pátek 13. března

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: Rozšiřování NATO a ČR:
  • NATO a Evropská unie se rozšiřují, dávejme velký pozor na zachmuřené Rusko (The Independent, 12. března 1998)
  • Nekrolog za referendum o vstupu do NATO (Andrew Stroehlein)
  • Obituary for a NATO Referendum (Andrew Stroehlein) Češi, Němci a mýtický pojem národa:
  • Andrew Stroehlein znovu prokázal, že je emocionálně zaujatý proti Němcům (Christopher Storck, Univerzita v Kolíně nad Rýnem)
  • Andrew Stroehlein again has proved his anti-German sentiments (Christopher Storck, University of Cologne)
  • Moje odpověď Christopheru Storckovi (Andrew Stroehlein)
  • My Reply to Mr.Storck (Andrew Stroehlein) Sdělovací prostředky:
  • Ke kauze MF Dnes (Milan Šmíd) Světová ekonomika:
  • Podnik Javorový list: soutěž o co nejméně placené zaměstnání (Jiří Jírovec) Polemika:
  • Budoucnost a globalizace: Otázka pro paní Táňu (Jiří Jírovec) Oznámení:
  • Pozvánka na diskusi na FFUK v rámci Týdne proti rasismu
  • Večer vzpomínek na J. Zavřela a O.J. Popelku v Los Angeles

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz. Dovíte se tam, že Češi a Slováci sice spoléhali v době komunistického útlaku na pomoc ze zahraničí, ale když je nyní ČR svobodná země, její občané na podporu ubohých lidí, mučených a vězněných v jiných částech světa, zvysoka kašlou.

    Co je nového v České republice

  • Předseda české vlády Josef Tošovský vyvrátil během své jednodenní návštěvy v Londýně spekulace o tom, že by ještě před zahájením volební kampaně vstoupil do Unie svobody a zajistil jí tak svou osobní popularitou vyšší než současně zhruba desetiprocentní volební preference. "[Do Unie svobody] nevstoupím," uvedl český premiér pro Českou televizi v Londýně. Přijal jsem funkci předsedy vlády pouze dočasně, abych dovedl zemi k předčasným volbám," prohlásil muž, který se krátce po jmenování českým premiérem stal paradoxně jedním z nejpopulárnějších politiků v České republice. Tošovský se sám považuje spíše za finančního experta, než za politického vůdce. Již při svém jmenování uvedl, že se po volbách hodlá vrátit do křesla guvernéra České národní banky. (Ivan Kytka, zpravodaj ČT v Londýně)

  • Policie vyslýchala ve čtvrtek dopoledne asi hodinu primátora Prahy a předsedu pražské ODS Jana Koukala, ohledně dvou spozorských darů Občanské demokratické straně, které byly v  daňovém přiznání strany za rok 1995 rozepsány na více dárců, než kolik jich bylo ve skutečnosti. Kvůli tomu je bývalý místopředseda ODS Libor Novák obviněn z krácení daně. - Pokud se obvinění prokáže, je skutečně pozoruhodné, že čelná vládnoucí politická strana neváhala užívat daňových podvodů.

  • Podle ministra obrany Michala Lobkovicze je už ratifikační proces vstupu ČR do NATO zřejmě v kapse. Poslanecký klub ČSSD v úterý doporučil svým členům, aby ve sněmovně podpořili přistoupení ČR k Severoatlantické smlouvě. Sociální demokracie prosazovala, aby se o vstupu ČR do NATO rozhodlo v referendu, ale zdálo se, že se - zřejmě pod tlakem Havlovy kritiky - v minulých dnech referenda vzdala "Pevně doufám, že sociální demokracie bude držet toto rozhodnutí," řekl Lobkowicz. Miloš Zeman ovšem po návratu z Londýna ve čtvrtek prohlásil, že o referendu o vstupu do NATO pořád uvažuje. Mělo by se o tom podle Jana Kavana jednat ve vedení sociální demokracie 20. března. - Bylo by dobré, kdyby sociální demokracie jednou řekla, co má vlastně přesně na mysli, a neměnila pořád názor. - Čeští občané by ale měli mít právo rozhodnout o tom, zda chtějí platit z vlastní kapsy zvýšené náklady na obranu v rámci vstupu do NATO, a měli mít právo rozhodnout, zda chtějí postoupit rozhodovací právo nad životy českých vojáků kolektivnímu vedení Severoatlantického společenství. Viz komentář Andrewa Stroehleina v tomto vydání Britských listů. Upozorňuju též na  komentář včerejšího britského deníku Independent, kritizující rozšiřování NATO ze světové zahraničné politické perspektivy. - (Ondřej Neff označuje v dnešním vydání Neviditelného psa požadavek referenda o vstupu do NATO pozoruhodně a  nedemokraticky za požadavek extrémistický. - Vzpomínám, jak jsem se zastyděl, když jsem se v rozhovoru před časem ptal tiskového mluvčího britského ministerstva vnitra, jaká je britská politika vůči extrémistickým stranám, a tento prostý policista mi odvětil: "My neoznačujeme nikoho za extrémistu, pane. To dělají lidé, kteří s něčím názorem nesouhlasí. Pokud si myslíte, že někdo přestupuje platný zákon, můžete podat podnět k trestnímu stíhání.")

  • Ani lidovcům se nelíbí, že stojí Unie svobody prý příliš blízko ODS. Unie svobody by se měla zřetelněji distancovat od ODS, řekl Josef Lux. Pokud to unie neudělá, tak prý zpochybní deklarovaný důvod svého vzniku. Šéf lidovců ale nevěří v existenci údajné tajné dohody mezi unií a ODS, o níž hovořil předseda poslaneckého klubu sociálních demokratů Stanislav Gross.


    Výběr textů z posledních dní:

  • Vstup do NATO: Jesse Helms, předseda amerického senátního výboru pro zahraniční vztahy, kritizuje ČR
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Proč nemají nynější česká vláda a parlament mandát občanů (Jan Čulík)
  • K rozšiřování NATO: O krysách a lidech (Jiří Jírovec)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Havel? Jistě, ale... (Václav Žák)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Jak bude vypadat předvolební kampaň V ČT? Špatný zákon zajistí špatné předvolební pořady? (Jan Čulík)
  • Theo Waigel, Sládkův bavorský spojenec (Andrew Stroehlein)
  • O dvojích cenách: Hostinský z Milína (Jiří Jírovec)
  • Dopis amerického senátora Johna Ashcrofta, vyjadřující pochybnosti o rozšiřování NATO
  • Vstoupí středoevropské země do EU jen jako druhořadí členové? (Andrew Stroehlein)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Americký senát schválil přičlenění středoevropských zemí k NATO, informace o námitkách senátorů (New York Times)
  • Rozšiřování NATO do střední Evropy je krátkozraká, nepromyšlená tragédie (dánský politolog Michael Andersen)
  • Duální rozhlasový a televizní systém, televize Nova a článek v Respektu (Milan Šmíd)
  • Svědectví bývalého šéfredaktora Sunday Times Andrew Neila o diktátorských metodách mediálního magnáta Ruperta Murdocha, majitele Sunday Times
  • Svoboda projevu ohrožena: Mediální multimilionář Rupert Murdoch zakázal vydání knihy bývalého britského guvernéra Pattona o Honkgongu
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Využijme vlasteneckého vítězství "zlatých hochů z Nagana" k propagaci českých výrobků v zahraničí (Jan Čulík)
  • První dvě romské rodiny dostaly v Británii asyl - rozhovor s britskou odbornicí na přistěhovaleckou problematiku (Jan Čulík)
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Ještě k tomu hokeji: Bij Slováka do hlavy a jiné poznámky (Jiří Jírovec)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Západ má zájem o Irák kvůli jeho ropě - proč to nikdo neřekne nahlas? (Independent on Sunday)
  • Další český skandál: počkejte, neobracejte stránku (Andrew Stroehlein)
  • Nemocní a umírající v bagdádských nemocnicích - otřesná reportáž listu Guardian
  • O popravě Karly Faye Tuckerové v Texasu: Přestaňte se chovat jako lidi (Jiří Jírovec)
  • Napsala to ČTK, tak to musí být pravda (Andrew Stroehlein)
  • Umořme Saddáma Husajna ofenzívou bohatého kapitalismu, nikoliv ekonomickými sankcemi a nesmyslnými leteckými útoky (The Times)
  • Přijetí středoevropských zemí do NATO by nemělo být automatické (Los Angeles Times)
  • USA a Británie se před půl druhým rokem pokusily o atentát proti Saddámovi - a další analýzy postoje Západu vůči Iráku
  • Česko-německé vztahy: k příspěvkům Matthiase Roesera. Jde o kompetenci české vlády (Jiří Jírovec)
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Je rozumné zasáhnout vojensky proti Iráku? Z britské veřejné diskuse
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Diskuse o česko-německých vztazích pokračuje: německý historik Matthias Roeser zajímavě reaguje na předchozí příspěvky Stroehleinovy, Jírovcovy a Zemanovy
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • Může ČR příjmy z turistiky dohnat a předehnat Rakousko? (Vratislav Kuska)
  • Česká politika: strany jsou sice zdiskreditovány, ale deset procent podpory jim pro důchod vždycky zůstane? (Andrew Stroehlein)
  • "Je to pro vás dobré" (New York Times ironicky o ČR, o rozšiřování NATO a o Clintonovi)
  • Pokračuje diskuse o česko-německých vztacích (Stroehlein k Roeserovi, v tomto čísle BL též reakce Aleše Zemana, Jiřího Jírovce)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    NATO a Evropská unie se rozšiřují, dávejme velký pozor na zachmuřené Rusko

