Co je to samostatnost, nezávislost a integrita

"Aby se vlk nažral a koza zůstala celá"

Jan Čulík

Přela se se mnou kdysi dávno v Glasgowě moje skotská tchyně, když se nám tu a tam objevovali na prahu - bylo to v době hlubokého komunismu - turisté z České republiky a žádali nás, aby u nás mohli přespat.

Tchyni, pocházejících ze skromných poměrů, to bylo nepochopitelné. Připadalo jí to jako žebrání. Jak je možné, že ti lidé přicházejí a dožadují se pomoci. Vždyť je to ponižuje, argumentovala.

"Kdyby já neměla peníze, a taky že byla dlouhá léta mého života, kdy jsem je neměla, tak bych prostě nikam nejela, než že bych se při tom, co si sama nedokážu zařídit z vlastních zdrojů, spoléhala na pomoc od jiných lidí."

Snažil jsem se vysvětlovat, že ti čeští návštěvníci jsou po většinu času zavřeni v komunismu a že prostě nemají jinou možnost, jak se ze země dostat, protože jsou bez peněz, které nijak nemohou získat, a musejí spoléhat na síť přátel. Argument tchyni nepřesvědčil. Ani kdyby žila v utlačovaném národě (Skoti zažili v minulosti tvrdý politický a ekonomický útlak), nesnížila by se k tomu, aby zkompromitovala svou samostatnost vyhledáváním protekce či úsluh. Šlo snad o protestantskou tvrdohlavost, že se každý musí postarat sám o sebe?

Před mnoha lety jsem se v Británii ucházel o nějaké univerzitní zaměstnání a při rozhovoru s jednim univerzitním činitelem vyšlo najevo, že mám o věci určité exkluzívní informace - poskytla mi je jedna Češka, která už pracovala v univerzitním systému.

Vysoký univerzitní učitel se usmál: Vy Češi jste jak Irové. Typické chování utlačované menšiny. Máte tendenci držet při sobě. Když něčeho nejde dosáhnout regulérním způsobem, docílíte toho prostřednictvím sítě kamarádů.

Fungování prostřednictvím provizoria a vzájemných úsluh je pozůstatkem havarijní situace z dob komunismu, kdy se věci nedaly dělat "pořádně", muselo se kličkovat a spoléhat na vzájemnou pomoc přátel - spiklenců. Je to však rysem nesamostatnosti a neprofesionality.

Nezávislý, hrdý a svobodný člověk systémem vzájemných úsluh nepracuje. Totéž platí i pro nezávislé, hrdé a svobodné instituce.

Pan Kraus argumentuje, že kdyby si Česká televize měla platit za stavbu scén pro natáčení každého satirického dialogu, nemohla by natočit víc než jen deset takových pořadů do roka.

Možná mě odmítnete jako zarytého fundamentalistu: není v tom případě něco vážně pochybného na financování České televize? Autoritativní veřejnoprávní instituce, které si můžeme vážit, se přece nebude doprošovat jakýchsi správců v parlamentě, aby mohla parlamentních prostor využít k natáčení jako svého studia.

Taková instituce musí mít dostatečné prostředky, aby si mohla natáčení zařídit z vlastních zdrojů. Je to základním předpokladem samostatnosti a svéprávnosti. Závisí-li ČT při své práci na různých úsluhách, mohou přece přitom vznikat nepřípustné tlaky, které se nutně projeví na výsledcích toho, co se pak vysílá.

Je to možná tvrdé, ale tvůrci satirických pořadů ČT by se měli dožadovat řádného rozpočtu a požadovat příslušné zvýšení koncesionářských poplatků - anebo ty scénky nenatáčet. Dělají-li se věci na koleně, autoritě České televize to neprospívá.