Český národ na pranýři
Reakce veřejnosti na historické vítězství českých hokejistů na olympiádě v Naganu vzbudila pozornost moudrých soudců a vykladačů naší současnosti, jakož i strážců mravů doma i v cizině. A to pozornost nepochybně několikanásobně větší, než samotný úspěch Haškova týmu. Ten byl v podstatě odbyt konstatováním, že čeští hokejisté holt dokázali častěji než jiní vsunout pryžový kotouček do kovového rámu se sítí, než to svedli borci v jiných dresech. Čeští fandové i ostatní radující se občané to ovšem schytali ze všech stran: především se jim vytýká přehnaný nacionalismus, stádnost, kompenzace pocitů méněcennosti, uzavřenost v národních mýtech, dále pak klanění se zlatému teleti, davové šílení, podléhání nízkým pudům a dokonce i masové dopouštění se trestných projevů národnostní a rasové nesnášenlivosti. Vzaly to zkrátka šmahem ty hlavy pomazané: cosi zahlédly, zaslechly, nebo si dokonce jen na Internetu přečetly, a hbitě se na to jaly pasovat svůj hodnotící soud. Naprosto nepřiměřený tomu, co se opravdu dálo, účelově akcentující jednu stránku onoho masového jevu.
Ano, jásání fanoušků bylo opravdu hlučné, opravdu z něj bylo možno vypreparovat prvky hloupého nacionalismu, svádivé stádnosti, třeba i pudové reakce. Ale když si promítneme bez zaujatosti celkový obraz posledních dnů, nemůžeme pominout, že se jednalo o docela normální reakci na nebývalé a hlavně neočekávané vítězství sportovního týmu, že to byl především projev radosti nad úspěchem reprezentantů českého státu v odvětví, které patří u nás k nejpopulárnějším. Nepochybně se tu ovšem vyjevilo, že veřejnost postrádá možnost dosyta se nevázaně "vyblbnout", obléci šaškovský šat, pomalovat se pestrými barvami a hromadně se oddávat taškařicím. Jinde tomu říkají karneval, koná se pravidelně, trvá i několik týdnů a žádným mudrcům nevadí. Dokonce i v chladném Švýcarsku se mu oddávají zástupy v čele se svými politickými vůdci. Umělá konstrukce, která v křiku a hopsání vidí výron všeho špatného, co se skrývá v české národní povaze, je konstrukce zlovolná.
A ještě jeden hřích se tu veřejnosti české vytýká - a ten zaslouží zvláštní pozornost. Hokej je prý záležitost dětinská a Češi se chovají jako děti, jak prý byli zvyklí v době totality. To už je tvrzení nezakrytě hloupé. Stačí přece vrátit se jen pár let dozadu a připomenout si, jak že se také, a nejspíš původně, říkalo listopadové revoluci. Pokud mě paměť neklame, měla první přídomek "dětská." Taky proto, že jí sílu dávali mladí lidé, skoro ještě děti. A že jejich vzpoura vypadala na první pohled naivně.
I teď jsem viděl stejné děti v ulicích.
Ladislav KADAVÝ, zástupce šéfredaktora Slova reaguje 25.2. 1998 na článek Jana Čulíka uveřejněný ve Slově 24.2.1998
Poznámka Jana Čulíka:
(To snad pan Kadavý nemůže myslet vážně, když srovnává jásání mladých lidí v Praze nad hokejovým vítězstvím s listopadovou revolucí v roce 1989.)
V Británii se vůbec hokej z Nagana televizí nepřenášel a ani se o něm nepsalo na sportovních stránkách novin. Londýnský zpravodaj České televize, Ivan Kytka, nedokázal vysvětlit telefonicky svému známému z Unhoště, "proč neinformuje v televizi o britských reakcích na obrovské české vítězství". Zmiňoval se svému australskému kameramanovi o tom, že v ČR lidé šílejí z jakéhosi vítězství na olympiádě v ledním hokeji. "A kolik zemí o to zlato v tom ledním hokeji soutěží," ptal se Australan. "No, asi pět - šest," odpověděl Ivan Kytka. "Aha, a v čem tedy spočívá ten obrovský úspěch?" ptal se Australan.
Česká republika prostě nedokáže řádně posoudit své úspěchy či neúspěchy z globální perspektivy. Jásá nad každou jednotlivou prodanou škodovkou do zahraničí a když se hodnota koruny zvedne o pět procent, domnívá se, že je tady ekonomické oživení a země je zachráněna.
Ono je to však všechno trochu složitější, než "karnevalové jásání v pražských ulicích", které "odsoudil přísný morální soudce".
Co s tím.
P.S. Ke vzniku hysterie ohledně tohoto hokejového vítězství zcela zjevně přispěli čeští novináři, kteří posílali z Nagana nekriticky jásavé depeše.
V tomto smyslu je symptomatické, když jakýsi český reportér nadšeně sděloval českým hokejistům v Naganu, že v ČR dokonce zrušily i některé školy vyučování, aby se děti mohly dívat na svatý hokej, příslušný hokejista reagoval slovy: "A on je v ČR nějaký svátek?" Po dlouhodobějším pobytu ve Spojených státech si zjevně navykl pohlížet na hokej a všechno kolem něho nevzrušeně, jako na technickou záležitost, případně na byznys. To, že by kvůli pouhému hokejovému utkání mohlo být zrušeno školní vyučování, bylo mimo jeho chápání. - V ČR je však všechno jinak.