    Independent, čtvrtek 12. března 1998

    Toto je historie dvou rozšiřování. Jedno, rozšiřování Evropské unie, se nyní zrovna oslavuje v Londýně. Oslavování se jmenuje Evropská konference. Je to důstojné cvičení v provozování setkání na nejvyšší úrovni, i když jaksi nemá zrovna smysl. Konference totiž byla zorganizována, ve snaze povzbudit znechucené Turecko, které se neustále uchází o vstup do EU a je neustále odmítáno. Ale když byla žádost Turecka loni v prosinci znovu odmítnuta, Turecko se urazilo, a tak na nynější konferenci, která byla zorganizována pro ně, vůbec nevyslalo zástupce. (...)

    Nevadí. "Konference sama je hlavním bodem programu, nikoliv její obsah", mohlo by být oficiálním heslem v Londýně. A uprostřed luxusních, zlacených interiérů Lancaster House, kdo by snad chtěl nesouhlasit? Rozšiřování Evropské unie na východ bude dlouhý a monumentálně složitý úkol. Ale bezpochyby je to Dobrá Věc, je to čin historické spravedlnosti, seštrikovat znovu kontinent, který nepřirozeně rozdělila studená válka.

    Zároveň ale dochází ve vzdálenosti 5000 kilometrů - téměř naprosto bez povšimnutí celého světa - k jinému rozšiřování. Severoatlantické společenství přijímá Polsko, Českou republiku a Maďarsko. Schvalování tohoto procesu prochází tiše a hladce americkým Kongresem. Různé podvýbory ho už požehnaly, v podstatě rozšíření NATO odkývaly, a plénum Senátu možná bude o rozšíření hlasovat za několik dní. A toto je, jak se říká, skutečně velmi závažné rozhodnutí. Tony Blair přislíbil, že se o věci bude snad ještě před letními prázdninami hlasovat v Dolní sněmovně. Ale jestliže Amerika věc schválí, nečekejte, že ostatních 15 členů aliance se proti tomu bude bouřit. Jak odlišné je rozšiřování NATO od rozšiřování Evropské unie: tak jednoduché, tak rychlé, a přitom tak naprosto pochybené.

    Jasné je, že co se stalo, už se nemůže odestát. NATO přislíbilo na madridské vrcholné schůzce loni v červenci, že přijme tři visegrádské země v roce 1999, a těžko může tento svůj slib porušit. Avšak argumenty proti rozšiřování NATO do střední Evropy mezitím spíše nabyly na vážnosti. Je nyní zřejmější než kdy předtím, že byl povoz postaven před koně: bylo rozhodnuto, že se Severoatlantické společenství má rozšířit, nebylo však vůbec dosud určeno, jakému účelu má NATO sloužit, poté, co hrozba, která vyvolala jeho vznik, už neexistuje. Avšak země, která tuto hrozbu vyvolávala, dosud existuje. A odlišným způsobem než donedávna na této zemi nyní záleží, stejně jako kdy předtím.

    Je sice pravda, že Sovětský svaz a studená válka už neexistuje. Rusko ztratilo své vnitřní i vnější impérium a je pravda, že je zoufale slabé a jeho armáda je v rozkladu. Rusko není schopno stát se svým sousedům hospodářskou ani vojenskou hrozbou - v tom smyslu, jak se takovým hrozbám obyčejně rozumí - a nebude schopno být takovou hrozbou po dlouhé roky, pravděpodobně i po celá desetiletí.

    V krátkodobé perspektivě však vyvolává nebezpečí právě tato slabost Ruska. V dlouhodobé perspektivě není pro nás důležitější nic jiného, a to ani rozšíření Evropské unie na Východ, než vytvoření stabilního demokratického Ruska. Z obou hledisek rozšíření NATO do střední Evropy situaci zhoršuje.

    Pravidlem číslo jedna úspěšné diplomacie je rozumět mysli svého protějšku a nedělat nic, co ho ponižuje. Velmi důležité pro pochopení Ruska je nutnost přijmout jeho "defenzívní paranoiu". Vykládejte to bývalým "socialistickým spojencům" Ruska v bývalém Varšavském paktu. Naprosto to odmítnou. Logicky se to jistě zdá absurdní, že největší země na světě, která dosud vlastní největší jaderný arzenál, se bojí jakéhosi zahraničního "obklíčení". Avšak jak lehké by byly mezinárodní vztahy, kdyby se řídilo chování států čistě jen logikou.

    Rusové - a to alespoň mocné nacionalistické skupiny, silně nepřátelské západnímu pojmu demokracie - velmi rádi zastávají názor, že proti nim celý svět připravuje spiknutí. Poláci, Češi a Maďaři považují vstup do NATO konec konců za ochranu před ruskou invazí. Ze svého konce dalekohledu však vidí Moskva jen jednotky starých nepřátel, jak se plíží stále blíž k  západním hranicím Ruska. Ve svém nynějším stavu slabosti bylo Rusko donuceno přijmout rozšíření NATO bez dramatičtějších protestů. Ale měřítkem postojů Ruska jsou daleko více jeho činy, nikoliv jeho slova.

    Navzdory jeho nynějším obtížím (nebo přesněji, právě kvůli nim) není možno Rusko ignorovat. Vezměte si tvrdou měnu. Rusko má vždycky nedostatek západní měny, a nejlépe ji vydělává prodejem zbraní. Z toho vyplývá naprosto pochopitelná touha Moskvy udržovat dobré styky s bývalými i potenciálními budoucími zákazníky jako je Írán či Irák, ať si o tom myslí Spojené státy cokoliv.

    Washingtonu ani Londýnu přitom bohužel vůbec nedošlo, že urychlené rozšiřování NATO mohlo být využito k tomu, aby Rusko vyvinulo větší tlak na Saddáma Husajna - což je v každém případě v současnosti daleko důležitější záležitost pro zájmy Západu, než nějaké vzdáleně možné bezpečnostní nebezpečí pro několik zemí ve střední Evropě, k němuž stejně nedojde po mnoho let. Nebo si vezměte Kosovo, kde ruský odpor - Rusové mají právo veta v Radě bezpečnosti - podstatně oslabuje účinnost sankcí proti Slobodanu Miloševičovi.

