jim kladla vynikajici otazky typu: "Letate uz dlouho?" "Jak se vam to libi?" apod., coz nejsou moc profesionalni otazky, ani kdyby je kladl redaktor regionalniho deniku.

    Ve Zpravach se rozebirali cesti zapasnici sumo, mozny pad letadla nekde v Koreji (nebyl to donedavna tahak komercni televize?), kdyz se objevily politicke informace, byly vsechny natocene zabery s politickymi mluvcimi "predabovany" -- neslysel jsem ani pid jejich hlasu, ale jen sucha konstatovani komentatora. Vrcholem vseho byl obrazek Jaroslava Basty s jeho prepsanym citatem: Vsechna zvirata stvoril Buh, jen dvouhrbeho velblouda KOMISE. (ano, takto zvyrazneno to bylo i v televizi).

    Ve Snidani s NOVOU jsem ocenil zpravodajstvi typu televizni stanice Bloomberg: deni ve studiu je ve zmensenem okne a jinak je obrazovka venovana menovym kurzum a rolujicimu textu s nejnovejsimi udalostmi z domova i zahranici. Rychle a jednoduse jsem zjistil o hodne vic nez na CT 1.

    Nejvice se mi libilo regionalni zpravodajstvi na CT 2. Snad proto, ze je vytvareji staby primo v jednotlivych krajich, slo se vzdy k veci. Byla zde investigativni zurnalistika a nekolik odhaleni podvodu nekolika firem. Reporteri chteli dat slovo kazdemu, i obetem i napadenym. Kdyz uz nekoho meli pred mikrofonem, slysel jsem jeho hlas a autenticke vyjadreni k situaci. Zpravodajstvi bylo zamerene na osudy lidi. A to vse na plose ani ne 15 minut. Tomu rikam podnetne a profesionalni zpravodajstvi. Jen nevim, proc tak dobre funguji jen regiony, a ne centrala v Praze.

    Ale mozna za to muze, ze jsem mel chripku. Trebas jsem chtel prilis. A ta nova grafika "21" mi pripadala kriklava a preplacana jenom proto.

    Jan Lipšanský


    Bylo by potřeba sledovat české televize systematičtěji

    Petr Holcner

    Vazeny a mily pane,

    se zajmem si ctu v BL rozhovory, komentare a nazory o Ceske televizi a povazuji to za dulezite tema. Mam nekolik poznamek:

    Vase postrehy jsou ostre a pomerne presne. Trochu vsak jejich platnost snizuje to, ze patrne vidite zpravodajske relace jen jednou za cas a pak to treba odnese "smodrcha Klepetko" a stane se Vam mirou smodrchavosti i pro dalsi pripady trochu nezaslouzene, protoze opravdu neni horsi nez jeho kolegove.

    Udalosti a ostatni zpravodajstvi jsou jiste nejdulezitejsimi porady, rad bych ale obratil Vasi pozornost k dalsim, ktere treba nejsou tolik sledovane, ale Ceska televize je ma za prestizni.

    Jedna se o byvalou Debatu, nyni V prave poledne, a o porad nazyvany Karantena. Tam je hlavni naplni vystup politiku a rozhovor CT s nimi.

    Zvlaste ty nedelni porady (V prave poledne a na Nove pak Sedm) jsou zdrojem pro politicke zpravy v ten den (v nedeli se totiz jinak nic nedeje) a vytvareji tak vlastni virtualni politicky svet. Politici tam trousi to, co potrebuji rozsirit mezi lid, televize z toho pak zkouseji vyzdimat zpravy a najit afery. Jedna se o pitvani spise prazdnych slov a ne skutku.

    Drive Debatu vedl priserny Ota Cerny, po slavnem konkursu to delal M. Dittrich, ktery s tim zacinal jako pomahac Otovi Cernemu a ted se zda, ze to preslo na Romana Proroka. Jestli Vas kdy iritoval zpusob vedeni hovoru ve zpravach, nachystejte se na nejhorsi a zkuste tento porad, ktery je postaveny jen na rozhovoru. Pripravenost, znalost problematiky, zdrave a opravnene sebevedomi tam chybi jeste vic nez ve zpravodajstvi, kde je jen malo casu na to, aby se to projevilo.

    Porad Karantena v nocnich hodinach jednou za cas, kde na pozvaneho politika jsou dva redaktori, je jeste nazornejsi. Pripravuje ho p. Dolezal, ktery je patrne zodpovedny v CT za zpracovani politickych temat, a rozhovor s nim vede jeste sympaticka a schopna mladistva Veronika Sedlackova. Ta dela rozhodne lepsi dil prace a jeji pritomnost drzi ten porad nad vodou, nicmene zodpovednym a urcujicim je tam pravdepodobne p. Dolezal. Je mozne, ze v CT maji nekde schovane nekompetentnejsi pracovniky, ale mezi temi, co vystavuji na obrazovce, tento asi vede. Typicke jsou pro nej:

  • Neschopnost formulovat vety.
  • Snaha nachazet "jednoducha a pritazliva" temata - snad tak navazuje na skolu Oty Cerneho, ktery se se svou primitivnosti povazoval za vhodneho zastupce prosteho divaka ci obycejneho volice.
  • Povrchni pohled a neznalost temat, o kterych se vede rozhovor.
  • Opravneny nedostatek sebevedomi a neprekonatelna servilnost ve vztahu k politikum.
  • Dokonale smodrchalstvi - mohl byste zde nalezt novou miru misto 1 klepetka.
  • Vede rozhovor podle predem pripraveneho schematu bez ohledu na jeho prubeh. Krecovite se snazi drzet toho, co povazuje za problem a pripravil si to predem, i kdyz se ukaze, ze jde o banalitu, a vazne veci jsou nekde jinde.

