Tajemství, která vyvolala iráckou krizi
Ruský diplomat, který ignoroval přání své vlády v Moskvě a tajné rozhodnutí OSN z roku 1996 odhalit nejhlubší strukturu irácké vojenské byrokracie - to byly příčiny krize mezi Irákem a Spojenými státy, napsal v Independentu 23.2. 1998 Robert Fisk.
Původem sporu, o němž se v úterý jednalo v OSN, je úsilí západních inspektorů odhalit v Iráku úplnou metodologii jeho vojenského bezpečnostního aparátu: dokumenty, pracovní komise a systém výroby zbraní. OSN se totiž rozhodlo, že jedině zjištěním jmen a statutu stovek velitelů irácké Republikánské gardy a pracovníků irácké špionáže je možno přesněji zjistit, jaké biologické či chemické zbraně má Irák v úmyslu ještě vyrábět.
Avšak Irák se obával, že kdyby tyto informace poskytl OSN, světová organizace je předá Izraeli. A skutečně: činitelé OSN soukromě přiznávají, že nelze zaručit, že zjištěné tajné irácké informace nepředají Spojené státy Izraeli.
Prezidentské paláce Saddáma Husajna, které se staly terčem hněvu Billa Clintona a Tonyho Blaira, jsou v celém dramatu jen okrajovou záležitostí. Inspektoři OSN hledají totiž v Iráku množství dokumentace a osobních záznamů, a ty jsou zřejmě uloženy v malých budovách u prezidentských paláců.
Jádrem konfliktu mezi Spojenými státy a Irákem tedy není snaha najít biologické zbraně, ale přesně odhalit celý systém ukrývání iráckých zbraní.
V čele tohoto úsilí byl zpočátku neohrožený a tvrdošíjný ruský diplomat - Nikita Svidovič. Začátkem roku 1996 byl Svidovič v čele organizace Unscom - zvláštní komise OSN pro Irák. Získal proslulost nejen svou prací týkající se řízených střed Scud, ale také svým objevem gyroskopů, které mohly být využity pro výrobu iráckých systémů na navádění střel. Iráčané nakonec gyroskopy schovali do krabic, které ukryli pod řekou Tigris.
Svidovič začal ignorovat přání svých politických šéfů v Moskvě (Moskva tvrdila, že prý téměř všechny dalekonosné irácké střely typu Scud byly už zničeny) a během návštěv v Iráků se svým inspekčním týmem si povšiml, že při cestách do utajovaných iráckých vojenských prostor je při tom sleduje pokaždé tatáž irácká vojenská jednotka. Americká špionážní letadla typu U2, která jsou schopna staticky "viset" nad určitým objektem, vyfotografovala irácká vojenská vozidla, která odjížděla z těchto vojenských prostor, když Svidovič se svými inspektory čekal u brány na povolení ke vstupu.
V květnu 1996 bylo Svidovičovi fyzicky zabráněno v přístupu do tajných iráckých vojenských prostor. Ale americká špionážní letadla U2 mezitím zjistila, že vojenské nákladní automobily, které odjížděly z tajných vojenských prostor vždycky těsně před tím, než bylo západním inspektorům povoleno do prostoru vstoupit, měly pokaždé tytéž poznávací značky, a to při každé návštěvě západních inspektorů.
Bylo zjevné, že Iráčané mají systematický program ukrývání svých zbraní.
Rusové se pokusili prostřednictvím svého velvyslance u OSN Sergeje Lavrova, přimět Svidoviče, aby nebyl na Iráčany při inspekcích tak přísný. Proto odešel v roce 1997 Svidovič tiše z ruské diplomatické služby a je nyní placen organizací Unscom.
Svidovičovým nástupcem jako šéf inspekčních týmů pro odhalování zbraní v Iráku se stal Scott Ritter, jemuž v iráckém tisku nadávají do špiónů a charakterizují ho jako vulgárního a arogantního člověka.