    A pak ještě existuje ona maličkost kontroly jaderného zbrojení. Kontrola zbrojení: cožpak to už nezastaralo pádem komunismu? Zdaleka ne. Kvůli NATO odmítá ruský parlament schválit smlouvu Start II, podle níž by se měl o polovinu snížit počet ruských jaderných zbraní. Jinými slovy, Rusové kvůli rozšiřování NATO do střední Evropy odmítají o padesát procent zlikvidovat své jaderné zbraně, které mohou skončit v nežádoucích rukou. Kvůli NATO je méně pravděpodobné, že Moskva požádá Spojené státy, aby Rusku pomohly omezovat šíření jaderných zbraní, ať už jde o materiál, technologii, nebo o samotné jaderné vědce. Toto jsou důsledky rozhodnutí učinit z Ruska outsidera. Existují dobré důvody, proč Evropská unie nechce přijmout mezi své členy Turecko a cena, kterou za to zaplatíme, bude asi jen malá. V případě NATO a Ruska jsou však důvody zcela nepřesvědčivé a cena za to, co jsme učinili, bude možná strašlivě vysoká.


    Nekrolog za referendum o vstupu do NATO

    Andrew Stroehlein

    V úterý se rozhodl sociálnědemokratický poslanecký klub podpořit vstup ČR do NATO bez předratifikačního referenda. Je tedy nyní zjevné, že se referendum o vstupu do NATO v České republice konat už nebude. Je to chyba.

    Samozřejmě, postoj sociálních demokratů nezměnila ani tolik údajná autorita Javiera Solany, ale změnila ho především Havlova ostrá kritika. I když Zeman začátkem týdne hájil postoj své strany pošetilou insinuací, že prý prezident projevil "pohrdání českým národem", šéf sociálních demokratů si brzo uvědomil, že v souboji s populárním prezidentem může jenom prohrát. A tak se jeho strana referenda vzdala. (Jenže Zeman je složitá osobnost a jeho strana je složitá organizace. Teď to vypadá, že se ho vlastně nevzdala. Ale možná jsou to jen všechno už jen plané řeči, aby si sociální demokrati zachránili tvář. JČ)

    Je škoda, že byla už zřejmě s definitivní platností promarněna příležitost pro občany České republiky, aby vyjádřili svůj názor ohledně této historické záležitosti. Občané Maďarska měli právo vyjádřit svůj hlas v referendu a výsledky ukázaly relativně silnou podporu veřejnosti. Naproti tomu, občanům České republiky nakázali jejich politikové, aby byli zticha.

    Existuje mnoho důvodů, proč by se neměla konat referenda, ale každý, komu je víc, než deset let, ví velmi dobře, proč se v ČR nekonalo referendum o vstupu do NATO. Mocní politikové v ČR i v zahraničí se příliš silně obávali, že by čeští občané mohli vstup do NATO odmítnout.

    Ostatní udávané důvody jsou zcela zjevně nesmyslné. Někteří kritikové referenda tvrdili, že by se prý nedalo včas zorganizovat před všeobecnými volbami. Mohlo se však přece konat zároveň s všeobecnými volbami! To, že by český občan musel při volbách vyplnit ještě jeden kus papíru, se nezdá být zrovna nepřekonatelnou technickou překážkou.

    Jiní kritikové uvedli, že NATO neomezuje suverenitu českého státu, a tak není referenda zapotřebí. To je možná pravda, ale vstup do NATO bezpochyby velmi silně ovlivní situaci v peněženkách českých daňových poplatníků a - co je daleko důležitější - NATO bude mít právo riskovat životy českých občanů. To znamená, vaše životy a životy vašich synů. To se mi zdá docela důležitá záležitost, aby se o ní konalo referendum.

    Ne, hlavním důvodem pro odmítnutí referenda je, jak každý ví, že příliš mnoho vysoce postavených lidí se domnívalo, že by čeští občané mohli "hlasovat nesprávně".

    To už tady ovšem bylo. Po dobu čtyřiceti let nebylo dovoleno občanům České republiky hlasovat ve svobodných volbách, protože se režim obával, že by lidé hlasovali proti němu. Pouliční chásce nebylo možno důvěřovat, že rozhodne ve volbách tak, jak chce režim. Tak byly volby zfalšovány a režim rozhodoval sám.

    Nedávnější příklad je z roku 1992, kdy se političtí představitelé rozhodli rozdělit Československo proti vůli jeho občanů. I tehdy, stejně jako dnes, dospěli političtí šéfové k názoru, že by občané hlasovali proti jejich plánům, a tak bylo rozhodnuto nezeptat se oficiálně československých občanů, co si myslí o tom, že jejich země zmizí z povrchu světa.

    To je hluboce nedemokratické myšlení, podle vzoru "lidem se nedá při rozhodování důvěřovat, a tak rozhodneme za ně". Je to velmi nebezpečné. Občané totiž nejsou jen jakýmsi obtížným přívažkem pro politiky, který musejí politikové při své práci nějak obcházet. Občané jsou zdrojem demokratické moci a jejich vůle musí být respektována.

    Neříkám, že elity, stavějící se proti referendu, projevily "pohrdání českým národem". Tím, že odmítly povolit referendum, protože se domnívají, že by voliči mohli hlasovat proti přání establishmentu, projevily tyto elity pohrdání demokracií. Zdrojem politické moci jsou občané České republiky (ne český národ!). Pokud začnou politikové ospravedlňovat své činy tím, že na vůli lidu nezáleží a že se nedá na občany spolehnout, že by hlasovali "správně", je tím poškozena základní demokratická hodnota.

    Pokračuje-li se v logice tohoto myšlení, vede to jen k totalitě. Pokud mohou vládnoucí politikové zabránit občanům, aby vyjádřili svůj názor na vstup do NATO (a na rozdělení Československa v roce 1992), co jim zabrání, aby jednoho dne nezrušili i všeobecné volby, až začnou ukazovat průzkumy veřejného mínění, že se jim nebudou líbit jejich výsledky?

    Smrt referenda o vstupu do NATO přirozeně neznamená konec demokracie v ČR, ale argumentace, proč se nesmělo konat, je deprimující pro všechny, kdo berou vážně demokratické hodnoty. Lidem se nedá důvěřovat, že by hlasovali tak, jak si velcí pánové v Praze a v Bruselu přejí. Nebylo by tedy lepší úplně zrušit všechny volby?

    Andrew Stroehlein


    Obituary for a NATO Referendum

    Andrew Stroehlein

    With Tuesday's decision by the Social Democratic caucus to support NATO entry without a pre-ratification referendum, it now seems certain that the idea for a referendum on NATO is completely dead. Too bad.

    Of course, it wasn't so much Solana's assumed authority which changed the party's stance as Havel's sharp criticism. Though earlier in the week Zeman had first defended his party's position with the foolish insinuation that the President had shown "contempt for the Czech nation", the Social Democratic leader soon realised that in a showdown with the popular President, he could only lose. Thus the party caved in.

    It is a shame that the opportunity for the citizens of the Czech Republic to express their views on this historic matter has now been lost. The citizens of Hungary had their chance to express their voice a referendum, and the results there seem to show relatively strong public support. In contrast, the citizens of the Czech Republic were told by their politicians to keep quiet.

    There were many reasons given for not holding a referendum, but everyone over the age of ten knows the real reason. Powerful politicians at home and abroad were too worried that the Czech public might say no.

    The other reasons given were all transparently nonsensical. Some critics of the referendum claimed that it simply could not be organised before the general election. Surely, however, it could have been organised along with the general election. One more piece of paper for each citizen to fill out on election day does not seem to be an insurmountable technical hurdle.