    Jsem si vedom, ze jde z me strany o subjektivni nazor, nekdo muze byt z techto poradu i nadseny, pripoustim, ze jsem si nedal praci sepsat konkretni priklady toho, co uvadim. Budu vsak rad, jestli Vas to vyprovokuje k tomu, abyste se na tyto porady nekdy podival. Budte vsak otrly!

    Petr Holcner
    Faculty of Civil Engineering
    Technical University Brno

    PS. Bohumil Klepetko je ovšem vedoucí pracovník, šéf domácí redakce zpravodajství ČT, a tak zjevně zaslouží jeho práce více pozornosti než práce jeho kolegů. Britské listy přinesly analýzy pořadů V pravé poledne, například zdezde.


    Snaha o zlepšení českých médií nemůže být úspěšná

    Jaroslav Štemberk

    Vážený pane Čulíku,

    Vaše snaha o zlepšení stavu českých sdělovacích prostředků je zajisté záslužná a chvályhodná, ovšem mám dojem, že jde vícenéně o snahu dostat tele z jalové krávy.

    Zjevně opomíjíte fakt, že degradace profesí důležitých pro demokratickou společnost, kterou komunistickým režim záměrně způsoboval, byla právě u novinářů velmi hluboká . Zatímco v demokratické společnosti je schopnost novináře utvářet si vlastní názor na věc jednou z rozhodujících profesních kvalit, v totalitním režimu byl vlastní názor novinářům přímo zakázán a byli vychováváni k tomu, aby pouze prezentovali názor oficiální. O drtivé většině starších novinářů platí úsloví "starého psa novým kouskům nenaučíš" a ti mladší přirozeně nejsou ještě dost zralí na to, aby si byli schopni utvářet vlastní nezávislé a kvalifikované názory (k tomu by ale také měli více studovat, mám dojem, že jim většinou chybí přehled na úrovni nezbytného minima v humanitních vědách - historii, filosofii, sociologii, ekonomii, právu, ..., kterýžto nedostatek je však stejně patrný či snad dokonce ještě patrnější u většiny českých politiků).

    Proto mi koneckonců nevadí např. Vámi kritizovaný p. Klepetko, od kterého sice není možné čekat nic objevného, ale na rozdíl od většiny ostatních z něj stupidita alespoň nekřičí. Pro současné české novináře je zjevně "pod jejich rozlišovací schopností" rozpoznat, kdy ve sporech politiků jde o střety ideových východisek, kdy o čistě osobní spory a kdy o soupeření lobbystických skupin v pozadí.

    Vysílání přímé řeči politiků z tiskových konferencí politických stran má vesměs vyšší informační hodnotu než bláboly "komentátorů", kterým většinou uniká podstata a zabývají se podružnostmi, takže je pro posluchače prakticky nemožné z toho rekonstruovat, o co vlastně jde. Nedivím se oblíbenému rčení našich politiků nad informacemi sdělovacích prostředků o politických jednáních: "Kdybych měl věřit novinářům, musel bych věřit tomu, že jsem tam nebyl, ale byl jsem na nějakém úplně jiném jednání".

    Ovšem tato situace zpětně negativně ovlivňuje politickou scénu. Jak jsem se např. nedávno dověděl, na vnitrostranickém jednání bylo při úvahách o nominaci na politickou funkci projednáváno, zda politika M.B. nediskvalifkuje to, že chodí s novinářkou J.O.

    Osobně jsem hluboce přesvědčen, že je právem a povinností politiků kritizovat špatnou práci novinářů přesně stejně tak, jako je právem a povinností novinářů kritizovat špatnou práci politiků. Na druhou stranu je ovšem nepřípustné, aby politik perzekvoval novináře za to, že o něm zveřejnil informaci pravdivou, ale pro něj nepříjemnou, stejně tak jako je nepřípustné, aby novinář prezentoval pomluvy na politika za to, že oprávněně kritizoval jeho práci novináře.

    Britské listy považuji i přesto, že mnohé mnohé příspěvky v nich jsou z nedostatku času zjevně "nedotažené", za to nejlepší, co je na české mediální scéně (omlouvám se za své vrozené vlezdoprdelství; jiné noviny čtu výjimečně, neboť trpím poruchami zažívacího traktu).

    S přáním všeho dobrého Vás srdečně zdraví z deštěm smáčené Prahy (11.9.1998)

    Jaroslav Štemberk


    Čulík si v hodnocení Událostí ČT (někdy) protiřečí

    Jan Vaněk jr.

    Vazeny pane Culiku,

    trochu opozdene jsem si precetl Vase hodnoceni Udalosti ze 6. zari.

    Nechci polemizovat s jeho hlavni myslenkou, to je jina vec, v niz se necitim kvalifikovan, ale znacne me prekvapilo, kolik mista a ironie venujete kritice jedine vety, ba slova J. F. Potuznika "Nazory verejnosti i odborniku na paintball se dosud ruzni".

