Předvolební blues
Čas od času provádím vlastní malý průzkum veřejného mínění u lidí, které znám v České republice. Minulý týden jsem se ptal, jak pohlížejí moji přátelé a známí před nadcházejícími volbami na politické strany a které strany budou nejpravděpodobněji volit. Následující výsledky jsou vlastně dost náhodné, jsou ale založeny na dotazování nejrůznějších lidí a zdá se mi, že je vidět všeobecný trend.
Všeobecnou reakcí na moje otázky byl obyčejně povzdech a zvednutí očí k nebi, což vyjádřilo určitou depresi. Tento pocit obav a beznaděje se také projevoval v e-mailech, které jsem dostal. Typickým postojem byla frustrace, že se žádné české politické straně nedá úplně věřit a že ať už zvítězí ve volbách kdokoliv, staré podvodníky u moci
Několik skupin přátel vyjadřovalo tytéž názory. Konstatovali, že by nemohli hlasovat pro Klause jako posledně, protože poškodil hospodářství a pomohl podvodníkům. Uvažovali, jestli by neměli hlasovat pro Rumla, ale rozhodli se proti tomu, protože ho považují za součást bývalého vedení ODS, které bylo zdiskreditováno spolu s Klausem. Kromě toho, Ruml se zdá být trochu příliš chtivý moci a příliš silně je motivován osobními konflikty s Klausem a se Zemanem.
Někteří tito voliči pak uvažovali, jestli by neměli hlasovat pro ČSSD, ale dospěli k názoru, že by to nemohli udělat, pokud bude v čele strany Zeman. "Kdyby byla šéfem strany Buzková, přešel bych k ČSSD," řeklo mi několik bývalých voličů ODS. "Proč není Buzková šéfem strany?" ptali se. To je pravda. Proč není Buzková šéfem ČSSD?
Voliči, s nimiž jsem mluvil, pak dokončili svůj seznam tím, že konstatovali, že nejsou dostatečně katoličtí na to, aby byli ochotni hlasovat pro Luxovu stranu, ani dostatečně staří na to, aby mohli hlasovat pro DŽJ a (zatím) nejsou natolik šílení, aby hlasovali pro republikány či komunisty. Takže se moji přátelé a známí domnívají, že i když se blíží volby, neexistuje slušná strana, pro kterou by mohli hlasovat.
Moje okamžitá reakce na tyto pocity je pokrčit rameny a říci, "No, tohle přesně je typická demokracie." Lidé, kteří žijí v jiných demokratických zemích ve světě, taky nemají moc velkou volbu. Říkám svým přátelům, že alespoň má Česká republika šest nebo sedm stran, z nichž je možno si vybírat, na rozdíl od dvou, jak je to nyní trapně včleněno ve Spojených státech do zákona. To ale jistě není příliš konstruktivní poznámka.
Je sice pravda, že jsou občané České republiky frustrováni téměř až na hranici apatie, stejně jako v jiných demokraciích, avšak v České republice jde s touto frustrací ještě něco jiného. Je to hluboké zklamání. Tolik lidí doufalo v tak mnoho, a teď se ukazuje, že co se týče hospodářství, státní byrokracie, korupce a slušnosti, za poslední desetiletí se změnilo tak málo.
Nemyslím si však, že je problém v tom, že lidé před osmi nebo devíti lety očekávali příliš mnoho. Myslím, že problém spočívá v tom, že nyní lidé nyní neočekávají dost. Lidé nepředpokládají, že se hospodářská situace zlepší. Nevěří, že vstup ČR do Evropské unie rozptýlí současnou mlhu. A nejvíce znepokojující je to, že neočekávají, že by měli státní úředníci a veřejné služby mít povinnost se lidem zodpovídat.
Když lidi nepředpokládají, že se s nimi bude jednat slušně, tak se s nimi slušně nejedná. Protože očekávat slušné jednání je totéž, jako slušné jednání vyžadovat. Pokud se vám nelíbí ani jedna z nejsilnějších českých politických stran, zbavte se jich v červnu tím, že budete hlasovat pro nějakou zcela bezvýznamnou stranu. Myslím, že nebudete samii. Hluboce nesouhlasím s názorem, že nemá smysl hlasovat pro stranu, která má v předvolebních průzkumech veřejného mínění malou voličskou podporu. Člověk by měl vždycky hlasovat pro nejlepší stranu a nejlepšího kandidáta, bez ohledu na to, zda mají šanci ve volbách zvítězit. Přinejmenším to alespoň vyšle určitý signál.
Doufám, že se současná frustrace s nedostatkem politické volby promění v pozitivní občanský postoj, který bude požadovat od veřejných činitelů víc a odstraní je z funkcí, když budou jednat nevhodně.
