Otevřený dopis Michalu Prokopovi
Jan Čulík
Vážený pane poslanče,
byl jsem rád, že jsem se mohl s vámi ve středu účastnit diskuse v Radiofóru o situaci v České televizi. Debatu jsem přepsal a její transkript vyšel v Britských listech dne 28.5.1998. Tento dopis vychází v Britských listech v pátek 29.5. 1998.
Rád bych vás upozornil na některé chyby, které jste učinil v rozhlasové diskusi a které by poslanec - člen parlamentní mediální komise, od níž by se měla očekávat alespoň určitá míra znalostí o mediální problematice - dělat na veřejnosti neměl. V pořadu nebyl čas je vyvrátit a problematiku vysvětlit, což byla škoda, neboť jde o závažné věci.
1. Řekl jste, "Já se osobně domnívám, že je falešná ta představa, že za veřejnoprávní, jak se u nás říká, je něco, co je bezpohlavní a bez názoru. To prostě podle mého názoru nejde, každý novinář samozřejmě má svůj názor." - To je bohužel velmi neinformovaný výrok. Novináři nejsou vlastníky veřejnoprávních sdělovacích prostředků a nemohou v nich volně prezentovat své "názory". Novinář ve veřejnoprávním sdělovacím prostředku má povinnost při své práci projevovat kritický odstup a profesionální úsudek, nikoliv však osobní názor. Jeho osobní politické názory nesmějí být v pořadech veřejnoprávních médií vůbec posluchači a diváky vůbec postřehnutelné. Toto je zásadní princip, běžně platný v provozních zásadách veřejnoprávních sdělovacích prostředků na Západě. Prostudujte si například příručku britské rozhlasové a televizní stanice BBC Producers' Guidelines. Považuji za poněkud alarmující, že nejste s touto základní skutečností jako člen parlamentní mediální komise seznámen.
2. Dále jste v rozhlasové diskusi na mou adresu konstatoval: "Vždyť vy děláte úplně to samý, co vyčítáte těm poslancům? Montujete se z Glasgow do interních vztahů v redakci České televize." - Chtěl bych vám sdělit malý životní paradox: Novináři mají plné právo, dokonce povinnost "montovat se do interních vztahů v redakci ČT". Vy, jako politik, to ale dělat nesmíte.
3. S jednou výjimkou. V demokratických zemích je běžné, že parlament dohlíží na to, aby veřejnoprávní sdělovací prostředky hrály roli plně samostatných, kritických médií, kontrolujících vládu a politický život země. Pokud tomu tak není, parlamenty zasahují, v úsilí zajistit, aby veřejnoprávní sdělovací prostředky fungovaly efektivně. Například ve Velké Británii by parlament nepřipustil, aby byly hlavní večerní zpravodajské relace terestrických televizních stanic vysílány v tutéž dobu. Divák totiž musí mít v demokracii možnost srovnávat.
4. Jak se zdá, nejste si vědom ani toho, že v zavedených demokraciích dohlíží parlament na to, aby všechny sdělovací prostředky dodržovaly základní civilizované zásady objektivnosti a pravdomluvnosti. Kdyby se ukázalo, že nějaká televizní stanice záměrně manipuluje společnost nepravdami či, jak jste uvedl v případě TV NOVA, "podpásovkami", mediální komise parlamentu normální demokratické země by proti tomu zasáhla okamžitě. Přečtěte si zásady britské Independent Television Commission, Rady pro nezávislé televizní vysílání. Zjistíte, že by v Británii komerční televizní stanice nemohly odvysílat ani zlomek těch nehorázností, jimiž živí českého diváka běžně televize Nova, v důsledku právě vašeho selhání. Podobná situace je například v Kanadě a v jiných západních zemích.
Přeji vám mnoho úspěchů v další práci v parlamentní komisi pro sdělovací prostředky a doufám, že si získáte podrobnější informace o provozu sdělovacích prostředků v západních zemích.
S pozdravem,
Jan Čulík