    Vzpomnel jsem si totiz na jiny Vas text, ktery se mi zda tomuto pristupu zcela protirecit. Podarilo se mi ho nalezt - je to clanek "Sdelovaci prostredky v Ceske republice", publikovany v BL 12. 3. 1997: "Kdykoli vznikne problem v zavedenych demokratickych zemich (...) podrobne ho proberou ve verejne diskusi ze vsech stran. Zustane rozumny, prakticky konsensus, ktery prijme vetsina naroda bez ohledu na politickou prislusnost. V zavedenych demokraciich jako je Britanie se uznavaji na zaklade predchozi, velmi tvrde verejne debaty zakladni civilizacni zasady, o nichz uz se pak nediskutuje. (Zvyrazneno Vami.)"

    Muzete namitat, ze jste mel na mysli pouze zasadni otazky, jako je role medii ve spolecnosti, spravna podoba hlavni zpravodajske relace verejnopravni televize nebo nanejvys priklady, ktery tam uvadite - zakaz soukromeho vlastnictvi strelnych zbrani nebo skodlivost boxu. Ale i kdyz to uz neni od prospesnosti paintballu daleko a sam rovnez vzapeti hovorite o uz ne civilizacnim, ale jen "spolecenskem konsensu", mam jeste jeden argument:

    Copak neni zcela bezne, ze nazory na nejaky problem smeruji od rozruznenosti k jednoznacnosti proste kvuli pribyvani novych poznatku z jeho zkoumani, ktere nechavaji stale mene mista na subjektivni postoje podlozene spis pranim nez fakty? Do 50. let se lisily nazory odborniku na zdravotni nasledky koureni. Dokud se komunismus nezhroutil, lisily se nazory na jeho praktickou proveditelnost. V  soucasnosti se lisi nazory ctenaru BL na to, jak je to v Britanii s  vyskytem astmatu a umrtnosti na aneurysma aorty. Az to proverite, zavladne snad jasno.

    At uz se jinak Potuznik dopustil cehokoli, myslim, ze tady mu zbytecne otloukate o hlavu neco, co je nanejvys ponekud bezobsazna fraze a ne zasadni problem velkeho dosahu, proti nemuz by bylo treba tak nesmiritelne bojovat.

    Jan Vaněk jr.


    "Je pravdou..."

    Jiří Ludvík

    Vazeny pane Culiku,

    pri cteni vasi jazykove poznamky jsem si vzpomnel, ze jsem nedavno cetl esej od Pavla Eisnera z knihy "Chram i tvrz", kde kritizoval presne tu stejnou vec. Zvlastni je, ze i kdyz se podobne patvary sirily pred 40 lety, nerozsirily se do dneska natolik, aby se staly normou. Takze treba jde jenom o modni vlnu, ktera odezni...

    Jiří Ludvík

    PS. Nalezl jsem právě v knize Zdeňka Nejedlého "Zpěvohry Smetanovy" (Praha, 1907!) větu: "A právě opak je pravdou". Naproti tomu Slovník spisovného jazyka českého, který kodifikuje to, co se považuje za správnou češtinu, uvádí formulaci (viz heslo opak) "právě opak je pravda". (JČ)


    Je "Je pravdou" výrazem nejistoty?

    Jiří Guth

    Vazeny pane profesore,

    "Je pravdou" neuzivam a nijak zvlast se mi nelibi, ale kdyz jsem se zamyslel nad Vasi argumentaci, naopak vidim i duvody PRO. Neni ta docasnost a zmenitelnost, vyjadrena sedmym padem, zamerna? Neni to skromne ci relativizujici zmekceni jinak pomerne kategorickeho tvrzeni "je pravda"(a basta)? Modne receno, neotvira to moznost jakesi postmoderni nejistoty a plurality?

    Neni to nahodou obdobne, jako kdyz V.Havel uziva "jakysi" i tam, kam zcela jiste patri "nejaky"? Pokud se pamatuji, sam to zduvodnuje prave nejistotou, otevrenosti a pokorou.

    Hm, je to sama otazka. Nemel byste jako bohemista nejakou odpoved? Nebo by to chtelo i aspekt sociologicky a psychologicky?

    Jiří Guth


    Opak vítězí?

    Václav Pinkava

    (Zkráceno.)

    Vážený pane Mathé,

    dovolte mi okrajovou úvahu. V článku, který jste zveřejnil v Britských listech v pátek 11.9., se panu Čulíkovi podařilo bezděky ovlivnit vaše podvědomí ve Váš neprospěch. (Nejsem si jist, zda jsem tu formulaci v textu pana Mathého neopravil já sám: podle Slovníku spisovného jazyka českého se totiž česky říká "Opak je pravda" a nikoliv "Opak je pravdou", JČ)

    (Dokazuje to tu thesi, že média vytvářejí názory....) Nebojte se, nejsem cvok, myslím tím úvodník "Je pravdou...?" ve stejném čísle BL. Ve Vašem příspěvku mě totiž zarazila formulace "Opak je pravda."

    Totiž běžně užívaná fráze "opak je pravdou" mi sděluje, že "v tomto případě je pravda opačná", neboli, že opak je pravdivý. Tvrdit, že opak je pravda, zní podivně. (Srovnejme třeba v angličtině The contrary is true a The Contrary is The Truth) Podvědomě vnímám paralelní možný výklad, že Opak rovná se Pravda. Ten značí, že pravda a opak jsou ve vzájemném dlouhodobém vztahy coby ekvivalenty či synonyma. Ale i tato kunstrukce je zcela vhodná pro nějaké (zcela platné) tvrzení, třeba, že opak(em?) (něčeho, například slova lež) je pravda.