Ritterův hlavní význam se však datuje ještě z války v Perském zálivu v roce 1991, kdy působil v generálním štábu generála Normana Schwarzkopfa v Saúdské Arábii. K velkému hněvu generála Schwarzkopfa vyjadřoval tehdy Ritter opakovaně pochybnosti, zda Američané, jak oficiálně tvrdili, skutečně zničili většinu iráckých střel typu Scud. K zuřivosti generála Schwarzkopfa se ukázalo, že Ritter měl při svých pochybnostech pravdu.
Ritter, který se na rozdíl od Svidoviče oblékal po americku velmi neformálně (a tím Iráčany dále rozčiloval) byl rozhodnut pokračovat ve Svidovičově práci na metodologii irácké zbrojní výroby. Iráčané předali OSN tisíce dokumentů o programu výroby biologických zbraní, ale tvrdí, že záznamy z dvou let, 1993 a 1994, se "ztratily". Jenže Iráčané udržují svou dokumentaci jinak téměř německy pečlivým způsobem, takže se OSN domnívá, že dokumenty z těchto dvou let Irák prostě odmítá vydat. Jsou někde zakopány do země? Anebo jsou v prezidentských palácích?
Jedním z velkých problému Unscomu je, že jednotliví západní inspektoři nebudou asi schopni řádně zhodnotit irácký chemický či biologický program. Kolik například potřebuje země jako Irák umělých hnojiv? Kdyby se Unscomu podařilo získat dokumentární základnu veškerého iráckého vojenského výzkumu, kdyby zjistil veškeré informace o mnoha vrstvách vojenského a špionážního úřednictva, pak by byl schopen určit, i zbraně, které se Irák teprve chystá vyrobit.
Jestliže jsou tyto informace v budovách u prezidentských paláců, odmítnutí Iráku vpustit Rittera a jeho pracovníky do těchto prostor je zcela logické.
Irák se domnívá, že USA a Izrael chtějí zničit jeho režim, a proto se za každou cenu snaží udržet informace o režimní byrokracii v tajnosti. Z hlediska Saddáma Husajna usiluje nyní OSN proniknout - v zájmu nepřátel Iráku - do irácké vojenské budoucnosti i minulosti.
Diskriminace cizinců v České republice - III
(Viz též příspěvky na toto téma ve včerejších Britských listech. Prosím, víte-li o diskriminaci cizinců v ČR, dejte Britským listům vědět. Chtěli bychom jít za touto věcí dál. Díky, JČ)
Vystavování povolení k douhodobému pobytu - předpisy a praxe
Vystaveni povoleni dlouhodobeho pobytu trva u cizinecke policie v Praze v Olsanske ulici VZDY dva mesice, kdyz clovek nema konexe (ktere jsem mel, tak mi to trvalo v r. 1995 jenom mesic). Jedna znama (stejne jako ja obcanka SRN) si to nedavno overila. O uplatcich na urychleni z vlastni zkusenosti sice nic nevim, ale slysel jsem o tom. Za diskriminaci cizincu bych cely proces nepovazoval, protoze opravdu vetsina ceskych uradu se chova k vsem zadatelum hulvatsky.
Jsem vsak presvedcen, ze cizinecka policie by to vsechno zvladla i za mesic nebo mene, kdyby se dala organizace do poradku. Ale mozna na tom nema zajem - viz neutuchajici povesti o uplatcich.
Zverejnit prosim jenom v anonymizovane podobe, nechci se dostat na nejakou "cernou listinu" policie. Uz maji na hranicich pocitacovou evidenci, a zadny - zvlast cesky - policajt si jen tak necha ujit moznost buzerovat.
Čtenář z Německa
Existuje pripis KAV (Kancelar AV CR), ze vyrizeni viza ma trvat jeden mesic. Pokud na policii vedi, ze cely proces bude delsi, nechapu, proc nevystavi prechodne vizum na dva mesice. Kazde prodlouzeni viza prechodneho stoji poplatek.