    Other critics said that NATO does not affect the sovereignty of the state, so a referendum is unnecessary. This maybe true, but joining NATO will certainly affect the wallets of the Czech taxpayer greatly, and, much more importantly, NATO will put the lives of Czech citizens at risk. This means you and your sons, after all. That seems important enough to me to have a referendum about.

    No, the real reason for the idea's death, as everyone knows, is that too many people in high places felt that the citizens might "vote incorrectly". This has happened before, of course. For forty years, the citizens of Czechoslovakia were not allowed to vote in free elections, because the regime believed that they might vote them out of office. The rabble could not be trusted to make the decisions the regime wanted, so the elections were fixed and the regime made the decisions alone.

    A more recent example was seen in 1992, when the political leaders decided to split the country against the citizens' will. Then as now, the leaders felt that the citizens would vote in a manner opposed to their own plans, and so the decision was made not to officially ask the citizens how they felt about their country disappearing.

    This is inherently undemocratic thinking of the type "the people cannot be trusted to decide matters so we will make the decisions for them", and it is very dangerous. The citizens are not just some inconvenience for politicians to work around when making policy. The citizens are the source of democratic power, and their will must be respected.

    This not the same as saying that the anti-referendum elites are showing "contempt for the Czech nation". Refusing to allow a referendum because they think the citizens might vote contrary to the establishment's desires, these elites have shown contempt for the foundation of democracy. Ultimately, the citizens of the Czech Republic (not "the nation"!) are the source of political power. If politicians start justifying their actions by saying that the people's will is not important and that the citizens cannot be relied upon to "vote correctly", then a principle democratic value is damaged.

    Such thinking, if continued in its logic direction, only leads to trouble of the totalitarian kind. If the powers that be can stop citizens from voting in this case (and in 1992) because those powers may not like the result of the vote, what is to stop them from cancelling general elections when the polls show that the results will not be to their liking?

    Obviously, the death of the NATO referendum doesn't mean the death of democracy in the CR, but the reasoning behind its denial is depressing for those who cherish democratic values. The people cannot be trusted to vote as the great authorities in Prague and Brussels think they should. Why let the buggers vote at all then?


    Andrew Stroehlein znovu prokázal, že je emocionálně zaujatý proti Němcům

    Vážený pane Čulíku,

    prosím, zveřejněte mou reakci na článek Andrew Stroehleina, "Václav Havel a 'kmenový stát'", který vyšel v Britských listech 11. března 1998.

    Jsem výzkumným pracovníkem v Ústavu východoevropské historie na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem a šéfredaktor německo-anglického vědeckého časopisu EHTNOS-NATION, který se věnuje současným otázkám etnicity a nacionality v Evropě.

    Děkuji,

    Christopher P. Storck


    Andrew Stroehlein znovu prokázal, že je emocionálně zaujatý proti Němcům

    Christopher P. Storck

    Je skutečně nesporné, že pokrevní právo, "ius sanguinis", je tak absurdní jako myšlenka, že nynější potomci německých vystěhovalců do Ruska v osmnáctém století, kteří ani nehovoří německy, patří do německého národa. A já považuju za zločin, že osobám, které se narodily v Německu, ale jejichž rodiče nebo dokonce prarodiče přišli do Německa z jiných zemí, je odpíráno německé občanství.

    Ale tvrdit, že Němci jsou dokonalým příkladem nacionalistické a rasistické společnosti není nic jiného než nesmysl, který se zrodil v hlavě člověka, využívajícího každé příležitosti, aby zaútočil na Německo a na Němce.

    Vezměte si jen tento odstavec:

    "Po válce se západoněmecká společnost rozhodla posílit myšlenku národnosti, navzdory množství strašných důkazů o tom, kam ten pojem může vést. Důvodem pro udržování a posilování pojmu německého národa bylo, že mělo být jednotlivým Němcům umožněno, aby si umyli ruce od vlastní individuální viny, spáchané za nacistické éry. Přijmete-li myšlenku, že 'za to mohl národ', snímá to vinu z jednotlivce a jednotlivec se nemusí zamýšlet nad vlastními zločiny, spáchanými v daném období. Vina je přenesena směrem nahoru, na mýtický 'národ'."

    Dalo by se jistě argumentovat, že denacifikace Západního Německa mohla být radikálnější (i když zastávám názor, že to by bývalo možné jen v tom případě, kdyby byl realizován Morgenthauův plán a kdyby bylo Německo proměněno v agrární společnost). Stroehleinovo tvrzení, že:

    "Po válce se západoněmecká společnost rozhodla posílit myšlenku národnosti, navzdory množství strašných důkazů o tom, kam ten pojem může vést"

    nedává ale smysl v žádném případě. Pokud vím, němečtí politikové na obou stranách "železné opony" byli pod přísnou kontrolou spojeneckých velmocí, a to velmi silně ovlivnilo vývoj obou německých společností, které vznikly po druhé světové válce. Považuji za vysoce neinformované nevzít v úvahu skutečnost, že většina matek a otců "základního zákona" vůbec nebyli nacionalisté, ani rasisté.

    Pro Stroehleina by možná bylo zajímavé, kdyby si přečetl předpisy pro učitele historie na středních školách, které vznikly po založení Spolkové republiky Německo. Já jsem si je přečetl. A chodil jsem do školy v severním Porýní-Vestfálsku v sedmdesátých a v osmdesátých letech, a dověděl jsem se mnohé o nacistické ideologii a o strašlivých zločinech, které Němci spáchali během Třetí říše. V žádném případě jsem nebyl pobízen, abych přijal nějakou myšlenku obecného německého národa. Naopak: mluvit ve prospěch kategorií, jako je "národ", bylo v Západním Německu ještě v osmdesátých letech velmi kompromitující (viz "Historikerstreit", spory historiků v letech 1986-87). Nepopírám, že došlo v německém povědomí ke změně. Vyvolala ji a povzbuzuje ji Kohlova vláda, a to zejména od začátku neblahého procesu sjednocení obou Němecek. Nacionalismus a rasismus bezpochyby v Německu existují, a možná se zintenzivňují. Podle mé osobní zkušenosti však nejsou silnější ani nepříjemnější než v jiných evropských zemích.

    Souhlasím se Stroehleinem, že hodně starších Němců není ochotno se zabývat otázkou své osobní viny za nacistické éry. Je to nepříjemné. Domnívám se však, že je to lidský a nikoliv specificky český postoj. Avšak představa, že osobní odpovědnost za zločiny spáchané ve třicátých a ve čtyřicátých letech je přesunována na jakýsi mýtický národ neodpovídá mému pozorování: staří Němci, které znám, kteří nechtějí přiznat svou osobní vinu, prostě popírají veškerou německou vinu.

    Co se týče mé generace západních Němců, Stroehleinovy výroky jsou hrubě urážlivé. Jen na základě dlouhých nočních debat s americkými přáteli a historiky v Praze jsem dospěl k závěru, že se sám nemusím cítit osobně odpovědný na nacistické zločiny. Jsem přesvědčen, že vůbec nejsem výjimka. Většina německých studentů a vědců, kteří po určitou dobu studovali někde ve střední nebo východní Evropě, a hovořili se mnou na toto téma, potvrdili tento můj názor. A mimochodem, mým přátelům a známým, kteří žili po určitou dobu v České republice, se dostalo podstatné psychologické pomoci, aby mohli překonat své národnostní komplexy vyvolané zážitky v české společnosti...

