Zbavme se trpaslíků
Ctu si SLOVO, a zaujala mne nasledujici zpravicka: nekde v Nizozemsku se duchodce, ktery 25 let sbiral trpasliky ze vsech zemi sveta, nektere i metrove!, rano probudil a zjistil, ze mu celou sbirku kolem stovky zahradnich trpasliku nekdo ukradl... Zlodej musel mit na trpasliky nejmene kamion...
Zive si vzpominam na sva detska leta v ceskych komunistickych skamnach prozita... Vyuka dobra, ba skvela, ovsem s nepostradatelnym rudym prilivem zalevajicim vsechny vyucovaci predmety... Mimo jine do nas stranicky proverene ucitelske kadry den co den nalevaly a prelevaly soudruzsky odpor a nenavist k zahradnim trpaslikum.... Mestacky nevkus, kyc, neuveritelne, jak si to nekdo muze strcit pred dvere...
Dorostla jsem, a se mnou i cela moje generace... Odpor a pohrdani k sadrovym trpaslikum je snad to jedine, co v me dusi dodnes prezilo ze vsech tech hektolitru bolsevicke indoktrinace, pred kterou jsem posleze za dost tezkych okolnosti uprchla do "nepratelske" ciziny...
Zpravicka o duchodci, ktery za jednu noc prisel o vysledek sve celozivotni namahy za ucelem sbirani trpasliku, mne dnes ale, kupodivu! nenaplnila spravedlivym soudruzskym rozhorcenim nad nevkusem onoho kycem posedleho Nizozemce v duchodu... Napadlo mne totiz, ze presto, ze jak Nizozemsko, tak Nemecko, Bavorsko, mozna i Rakousko bez uhony a vaznych nasledku na dusi i na tele prezivaji, jiz po cela desetileti, bezprostredni pritomnost milionu sadrovych trpasliku na svych zahradkach, v me rodne zemi, drive Ceskoslovensko, nyni Ceska republika jmenem, panuje situace presne opacna...
V ceskych zahradkach od asskeho vybezku po osadu U Sabotu trpaslicka nenajdete... Mame vkus, naprosto jiste a jasne rozezname sadrovy kyc od, dejme tomu, vkusne a vhodne lidove umelecke tvorivosti ci, co do soch v exterieru se vyskytujicich, opravdoveho umeleckeho dila...
Krome, ovsem ve zlate nasi Maticce Praze... Tam to rozhodne neni tak jednoduche... Cesti a moravsti trpaslici mistni provenience dnes totiz zasedaji v dolni a horni komore ceskeho parlamentu... Zasedaji i ve Strakove akademii... Nekteri, dokonce, se obcas promenuji i po nadvorich prazskeho Hradu... Cervene cepicky si poschovali doma, misto zelenych prilehavych spodku nosi nejposlednejsi elegantni olepeni panske, ci damske, mody... Jak spechaji semo tamo pres Malostranske namesti, vlaji za nimi vlnene cerne ci kanovnicky fialove sosy.... V rucicce obvykle trimaji kufricek vlevo, mobilni telefonek vpravo...
Na prvni pohled: uspesni byznysmeni, nebo, snad! statnici jako remen!
Ale varuji vas: nesudte pouze podle toho, co vidite pred sebou.....Zkoumejte, zvazujte, dobre pozorujte, koho to, koho co, mate v techto sviznych mladych, ci i postarsich postavach, pred sebou...
Mam s nimi, a ne z casu komunismu, prosim, mam, a nejen ja, mame! s nimi osmiletou bezprostredni zkusenost: kdo jsou, co jsou, jaci jsou...
Jak dobre ci nedobre to tito lide mysli s radovym obcanem Ceske republiky, radovym obcanem to zemicky bez trpasliku!
A napada mne takovato kacirska myslenka: i kdyz vim, ze sesbirat tuhle kolekci prevlecenych trpasliku nosicich v kapsach ruzi, modreho ptaka, libanonsky cedr, ci nejaky jiny odznak prislusnosti k te ci one trpaslici organizaci, dalo praci velikou, prevelikou!!! i presto mne tedy napada takovato myslenka:
Pratele, Cesi ze vsech koutu rodne zeme i ze vsech koutu planety, kam jste kdysi tak ci onak pred nevkusnymi trpasliky odesli, co takhle udelat za zivot alespon jednu lumparnu:
Co takhle najmout par kamionu, a za jednu noc vsechny ceske trpasliky z tech malostranskych palacu vyvezt nekam... nu... treba do zahranici? V jinych zemich uz budou vedet, co s nimi... Je jaro, zasadi si je pekne do petrklici a hlavacky rozkvetajicich zahradek, a nechaji je spokojene, s prominutim, ocuravat svymi pejsky...
Oni totiz, ti nasi bezprostredni zahranicni sousede, maji v tom rozeznavani toho kdo je a kdo neni trpaslik, dlouhou zkusenost... A proto take je maji v zahradkach... a ne v parlamentech......
Los Angeles, 5. dubna 1998