O uplatcich na uradech i jinde jsem vyslechla mnohe, ale svedcit by nebyl ochoten nikdo.
Nazor, ze ceska policie chce svou liknavosti odradit od pobytu v CR mene odolne jedince, jsem uz slysela tez.
Čulík urazil český národ zpochybňováním hokejových zásluh, jimž ještě ke všemu nerozumí...
Dovoluji si oponovat vasemu clanku Zastupne jasani nad hokejovym vitezstvim.
Nejsem ani politolog,ani filosof, pouze 40 lety fanousek,ktery vystudoval totalitni VS, a ktery bojuje od listopadu 1989 se vsim co se tu deje, hlavne s vnitrnim prerodem sebe sameho.
Je-mi lito, ze pokracujete v zabomysich valkach s O.Neffem, kdyz v souvislosti s vyrokem Dalibora Zaruby (O novem Viteznem unoru) citujete pouze NP. Dalibor Zaruba tim nenaznacil vubec to, ze vitezstvi naseho olympijskeho tymu je odcinenim komunistickeho prevzeti moci v roce 1948 jak se mu snazite podsunout. Vsichni jsme to tady chapali tak, ze je zde novy Vitezny unor,protoze ten Gottwalduv neni proc slavit.
Hojekove vitezstvi v zadnem pripade neni pouze okrajovou epizodou, vam naprosto uniklo, ze v lednim hokeji mela zvitezit Kanada, pripadne USA, a CR bylo brano v pozici jakychsi nymandu,kteri take nahodou hraji hokej. S Petrem Svobodou s Philadelphia Flyers se loucili jaho spoluhraci (Erik Lindros a spol.) slovy, ze jde ridit Jamajsky bob.
Na olympijskem chatu (www.canoe.ca) fanousci Kanady nepripustili ani nahodou, ze by CR nad Kanadou vyhrala. Na mou vyzvu GO, CZECH TEAM GO, jsem dostal z Kanady pár mailů,kde mi autori vzkazuji abych se probral, ze prece vsichni lide sveta vi, ze nejlepsi hokej se hraje v Kanade.
Tohle vse jsme tu vnimali, proto se v nas vzedmula vlna radosti na nase hochy, kdyz podcenovani kluci dali vsem na frak, vcetne USA, Kanady a RUSKA - nikomu jsme se nevyhnuli, porazili jsme vsechny.
Stejne jsme se radovali kdyz CR byla ve finale mistrovstvi Evropy v kopane v Anglii.
Naprosto s vami nesouhlasím v tom, že z hokejoveho vitezstvi nebude mit CR dlouhodobejsi prospech - nase generace hokejovych zaku, dorostu a junioru videla ma dobry priklad v Jagrovi, Ruzickovi,Reichlovi, Haskovi, Svobodovi atd. kteri dokazali dojit na nejvyssi vrchol jak v NHL, tak i v reprezentaci.Stejne tak se zvedne uroven nasi hokejove extraligy,vitestvi fanousku pritahne spoustu lidi do ochozu nasich stadionu.Je videt, že o hokeji nevite vubec, ale vubec nic, protoze zadne jiné narodni tymy si nase hochy nerozeberou - podle pravidel IIHF nesmi hrac ktery nastoupil v jakekoliv reprezentaci od stari l8 let za narodni muzstvo reprezentovat jinou zemi - proto treba cesky statni obcan Petr Nedved nemohl hrat v Naganu za CR, jelikoz v Lillehameru (ZOH l994) reprezentoval Canadu, jejiz obcanstvi ma rovnez, za nas hral Petr Svoboda, ktery ma take dvoji obcanstvi, ale za Canadu, kde zije l6 let nikdy nehral.
Zadny novy tym si nemusime vychovat,protoze za 4 roky bude v USA na pristi zimni Olympiade v SALT LAKE CITY, hrat opět Jagr, Reichel a spol. protoze to jsou navzdy reprezentanci Ceske republiky, doplneni novymi chlapci, kteri na svou sanci teprve cekaji.