    Že by správnost vaší formulace však přesto byla pravda/ou? Tolik mi to tu v Absurdistánu připomíná Doublespeak George Orwella, (například tzv. opoziční smlouva), že jste mi touto slovní hříčkou bezděky odkryl hlubší podstatu české psychiky, že ji lze vyjádřit jen česky. U nás stále platí opakovaná nepravda za pravdu.

    Není to dáno zeměpisně, je to vlastnost češtiny, jako třeba zdvojený zápor. Příklady nalezneme i v tzv. Britských listech, prostě kdekoliv se české uvažování vydává za logické. Děkuji, že jsme mne přivedl na tuto filozofickou myšlenku, jejíž paradoxní dvojjedinnost je hodna zenbuddhistického rozjímání. Asi jste na tom Hradě nasáhl havlovstvím, až to přetéká. Tato pravda o české pravdě je hodnotnějším poznatkem, než že člověk je schopen být zároveň sám sebou, třeba Kytkou, bít kolem sebe svou pravdou, a být pokud ne úplným blbcem, tak alespoň troubou. Toho jsme schopni jako Češi docela všichni. (V tomto případě zajímavou ryze českou otázkou zbývá, zda jsem troubou věhlasným, či troubou hlásnou, a čí?)

    S pozdravem,

    Vaclav Pinkava P.S. Pod trvajícím vlivem Zenu a odezvnou na nedávné pohoršení pana SY je tento dopis explicitně zároveň dopisem i příspěvkem do BL.

    Pane Culiku,

    Omlouvam se za necitelnost, (tedy tentokrat bez diakritik). Asi to nestoji za vydani, tudiz ani za opravu. Byla to takova intelektualni provokace, léčka. Ta uvaha je sice zalozena chybne, chcete li, ale jazykova uvaha o zpochybnitelnosti jazykovych uvah je nutne pochybna, aby byla zaroven platna (na zpusob - "all generalisations are dangerous, including this one" - "všechny generalizace jsou nebezpečné včetně této generalizace") Mne se na sitaci velice libila proximita vaseho clanku k formulaci p. Mathé "opak je pravda", ktera je, podle vasi vlastni argumentace ve zminenem clanku, trvzenim stalejsiho a dlohodobejsiho charakteru nez "opak je pravdou". Pokud vasi argumentaci rozumim, ovsem. Vase argumentace se mi zda trefna, ale v tom je prave zakopan pes. Pokud JE pravda, ze opak (zpravidla) je pravdA, zatimco opak (zridkakdy) je pravdOU, pak tedy nelze spolehat na pravdu jako takovou, protoze se nam pravda (zpravidla) objevi az jako opak puvodni pravdy. To by ovsem platilo i nadale, opak opaku - cili paradox. Samozrejme ad absurdum, je = 'rovná se'. Pravda vitezi. Opak je Pravda. Opak vitezi. atd. To uz je heslo hodné naseho absurdistanskeho hradu. Pripomina to ceskou frazi "Vsechno je jinak". V tom je to kouzlo. Nemyslite?

    VP

    P.S. Za tuto sferu meho zajmu muze studium psychologie na Oxfordu - ("The Meaning of 'Meaning'" atd.) Asi jsem take nakazen otcovym zalibenim v paradoxech, ktere resil (respektive popisoval jejich podstatu) pomoci logickych siti a mel docela uspech mezi matematiky. (e.g."On the nature of some logical paradoxes", V.Pinkava passim...) (Otec Václava Pinkavy byl klinický psycholog Václav Pinkava a spisovatel píšící pod pseudonymem Jan Křesadlo, pozn. JČ.)

    Jako encore vynalezl vseobecnou tridu vicehodnotovych matematickych logik (PI-Logics), cehoz si sam vazil natolik, ze si pral mit na nahrobnim kameni symboly ctyr hlavnich funktoru (jsou k videni na vinohradskem hrbitove). Tyto logiky jsou mezi zasvecenci uznavane proto, ze generuji vicehodnotove logicke systemy proslavene jednotlivymi matematiky jako sve podtridy.

    (Okrajova zminka o tomto okruhu jeho zajmu je v uvodni casti Hvezdoplavby). Byval bych se spokojil s filozofickou diskusi prave s otcem, ale on uz tady neni. Proto doufam, ze vsechno jinak skutecne je...nebot, ze se vitezi pravdou.


    Třetí svátky rovnodennosti začaly v Plzni

    Plzenska ekologicka nadace (dale jen PEN) jiz potreti organizuje Plzenske svatky rovnodennosti. Letos svatky zacaly v pondeli 14. zari a jejich ustrednim tematem jsou prirodni a kulturni hodnoty Plzenska. Zastitu na konanim svatku prevzal ing. Vladimir Duchek, namestek primatora mesta Plzne.

    "Rovnodennost je pro nas symbolem rovnovahy mezi dnem a noci. Clovek pri reseni palcivych ekologickych problemu soucasnosti hleda rovnovahu mezi prirodou a sebou samym. Proto jsme si vybrali prave rovnodennost pro organizovani akce, ktera se snazi k tomuto hledani rovnovahy prispet", rika Filip Maly (prezident PEN). "Aby lide o sve zivotni prostredi mohli pecovat, musi si ho vazit. Aby si ho mohli vazit, musi znat hodnoty, ktere je obklopuji. Proto je hlavnim cilem letosnich svatku priblizeni prirodnich a kulturnich hodnot Plzenska jeho obyvatelum. Protoze jde o dlouhodoby proces, bude se mu nadace venovat systematicky i v nejblizsich letech", uvedl F.Maly.