    Nechci vytvářet konflikty mezi společnostmi tím, že bychom se měli nově snažit definovat národní vinu. Nejsem si jist, že něco takového jako kolektivní vina vůbec existuje. Držím se prostě názoru, že kampaně proti fašismu, nacionalismu a rasismu, které se konaly v Západním Německu, byly míněny docela vážně a nebyly úplně neúspěšné. Není to proto, že by Němci prostě byli "lepší lidi" - Němci byli donuceni přemýšlet o své strašlivé minulosti, protože prohráli válku. Jiné společnosti neměly toto "štěstí" a proto jejich "temné stránky" zůstávají neanalyzovány. Například: dokázalo postavení pomníku "bombardéru Harrisovi" [v Británii] v polovině devadesátých let, anebo protiněmecké výstřelky v [britském bulvárním] tisku v souvislosti s evropským fotbalovým mistrovstvím v roce 1996, že se hodně uvažuje o historii, o odpovědnosti a o nacionalismu?

    Christopher P. Storck

    http://www.uni-koeln.de/phil-fak/soeg/autoren/storck/

    Ethnos-Nation: Eine Europäische Zeitschrift

    http://www.uni-koeln.de/phil-fak/soeg/ethnos/


    Andrew Stroehlein again has proved his anti-German sentiments

    Dear Mr. Culik,

    could you please publish my reaction to Andrew Stroehlein: A Tribal State. In: Britske Listy, March 11 1998?

    I am Research Associate at the Institute of Eastern European History, University of Cologne and editor-in-chief of the German-English scientific journal ETHNOS-NATION which is dedicated to contemporary ethnic and nationality questions in Europe (links below).

    Thank you very much

    Christopher P. Storck


    Andrew Stroehlein again has proved his anti-German sentiments

    While it is unquestionable that the "ius sanguinis" is as absurd as the idea that today's descendants of German immigrants to Russia in the 18th century who do not even speak German belong to the German nation. And I do consider it a crime that persons who are born in Germany, but whose parents or even grandparents came to Germany from other countries, are denied German citizenship.

    But to state that the Germans are a perfect example for a nationalist and racial society is nothing but nonsense, born in the head of someone who obviously takes any chances to denounce Germany and the Germans.

    Take alone the following paragraph:

    "After the war, West German society decided to re-enforce the idea of nationhood despite the abundance of horrifying evidence showing quite clearly what that concept can lead to. The purpose of conceptually maintaining and re-enforcing the idea of German nationhood was to allow individual Germans to wash their hands of their individual guilt during the Nazi era. The notion that "the nation is guilty" takes the onus off the individual, and the individual thus need not contemplate his own crimes during the period. Guilt is transferred upward to the mythical 'nation'."

    One might argue that de-nazification in the FRG could have been more radical (although I hold the view that this would only have been possible, if the Morgenthau-Plan was realized and Germany was reduced to a agrarian society). Stroehlein’s claim however, the "West German society decided to re-enforce the idea of nationhood despite the abundance of horrifying evidence showing quite clearly what that concept can lead to" doesn’t make any sense in the first place. As far as I know, German politicians on both sides of the "iron curtain" were strictly under control of the allied powers, which very much influenced the development of the two German societies emerging after World War II. And I regard it as highly ignorant not to take into consideration that the majority of the mothers and fathers of the „Grundgesetz" were by no means nationalists and racists.

    It might be interesting to Stroehlein to read the guidelines for history teachers in secondary schools which were written since the foundation of the FRG. I did. And I went to school in North Rhine-Westphalia during the 70s and 80s, where I learned very much about the Nazi-ideology and the horrible crimes committed by Germans during the Third Reich. And I definitely wasn't driven towards any idea of nationhood. On the contrary: Talking in favor of categories like nation was very compromising in West Germany still in the Eighties (see the "Historikerstreit" in 1986/87). I don’t deny a change in the German consciousness initiated and driven forward by the Kohl government, especially since the beginning of the fatal unification process. Nationalism and racism undoubtedly exist in Germany, and may be growing. But as far as my personal experience goes, it is definitely not stronger and more unpleasant than in any other European country.

    I agree to Stroehlein that quite a lot old Germans are not willing to contemplate on their personal guilt during the Nazi era. It is annoying, but I consider it to be a human and not a specifically German behavior. The idea, however, that personal responsibility for the crimes committed in the 30s and 40s has been transferring to some mythical nation doesn’t match my observations: The old Germans I know, who do not want to see their personal guilt, simply deny any German guilt at all.

    As far as my Generation of West Germans is concerned Stroehlein's statements are outrageous. Only night long discussions with American friends and historians in Prague, brought me to the conclusion that I have to stop to feel personally responsible for the Nazi crimes. And I am quite positive that I am no rare exception: Most of the German students and scholars, who went to study for some time somewhere in Central or Eastern Europe and talked to me about this topic, confirmed this opinion of mine. And, by the way, my friends and acquaintances who lived in Czechia for some time, got very much psychological help to overcome their national complexes from experiences within the Czech society ...

    I don't want to offset societies against each other in terms of re-thinking national guilt. And I am not sure whether something like collective guilt exists at all. I simply stick to the idea that the campaigns against fascism, nationalism, and racism which have been undertaken in West Germany were quite engaged and not so unsuccessful. Not merit to the fact that Germans are better people - they were forced to do so, because they lost the war. Other societies didn't have this "luck" and therefore their "dark sides" often stay unreflected: For instance: did building a monument for "Bomber Harris" in the mid-nineties or the anti-German excesses in the press in connection with the European soccer championship in 1996 prove a great deal of reflection about history, responsibility, and nationalism?

    Christopher P. Storck

    http://www.uni-koeln.de/phil-fak/soeg/autoren/storck/

    Ethnos-Nation: Eine Europäische Zeitschrift

    http://www.uni-koeln.de/phil-fak/soeg/ethnos/


    Moje odpověď Christopheru Storckovi

    Andrew Stroehlein

    Tak se kruh uzavřel. Někteří Češi mě obvňují, že jsem protičeský, a někteří Němci, že jsem protiněmecký. Holt tedy z toho vyplývá, že nemám rád nikoho, že ano?

    Pan Storck tvrdí, že jsem napsal, že "Němci jsou dokonalým příkladem rasistické společnosti". Nic takového jsem ve svém článku nenapsal.

    Napsal jsem toto:

    Je jasné, že mnoho členských zemí Evropské unie má vážné problémy s rasismem nejen mezi občany ve společnosti, ale také ve svém právním řádu. Dokonalým příkladem toho je Německo.

    Za tímto výrokem plně stojím. Německo skutečně má v posledních několika letech vážné problémy s rasismem a nikomu nijak neprospěje, když to budeme popírat. Ubytovny žadatelů o asyl byly vypáleny Molotovovými koktejly, skinheadi útočí na ulicích na Turky a jiné občany. Skupiny, které páchají toto násilí, mají styky s Ku-KluxKlanem a dalšími americkými organizacemi, které propagují nadřazenost bílé rasy. To je dobře známo policii i nezávislým pozorovatelům. Nenapsal jsem, že je Německo rasistická společnost. Řekl jsem, že má Německo problém s rasismem.

    Ve svém článku jsem také napsal:

    Takto absurdní pojetí občanství je jasně rasistické, takže by bylo možno použít Havlův výraz "kmenový stát" k charakteristice současného Německa.

    Tento výrok se netýkal německé společnosti, ale německého právního řádu. Storck souhlasí, že v otázce pokrevního práva, ius sanguinis je německý právní řád "absurdní". Pokrevní právo činí "krev" měřítkem pro udělování německého občanství. To je už v samotné definici rasistické a kmenové.

    Storckův pokus svalit (zpočátku) na spojenecké okupanty všechnu vinu za vývoj německého myšlení za celých posledních padesát let je prostě nepřesvědčivý, avšak zdá se mi, že si můj článek stejně řádně nepřečetl.