Skandovani "Hasek na HRAD" je zduraznenim vyznamu Dominika Haska jako hrdiny techto dnu, a ne nejakeho podstatneho zmatku v ceskych myslich, a prirovnani k Vaclavu Havlovi, jako hrdinovi listopadu (rozumej hrdina dne ) proste sedi. Vaclav Havel sam nabidl Dominiku Haskovi v telefonickem rozhovoru svuj urad, ...,"lide volaji Hasek Na Hrad, co kdybyste mě vystridal "....Dominik Hasek jej pozadal, at na Hrade zustane,že by par let jeste hral rad hokej.(Z rozhovoru Vaclava Havla s novinari dne 22.2.l998 po jeho navratu z nemocnice).
Vzkazujete nam ze po uspechu nasich fotbalistu kazdy v Anglii vedel kdo je CR a nyni pry nevi nikdo,kde Ceska republika je (to se neuci zemepis - nedelejte z nich prosim naproste tupce).Toto prirovnani jsme podle me tezce prehnal, v Premier League hraji Cesi uz radu let a velice dobre (Miklosko-W.H.United, Srnicek -Newcastle, Berger -Liverpool,byli tam i jini Poborsky, Vrto).
Bojujeme tu s blbou naladou,kterou nam privodili nasi politici, a my sami jejich zvolenim, a objektivne musim rict - ano jsou lidi, kteri meli pred Listopadem lepsi zivotni uroven - napr. mlade rodiny s detmi, ale nikdo, krome zarytych komunistu nevola po navratu zpet.
My se tady uprimne radujeme z vitestvi nasich hokejistu v nejvyznamnejsi olympijske soutezi -lednim hokeji, nekdy jsme ten jasot trosku prehnali, ale tu trochu skla ze sampusu technicke sluzby rady uklidi (jako kazdy rok na silvestra), a ten pocit hrdosti ze jsme Češi v nas zustane, ano jsme maly narod, jehoz hokejovi kluci dobyli svět,přes vsechno prezirani a nenavist, a vy nam pricitate detinskost.
Ne,pane Čulíku, to se opravdu mýlíte.
Jiří Jícha, Třinec, Česká republika
(Česká republika NENÍ MALÝ NÁROD. Viz článek Andrew Stroehleina "Velká česká výmluva" na konci Britských listů z 25. února 1997. Češi nemají důvod mít komplexy a nemají ani potřebu léčit si je hokejem. JČ)
Český národ na pranýři
Reakce veřejnosti na historické vítězství českých hokejistů na olympiádě v Naganu vzbudila pozornost moudrých soudců a vykladačů naší současnosti, jakož i strážců mravů doma i v cizině. A to pozornost nepochybně několikanásobně větší, než samotný úspěch Haškova týmu. Ten byl v podstatě odbyt konstatováním, že čeští hokejisté holt dokázali častěji než jiní vsunout pryžový kotouček do kovového rámu se sítí, než to svedli borci v jiných dresech. Čeští fandové i ostatní radující se občané to ovšem schytali ze všech stran: především se jim vytýká přehnaný nacionalismus, stádnost, kompenzace pocitů méněcennosti, uzavřenost v národních mýtech, dále pak klanění se zlatému teleti, davové šílení, podléhání nízkým pudům a dokonce i masové dopouštění se trestných projevů národnostní a rasové nesnášenlivosti. Vzaly to zkrátka šmahem ty hlavy pomazané: cosi zahlédly, zaslechly, nebo si dokonce jen na Internetu přečetly, a hbitě se na to jaly pasovat svůj hodnotící soud. Naprosto nepřiměřený tomu, co se opravdu dálo, účelově akcentující jednu stránku onoho masového jevu.
