Napadlo mě, jako cenu asi mají tato vrátka, která usnadní Boeingu přístup na trh? Tak malou, že se vláda musi zájemcům podbízet garantovanými půjčkami?
Ladislav Smrček rovněž vysvětlil (cituji z Čulíkova článku), že: "Boeing chce získat přístup k novému českému vojenskému letadlu L-159, jaké tato firma nemá. Š Vojenská letadla je podstatně jednodušší prodávat na světových trzích než civilní. Pro Aero Vodochody je příchod firmy Boeing velmi výhodný. Potíž totiž je v tom, že pracovníci Aera Vodochody neumějí v zahraničí řádně prodávat, nemají styky ani distribuční síť."
kde je záruka, že stejní obchodní břídilové (kteří neumějí pořádně prodávat) nejsou zastoupeni i v české vládě?
Vraťme se ještě k transakci jako takové. Jan Čulík ve svém článku uvádí, že konsorcium ČSA-Boeing má získat (to je rozdíl od koupit) 34-40 procent akcií Aera Vodochody a to navýšením jeho kapitálu. Za to dá zhruba 30 miliónů a dostane zmíněné garance půjček. Pokud zůstane deset let, tak zmíněná miliarda představuje 100 miliónů ročně. Jinými slovy, konsorcium vloží do podniku, rozpočítáno na stejné období 3 milióny ročně (vše v US dolarech).
Bylo by samozřejmě zajímavé vědět, jaké jsou podmínky oněch garantovaných půjček. Vycházejme z toho, že česká vláda nejspíš žádné přebytečné peníze nemá, takže jsou možné dva scénáře. Buď si Boeing půjčí peníze kde bude chtít (třeba od bývalé Agrobanky, kterou získá další americky koncern General Electric), nebo si česká vláda půjčí sama a příslušnou částku převede na Boeing. Co se stane, když úroková míra během daného období silně stoupne? Na co si konsorcium smí půjčit? Na cokoli, nebo jen na investice v Aeru Vodochody? Jakou bude mít vláda kontrolu nad tím, že peníze nebudou prošustrovány? Co se stane, když vláda zjistí, řekněmě po pěti letech, že celá věc je pro české daňové poplatníky příliš nákladná a bude z toho chtít vycouvat? Myslela i tady na zadní vrátka? Jaká je jejich cena?
A co říkají vládou garantovaným půjčkám pravověrní ekonomové? Základní doktrinou jejich učení přece je, že se vláda nemá do podnikání pouštět, protože to neumí a má tuto starost přenechat soukromému sektoru. Garantování půjček nepochybně vystavuje soukromý sektor pokušení přiživit se na hlouposti každé vlády, která je poskytuje.
Jistě, vládou garantované půjčky existují i jinde ve světě, to není český vynález. Obecně se tomu říká spolupráce vlády se soukromým sektorem (ohledně vytváření podmínek, aby týž milostivě vytvořil, případně nezlikvidoval pracovní příležitosti - zvonku to vypadá tak trochu jako vydírání, ale možná, že se mi to jen zdá). Existuje-li podobná praxe jinde, není jistě daleko od věci ptát se, do jaké míry se poměr mezi penězi vloženými konsorciem a výší garantovaných půjček liší od průměru.
Nevím jak daleko pokročila ČR v oblasti, které se v pořádumilovných zemích říká střet zájmů. Je to eufemismus pro pokušení namastit si vlastní kapsu využitím okolností souvisejících s výkonem určité funkce. Pokud ne, tak je jistě nejvyšší čas naše západní vzory dohnat a možná i předehnat. Než se tak stane, je zcela legitimní zajímat se o to, jaká pokušení podstupují ti, kteří rozhodnutí typu Aero Vodochody v zastoupení občanů dělají.
Stejně tak je legitimní se ptát, zda má vláda "katastrofický scénář" - jinými slovy alespoň obrysovou představu o tom, co se stane, když celý projekt nevyjde. Jedna miliarda dolarů je řekněme 30 miliard korun. Rozpočítáno na deset let to je 3 miliardy Kč ročně, tedy 37% současného rozpočtu na vědu a výzkum.
V angličtině existuje úsloví “smát se celou cestu do banky" což je eufemismus pro blbost toho kdo naletěl. Z toho mála, co se zatím na veřejnost dostalo, se nezdá, že by se cestou do banky, a už vůbec ne cestou z ní, mohla smát česká vláda.
P.S. Všechna čísla, která v souvislosti s Aerem Vodochody uvádím, jsem přejal z informací v BL. Pokud má vláda lepší, není pro ni jistě problém uveřejnit je.