    Vystava "Priroda Plzenska" byla pripravena ve spolupraci s radou odborniku Utvaru koncepce a rozvoje MmP, Zapadoceskeho muzea, ZOO Plzen atd. Plzenanum se predstavi na pesi zone u Branky v pondeli 14. zari od 10 hodin. Vystava byla koncipovana jako putovni a PEN ji bude zajemcum bezplatne zapujcovat.

    Fotograficka vystava "Plzen - zmizela, ohrozena, zachranena (1945-98)" byla pripravena ve spolupraci s ing. Petrem Domanickym a Radovanem Koderou, pracovniky Pamatkoveho ustavu v Plzni. Fotografie zachycuji radu vyznamnych staveb a jejich komplexu, ktere byly zniceny v poslednich zhruba 50 letech - napr. hotel Central, kasarna Petatricatniku, ulici U trati aj. Dale je zachyceno i nekolik zachranenych staveb a nechybi ani historicke plany na plosnou devastaci podstatne casti mesta, ktere nastesti nebyly realizovany. Autori vybrali take fotografie nekolika staveb, o jejichz osudu se rozhoduje prave v teto dobe.

    Promitani diapozitivu "Irak a iracky Kurdistan". Beseda s autorem diapozitivu Bretislavem Tureckem zavede navstevniky na bezne nedostupna mista krasne zeme ovladane bezohlednym diktatorem. Pan Turecek byl behem nedavne krize v Perskem zalivu jedinym ceskym zpravodajem pracujicim primo v Bagdadu.

    "Odpoledne pro deti a jejich rodice" - tradicni zabavne-poucne hratky, jejichz podoba je jako obvykle prekvapenim

    "Bubnovani pod hvezdami" - Buben je jednim z nejstarsich hudebnich nastroju pouzivanych lidmi nejruznejsich civilizaci. Co lidem muze tento jednoduchy nastroj poskytnout? Odpoved na tuhle otazku mohou zajemci "prozit" prave pri "Bubnovani pod hvezdami". Akce se kona v ramci 3. rocniku volneho cyklu "Hudebnici Zemi", ktery se letos uskutecnuje s podporou Ministerstva kultury CR.

    Beseda s ex-ministrem ZP - RNDr. Martinem Bursikem. Co dela dnes a jak hodnoti sve kratke ministerske pusobeni muz, ktery rozceril stojate vody ceske ekologicke politiky?

    "PRO BABALU AYE" - beneficni koncert jazz-rockove vokalne instrumentalni skupiny. Vytezek z koncertu bude venovan na konto Plzenske ekologicke nadace.

    "Prochazka krajinou jizniho Plzenska" - zasvecenym pruvodcem bude doc. RNDr. Stanislav Mirvald, CSc. - vedouci katedry geografie Zapadoceske univerzity v Plzni

    "Ulicemi Plzne po stopach historie" - o zajimavosti ve vyvoji historickeho centra Plzne v poslednich dveste letech se s ucastniky podeli ing. Petr Domanicky

    Za Plzenskou ekologickou nadaci Miroslav Suta.

    "Priroda Plzenska" zahajila svou pout

    Vystava "Priroda Plzenska" absolvovala sve zahajeni

    14.zari na pesi zone v centru Plzne. v ramci Plzenskych svatku rovnodennosti 1998. Vystava sestava z 12 informacnich panelu (napr. flora Plzenska, z davne historie Plzenska, uzemni planovani, uzemni systemy ekologicke stability, naucna stezka Zabela atd.) a ze dvou panelu testovacich, na nichz si navstevnik vystavy muze overit sve znalosti fauny a flory Plzenska. Vystavu pripravila Plzenska ekologicka nadace (PEN), pricemz na priprave jednotlivych panelu spolupracovala s odborniky Zapadoceskeho muzea, Utvaru koncepce a  rozvoje Magistratu mesta Plzne, Zoologicke zahrady a referatu ZP Okresniho uradu Plzen-jih.

    Vystava je koncipovana jako putovni a PEN pocita s tim, ze po skonceni svatku rovnodennosti bude postupne umistena na skolach v Plzni a okoli, pripadne i na jinych vhodnych mistech.

    "Plzen - zmizela, ohrozena, zachranena (1945-98)"

    Fotograficka vystava "Plzen - zmizela, ohrozena, zachranena (1945-98)" byla dnes (14. zari) zahajena vernisazi v Galerii DOMINIK. Expozice byla pripravena ve spolupraci s ing. Petrem Domanickym a Radovanem Koderou, pracovniky Pamatkoveho ustavu v Plzni. Fotografie zachycuji radu vyznamnych staveb a jejich komplexu, ktere byly zniceny v poslednich zhruba 50 letech - napr. hotel Central, barokni solnice, kasarna Petatricatniku, ulici U trati, aj. Dale je zachyceno i nekolik zachranenych staveb (napr. dum u Sv. Rocha), nechybi ani historicke plany na plosnou devastaci podstatne casti mesta, ktere nastesti nebyly realizovany. Autori vybrali take fotografie nekolika staveb, o jejichz osudu se rozhoduje prave v teto dobe.