    Napsal jsem, že byl pojem národa posílen po válce a je posilován i dnes, protože je lehčí pro lidi svalit svou vinu na mýtický "národ" než se přiznat k vlastním, osobním zločinům. Nejde vůbec o to, jestli byli či nebyli Storckovi "matky a otcové německého základního zákona" nacionalisté či rasisté. Jde o to, že po válce mělo mnoho jednotlivých německých občanů individuální, osobní vinu za zločiny (nikoliv jen postoje), které spáchali za nacistické éry. Německá společnost neuspořádala rozsáhlý hon na čarodějnice, ve snaze najít a potrestat všechny jednotlivé občany, kteří byli zatíženi osobní vinou. Německá společnost (a přirozeně i tito jednotliví občané) shledali lehčím přenést tuto vinu na nadčasový "národ", mýtický výtvor, který ve skutečnosti neexistuje.

    A právě proto je i v současnosti vnucován německým školním dětem pocit viny za události, k nimž došlo před celou jednou generací, než se vůbec narodily. Tvrdí se jim, že jako členové německého národa také nesou vinu za zločiny svých předků. V roce 1998 je to celé samozřejmě naprosto směšné. Kdyby si pan Storck pořádně přečetl můj článek, zjistil by, že s ním souhlasím: mladí Němci nenesou vůbec žádnou vinu za zločiny nacistické éry.

    Pouze v důsledku posílení myšlenky mýtického národa se snaží někteří lidé spojovat minulé zločiny s dnešní německou mládeží. Právě tato mýtická představa spojuje údajně všechny "Němce" kolektivní vinou. Je to nesmysl, ale vyučuje se tomu německým dětem. V této věci spolu, pane Storcku, souhlasíme.

    A samozřejmě souhlasím i s panem Storckem, že tento "přenos viny" vůbec není typický jenom pro Němce. Ve svém článku jsem přece napsal, že v České republice nyní také dochází k obdobnému "přenosu viny".

    Souhlasím, že protiněmecké vášně v britském tisku - a to nejen, pokud se to týká fotbalových utkání - jsou ve všech ohledech odporné. Ale to jen dokazuje, co říkám v tom článku od začátku: země Evropské unie na tom v boji proti rasismu a etnickému nacionalismu nejsou skoro vůbec o nic lépe, než Česká republika.

    Andrew Stroehlein


    My Reply to Mr.Storck

    Andrew Stroehlein

    Well, everything has come full circle now. Some Czechs have accused me of being anti-Czech, and some Germans have accused me of being anti-German. I guess I just don't like anyone then, is that it?

    Mr Storck claims that I stated that "the Germans are a perfect example of a racist society". I said no such thing in my article.

    I stated the following:

    "...it is clear that many countries in the EU have serious problems with racism not only in society at large but also in their legal systems. Germany is a perfect example."

    I fully stand behind this statement. Germany has indeed had serious problems with racism in the past few years, and it does no one any good to deny it. Asylum seekers' dormitories have been firebombed, and skinheads have assaulted Turks and others in the streets. The groups conducting this violence have links to the KKK and other white supremacist groups in the USA that are well known to the police and independent observers alike. I didn't say Germany was a racist society. I said it had a problem with racism.

    In my article, I also stated:

    "Such an absurd notion of citizenship based on "blood" is so clearly racist, one could easily use Havel's term "kmenov} stat" to describe today's Germany."

    This statement was not about German society, but about the German legal system, which Storck agrees is "absurd" on the matter of jus sanguinis. Jus sanguinis make "blood" the criterion for citizenship in Germany. That is simply racist and tribal by definition.

    Storck's attempt to blame the (at first) allied occupiers for all the developments within German thinking over the past fifty years simply won't wash, but it appears to me that he is not reading my article at all anyway.

    I state that the concept of nation was re-enforced after the war and even today because it is easier for people to put the blame on the mythical "nation" rather than confess to their own personal crimes. Whether Storck's "mothers and fathers of the 'Grundgesetz'" were nationalist or racist is not the issue. The issue is that many individuals after the war had individual, personal guilt for crimes (not just attitudes) they committed during the Nazi era. Rather than conduct an incredibly massive witchhunt to find every single individual who bore personal guilt, German society (and those individuals especially, of course) found it easier to transfer that guilt to the timeless "nation", a mythical creation that doesn't exist in reality.

    This is why German school children today are made to feel guilty about events that happened generations before they were born. They are told that, as members of the German nation, they too are guilty for the crimes of their ancestors. It is all preposterous in 1998, of course, and if Storck actually bothered to read my article, he would have seen that I agree with him: the young bear no guilt whatsoever for the crimes of the Nazi era.

    It is only through the re-enforcement of the idea of nationhood that some try to connect the past with today's youth. It's that mythical idea that supposedly links all "Germans" in collective guilt. It's nonsense, but this is what the young are told. We actually agree there, Mr Storck.

    I'll agree with Storck also that some older Germans do not want to admit any guilt at all - personal or mythical. I always had the impression, however, that such thinking was outside the mainstream of public debate in Germany.

    And obviously, I agree with Storck that none of this "guilt transfer" is unique to the Germans. In fact, in my article, I stated that the Czech Republic is now undergoing a similar "guilt transfer".

    And I agree that anti-German sentiments in the British press - not just around football matches - are repugnant in every way. But that just proves what I was saying in my article all along: the countries of the EU are hardly better at dealing with the problem of racism and ethno-nationalism than the Czech Republic is.


    Ke kauze MF DNES

    Další informace k vytunelování Mladé fronty jsou zde: článek Jiřího Vančury z dvojměsíčníku Listy, materiál na české stránce Jana Čulíka na Glasgow Universitytranskript pořadu Netopýr České televize (Co není v novinách), který se vysílal v ČT 2 dne 9.září 1997. Viz také včerejší Britské listy.

    Milan Šmíd

    Zhledl jsem jenom cast reportaze v CT a ta byla podle meho nazoru dosti jednostranna (jak to u te nasi tzv. "investigativni" TV zurnalistiky casto byva, bez rozdilu, zda jde o Novu nebo o CT).

    Reporter jiz predem vi, co je spravne a co je spatne, udela si nazor predem, postavi se na jednu stranu a pak uz jenom hleda a do schematu dosazuje argumenty, misto toho, aby shromazdoval VSECHNA fakta, pokusil se podivat na vec z vice stran, a teprve potom formuloval nazor.

    Ne, ja zcela urcite nechci hajit Neffa, ale ta vec byla skutecne mnohem, mnohem slozitejsi. Navic Neff to schytava jako viditelny objekt a ty mene viditelne osoby pozornosti unikaji.

    Zajimavym historickym svedectvim je Hvizdalova kniha Vypoved, ve ktere popisuje sve zazitky z doby, kdy MF privatizoval a z doby, kdy byl o dva roky pozdeji z MF de facto vyhozen. Na str. 132 (Hvizdala, Karel: Vypoved, Ivo Zelezny, Praha 1995) pise:

    "Naliji-li si ale cisteho vina, musim si priznat, ze jsem zlodej. Kradu noviny a pocituju to dokonce jako dobrodruzstvi. Kradu je ale zlodejum, kteri nas okradali pres ctyricet let. Jsme stastna generace: muzeme vecem vratit puvodni tvar..."

    (zapsano 21.8.1990, v den vyroci sovetske okupace)

    Tedy - ja se ponekud alibisticky vzdavam prava hodnotit absolutnim odsudkem. Na jedne strane bylo skutecne cosi zcizeno, ale na druhe strane, zcizili to ti, kteri onu hodnotu vytvareli, a predevsim - projevili se jako odpovedni vlastnici minimalne v tom, ze diky jejich praci se list stal - ano, on se teprve musel stat, protoze na podzim 1990 tady byl jednim z mnoha na stejne startovni care, kteri meli bud stejne (Svobodne slovo, Lidova demokracie, Rude pravo) nebo dokonce mozna i lepsi startovni podminky (Lidove noviny - tim nemyslim podminky materialni, ale prizen politiku a ocekavani ctenarstva), tedy on se teprve MUSEL STAT hlavnim mainstreamovym denikem v CR.

