Debata nebo V pravé poledne?
Jan Čulík
Dověděl jsem se v těchto dnech z dobře informovaných zdrojů, že před časem se činitelé České televize, organizující vysílání nedělního poledního pořadu Debata, který moderoval Ota Černý, pokusili z pořadu učinit platformu pro ostřejší zkoumání práce politiků. Reakce byla, že politikové do Debaty začali odmítat chodit. Redaktoři České televize tomuto jejich vydírání ustoupili a tvrdost Debaty zase snížili. - Pokud tomu tak skutečně bylo (pravdivost této informace vám nezaručí nikdo) redaktoři České televize poněkud selhali při svých povinnostech řádně plnit roli veřejnoprávní televize. Vydírání politiků měli zveřejnit a prezentovat jim ultimatum: když to Debaty nechcete chodit a nechcete se podrobovat zkoumání vaší práce - což je ovšem jako vaší povinností jako volených zástupců občanů - nebudeme pokrytecky předstírat, že vaši práci efektivně zkoumáme a Debatu zrušíme. Přitom ovšem jasně dáme najevo, že důvodem je, že vy, politikové do ní odmítáte chodit. (JČ)
Britské listy dostaly tuto reakci na poslední vydání pořadu České televize V pravé poledne:
"Chtěl jsem se v neděli záměrně dívat na V pravé poledne a nikoliv na Sedmičku, protože tam měl v debatě o Temelínu vystoupit Martin Bursík, a to mě zajímalo. Pořad byl však tak neobyčejně nudný, že jsem nakonec, ač jsem měl skutečně dobrou vůli, přepnul na Sedmičku televize Nova."
Upozorňoval jsem už dávno před příchodem nových lidí do České televize, že pořad Debata má špatný formát a špatnou strukturu, že s ní nemůže udělat nic ani ten nejlepší moderátor, jímž Miroslav Dittrich (zatím) zjevně není. Souhlasí s tím i nositel výše vyjádřeného názoru, který konstatoval:
"Čtyři lidi je pro televizní debatu příliš mnoho. Mám teď satelit, a tak se dívám, jak takové debaty pořádá britská televize. Většinou jsou to souboje jednoho moderátora proti jednomu politikovi. Je-li ve studiu více lidí, debata se nutně rozmělní a rozpadne. S takovým formátem nemůže zvítězit nikdo. Pokud nebude formát zreformován, nad Debatou bude vždycky vítězit Sedmička."
Ani Sedmička není dokonalá, jenže její struktura a formát jsou nosnější.
Hlavní změnou Debaty při proměně v pořad V pravé poledne bylo, že vedení televize trochu zredukovalo počet účastníků, na čtyři. To nestačí. Nedělní polední debatní pořad nemůže fungovat, pokud nebude moderátor interviewovat jen jednoho nebo dva lidi.
Bohužel, Jakub Puchalský přijal pouze polovičaté řešení. Před nástupem nových lidí do České televize vládla představa - zjevně značně naivní - že se podaří radikálněji změnit hlavní publicistické pořady tak, aby to pozitivně ovlivnilo veřejnou debatu v České republice v týdnech před předčasnými všeobecnými volbami. Zdá se, že tato naděje se neuskutečnila. Jak napsal jeden čtenář, "pustil jsem si Karanténu a bylo to úplně stejné žvanění jako dříve." Příležitosti pro radikálnější změny v publicistických pořadech v předvolebním období se vedení České televize z nějakých důvodů nechopilo.
Pokud se debatního pořadu účastní více než dvě interviewované osoby - a nemůže jich být více než tři - pořad musí být neobyčejně pečlivě předem strukturován. Musí se skládat z několika samostatných tematických celků či podcelků, z nichž je každý uveden samostatnou pěti až desetiminutovou reportáží, po níž pak následuje deseti až patnáctiminutová diskuse.
Britská komerční televize ITV vysílala svého času každou neděli v poledne velmi slavný publicistický pořad , nazvaný Walden. Hodinový pořad byl strukturován takto: V první polovině se vysílala přibližně třicetiminutová reportáž, v níž reportér Brian Walden z vlastního hlediska pomocí analýz a dokumentárních šotů zkoumal aktuální problém. Rozebíral jeho jednotlivé aspekty, možná řešení, a ukazoval, do jakých slepých uliček mohou jednotlivá řešení vést a s jakými překážkami se budou muset politikové potýkat, zvolí-li dále to či ono řešení. Dokumentární film skoro vždycky skončil v naprosté bezvýchodnosti. V druhé polovině programu pak Brian Walden předložil všechny závěrečné otázky, vyplývající z předchozí samostatné analýzy, jednomu velmi vysoce postavenému politikovi.
Jsem přesvědčen, že takovýto pořad by byl v českém prostředí neobyčejně důležitý. Mohl by se stát doslova vlajkovým pořadem ČT - kdyby ČT nevysílala už nic jiného dobrého, stačilo by to. Vedení České televize by však pro jeho výrobu muselo uvolnit příslušné prostředky a najít kvalitní lidi.
Ještě jednou k dnešní Debatě (pardon, pořadu V pravé poledne). Moderátor Dittrich zjevně není nejideálnější osobou pro řízení tohoto programu. V předminulém vydání převzal jeho roli několikrát jeden přítomný sociálně demokratický poslanec, který položil přítomnému ministru dopravy několik otázek, na něž se měl ptát právě Dittrich. V posledním pořadu, zabývajícím se Temelínem, už zjevně nikdo kritický přítomen nebyl.
Velkým problémem také je, jací lidé by měli být zváni do studia. V posledním pořadu V pravé poledne zjevně neměli přítomní příliš mnoho co říci.
V britských sdělovacích prostředcích existuje zvláštní vrstva zaměstnanců, tzv. producers a researchers, kteří jsou jakýmsi rozhraním mezi společností a tím, co se vysílá.
Vysílá-li se například v rozhlase diskusní pořad, kam mohou telefonovat posluchači, pokud do rádia v Británii zavoláte, dovoláte se nejprve do produkční redakce. Tam vás researcher požádá, abyste mu řekl, co vlastně chcete do vysílání říct. Usoudí-li, že skutečně řeknete něco přínosného a nového, požádá vás, abyste zůstal na lince, a po chvíli vás přepojí do živého vysílání. V ČR tento systém neexistuje, lidi volají do rozhlasových studií bez jakékoliv kontroly.
Kdykoliv poskytuji rozhovory pro britský rozhlas, vždycky mi nejprve zavolá researcher a vyptá se mně, o čem asi budu hovořit a jak asi budu odpovídat na moderátorovy otázky. Teprve pak jsem pozván do studia.
Nejsem si jist, jestli by obdobný systém neměla zavést i Česká televize. Jistě nikoliv u politiků, kde by moderátor přišel o moment překvapení. Hloupé však je, přijde-li do studia někdo, kdo tam pak celou hodinu nemá co říct a zaplňuje éter banalitami.
Jan Čulík
