Pro koho jsou česká velvyslanectví?
Nedávno jsem napsal článek, v němž jsem odsoudil rozhodnutí české vlády odepřít svým občanům volební právo, jestliže náhodou žijí v zahraničí. V polovině března potvrdil průzkum veřejného mínění přesně, co jsem napsal: občané České republiky jsou přesvědčeni, že by měli mít právo hlasovat ve volbách, i když žijí v zahraničí. V druhé polovině března také vznikla v parlamentě iniciativa změnit volební zákon a nyní se zdá, že k těmto pozitivním změnám skutečně dojde.
Nevím, jestli změna názorů některých poslanců na tuto problematiku měla něco společného s Britskými listy, ale mohu říci, že můj původní článek vyvolal vlnu e-mailových reakcí od Čechů žijících v zahraničí. Obecně s článkem, týkajícím se volebního práva, souhlasily, zároveň ale vyjádřily celou řadu dalších stížností českých občanů na české zastupitelské úřady.
Jeden příběh se týkal českých občanů, kteří se v zahraničí vzali. Poté, co informovali české velvyslanectví, že budou mít svatbu, museli se prodrat doslovnou smrští razítek a nasbírat celé hromady potvrzení. Pokud měla Česká republika vůbec uznat svatbu, která se konala v zahraničí, české velvyslanectví vyžadovalo, aby novomanželé prokázali o sobě množství nejrůznějších skutečností, včetně toho, že nejsou bigamisté.
Stejně jako mnoho státních úředníků, kteří pracují v české státní správě, tito bezvýznamni velvyslanečtí úředníci zvyšují svou vlastní důležitost, když vědí, že od nich něco potřebujete. Chovají se vůči svým spoluobčanům nepřívětivě a arogantně. Jsou to malí lidé ve velkých uniformách - však ten typ znáte.
Případ zahraničních sňatků se mě docela týká, neboť jsem se také oženil v zahraničí. Jako americký občan jsem měl svatbu ve Velké Británii. Několik týdnů před svatbou (ženil jsem se před pěti lety) mě napadlo, že bych snad měl zatelefonovat na americké velvyslanectví v Londýně, jestli mám něco zvláštního udělat. Reakce velvyslaneckých úředníků byla v podstatě: "Proč nám telefonujete?"
Zeptal jsem se, jestli mám učinit něco zvláštního, když se jako americký občan chystám oženit v zahraničí. Odpověděli, že jim mohu poslat kopii oddacího listu, jestli chci, ale že to není zapotřebí. Ptal jsem se, jestli Spojené státy uznají můj zahraniční sňatek. "Samozřejmě," zněla překvapená odpověď. V budoucnosti, pokračovali úředníci, jestliže se přistěhujeme do Spojených států, budeme muset ukázat oddací list, aby moje britská manželka dostala v Americe green card. Ale když se berete v zahraničí, jediné, co vám americké velvyslanectví řekne, je "Blahopřejeme", a totéž řeklo americké velvyslanectví i mně.
V mnoha ohledech nejsou americké způsoby zrovna dokonalé, ale musím říct, že v oblasti veřejných služeb mají Spojené státy většinou své priority v pořádku. Rychle ještě jiný příklad: nedávno jsem získal z amerického velvyslanectví v Londýně nový pas. Než jsem do budovy velvyslanectví vešel, nemusel jsem vyplnit žádné formuláře. O půl hodiny později jsem z velvyslanectví odešel s novým pasem. To je efektivita a řádná veřejná služba.
Rád bych zdůraznil, že tento oficiální postoj amerických úředníků vůči poskytování služeb občanům nepramení nijak z toho, že by byli Američané jaksi lepší lidi. Američtí občané si prostě daleko častěji stěžují. Skutečností je, že kdyby poskytovala americká velvyslanectví špatné služby, průměrný Američan by si stěžoval - já osobně bezpochyby. A kdyby dostali příslušní činitelé státní správy od amerických občanů větší množství stížností a kdyby se o tom dověděl tisk, činitelé by museli revidovat přístup svých zaměstnanců a změnit procedury. Konec konců, i pracovníky velvyslanectví zaměstnávají přece občané. Člověk si musí pořád pamatovat, kdo je v konečné instanci v demokracii šéfem: občané.
Vezmeme-li si příklady z některých jiných zemí: jeden můj příbuzný, britský občan, se nedávno oženil s Bulharkou. Bulharské úřady požadovaly stohy orazítkovaných potvrzení a dokonce trvaly na ponižujících zkouškách na nemoc AIDS a důkazy, že žadatelé o sňatek nejsou bigamisté. Zdá se, že česká státní služba je svým etosem jaksi blíže státní službě bulharské než americké. To není zrovna pochvala.
Vy, plnoprávní občané České republiky, zatím nemůžete volit v zahraničí a i v jiných věcech, v nichž by vám měla být velvyslanectví nápomocna, vám úředníci jak se zdá jen stavějí do cesty překážky. Zdá se, že česká velvyslanectví neposkytují slušnou službu lidem, kteří za provoz těch velvyslanectví platí, totiž daňovým poplatníkům v České republice. Jsou to VAŠE velvyslanectví. Platíte těm lidem jejich platy. Měli byste požadovat lepší služby.