    Stejnou sanci mely tehdy i dalsi deniky, ale nevyuzily ji.

    Kde skoncila LD, kde je dnes Prace nebo Slovo, jak dopadl privatizator jineho deniku Kudlacek, kde jsou Lidove noviny zapasici dnes - sympaticky - o preziti.

    Ja se priznam, ze by mi tolik nevadily i mene ciste metody privatizace, kdyby privedly k majetku odpovedne vlastniky.

    Nebot vlastnictvi majetku, to by mela byt v podstate odpovednost a prace. Bohuzel, v teto pul stoleti totalitnimi rezimy demoralizovane spolecnosti stale prevlada k majetku ponekud odlisny postoj: urvi a uzij, vysaj a zahod a uz se dale nestarej, on se postara nekdo jiny a my si zatim vyhledneme jiny objekt k tunelovani.

    Nekdy mi pripada, ze se chovame jako v te pisni, kterou zpivali folkari jeste za totace (tusim, ze to byla skupina HopTrop) na melodii zaverecne Werichovy pisne z Cisarova pekare: "Az vsechno rozkradem, nebudem pracovat, vsechno si navzajem budeme pujcovat. Ten pujci to a ten zas ono a dohromady nebudem mit nic."

    Ale zpatky k MF DNES. Ja bych totiz zaradil ty, kteri privatizovali MF (a podle informaci TV reportaze jich bylo 60), do skupiny spise tech prvnich, odpovednych vlastniku, byt osobne k nim mam v rade jednotlivych pripadu dosti znacne vyhrady.

    A jen tak na okraj: kdybychom se rozhledli po te nasi medialni scene, setkali bychom se s mnohem vetsimi a opravdovymi "loupezemi" medii, kdy ten, kdo vybral kasicku, podnik pak opustil, aby zacal se ziskanymi penezmi podnikat a svemu puvodnimu chlebodarci konkurovat.

    Pravda, to vsak nic nemeni na tom, ze krast se nema.

    Milan Šmíd


    (Ukradnu si něco a pak to budu "odpovědně rozvíjet"? Je to přijatelné? I ekonomicky? JČ)


    Javorový list

    Jiří Jírovec

    Javor je kanadsky narodni strom, a tak jeho list zdobi statni vlajku a treba dresy torontskeho klubu hrajiciho letos dosti mizerne v NHL. Rec ale bude o podniku Javorovy list ci domorode Maple Leaf, ktery se v posledni dobe proslavil vic nez hokejisti.

    Je to podnik, ktery se zabyva dobytkem. Na vstupu prasata a jina jatecni zvirata, na vystupu sunka, parky a salamy a uprostred zamestnanci, kteri jsou placeni za neprilis vabnou praci.

    Vetsina jeho zamestnancu je odborove organizovana, to znamena, ze maji s podnikem uzavrenou kolektivni smlouvu, ktera definuje platove stupnice a vydobytky ruzneho stupne (delku dovolene, pojisteni, nahradu pri propusteni a podobne) jimz se rika benefits. Cas od casu se pripravi nova a zamestnanci ji v tajnych volbach bud odklepnou nebo zamitnou. Nekdy k dohode nedojde a pak se pracuje podle dohody predchazejici nebo vubec, dojde-li jedne ze stran trpelivost a vyprsi prislusne cekaci lhuty. Odbory pak sdeli zamestnavateli, ze je stavka neboli strike. Nekdy ovsem podnik odbory predejde a nepusti zamestnance do prace, ani kdyby chteli. Tomu se rika lock out. Cesky ekvivalent neznam, protoze v dobe meho opusteni republiky nebyla stavkova terminologie nikterak rozvinuta.

    Masokombinat Javorovy list, ktery vlastni v Kanade ctyri podniky se 2000 zamestnanci, se proslavil prave v souvislosti s jednanim o nove kolektivni smlouve. Zamestnanci zavodu v Burlingtonu pobliz Toronta totiz prijali malou vetsinou a po ctyrmesicni stavce smlouvu, ktera jim podstatne snizuje mzdy (v nekterych pripadech az o 40%). Castecnou kompensaci je premie za podpis smlouvy (signing bonus).

    Podnik tvrdil, ze toto opatreni je nezbytne k tomu, aby byl rentabilnejsi, nez je, a hrozil premistenim podniku jinam v pripade, ze zamestnanci (asi 900) nove podminky neprijmou.

    Toto vpravde historicke vitezstvi Javoroveho listu stoji za povsimnuti ze dvou duvodu. Predevsim jde o velmi hmatatelny nastupu noveho ekonomickeho poradku v nemz snaha po maximalnim a okamzitem zisku zatlacuje do pozadi ohledy na socialni a spolecenske problemy, ktere ziskem motivovana rozhodnuti prinaseji. A pak jde o precedent, ktery umozni ostatnim podnikum v danem oboru (a posleze i mimo nej) nutit zamestnance, aby pracovali za stale mensi plat.

    Neni tezke predstavit si scenu podobnou te, kterou budou nekteri ctenari znat z Orwellovy Zvireci farmy. Mr. Pilkington z Foxwoodu si na zaver navstevy pochvaluje, ze zvirata ze Zvireci farmy pracuji vic a dostavaji mene potravy nez jakakoli jina zvirata v  hrabstvi a ze on a jeho spolunavstevnici hodlaji podobne prvky okamzite zavest na svych farmach.

    Co znamena 40% snizeni platu v realnem zivote? Vydelaval-li zamestnanec na lince kolem 18$ za hodinu mel rocne 36000$ hrubeho. Po odecteni dane ~ 7000$ plat bratru 29000$ cista ruka. Pri ctyricetiprocentnim snizeni teto mzdy bude hruby plat 21600$. Na teto urovni je dan (asi 2300) dolaru kompensovana ruznymi kredity a tak predpokladejme ze cisty plat bude stejny jako hruby, zaokrouhleno 22000$ tedy o sedm tisi rocne mene. Pro ctyrclennou rodinu je rekneme 2000$ mesicne (24000$ rocne) zachovne minimum. Z toho vyplyva, ze ono snizeni platu privede rodinu s jednim zivitelem (platem) od mirneho nadbytku k dire v rozpoctu.

    Uz samotny plat 36000$ rocne je silne pod kanadskym prumerem pro jednoprijmovou rodinu totiz 45322$ (udaj pro rok 1996, dosazitelny na http://www.statcan.ca).

    Tyz pramen uvadi ze prumerna rodina (2.6 clenu) ma tyto vydaje(vse v $/rok): jidlo 5960, bydleni 8477, provoz domacnosti 2266, obleceni 2115, doprava 6044, lekarska pece 1006. To je celkem 25861. K tomu pristupuje luxus rekreace 2638, osobni pece (835), ctivo 252 a vzdelani 555, coz je dalsich 4280 dolaru.

    Priklad podniku Javorovy list dokumentuje trend na nejz si stezuji nekteri politikove, totiz ze bohati se stavaji jeste bohatsimi a chudi chudsimi. A rovnez proc se bohata Kanada neobejde bez Food Banks a dalsich charitativnich organizaci.

    Vratim se jeste k faktu, ze slo o vydelecny podnik. Kdosi mi pred nedavnem napsal, ze urok nad 6% byl za Rakouska-Uherska povazovan za lichvu. Nevim, k jake hranici smeruje zisk v soucasne dobe, ale nezda se, ze by se tim nekdo nadmerne vzrusoval. Svetu zjevne vladne zakon dzungle a v jeho ramci vydirani pod zaminkou zvyseni kompetitivnosti v globalnim ekonomickem systemu, ktere cini investory stastnymi.