    Zitra (15.9.) bude spoluautor vystavy ing. Petr Domanicky hostem ziveho diskusniho poradu Ceskeho rozhlasu Plzen. Od 16 hodin bude pripraven tez zodpovedet telefonicke dotazy posluchacu.

    "Irak a iracky Kurdistan" ve Smetanove sini SVK

    Ackoli sdelovaci prostredky venuji znacny prostor diskusi o pripravovanem vysilani Radia Svobodna Evropa do Iraku, vetsina z diskutujicich tuto zemi nikdy nenavstivila. Zitra (15.9. od 17 hodin) budou mit Plzenane vzacnou prilezitost dozvedet se o Iraku od cloveka, ktery tam pobyval a ktery se oblasti Blizkeho a Stredniho vychodu systematicky venuje. Pan Bretislav Turecek byl dokonce jedinym ceskym reporterem v Bagdadu behem nedavne krize v Perske zalivu. Ze sve cesty si krome rady zajimavych zazitku privezl i zajimave diapozitivy, kterymi sve vypraveni doplni.

    P.S. Dnesnim dnem zpristupnila PEN na Internetu specialni WWW stranky venovane Plzenskym svatkum rovnodennosti 1998 a prehledu tiskovym zpravam PEN.

    stranka svatku http://www.ecn.cz/prtr/psr98.htm

    stranka s tiskovymi zpravami PEN http://www.ecn.cz/prtr/tisk-pen.htm

    PLZENSKE SVATKY ROVNODENNOSTI 1998

    PONDELI 14.9. Vernisaz vystavy Plzen - zmizela, ohrozena, zachranena (1945-98), Galerie Dominik od 17.00

    UTERY 15.9. Irak a iracky Kurdistan, promitani diapozitivu a  vypraveni Bretislava Turecka, Smetanova sin Statni vedecke knihovny od 17.00

    STREDA 16.9. Odpoledne pro deti a jejich rodice, Smetanovy sady pred Statni vedeckou knihovnou od 14.00

    Bubnovani pod hvezdami, sraz ve 20.00 na konecne tramvaje c.4 na  Borech

    CTVRTEK 17.9. Beseda s Martinem Bursikem, Smetanova sin Statni vedecke knihovny od 17.00

    PATEK 18.9. Beneficni koncert skupiny Pro Babalu Aye, Studio 1 Ceskeho rozhlasu, nam. Miru 10 od 19.00 (vstupenky na jednotlivych akcich nebo (7455905, e-mail:pen@iol.cz)

    SOBOTA 19.9. Prochazka krajinou jizniho Plzenska, sraz v 9.30 na konecne trolejbusu 13 v Cernicich

    NEDELE 20.9. Ulicemi Plzne po stopach historie sraz v 10.00 pred katedralou sv. Bartolomeje

    Plzen - zmizela, ohrozena, zachranena (1945 - 98), vystava v Galerii Dominik, od 15.9. do 25.9. pouze ve vsedni dny od 10.00 do 17.00

    Priroda Plzenska, vystava na pesi zone U Branky, denne od pondeli 14.9. do patku 18.9. od 9.00 do 18.00

    Plzenska ekologicka nadace/Plzen Environmental Foundation

    CZ - 301 44 Plzen, Uslavska 29

    tel/fax: ++420-19-7455905

    e-mail: pen@iol.cz

    URL: http://www.ecn.cz/prtr/pen-cz.htm


    Odpověď na dopis Janu Kavanovi

    Jiřina Fuchsová

    Los Angeles, 10. zari 1998

    To: Vazeny ministr zahranici CR

    pan JAN KAVAN

    MZV, Praha, CR

    Mily pane ministre,

    dekuji Vam timto za Vas mily dopis z 24. srpna t.r. Velmi ocenuji, ze jste, jak pisete, kontaktoval Ministerstvo vnitra CR v souvislosti s kauzou noveho zakona o ceskem obcanstvi, zakona, jenz by byl v harmonii se vsemi obecne uznavanymi naroky mezinarodnich instituci na takovy zakon. (Madarsko, Polsko, etd..)

    Bohuzel pouhe zjistovani "v jakem stadiu se pripravy nachazeji" je dnes, jak zajiste uznate, ponekud "too little - too late," dovolite-li, abych pouzila rec jednoho z Vasich dvou materskych jazyku.

    Budu Vasi laskavou odpoved tlumocit jak zastupcum triceti zahranicnich organizaci Cechu zijicich dnes trvale, docasne ci jen obcasne v zahranici, tak vsem americkym uradum vlady, kongresu, senatu, Helsinskeho vyboru atd. Jak je Vam znamo, o progresu diskriminace dnes jen jiz NEKTERYCH rodilych Cechu v otazkach zakladniho prava obcanstvi, s nimz se narodili, take prubezne informujeme zainteresovane instituce v Bruselu, Zeneve, Vidni, Londyne, etc.

    V tomto roce ustaveny PORADNI SBOR PRO CESKOU VLADU V ZAHRANICI (ACCGA), jehoz generalni sekretarkou mam cest byt, vyda k 28. rijnu 1998 zasadni prohlaseni k nadale neudrzitelne situaci rodilych Cechu v USA (pripadne jinde v zahranici) odsouzenych dodnes ceskymi vladami, ministerstvy i zastupitelskymi urady k nedustojnemu, lzivemu prohlasovani, ze "NENABYLI AMERICKE OBCANSTVI NATURALIZACI" preji-li si ziskat jednoduche OSVEDCENI O CESKEM OBCANSTVI na zaklade sveho rodneho listu.