Ano, jásání fanoušků bylo opravdu hlučné, opravdu z něj bylo možno vypreparovat prvky hloupého nacionalismu, svádivé stádnosti, třeba i pudové reakce. Ale když si promítneme bez zaujatosti celkový obraz posledních dnů, nemůžeme pominout, že se jednalo o docela normální reakci na nebývalé a hlavně neočekávané vítězství sportovního týmu, že to byl především projev radosti nad úspěchem reprezentantů českého státu v odvětví, které patří u nás k nejpopulárnějším. Nepochybně se tu ovšem vyjevilo, že veřejnost postrádá možnost dosyta se nevázaně "vyblbnout", obléci šaškovský šat, pomalovat se pestrými barvami a hromadně se oddávat taškařicím. Jinde tomu říkají karneval, koná se pravidelně, trvá i několik týdnů a žádným mudrcům nevadí. Dokonce i v chladném Švýcarsku se mu oddávají zástupy v čele se svými politickými vůdci. Umělá konstrukce, která v křiku a hopsání vidí výron všeho špatného, co se skrývá v české národní povaze, je konstrukce zlovolná.
A ještě jeden hřích se tu veřejnosti české vytýká - a ten zaslouží zvláštní pozornost. Hokej je prý záležitost dětinská a Češi se chovají jako děti, jak prý byli zvyklí v době totality. To už je tvrzení nezakrytě hloupé. Stačí přece vrátit se jen pár let dozadu a připomenout si, jak že se také, a nejspíš původně, říkalo listopadové revoluci. Pokud mě paměť neklame, měla první přídomek "dětská." Taky proto, že jí sílu dávali mladí lidé, skoro ještě děti. A že jejich vzpoura vypadala na první pohled naivně.
I teď jsem viděl stejné děti v ulicích.
Ladislav KADAVÝ, zástupce šéfredaktora Slova reaguje 25.2. 1998 na článek Jana Čulíka uveřejněný ve Slově 24.2.1998
Poznámka Jana Čulíka:
(To snad pan Kadavý nemůže myslet vážně, když srovnává jásání mladých lidí v Praze nad hokejovým vítězstvím s listopadovou revolucí v roce 1989.)
V Británii se vůbec hokej z Nagana televizí nepřenášel a ani se o něm nepsalo na sportovních stránkách novin. Londýnský zpravodaj České televize, Ivan Kytka, nedokázal vysvětlit telefonicky svému známému z Unhoště, "proč neinformuje v televizi o britských reakcích na obrovské české vítězství". Zmiňoval se svému australskému kameramanovi o tom, že v ČR lidé šílejí z jakéhosi vítězství na olympiádě v ledním hokeji. "A kolik zemí o to zlato v tom ledním hokeji soutěží," ptal se Australan. "No, asi pět - šest," odpověděl Ivan Kytka. "Aha, a v čem tedy spočívá ten obrovský úspěch?" ptal se Australan.
Česká republika prostě nedokáže řádně posoudit své úspěchy či neúspěchy z globální perspektivy. Jásá nad každou jednotlivou prodanou škodovkou do zahraničí a když se hodnota koruny zvedne o pět procent, domnívá se, že je tady ekonomické oživení a země je zachráněna.
Ono je to však všechno trochu složitější, než "karnevalové jásání v pražských ulicích", které "odsoudil přísný morální soudce".
Co s tím.
P.S. Ke vzniku hysterie ohledně tohoto hokejového vítězství zcela zjevně přispěli čeští novináři, kteří posílali z Nagana nekriticky jásavé depeše.
V tomto smyslu je symptomatické, když jakýsi český reportér nadšeně sděloval českým hokejistům v Naganu, že v ČR dokonce zrušily i některé školy vyučování, aby se děti mohly dívat na svatý hokej, příslušný hokejista reagoval slovy: "A on je v ČR nějaký svátek?" Po dlouhodobějším pobytu ve Spojených státech si zjevně navykl pohlížet na hokej a všechno kolem něho nevzrušeně, jako na technickou záležitost, případně na byznys. To, že by kvůli pouhému hokejovému utkání mohlo být zrušeno školní vyučování, bylo mimo jeho chápání. - V ČR je však všechno jinak.
