Co bylo nejzajímavější o minulém víkendu na cambridžské konferenci Britské asociace pro slovanská a východoevropská studia?
Jan Čulík
Když jsem řekl na nádraží v Cambridži taxíkáři, aby mě zavezl v sobotu v poledne do koleje jménem Fitzwilliam College, vysloužil jsem si od něho docela pohrdání. Nasedl jsem do taxíku, taxíkář se rozjel a zabrumlal něco v tom smyslu, že mi cestou ukáže, jak vypadají opravdické cambridžské koleje, ze třináctého, čtrnáctého, patnáctého století. Jsou to nádherné gotické stavby uprostřed vzorně udržovaných, rozsáhlých trávníků, rozkládajících se tichými nádvořími unverzity, postavene na obou březích malebné říčky Cam.
Fitzwilliam College je přízemní krabice, z tmavých, neomítnutých cihel, působící dojmem struktury bez oken a připomínající skladiště. Byla postavena za středem Cambridže v roce 1986. Vchod je úzkými dveřmi blízko jednoho z rohů krabice - je tak nenápadný a ošklivý, že je ho skoro těžko najít. Není divu, že byl taxíkář pohoršen, že sem musí jet.
Čím to ale je, že britští architekti sedmdesátých a osmdesátých let jaksi často stavěli budovy, které jsou sice nepříjemné na pohled a odrazující zvenčí, ale naopak velmi příjemné zevnitř. Projdete-li vrátnicí Fitzwilliam College, octnete se ke svému překvapení uvnitř parku. Kolej je rámována čtyřhrannou budovou, v níž jsou asi ve dvou patrech ubytováni studenti. V prostoru uzavřeném tímto rámem budov je k obloze otevřený, členitý park, v němž jsou rozmístěny v zeleni různé menší budovy, posluchárny, jídelna, registrační středisko. Příjemné, tiché místo.
Fitzwilliam College byla o minulém víkendu místem výročního setkání britských i některých zahraničních rusistů a slavistů. Je to významná konference: Sešlo se jich tam pravděpodobně více než dvě stě. Konferenční akce probíhaly paralelně, celkem vždycky několik akcí ve stejnou dobu, takže atmosféra na každém semináři byla velmi neformální a přátelská: účastnilo se ho vždy tak dvacet až čtyřicet osob.
Většina témat se týkala Ruska a ruské kultury, několik sezení však bylo také věnováno středoevropské tematice, například komercionalizaci sdělovacích prostředků ve střední a východní Evropě, pro což jsem připravil informaci, zveřejněnou v tomto vydání BL.
Pracuji v britském univerzitním systému po téměř dvacetileté pauze teprve tři roky: objevil jsem v Cambridži, co jsem nevěděl: že na různých politologických katedrách britských univerzit jsou skryti zajímaví odborníci, kteří systematicky studují český, popřípadě slovenský politický vývoj. Umějí většinou dosti dobře česky nebo slovensky, určitě natolik, aby mohli spolehlivě sledovat český tisk a české sdělovací prostředky. Našel jsem takových odborníků asi pět. Jejich názory informovaných outsiderů jsou velmi cenné, zejména také proto, že vycházejí ze západní zkušenosti s politikou. Chci s jejich názory a analýzami systematičtěji seznamoval čtenáře Britských listů.
Zašel jsem se podívat na debatu o Bosně. Zaujala mě tam jedna věc, která, zdá se mi, je relevantní pro všechny postkomunistické země. Zdá se, že hlavní otázkou dne je jakým způsobem je možné dokázat rozbít škodlivé mýty a předsudky a naučit lidi, aby se na skutečnost dokázali dívat z různých úhlů pohledu.
Zeptal jsem se, co si přítomní myslí o myšlence, že k žádné válce v Bosně vůbec nemuselo dojít, kdyby Západ a Spojené státy dokázaly včas projevit zájem a začátkem devadesátých let založili televizní stanici, jejíž vysílání by bylo dobře zachytitelné po celém území někdejší Jugoslávie. Tato stanice by poskytovala prostor všem zúčastněným stranám v Jugoslávii, dávala by jejich názory do kontrastu a odhalovala by propagandistické lži v médiích, právě v jejichž důsledku k válce v Bosně došlo.
James Gow, britský odborník na bosenskou problematiku z King's College v Londýně (před osmnácti lety jsem ho jako studenta uváděl na Univerzitě v Lancasteru do problematiky komunismu a střední a východní Evropy) namítl, že to je těžká věc. Jaké názory by taková televizní stanice měla vysílat? A kdyby se snažila konfrontovat různé úhly pohledu tak, jak to činí BBC, lidi by to prý jen mátlo.
Vojska SFOR se prý o něco takového snaží v malé míře: rozdávají místním televizním stanicím osvětové programy na kazetách, které ty stanice snad vysílají. Místní lidé k nim zaujímají zcela nepřátelský postoj: to je americká propaganda, konstatují.
Je-li tomu tak (nepřipomíná to bigotní postoje některých debatérů na zdejších Fórech?), zdá se, že hlavním problémem dneška (uvažme, že na Balkáně vládne kultura podvádění a zvyklosti staletých nacionalistických nenávistí, které lidem zaslepují oči) je vypracovat efektivní metodu, jak lidem, kteří jsou obětí takových zastaralých postojů, umožnit v dnešním světě, aby se předsudků zbavili a přijali pluralitní pohled na skutečnost.
Jenže vzdávat se předsudků, to bolí.
Jedna americká debatérka, odbornice na Bosnu, svědčila o tom, že týmy západní humanitární pomoci postupně organizují v jednotlivých vesnicích psychologickou pomoc. Pozvou k debatě zástupce dvou znepřátelených stran. Bosenští muslimové na jedné straně a bosenští Srbové na straně druhé jsou vyzváni, aby v první fázi diskuse vyjádřili svůj hněv a nenávist vůči druhé straně, všechno to: "Vy jste nám zabili naše otce a bratry..." - Když si dostatečně vynastěžují, pak jsou účastníci požádáni, aby si vyměnili role: aby muslimové začali mluvit, jako kdyby byli Srbové, a obráceně.
Taková diskuse prý dost často vede k prozření a k rozptýlení nacionalistické nenávisti a zakořeněných mýtů.
Moje připomínka: mělo by to větší vliv na národ, kdyby se takové debaty mezi dvěma znepřátelenými stranami vysílaly v televizi?
Co kdyby Česká televize uspořádala takovouto debatu mezi Čechy a Romy?
Jan Čulík