    Pred nekolika lety jsem poslouchal v radiu porad o Novem Zelandu. Jakesi zhodnoceni ucinnosti konservativni (tedy po nasem pravicove) politiky, ktera premenila druhdy socialni stat na tvrdy kapitalismus. Nejaka plus a taky minusy mezi nez patri chudnuti chudych. A kus umeni pro ilustraci. Slo o vynatek z jakesi divadelni hry tykajici se drazby pracovnich mist. Nabidka: job ten a ten, 15$ na hodinu, tri tydny dovolene. A kdo je ochoten pracovat za min? Tamten pan. 12 a dva tydny. Nabizi nekdo min? 10 a jeden. Poprve, podruhe - A tam vzadu? 8 dolaru a bez dovolene! Poprve, podruhe, potreti!! Misto je vase a dalsi job... Atd.

    Tenkrat me to pripadalo jako takova srandicka, ale ted uz ne.

    Jiří Jírovec


    Otázka pro paní Táňu

    Jiří Jírovec

    O hercich se rika, ze si vyberou jednoho divaka z publika a pak hraji jakoby jen jemu a sleduji jeho reakce. V dusledku vznikle zpetne vazby dochazi ke korekcim v hercove projevu a veci se stavaji srozumitelnejsi celemu publiku.

    Tana Zajicove kritizuje na Foru BL (11.3.1998, 05:15:22) svym osobitym zpusobem myslenku z meho clanku O krysach a lidech (BL, 11.3. 1998). Jde o pasaz, v niz pisu (proti argumentu implikujicimu, ze NATO je dulezite pro obranu teritoria a bohatstvi), ze "Obrana teritoria a bohatstvi neni program, s nimz by se dalo do budoucna vystacit" a pokracuji: "Domnivam se, ze otevreni teritoria a sdileni bohatstvi je jedina sance pro budoucnost nasi (nerovnomerne) prelidnene planety." Kdyz jsem si precetl, co vsechno ji pri cteni techto dvou vet napadlo, jsem takmer rozhodnut, psat priste jakoby pro ni. Kdyz pochopi ona, co jsem chtel svetu sdelit, nemusim mit o zbytek ctenaru obavu.

    Reakce Tani Zajicove mi pripomina vtip o Johansonovi, ktery mel rodinu a nemel sane a Petersonovi, ktery na tom byl naopak. Johanson si jednou potreboval ty sane vypujcit a tak sel za Petersonem. Misto aby si cestou zpival, nebo delal neco podobne uzitecneho, vrtala mu v hlave myslenka, ze mu Peterson ty sane mozna nebude chtit pujcit. Cim vic se blizil k Petersonovu domu, tim vic te predstave veril a tim vic byl nazhaveny. Pak zaklepal, Peterson otevrel, a co ze se deje, a nazhaveny Johanson mu povida: Hele Peterson, kdyz mi nechces pujcit ty sane, tak mi polib prdel, otocil se a sel domu domu.

    Mam totiz pocit, ze se Tane Zajicove stalo neco podobneho. Precetla si muj clanek a cestou k pocitaci si vzpomnela na to, co zrejme slysela na nejake predvolebni schuzi republikanu na adresu demokratu a postupne se nazhavila tak, ze zapomnela, o cem jsem vlastne psal a dala mi to po johansonovsku.

    S obranou teritoria a delenim bohatstvi jsem to, pani Tano, neudelal nejlepe, protoze jsem celou vec prilis zobecnil. Puvodne jsem chtel pouzit nejaka cisla a pak jsem to z nejakeho duvodu neudelal. V historicky nedaleke budoucnosti bude mit rozlehla Kanada 60 milionu obyvatel a Cina 2 miliardy a Japonsko treba 250 milionu (tedy kazda zeme tak dvojnasobek soucasneho stavu). Zkusil jsem si predstavit, co se muze stat, zacnou-li se lidi chovat v prelidnenych oblastech tak jako krysy (viz clanek Jaroslava Tepleho). Zkuste to taky. Mate to? Budou se zrat mezi sebou (tedy strilet, nejsou prece kanibalove), coz nam tady nebude vadit. Bude to prece daleko, v televizi to uz nejak odkrveji a navic se mozna i neco privydela prodejem zbrani. Jenze lidi jsou inteligentnejsi nez krysy a tak jim dojde, ze jsou na svete prostory nezalidnene a zacnou prelezat ci podhrabavat skutecne i pomyslne ploty. Podle me se musi svet na tuto situaci pripravit. Mne dava smysl ono otevreni teritoria (a jak jsem dodal, sdileni bohatstvi) daleko vic nez pouziti zbrani. Co dava smysl Vam?

    Pani Tano, jako v podstate velmi zdvorily clovek Vam nebudu psat veci jako: , "ja musim znovu pochybovat o Vasem zdravem rozumu""Vase arogance je vskutku bezbreha", abych ocitoval dve z laskavosti ve Vasem prispevku.

    Upozornim Vas radeji na to, ze moje myslenka neni nic svetoborneho, vzdyt ma i svuj precedent. A to prave ve vsech trech Amerikach, do nichz prisli belosi s ideou, ze tam je uzemi i bohatsvi pro kazdeho dost. Ja pouze naznacuji, ze se tato situace bude opakovat a ze lze jen doufat, ze se ke sdileni dospeje ponekud civilizovanejsi formou nez minule a ze k tomu neni nutne puvodni obyvatelstvo zdecimovat.

    Jiří Jírovec


    Pozvanka na diskusni meeting

    Jiří Strnad

    Vas vsechny, kterym neni jedno, co se kolem Vas deje, zve IPRA
    na diskusni meeting, poradany v ramci mezinarodniho "tydne proti rasismu", ktery se kona na

    Filozoficke fakulte Univerzity Karlovy (nam. Jana Palacha 2)
    ve velke poslucharne c.131
    dne 23.3.1998 v 17.30 hod.

    Pozvanymi hosty jsou:
    RNDr. Josef Wolf CSc. - antropolog
    p. Stanislav Penc - Dokumentacni stredisko pro lidska prava
    Pi. Jarmila Balazova - zurnalistka a moderatorka poradu Romale

    PROGRAM


    1. Uvod

    2. Prednaskovy blok:
    RNDr. Josef Wolf - "Lidske rasy a rasismus ve svete"
    p. Stanislav Penc - "Rasove motivovane trestne ciny v CR poslednich let"
    pi. Jarmila Balazova - "Rasismus a diskriminace Romu"
    Johana Ruzickova - "Predstaveni Iniciativy proti rasismu"

    3. Diskuse: "Jake kroky se daji podniknout proti rasismu"?

    4.Zaver diskusniho meetingu (cca 20.30)

    Vice informaci na NETu najdete:


    LIGA PROTI NACISMU (supporters)
    Informace o SPR-RSC, clanky, komentare, materily atd.
    e-mail: petice@geocities.com

    INICIATIVA PROTI RASISMU
    Oficialni stanka IPRA
    e-mail: ipra@post.cz


    Večer vzpomínek na J. Zavřela a O.J. Popelku v Los Angeles

    Jiřina Fuchsová

    Vsem clenum IAC v Los Angeles a okoli:

    V sobotu 21. brezna 1998 poradaji pratele J. Zavrela a O.J. Popelky, S.J. koncert a vzpominkove sezeni na tyto dva vzacne, pred deseti lety zemrele, cleny ceske komunity v ceske Kalifornii.

    Misto: LATVIAN EV. LUTHERAN CHURCH OF S. CALIFORNIA

    1927 Riverside Drive, Los Angeles

    Cas: 2;00 odpoledne

    Umelkyne: Dr. INGRIDA GUTBERGA (varhany).

    Dobrovolne vstupne: $10.00 na osobu.

    Po koncerte obcerstveni a cesky Town Meeting ve spolecenske

    hale kostela. Na shledanou se tesi Dr. Ervin L. Lobpreis

    (U.S. NAVY, ret.) a Jirina Fuchsova.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|