    Kopie tohoto prohlaseni, po uverejneni v mediich doma i v zahranici, bude zaslana i Vam.

    Jeste jednou dekuji za Vasi laskavou a promtpni odpoved na muj dopis z leta toho roku.

    S pranim uspesne a prijemne cesty do USA, pri niz budete doprovazet pana prezidenta

    zustavam, srdecne a uprimne Vase

    Jirina Fuchsova

    ceska basnirka

    Plzen - Los Angeles - Plzen

    bez obcanstvi ceskeho

    Poznámka Jana Čulíka:

    Upozorňuji na tuto přípomínku Tomáše Peciny. České úřady totiž ve věci dvojího občanství jednaly protizákonně a je možno proti tomu soudně protestovat. Prosím, prostudujte si níže uvedené zákony a jednejte v této věci. Vzhledem k tomu, že žádný Čech žijící ve Spojených státech, tyto závažné skutečnosti nevzal v ČR k soudu, lze se důvodně domnívat, že buď Češi v Americe seriózně neusilují o navrácení svého občanství, anebo toho nejsou schopni. Co z toho je pravda? JČ

    Jméno: Tomáš Pecina   
    došlo 1/12/1997 v 11:11:43 hodin k tematu "Dvojí občanství"


    To už jsou technické záležitosti, paní Aleno.

    Obecně se buď můžete pokoušet o nápravu žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, přičemž Vám zákon ukládá učinit tak až po vyčerpání všech opravných prostředků a navíc do dvou měsíců od doručení správního rozhodnutí (§ 250b občanského soudního řádu -- 62/1996 Sb.), anebo ústavní stížností k Ústavnímu soudu, pokud prokážete, že rozhodnutí zasáhlo do Vašich ústavou zaručených základních práv a svobod. V tomto případě není třeba vyčerpat všechny opravné prostředky (pokud soud usoudí, že jste naplnila podmínky § 75 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona 182/1993 Sb. o Ústavním soudu) a lhůta je 60 dnů od právní moci rozhodnutí (§ 72 odst. 2 ibid.).

    Dále máte možnost napadnout jako protiústavní zákon 88/1990 Sb. anebo zákon 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.

    Jak vidíte, možností je celá řada; zkuste se zeptat paní Fuchsové, co z uváděného už učinila.


    Souboj o dvojí občanství

    Prague Post, 9. září 1998

    Jiřina Fuchsová si nedá pokoj ohledně svého úsilí získat dvojí občanství pro Američany českého původu, vzhledem k tomu, že nyní byli dva držitelé dvojího občanství jmenováni do nejvyšších funkcí v české vládě.

    Český zákon znemožňuje Američanům českého původu získat české občanství, i když nově jmenovaný ministr zahraničí Jan Kavan má právo mít britské občanství a náměstek premiéra Egon Lánský vlastní švédský pas.

    Lánský konstatoval, že nevidí souvislost mezi případy Američanů a jeho případem a Kavan nereagoval na žádosti o rozhovor.

    Ale Fuchsová konstatuje, že jejich jmenování bylo jako "sypání soli do ran 30 000 Čechů žijících v Americe s americkým občanstvím".

    Básniřka, žijící v Los Angeles, která původně pochází z Plzně, usiluje o změnu českého zákona do 31. prosince, aby směli Čechoameričané získávat občanství a dostali právo na restituce.

    I když česká a americká vláda anulovaly smlouvu z roku 1928, která znemožňovala Američanům českého původu získat také české občanství, české úřady odmítají učinit tyto změny retroaktivními a umožnit i těm Čechům, kteří uprchli před komunistickým režimem a byli naturalizováni v Americe po 7. květnu 1957, aby získali české občanství.

    Minulé vlády vylučovaly tyto lidi z práva na občanství, protože se obávaly přílivové vlny česko-amerických restitučních nároků, konstatovala Fuchsová. Citovala výroky poslance Jaroslava Ortmana, učiněné v únoru 1996 v televizním rozhovoru: "Uzavřeli jsme tyto restituční zákony co nejtěsněji, aby nám tady nepobíhaly restituční myši."

    Fuchsová však konstatuje, že se vláda nemá čeho bát: lhůty pro restituce majetku dávno minuly, i když asi 700 - 1000 restitučních nároků dosud nebylo vybaveno. Čechoameričanům mohou být navráceny jen movitosti, a takové restituční nároky by prý nestály více než přibližně 6,600 - 49,500 Kč na osobu.

    "Nikdo nemůlže tvrdit, že by česká vláda tyto případy nemohla vyrovnat," konstatuje Fuchsová.

    Ale už zbývá málo času i pro takovéto případy. Američtí občané jako Fuchsová musejí získat české občanství a zažádat o restituce do 31. prosince 1998.

    Její lobbystická skupina, Poradní výbor pro českou vládu v zahraničí, informuje o této situaci americký senát, Helsinský výbor a NATO. I když Fuchsová nechce, aby tyto organizace zabránily České republice, aby vstoupila do NATO, přeje si, aby byl tento problém vyřešen jako podmínka vstupu ČR do NATO.

