Moje odpověď Christopheru Storckovi
Tak se kruh uzavřel. Někteří Češi mě obvňují, že jsem protičeský, a někteří Němci, že jsem protiněmecký. Holt tedy z toho vyplývá, že nemám rád nikoho, že ano?
Pan Storck tvrdí, že jsem napsal, že "Němci jsou dokonalým příkladem rasistické společnosti". Nic takového jsem ve svém článku nenapsal.
Napsal jsem toto:
Je jasné, že mnoho členských zemí Evropské unie má vážné problémy s rasismem nejen mezi občany ve společnosti, ale také ve svém právním řádu. Dokonalým příkladem toho je Německo.
Za tímto výrokem plně stojím. Německo skutečně má v posledních několika letech vážné problémy s rasismem a nikomu nijak neprospěje, když to budeme popírat. Ubytovny žadatelů o asyl byly vypáleny Molotovovými koktejly, skinheadi útočí na ulicích na Turky a jiné občany. Skupiny, které páchají toto násilí, mají styky s Ku-KluxKlanem a dalšími americkými organizacemi, které propagují nadřazenost bílé rasy. To je dobře známo policii i nezávislým pozorovatelům. Nenapsal jsem, že je Německo rasistická společnost. Řekl jsem, že má Německo problém s rasismem.
Ve svém článku jsem také napsal:
Takto absurdní pojetí občanství je jasně rasistické, takže by bylo možno použít Havlův výraz "kmenový stát" k charakteristice současného Německa.
Tento výrok se netýkal německé společnosti, ale německého právního řádu. Storck souhlasí, že v otázce pokrevního práva, ius sanguinis je německý právní řád "absurdní". Pokrevní právo činí "krev" měřítkem pro udělování německého občanství. To je už v samotné definici rasistické a kmenové.
Storckův pokus svalit (zpočátku) na spojenecké okupanty všechnu vinu za vývoj německého myšlení za celých posledních padesát let je prostě nepřesvědčivý, avšak zdá se mi, že si můj článek stejně řádně nepřečetl.
Napsal jsem, že byl pojem národa posílen po válce a je posilován i dnes, protože je lehčí pro lidi svalit svou vinu na mýtický "národ" než se přiznat k vlastním, osobním zločinům. Nejde vůbec o to, jestli byli či nebyli Storckovi "matky a otcové německého základního zákona" nacionalisté či rasisté. Jde o to, že po válce mělo mnoho jednotlivých německých občanů individuální, osobní vinu za zločiny (nikoliv jen postoje), které spáchali za nacistické éry. Německá společnost neuspořádala rozsáhlý hon na čarodějnice, ve snaze najít a potrestat všechny jednotlivé občany, kteří byli zatíženi osobní vinou. Německá společnost (a přirozeně i tito jednotliví občané) shledali lehčím přenést tuto vinu na nadčasový "národ", mýtický výtvor, který ve skutečnosti neexistuje.
A právě proto je i v současnosti vnucován německým školním dětem pocit viny za události, k nimž došlo před celou jednou generací, než se vůbec narodily. Tvrdí se jim, že jako členové německého národa také nesou vinu za zločiny svých předků. V roce 1998 je to celé samozřejmě naprosto směšné. Kdyby si pan Storck pořádně přečetl můj článek, zjistil by, že s ním souhlasím: mladí Němci nenesou vůbec žádnou vinu za zločiny nacistické éry.
Pouze v důsledku posílení myšlenky mýtického národa se snaží někteří lidé spojovat minulé zločiny s dnešní německou mládeží. Právě tato mýtická představa spojuje údajně všechny "Němce" kolektivní vinou. Je to nesmysl, ale vyučuje se tomu německým dětem. V této věci spolu, pane Storcku, souhlasíme.
A samozřejmě souhlasím i s panem Storckem, že tento "přenos viny" vůbec není typický jenom pro Němce. Ve svém článku jsem přece napsal, že v České republice nyní také dochází k obdobnému "přenosu viny".
Souhlasím, že protiněmecké vášně v britském tisku - a to nejen, pokud se to týká fotbalových utkání - jsou ve všech ohledech odporné. Ale to jen dokazuje, co říkám v tom článku od začátku: země Evropské unie na tom v boji proti rasismu a etnickému nacionalismu nejsou skoro vůbec o nic lépe, než Česká republika.