    Bývalá americká velvyslankyně Jenonne Walkerová sdělila reportérům 25. srpna, že ji čeští činitelé informovali, že se pracuje na řešení, avšak Fuchsová zůstává skeptická.

    "To nám říkají už od roku 1993," konstatuje. "Sděluje nám česká vláda, ministři vnitra, zahraničí, atd., že věc skutečně spěchá."

    Pokud nebude česká vláda jednat, Fuchsová konstatuje, že její organizace zažaluje českou stranu o odškodné ve výši 100 miliónů dolarů. Není si však jista, kde by mohla tuto žalobu podat, neboť české soudy dosud odmítaly její žaloby.

    Během nedávné návštěvy České republiky letos v srpnu, konstatuje Fuchsová, jí navrhl Lánský, aby poslala delegaci Čechoameričanů na diskusi o této otázce. Ale to už nestačí, konstatuje Fuchsová. "Taková nabídka přichází o tři nebo čtyři roky příliš pozdě."

    Její organizace nyní předkládá tři hlavní požadavky formou nového zákona o českém občanství:

  • Nikdo, kdy kdy získal české občanství, ho nemůže být nikdy zbaven, pokud se ho nechce sám vzdát.

  • České státní úřady musejí zadarmo vydat osvědčení o občanství na předložení českého rodného listu nebo jiného odpovídajícího dokumentu.

  • Český zákon musí potrestat ty úředníky, kteří svévolně odmítají poskytnout takové osvědčení.

    Lánský sdělil listu Prague Post, že nevylučuje debatu o této věci, ale konstatoval, že by bylo nemožné změnit zákon do 31. prosince letošního roku, "i kdyby to bylo naší první prioritou". Dodal, že si "dovede představit", že by lhůta mohla být prodloužena, nic ale nezaručil.


    Prague Post, Wednesday, September 9, 1998

    http://www.praguepost.cz/

    Dual citizenship duel

    By Alex Friedrich

    Immigration gadfly Jirina Fuchsova is stepping up her campaign to win dual citizenship for Czech-born Americans now that dual-citizenship holders have reached two of the Czech administration's highest posts.

    Czech law prohibits Czech-born Americans from obtaining Czech citizenship, although newly installed Foreign Minister Jan Kavan is allowed to hold British citizenship and Deputy Prime Minister Egon Lansky holds a Swedish passport.

    Lansky said he sees no connection between their cases and his and Kavan did not answer requests for an interview.

    But Fuchsova says that their ascension was "like pouring salt into the wounds of 30,000 Czechs living in the United States with U.S. citizenship."

    The Los Angeles-based poet, originally from Plzen (Pilsen), is fighting to change legislation by Dec. 31 to allow her fellow Czech-Americans to gain citizenship and have property restituted.

    Although the Czech and American governments have annulled a 1928 treaty that prohibited Czech-born American citizens from obtaining Czech citizenship as well, the Czechs refuse to make the change retroactive to cover those who fled the communist regime and were naturalized after May 7, 1957.

    Past governments have barred such people because they feared a tidal wave of Czech-American restitution claims, said Fuchsova. She referred to a comment she says parliamentary deputy Jaroslav Ortman made in a February 1996 television interview: "We have closed those restitution laws as tightly as we possibly could so that those restitution mice won't be running here to and fro."

    Fuchsova said, however, that the government has nothing to fear; the deadlines for reclaiming real estate is already past, although 700-1,000 restitution claims remain unsettled. Czech-Americans can only have "moveable property" restituted, and such claims would range from only $200 to $1,500 (approximately 6,600-49,500 Kc) per person.

    "No one can say that the Czech government couldn't settle these," she said.

    But time is running out even for those cases. U.S. citizens such as Fuchsova must obtain citizenship and file by Dec. 31.

    Now her lobbying group, the Advisory Committee for the Czech Government Abroad, is informing the U.S. Senate, Helsinki Committee and NATO. Though she doesn't want those organizations to prevent the country from becoming a NATO member, she wants to see resolution of the problem as a condition for entry.

    Former U.S. Ambassador Jenonne Walker told reporters Aug. 25 that Czech officials had informed her they were working on a solution, but Fuchsova sounded skeptical.

    "We have been fed this line since 1993," she said. "We have been told by the Czech government, ministers of interior, foreign affairs, etc., that the matter is indeed urgent."

    If the Czech government fails to act, Fuchsova said her organization is prepared to file a $100 million class-action lawsuit for compensation. She said she wasn't sure, however, where she could file the suit, as Czech courts so far have turned down her requests to file.

    While on a recent trip to this country in August, she said that Lansky invited her to send a delegation of Czech-born Americans to discuss the matter. But now "that's not sufficient," she said. Such an offer is "three or four years too late."

    Her organization now has three main demands drawn up in the form of a new law on Czech citizenship:

  • Anyone who has ever acquired Czech citizenship can never be deprived of it unless he or she wishes to renounce it;
  • Czech state offices abroad must provide free proof of citizenship when presented with a Czech birth certificate or other appropriate identification document.
  • Czech law must penalize those officials who arbitrarily refuse to provide such papers.

    Lansky told The Prague Post that he's open to a discussion, but said it would be impossible to change the law before the Dec. 31 deadline "even if that were our first priority." He said he "could imagine" extending the deadline but made no guarantee.

    "Unlike other governments, we're prepared to grant former Czechoslovak citizens citizenship. ... They just have to be a bit patient."


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|